Operace: Retribution Mrčara 1/2

O této akci by se dal napsat dlouhý report, protože to byl unikátní zážitek, ale zkusím to zkrátit na únosnou mez.

Nebudu nic tajit a na rovinu napíšu, že cesta na ostrov Mrčara byla opravdu dlouhá. Naštěstí jsme s Nikolou a Gudranem seděli v autobuse u sebe, takže cesta pěkně ubíhala. Do plně naloženého autobusu s cca 78 airsofťáky se všichni vešli jen s vypětím všech sil. Naštěstí nebyl autobus plně obsazený a zbývající zavazadla se dala na zadní sedačky a WC. Cesta do Splitu trvala okolo 14 hodin a osobně jsem si moc nepospal. Ze splitu následoval 6 hodinový trajekt s přestupem na ostrov Lastovo. Pak následovalo lodní „taxi“ na samostatnou Mrčaru. Vzhledem k počtu lidí a vybavení muselo jet taxi 3x. Na nás vyšla řada až jako poslední a na cca 3 hodiny jsme obsadily místní hospodu s pěknou obsluhou. Na Mrčavě nás pak čekalo závěrečných 220 schodů, což třeba Nikola s kufrem neměl lehké.

Na mě jako nejzkušenějšího zálesáka zůstal výběr místa na spaní. Osobně mám spaní venku rád a tak bylo vybráno místo vedle hlavní budovy ale naštěstí dost daleko od latrín. Naše třídenní ubytování zahrnovala natažená plachta o rozměru 3x5m pod kterou se vešlo všechno naše vybavení a ještě zbylo dost míst spaní.  První noc jsem vzhledem ke spánkovému deficitu spal jako zabitý. Kluci si trochu ztěžovali na zvuk pleskající plachty a je pravda, že celou noc foukal vítr, ale já nic neslyšel. Každopádně ráno v šest hodin po budíčku a ranní hygieně jsme se začali strojit na celodenní akci. Bohužel jsem musel jít i na velkou a byl to fakt zážitek. Latríny se skládaly ze staré budovy, která asi dříve sloužila jako umývárna se sprchami. Místo sprch ale byla v zemi díra kam se sra.. Kdo měl štěstí narazil alespoň na židli bez prkýnka. No každopádně jsem to měl za 15 vteřin za sebou, ustrojil se a vyrazil na brífink.

Ostrov Mrčava opravdu není místo pro fyzicky slabší jedince. O rozměrech 3×1 km a s převýšením dvou kopců okolo 100 m.n.m se snad nikde nenašla rovinka delší než 30 m. Od přístavu k táboru je to zmiňovaných 220 schodů. Terén se skládal z kombinace ostrých kamenů, suché trávy a nízkých tvrdých keříků jehličnatými stromy, kterými se jen těžko plížilo. Ačkoliv nám první den počasí krásně vyšlo, mořský vlhký vzduch a cca 24 °C způsobily, že jsem byl hned propocený.

Po rozdělení stran na dvě poloviny (cca 55/55), kdy jsme se přidali na stranu Zoltána (Červených), bylo naše výchozí místo na Little Brother. Úkoly byly jednoduché: v herním poli (polovina ostrova) se nacházelo pět předmětů pro výrobu bomby a pět dokumentů pro dešifrování odpalovacích kódů. Déle se v prostoru nacházela mobilní nemocnice, kde mohla mít strana, která MN získala, refreš. Vzhledem k terénu to byla opravdu velká výhoda.

Natěšení na akci jsme vyrazili s cca 10 hráči na levou stranu ostrova s cílem propátrat tuto stranu a najít jedno ze skrytých zařízení. Ačkoliv jsem se snažil mít naší skupinu na dohled, asi po půl hodině se mi ztratili z dosahu. Sám jsem pokračoval podél pobřeží a chvilkami obdivoval moře plné bílých kamenů, vln a výhledy na ostatní ostrovy. Ukrytý ve křoví blízko elbow turn jsem zaslechl ve vysílačce, že se Nikola s Gudranem probily do nepřátelského tábora, smahli velícího a ukradli část zařízení pro bombu. Myslel jsem, že zpět budou postupovat přes moji pozici a přidám se, ale vzali to přímo na Litlle Brother a minul jsem je. Bohužel celou herní dobu měl na straně červených někdo puštěný VOX a celkově dost rušil naší komunikaci. Na vysílačce už kluci nebyli k dispozici a tak mi nezbilo než pokračovat na vlastní pěst.

Celkově se mi dařilo a zažil jsem dost různorodých situací. Za zmínění stojí útok od moře, plížení v hustém křoví, hlídání mobilního refreše, přepady ze zálohy u cesty, hlídkování a také ochrany důležitých dokumentů. Killů jsem měl opravdu dost a celkově se dařilo. S klukama jsem se setkal až skoro nakonec herního času ale společně jsme se dostali do obyčejných přestřelek. Bohužel i přes naši snahu nám nebylo dáno vyhrát a cca 10 minut před koncem nám bylo oznámeno vítězství modrých, kteří získali všechny herní předměty. Asi za to mohla i skutečnost, že to někteří (asi 20) našich hráčů fyzicky nedalo a od 15:00 zevlovali v táboře. Kdyby alespoň hlídali základnu, jako modří nemuseli nám většinu herních předmětů ukradnout z naší základny.  Každopádně konec taky oznamoval volnou zábavu a moře už na nás čekalo.

Při příchodu do tábora a rychlém převlečení už jsme valili k přístavu na koupačku. Představa koupání byla opravdu lákavá hlavně po celém propoceném dni ve výstroji. Ze začátku se mi do vody moc nechtělo a skočil jsme tam až jako poslední ale voda byla velmi osvěžující. Nikola si přinesl brýle a šnorchl a zůstal ve vodě cca půl hodiny. Po koupání následovalo pár piv na uhašení žízně a také vyhlášení dnešních výsledků. Spát jsme šli celkem brzo, abychom nabrali dostatek sil na další den, kdy se strany otočily, ale o tom napíše report až Nikola….

Poznámky o spolubojovnících:

Dbejte na to, aby Gudranovy nikdy nedošli cigarety, pač pak máte velký problém J

Nikdy neskákejte Nikolovi do řeči, když telefonuje, pač pak máte par nových přezdívek J


One Response to Operace: Retribution Mrčara 1/2

  1. avatar
    Gudran says:

    Doplním ještě zajímavost z večera, po koupání v moři a uhašení žízně by se jeden rád osprchovat, bylo nám řečeno, že nahoře jsou 5 nebo 10 litrove barely. Nu co takže, až se setmělo jsme si záleží za strom a chladnou vodou ze sebe sůl smyli. Moc příjemné. Prostě polní podmínky.