Protiofenzíva

Máme za sebou další akci od našeho oblíbence Zoltána nazvanou Protiofenzíva. V časných sedm ráno jsem na Čerňáku nabral Legolunta a vydali jsme se na cestu. Na místo kousek od Bohatic jsme dorazili se značným předstihem a naštěstí i všichni ostatní hráči, takže se na nikoho nečekalo. Během přípravy se k nám připojil Gudran a byli jsme komplet. Byli jsme přiděleni k červeným a  zanedlouho Zoltán pronesl krátký brífing. Čekala nás menší tůra, během níž jsme se řezali ve čtyřech lokacích o tři vlajky, každá hra trvala jednu hodinu. Nuže vydali jsme se na cestu k našemu prvnímu respu.

Ten se nacházel kousek od oblíbeného Liščího vrchu, na kterém se nacházela jedna z vlajek. Rozdělili jsme si strany a začlo se. Jedni šli pro pravou vlajku, na střed šli hrdinně umřít na Liščí vrch, a na levo jsme se vydali my pro třetí vlajku. Nicméně jsem se stejně po krátkém plížení ocitl na úpatí Lišáka, kde jsem se ale sžíval s novým kvérem, takže jsem promarnil své šance a po chvíli se vydal na resp, jednoho sem aspoň picnul. Poté jsme se  s Gudym vydali po stejné straně, ale rozdělili jsme se. Já šel hodně nalevo, kam začli nabíhat modří, takže zase neúspěch, ale zase jednoho sem dal. Drželi jsme jen jednu vlajku, takže chtělo zatlačit, ale po respu už moc času nezbývalo, takže už k ničemu nedošlo.

Následoval přesun do prostoru s vysokou skálou, u niž byla umístěna jedna z vlajek. Dostali jsme za úkol onu vlajku bránit. Na skálu se dalo dobře vylezt a zaujal jsem pozici na vrcholu. Po chvíli se ke mě přidal Lego. Nebyl z ní moc dobrý výhled, ale na vlajku bylo vidět dobře, takže jsme tam zůstali jako obrana. Pár modrých se snažilo prorazit, ale bránili jsme dobře. Na skále jsme zůstali skoro celou hodinu. Těsně před koncem picli Lega, tak sem slezl, a do konce hry obtěžoval dotírající modré zezdola. Na konci jsme se ovšem dozvěděli, že jsme na skálu neměli lézt, to jsme ale s Legem neslyšeli. Nicméně nikdo si nestěžoval. Poté jsme se přesunuli dál.

Třetí hra bylo spíš takové plácání a snaha o dobytí jedné z vlajek, která byla umístěna v otevřenějším lese, takže byla dobře bráněna. Vždy jsme postupovali po stejné ose, zprvu do kopce, pak před námi byla rovná plocha s minimem krytí. Vždy jsme se dostali na dohled vlajky, ale k ní jsme se nedostali, tento postup jsme opakovali asi třikrát nebo čtyřikrát, ale bez úspěchu. Při posledním útoku jsme se snažili zatlačit víc nalevo, ale to už se blížil konec hry.

Poté jsme se vydali nejdelší procházkou k poslednímu místu bojů. Dostali jsme se to členitého a zarostlého prostoru, takže to vypadalo, že si dobře zahrajem. A taky že jo, ihned jsme obsadili dvě vlajky a vzali útokem třetí. Postupovali jsme k jednomu z řopíků, kde jsme modré vystříleli a poté jsme vystříleli obranu poslední vlajky, kterou jsme ihned obsadili. Následně jsme se přesunuli víc na střed, aby jsme modré nikam nepustili. Po chvíli mě picli, tak to kluci museli ubránit beze mě, ale činili se a modré už po zbytek hry nikam nepustili, takže jsme měli v držení všechny vlajky. Bohužel to nestačilo a výsledný čas držení vlajek ukázal, že jsme prohráli o pouhých 11 minut.

Poté jsme se vydali dlouhou procházkou k autům, poklábosily a v pozdních hodinách jsme se vydali směr Praha. Akce se moc povedla, i přes nepřízeň počasí dorazilo okolo 130ti sofťáků. Dal jsem si slušně do těla a poprvé jsem pocítil, jak dokážou bolet ruce od tahání těžkého kvéru:-D. Problém s nepřiznavači jsem neměl a prasokvér jsem výjimečně nezaznamenal.


One Response to Protiofenzíva

  1. avatar
    michal says:

    Omlouvám se Nikolovi za pozdní vložení ale čekal jsem na nějaké foto.