avatarklepil
(Sobota, 24 Pro. 18:12)
Taky přeji všem Fatalům krásné a pohodově Vánoce, hlavně to zdravíčko a hodně božího požehnání. A samozřejmě hodně dárečků pod stromečkem, hlavně těch airsoftových. A pozor na kuličky, vlastně na kosti:-)
avatarGudran
(Neděle, 25 Pro. 23:12)
Tak se musím pochlubit co jsem dostal od Ježíška, poukázky do Anaureusu za 2 litry :-)
avatarmichal
(Pondělí, 26 Pro. 08:12)
Také přeji všechno nejlepší k svátkům. Gudrane je vidět,že máš novou přítelkyni. Příští rok dostaneš ponožky.
avatarsimir
(Pondělí, 26 Pro. 12:12)
Přeji všem Fatalům hezké svátky a štastný Nový rok.Když jsme v tom chlubení já dostal Masadu a špagina.
avatartermit
(Středa, 28 Pro. 13:12)
Novou přítelkyni nemám a asi jsem i dost zlobil, dostal jsem alkohol a knížku. Teď se musím trápit sám, co si mám koupit :)

1 · 2
You must be signed in to post a comment
Nejnovější komentáře
Navštěvnost
Dnes 100 Celkem 22801 Online 1 Členové online 0

Author Archive

Grom VII

Další Grom je za námi a je čas na jeho zhodnocení.

 

 

 

 

 

 

Na Grom se každý rok velice těším.  Vždy vládne dobrá nálada, máme dobré zázemí a nechybí gril ani něco k pití.  Připadá mi, že každý rok máme o něco lepší tábor a s tím stále větší krycí plachtu a konzumaci masa. Jestliže by to takhle šlo dále museli by jsme si pořídit cirkusový stan a u vody postavit masokombinát.

Po příjezdu v pátek, vybalení věcí, postavení tábora a stáje oblíbenějším kopáním zákopů se roztopil gril a začalo se s tmelením kolektivu. Vše šlo samozřejmě lépe s 52% tatranským čajem a neznačkovou whiskou alá Rusia. Později došlo i na pivo a na nepřímé urážky velitele ale o tom jindy. To počká, až Nikolu postavíme před vojenský soud.

Jako každý rok se i tento vstávalo v krásných 6:00 a to hlavně z důvodu oblíkání hlavních fatalových modelek. Komu se nechtělo vstával byl probuzen krásnou melodickou písní od Věry Martinové – „Dala jsem lásku řekám“ hranou z rádia doplněnou velitelovou verzí „dala jsem lásku koním“. Následovali další urážky z červeného stanu na účet velitele, ale osazenstvo bylo probuzeno.

Celkem šest fatalů bylo přiřazeno do první čety a vysláno na bod 7. Po kratší procházce jsme narazili na nepřítele a začaly první odchody na mrtvoliště. Tady bohužel nemám úplné informace, protože jsem měl problém s novou zbraní a řešil to až do cca 13:00. Pak jsme bohužel dostali hlídání tábora a až na nějaké zoufalce, kteří zkoušeli obranu našeho tábora se cca 3 hodiny nic nedělo. Nikola, Pfedor a Lukáš si alespoň našli výborné předsunuté místo před naším zákopem, kterému začali říkat Golden Hole.

K moc zajímavým úkolům jsme se ani v sobotu nedostali. Většinou jsme vyrazili na předsunutou hlídku a hned to někde koupili. Vše také ztěžovalo rozdělení herních stran dle maskování. Občas jsem opravdu nevěděl, o jaký vzor se jedná. Problém byl hlavně s Woodlendama, které byly na obou stranách. Jednou se mi stalo, že jsem došel k nepříteli na pokec v domnění, že hraje s námi. Jednou jsme i zaútočili na nepřátelský tábor ale s partou zbabělých, zmatených rákosů tábor opravdu dobýt nešlo.

Okolo deváté začalo pršet a byl jsem rád, že nás kryje velká plachta. Nastalo i pár nehod, kdy někdo stál u hrany plachty a spadla na něj napršená voda. Dosti unavení jsme zabalili zbraně, popili a šli spát.

V neděli, kdy už byly obě strany dosti prořídlé ze sobotních odjezdů, docházelo pouze k ojedinělým střetům.

Závěrečný útok na nepřátelský tábor se odehrál okolo 11:00 a vyžádal si veškeré síly, co jsme měli.  Nepřítel měl ale opravdu dobře postavené zákopy a hlavní dvoupatrová obraná věž nešla dobýt. Bylo pár sporných bodů ohledně zákopů a jejich funkčnosti.  Ani za podpory ruské písně jako„ Kalinka“ od pěveckého zboru Alexandovci nám nepomohla s amíkama zatočit.

Vyhlášení výsledků v nepřátelském táboře nebylo moc radostné. Bodově vyhráli amíci 21:18, tedy o tři body.

Následovala dlouhá procházka do našeho tábora, balení, zasypání zákopů a jízda domů.

Forest War

Report od Hausera

Forest War se konala v Mýtku u Milovic, na mém oblíbeném „kadibudkovém place“. Jen ten autovrak už byl odstraněn, ale to nijak nevadilo.

Na tuhle akci jsme se sbírali každý jinak, My s Vaškem a Nikolou jsme si dali sraz v 7:20 na kačáku a já cestu na akci docela slušně proklimbal. Je fajn občas nebýt řidič a střídat to :-)
Na místě akce jsme se všichni sesbírali s pohodovým předstihem, takže byl čas na nějaký ten pokec a osahání nových kvérů. Zejména těch, co jsme k jejich konektorům neměli redukce na baterky :D ).
Po pokecu se Zoltánem jsme se nechali opáskovat žlutě, vyslechli si krátký brífing a hajdy na resp.
Tam jsme si zhruba rozdělili, který tým bude bojovat ve kterém prostoru.
My jsme si vydyndali vlajky 7, 8 a 9 a po začátku akce jsme k nim společně s dalším týmem kolegů  vyběhli.
Nevím jesli to bylo nevyspalostí, nebo čím, ale tak nějak jsme běh zabalili dřív, než bylo záhodno.Naštěstí to měla protistrana stejný, takže ke kontaktu došlo někde u 8mičky – v prostředku. V ten                     okamžik Michal hlásil zábor 9ky a že se k nám dle plánu přidá na frontové linii.

Teda ta 8mička byla tak schovaná, že jsme ji s Vencou objevili snad až po hodině (?) hraní a protože jsme byli v tu chvíli sami dva, postupovali jsme k ní obezřetně. Pak sek nám přidal ještě jeden osamocený přeživší a
ve třech jsme si vlajku vzali. Jak se ukázalo, obezřetnost byla zbytečná, protože ke kontaktu nedošlo.

Trochujsme si zanadávali na ztracené minuty a vyrazili na 7mičku. Tam válčil Michal s ostatními.
Podle vysílačky a „hluku“ střelby jsme mohli být tak 70 metrů od Michalovo pozice, když jsme narazili na kontakt. Těch pár červených jsme zatlačili kousek zpět, ale než jsme se stihli přidat k Michalovi, smetli nás tři asi 16ti členým útokem z jejich nedalekého respu. Naštěstí se do shluku dobře střílí a tak jsme
nedali svou kůži zadarmo. Jen to odtud bylo poněkud dál k respu.


Z respu jsme vyrazili na nedalekou 6ku, která byla pod útokem. Než jsme dorazili, sebrali nám ji, ale bylo nás dost na protiakci. Tam jsem se asi naštval nebo co, protože jsem dal svou dalekonosnou Sam-Rku Vencovi,
vzal si svýho malýho „barákovýho vrtáka“ a přinutil svůj zadek k dóóóuhýmu plížení. Kdo mě zná, ví co to bylo za výkon :D
Po cestě jsem označil Vencovi pár cílů, on je spolehlivě poslal na resp a já se tak proplazil až k vlajce, kde byl přišpendlený jeden náš kolega.
Pod Vencovo krytím jsme s tím kolegou nasadili sprint na těch pár metrů k vlajce.
Pravidla stanovila 5metrů nesmrtelnost okolo vlajky a dva nás přece nesundají. Nesundali ani jednoho.
V okamžiku kdy jsem v běhu už viděl jak se ke mě blíží „plastová zeď“ mne od respu „zachránila“ asi ostružina.
Nevím. Zahákl sem si nohu a to mě švihlo k zemi že mě celá ta plastová nadílka minula. Mezitím Venca
zas zaúřadoval na těch co se na mě zaměřili a odkryli se, takže jsme se vlajku vzali a v klídku odešli zpět.
Tam mne pobavil Nikola. To si tak jdete okolo křoví, kde on je a míří na červeňáka. Pak se ozvalo 2x bum bum,
v odpověď červené „mám“ a na to Nikolovo ďábelské „chachá“. Prý headshot. A pak si Nikola zas někam typicky zmizel.
Chvíli na to jsme byli zasaženi a tak jsem si šel srovnat nohu na resp. Zlobí mne ještě teď při psaní reportu,
ale nelituju toho. :D To už vlastně byl oběd. Ten byl lehce pozdní, takže v tu dobu jsme za sebou měli dvě
třetiny herního dne.

Odpoledne jsme si vzali za úkol vlajky na druhé straně mapy a také se to tu neslo ve znamení pomalých postupů v
neprůhedlém a vlastně i neprostřelitelném terénu. S trochou sebezapření jsem v tom bordelu musel zanevřít na semi
a dávat tak vteřinové a možná i delší dávky, abych se k cíli doslova prosekal. Ale co, bylo to vzájemné.

Sice jsme to projeli, a asi dost zle, ale na zážitky, akci a trochu potrápení mé trpělivosti to bylo bohaté.
Akci tedy hodnotím velmi kladně. „Zoltánovo Mrtvoly“ se přece nevzdávají :D
No a já, já bych se měl už asi konečně naučit něco o nenápadném pohybu a plížit se častěji. Kdo mě k tomu ale přinutí? :D

Zimní válka 2016

 

Po delší době akce od Airsoft battle, kde se nehrálo jen na jednom místě, ale organizátor měl připravených hned 6 různých lokací s klasickou bitvou o vlajky. Bylo to příjemné zpestření po předchozích akcích. Jak už akce napovídala vše se odehrálo v šeru nebo dešti :) .  I přes nepříznivou předpověď počasí, kdy byly slibovány bouřky se na parkovišti u Mimoně sešlo cca 250 airsofťáků. Z našeho týmu byla letos asi největší účast a to 9 fatalů.

Po úvodní řeči od Zoltána jsme byli odvedeni do první lokace. První bitva byla o kopeček s názvem Liščí vrch. I když se nejednalo o velké převýšení, tak jsem se slušně zadýchal. Hned jsme zabrali vyvýšené pozice, kde jsme žluté dobře odstřelovali a bránili pozice dobrých 30 minut. Nakonec mě sundali zrovna při přebíjení ale to už se mi podařilo pár dobrých zářezů.  Vlajku se nám dařilo držet celou hodinu a červení (my) získali dobrý náskok v celkovému časovém skóre. Následoval přesun do další lokace.

Na druhé pozici jsme po většinu času zaujali defenzivní pozici, na které jsme bránili pravé křídlo. Myslím, že po celou hodinu se nám dařilo celkem dobře a komunikace po vysíláčkách byla super (komunikaci s vysílačkami musíme ještě doladit). Rozdělení na různé bojové skupiny byla taky fajn. K vlajce jsem se osobně vůbec nedostal, ale převahu jsme měli ,protože vlajku jsme udrželi dobrých 42 minut.

 Třetí pozice – zase do kopce. Tady už byla trochu znát naše únava, ale ještě jsem se zmátořil. Bohužel jsem musel z kraje bojů na mrtvoliště. Ondra se zbytkem hlídali vlajku na 4. pozici :) ale zase na sebe strhli dost žlutých. Prostor byl dosti holý a střílelo se na velké vzdálenosti. Navíc se rozpršelo a s mlžením brýlí, které už tak bylo tragické se vše ještě zhoršilo. Boj o třetí vlajku skončil víceméně nerozhodně.

Poslední lokace, které jsem se účastnil byla číslo 4. Žlutí hned z kraje zabrali vlajku a už jí nepustili. Snaha dobýt vlajku nebo oběhnout nepřítele se vždy setkala s neúspěchem. Po čtvrté fázi už byla většina hráčů unavená a více než polovina šla zpět na parkoviště.

Akce až na počasí se vydařila. Osobně mám rád změnu prostředí a nové prostory. Organizátoři si vedli dobře a nezaznamenal jsem problém s přesuny mezi jednotlivými místy nebo většími časovými prodlevami.

LENINGRAD 2016

 

Report od Hausera

První akce sezóny se konala v Bratronicích, v trochu menším, ale příjemně členitém prostoru.
Nemohl jsem se dočkat. V podobném očekávání byla i má CADPAT uniforma,kde mi kalhoty ráno naznačily, že vánočního cukroví to chtělo ubrat. Mé natěšené ego se ale nedalo odradit a s pocitem agenta Smise z Matrixu 3 „nejlepší na mě je, že je mě moc“ jsem nervózní knoflík kalhot pojistil páskem a vyrazil.

Hned za dveřmi jsem dostal do čenichu únorovou teplotou -2 stupně. Ano hádáte správně. Den před
akcí bylo +7 a den po akci +12. Jen na akci samotné bylo krásných „až“ +4. Asi proto, abychom věděli,
že je to akce první v sezóně. S modlitbou za mecháč, pevnost hliníku a pružnost zmrzlé hop-gumky
jsem dorazil na smluvené parkoviště, kde jsem nabral Vencu s Nikolou a jelo se.

 

 

Po drobném lesním rallye (navigace si Bratronice zasadila kamsi do lesa, do chalupářské oblasti),
jsme nakonec prosvištěli okolo naváděcích fáborků, velitele Michala a přistáli na place.
Čas byl dobrý a tak jsme se v klidu nachystali, nalámali kostky ledového pití do camel-bagů a
nechali se opáskovat.
Posbírali jsme se s Gudranem, Michalem, Adamem a Dominikem a v krásném počtu 7mi Fatalů po úvodním
brífíngu hajdy do lesa.

Protože prostor byl relativně malý, střet na sebe nenechal dlouho čekat. S Vencou jsme zakysli hned pod první vlajkou za bariérou z gum, přes kterou doléhaly ozvěnou přilehlého domku patřičně zesílené rány z petard.

Však jsem zaslech kluky z jiného týmu, jak si chválili své Peltory s aktivním odposlechem, bez kterých
by prý do baráku nelezli. Po chvilce vzájemného ostřelování se nepříteli povedlo získat kopec s vlajkou,
pod nímž jme byli a osypávaní ze 2 stran jsme se posléze odbrali na resp.

Ne vždy jsme se na respu sešli všichni Fatalové, takže nevím jak se dařilo ostatním, ale za mě jsem v
dopolední části sloužil spíš jako cannonen-futter. Picli mě asi 5krát. Přikládám to svému stealth stylu
slona v porcelánu, ale jako správný slon jsem svůj život nedával zadarmo.

 


Zde musím poznamenat, že bylo dost znát, když jsem se v poli setkal s ostatníma Fatalákama – dle očekávání
mi to dost prodloužilo životnost. Takže klucí, příště vysílačky sebou, ať se rychlejc najdem.

Po 4 hodinách celkem pravidelných plastových dialogů přišel čas na oběd. Zde zaválel provianťák Gudran,
s náloží řízků. Držel jsem se zkrátka a ač Gudran nabízel, dal jsem si jen jeden vědem si toho, že plný
pupek poskytuje nepříteli větší a pomalejší terč.
Taky jsem svou M4 postoupil Vencovi a rozhodl se vytáhnout (další motlitba za mecháč) SAM-Rku.

Odpoledne jsme zahájili krutopřísným sprintem k bodu 6 – vlajce v baráčku, kolem něhož není kde se krýt.
Bohužel, protistrana zahájila odpoledne sprintem, který byl navíc ještě husto(krutopřísnej) a o to husto
nás předběhli. Alespoň jsem si donastavil hopec při ostřelování toho baráčku.

Protože jsme drsňáci a přece nechceme celou dobu sedět v baráčku,tak  jsme 6ku milostivě přenechali (ehm)
červeným abychom abychom se zapojili do bitky o blízkou 5ku na kopci.

Tam to bylo hodně intenzivní a na obou stranách tam bylo neustále cca 10 lidí a přesto že na oboustranách se dost odcházelo na resp, tak pořád bylo do čeho střílet díky posilám, které oběma stranám přicházely na základě radiokomunikace. Za naši žlutou stranu jsem si liboval, protože kluci co tam byli,skvěle doplňovali, kryli a umlčovali, takže sem si SAM-Rku dost užil a spravil si pomyslné skóre.V jeden okamžik jsem zahlédl i Nikolu, jak ještě s někým obchází ten kopec, aby se dostal nepříteli do boku,ale měli jsme tak akorát čas na sebe kývnout na pozdrav.

Za mě byl toto nejlepší kus hry.

Tam jsem se dozvěděl, že spousta žlutých to zabalila a tak orgové stáhli část červených do žluta a aby se stav vyrovnal úplně, dostali jsme (žlutí) o 5 minut rychlejší resp (z 20ti na 15).
To už se ale celá akce chýlila ke konci. Celkově vyhráli červení, ale dopolední část vyhráli žlutí,takže vítězům sláva, poraženým čest a příště to červěňákům nandáme.

Co mě ještě potěšilo (a snad to nebylo tou zimou, nýbrž osazením týmů/hráčů), že jsem nikde nepotkal
hlouček živých soťáků, co si místo hraní pasivně povídají uprostřed bitevního pole o tom, jak je airsoft
super. Také s žádného nepřiznávače jsem nezaznamenal, takže za mě paráda.

Zaragua III

V bývalém vojenském prostoru u Písku se po roce kovala akce Zaragua III. Jak už název připomíná, jedná se o pokračování Zaragui z předešlých dvou roků, zasazených do imaginární země v jižní Americe.Minulé roky se dost vydařily a byl jsem zvědavý, jestli si i letos pořadatelé poradí s organizací.

Na ofzónu jsme s Edou dorazili v pátek večer a za chvíli dorazili i Nikola se Smoldou. Tentokrát se stanovalo na posekané louce bez možnosti schovat se v lese a tak jsme se do západu slunce pohybovali u stánku s občerstvením. Stánek s občerstvením jako vždy nabízel chlazené nápoje, klobásy, atd.…  Pořadatelé nám nedovolili rozdělat gril, ale byla možnost grilovat na plotně u stánku, čehož Smolda s Nikolou využili. Ohledně tvrdého alkoholu zachránil situaci jako vždy Nikola s kořalkou.

Ráno se k nám přidal Ondra a náš počet pěti fatalů byl završen.  Jako vždy byl celkový počet 209 hráčů rozdělen na čtyři strany – COPROX,LOF,El MOSTO a ZFOR.

Od minulého roku akce vždy začíná s manuální nebo krátkou plynovou zbraní. Osobně mně začátek akce hodně bavil. Kontaktní vzdálenost se zmenší na cca 20 m. Nikdo to nemůže kropit, hráči přebíjejí, takticky lze přebíhat, prostě nádhera.  Hlavním úkolem první části dne bylo sehnat dost peněz na nákup AEG. Herní měnu PESOS bylo možné vydělat vařením kokainu což obnášelo sběrem koky a vařením 30 minut ve varně. Dále bylo možné vydělat pesos předáním diamantů překupníkovy. I přes docela dobré počasí, kdy teplota klesla na přijatelných 28°C jsem toho měl okolo dvanácté dost a šli do ofzóny na oběd.

Na offzoně jsme potkali spolubojovníky z LOFu, kteří měli peníze a mohli jsme si koupit  AEG. Dále už akce pokračovala dle známého scénáře. Jednou se nám podařilo dobýt kopec ale diamanty co ležely 20 m od nás jsme nenašli. Večer jsem akci zabalil o půl hodiny dřív pač jsem byl dosti vyčerpán.

V cca 19:30 probíhalo vyhlášení výsledků, kde i přes naši urputnou snahu jsme skončili třetí ze čtyř. Následovala tombola  ale nikdo s týmu nic nevyhrál. Naštěstí trochu chmurnou náladu zahnaly klobásy ze stánku, vychlazené pivo a palačinky s čokoládovou polevou. Hodně otrlí hráči ještě šli na noční akci, ale nikdo z nás se jí neúčastnil.

 

V neděli se ještě hrálo, ale už bylo vidět, že dost hráčů bylo unavených. Počet se také zmenšil na polovinu. Hodně dlouho jsme se zasekli na varně, kterou šlo těžko dobýt. V poledne jsem akci ukončil, zabalili věci a vyrazila zpátky domů.

Jako vždy se mi akce hodně líbila a o hlavně část s manuálkama.

 

Aktivní Forum
Reklama

rozměr 120x240

Archiv
Kalendář
AEC v1.0.4