avatartermit
(Pátek, 17 Bře. 12:03)
Koukám bude zítra pravděpodobně pršet. Nějaký nápad, kde dnes sehnat nepromokavou blůzu vzor 95, 98, AT-FG nebo CADPAT ve velikosti L nebo XL? Nechce se mi potit v pláštěnce..
avatarmichal
(Pátek, 17 Bře. 13:03)
Osobně mám nepromokavou Parku 95, kterou si vezmu. Každopádně to chce alespoň náhradní věci na převlečení.
avatarmichal
(Pátek, 17 Bře. 13:03)
Případně když bude nejhůře můžeme to zabalit dřív.
avatarsimir
(Pátek, 17 Bře. 15:03)
Zdar mám jen pončo v 95 mohl bych půjčit když s Vámi nebudu moknout.Já si déšť užiju jinak ach jo.
avatartermit
(Pátek, 17 Bře. 18:03)
Díky Símo, ale do Prahy pro to dnes už nepojedu. Budu muset do gumové pláštěnky.

1 · 2 · 3 · 4
You must be signed in to post a comment

Author Archive

Dlouhý (zmrzlý) den 5

 

Jak už název napovídá v sobotu se konala menší akce s názvem Dlouhý den 5. Předchozích ročníků jsme se účastnili a pozvání nemohli odmítnout. I přes velmi nepříznivou předpověď počasí, kdy byly hlášeny 4°C a déšť, jsme já, Nikola a Jarda vyrazili směr Benešov.

Na malé parkoviště jsme dorazili okolo 8:30 a měli celkem co dělat, abychom zaparkovali. Na parkovišti se sešlo  okolo  54 airsofťáků, kteří byly po registraci rozděleny na dvě strany: červené a modré. Na nás vyšla modrá barva. U počátečního brífinku, který byl trošku složitější ale pochopitelný, nám pořadatelé vše vysvětlili. Zde se mi líbilo, že si pořadatelé dovezli „speaker sestavu“ a nemuseli ostatní překřičovat.

Na modré vyšla první bránící pozice, kdy jsme měli do vystřílení bez refreše bránit mapu, na které byly umístěny rakety. Zde jsem zjistil, že mé oblečení je hodně nedostatečné a na bránící pozici s Nikolou a Jardou pěkně mrznul. Červení si dávaly pěkně načas a za chvilku už jsem necítil ruce. Každopádně za cca 30 minut dostal Nikola zásah a Jarda se k němu za chvilku přidal. Samotný jsem se stáhl do zadní pozice , ale červených bylo moc a nakonec se k zasaženým přidal. Červení odpálili petardu a začala druhá fáze hry – bránění raket.

V druhé části jsem ztratil kontakt s klukama, kteří odešli bránit raketu č.2 a sám v dámské společnosti odešel bránit raketu č. 1. Zde jsem si našel pěknou pozici usazenou asi 100 m před vlajkou a ostřeloval blížící červené, ale jejich postup jsem dokázal pouze zpomalit a nakonec odešel na mrtvoliště. Zde bylo trochu problematičtější že, červení a modří měli mrtvoliště na stejném místě, jen se refrešovali v jiný čas. Byl trochu zmatek z jaké strany si hlídat nepřítele, protože za 10 minul vám vyrazil do zad. Každopádně rakety jsme ubránili a následovala polední pauza na oběd.

U druhé poloviny hry se vše obrátilo a hrálo se v jiném prostoru. Bohužel se nám nepodařilo dokončit ani první část hry, kdy jsme měli získat mapu s rozmístěním raket. Prostor byl velmi hustý a červení dobře rozmístění. Tady mi přišlo trochu divný, že jsme ani za dvě hodiny nedokázali vystřílet červené, když byly bez refreše a na našem mrtvolini spousta lidí hlásila hodně úspěšných zásahů do červených. Buď se zbytek červených držel hodně dobře nebo bylo ve hře něco jiného….  V půl páté se akce odpískala a šlo se na parkoviště.

Až na počáteční mrznutí na obraných pozicích bych akci hodnotil jako podařenou. Organizace byla dobrá a nouze o střety taky nebyla. Jestli se akce bude pořádat příští rok tak bych určitě zase přijel.

Engage the Field

Minulou sobotu se v prostoru bývalého statku nedaleko Pardubic konala akce, pořádaná pro mě neznámým týmem Warfield Pardubice, s názvem Engage the Field. V krásných (a nakonec úplně zbytečných) šest ráno mě Michal nabral na Kačáku, následně jsme nabrali na Čerňáku Adama a nového člena Jardu aka Legolunta a vydali se na cestu. Na místo jsme bez komplikací dorazili něco málo před osmou, změřili jsme úsťovky, rozdělili se do týmů po třech barvách (červená, modrá a my byli žlutí), ustrojili se a z dlouhé chvíle jsme se šli projít po prostoru a očíhnout situaci. Neustále ale přijížděli noví hráči, takže po brífinku a odchodu na resp jsme začali hrát asi něco kolem jedenácté hodiny.

Scénář spočíval v prozkoumávání několika bodů na mapě, na těchto bodech se nacházela bomba, kód k bombě nebo vlajka, na níž byl napsán bombsite, kde měla bomba vybuchnout. Mimo to byla ve hře i vlajka, kde nebyl napsán žádný bombsite, takže jsme museli hledat dál. Rozdělili jsme se do skupin a rozebrali jsme si body, na které zaútočíme. Málem jsme šli ve čtyřech dobývat bod 1 (skvělý Michalův nápad:-D), který byl nejblíže respu modrých, ale naštěstí nám bylo přiděleno dalších pár lidí. Postupovali jsme rychle, takže náš bod jsme přešli a dostali se k bodu 2. Zde začala šarvátka s modrými, ale nikam jsme je nepustili. Po chvilkovém plácaní jsme se rozhodli, že zkusíme bod 2, zde zbyla vlajka, tak ji Michal vzal, a vydali jsme se k bombsitu. Mě cestou picli, tak kluci postupovali dál. Teď nevim, jestli ji Michal donesl, ale pokud ne on, tak někdo jiný. Nicméně naši měli i bombu s kódem, takže zbývalo než bránit 15 minut. To se klukům povedlo a první hru jsme vyhráli.

Druhá hra se nesla ve stejném duchu, postupovali jsme po stejné linii, tentokrát k bodu 3. Zde Michala picli, ale já ho pomstil, nicméně vlajka na tomto bodu nepatřila k žádnému bombsitu, takže smůla. Poté jsem postupoval s ostatními žlutými až k budově statku, kde byl hlavní bombsite. Vevnitř byli nalezlí modří, kteří měli už spuštěn svůj odpočet, ale vytřískali jsme je a samy bombu zneškodnili a poté i odpálili, takže opět vítězství.

Následovala poslední hra, šli jsme opět po stejné linii kolem bodu 1 a 2, sem tam jsme se dostali do střetu. Po nějaké chvíli jsme si všimli modrých, jak nesou vlajku, tak jsme se je rozhodli pronásledovat a vlajku jim vzít. Michala cestou picli, tak jsem postupoval sám, za zády sem měl pár našich, ale moc se jim nechtělo dopředu, na což sem po chvíli doplatil. U bodu 5 jeden červený picnul dotyčného s vlajkou, ale nalezlo tam dost modrých na to, aby mě i jeho sprovodili ze světa. Po pár šarvátkách se hra blížila ke konci, ale ještě zbýval čas na poslední útok, protože modří nebo červení (už si nepamatuju) zahájili odpočet u bombsitu v malé rozpadlé budově. Útok byl drtivý, bohužel jsem ho nepřežil, ale mít na to trochu víc času, tak bombu zneškodníme. Takže tentokrát vyhráli modří nebo červení.

Pro mě byla tato první akce v sezóně víceméně dobrá, organizace byla na vysoké úrovní, hra se nikde nezadrhávala a hezky plynula. Plus byly i krásné barevné mapy s podrobným scénářem a prostor byl taky dobrý. Měření úsťovek eliminovalo prasokvéry, takže byl klidJ.

Leningrad 2017

Klasická akce od Airsoftbattles pořádaná v zimě pro airsoftové nedočkavce, kteří už se nemůžou dočkat plné jarní sezóny.

I přes celkem špatnou předpověď počasí se na parkovišti u Vlkavy sešlo okolo 120 airsofťáků, kteří se rozdělili klasicky na dvě strany: červenou a modrou. Po delší pauzičce, kdy Zoltánovi nepřijeli brigádníci, jsme vyrazili na počáteční pozice. Ačkoliv jsem na Vlkavě už párkrát byl, hrálo se pro mě v nových místech, což mě potěšilo.
Celkem se hrálo o 3 body na kterých byly umístěny vlajky a vyhrála ta strana, která získala všechny vlajky najednou a chvilku je udržela. Celkem mě překvapilo velení ze strany pořadatelů, kdy jsme se rozdělili na 3 týmy s vlastním velitelem a vyběhli na vlajky. Organizace tedy lepší než minulý rok.

Jak už se od začátku dalo čekat, vzhledem k holému zimnímu terénu, dosti dominovali zbraně s dlouhým dostřelem. Většinou se nebylo kde krýt a po zimě jsem byl ještě trochu ztuhlí. Také byl na některých místech sníh a s hadrákama si mi nechtělo na něm ležet. Každopádně první část jsme projeli, protože jsme rozdělili síly na tři vlajky a červení nás postupně sesmahli.  Taky mě ke konci zasáhli naši modří a bylo po boji.

Druhá část byla snad ještě holejší a nezbývalo než se krýt za silnými stromy. I přes nový plán, kdy jsme měli obsadit dva body a třetí postupně dobýt se podařilo červeným ke konci hry zatlačit, zabrat prostřední vlajku a udržet do konce vymezeného času.

Třetí část pro mě byla asi nejlepší. Hrálo se v hodně hustém porostu a dostřel nehrál žádnou roli. Dalo se dobře krýt a postupovat. Nám modrým se dosti dařilo a po získání všech tří vlajek jsme třetí část vyhráli.

Čtvrtá část už se odehrála okolo třetí hodiny a většinou na sněhu. Myslím, že už byly všichni dosti unavení, protože nebyla oblíbená pauza na oběd a ještě bylo všude mokro a nedalo se od začátku hry nikde sednout. Hra se začala docela dost vyhrocovat a padlo i pár nadávek. Okolo půl čtvrtý jsem to raději zabalil.

Akce nebyla na začátek sezóny špatná. Osobně jsem si zahrál dobře a celkem se i dařilo. S nepřiznávačema jsme problém neměl ale bylo o nich slyšet všude okolo. Bylo také slyšet o HPA systémech a asi to bude letos dosti horký téma, protože úsťové rychlosti jsou dosti velké.

Grom VII

Další Grom je za námi a je čas na jeho zhodnocení.

 

 

 

 

 

 

Na Grom se každý rok velice těším.  Vždy vládne dobrá nálada, máme dobré zázemí a nechybí gril ani něco k pití.  Připadá mi, že každý rok máme o něco lepší tábor a s tím stále větší krycí plachtu a konzumaci masa. Jestliže by to takhle šlo dále museli by jsme si pořídit cirkusový stan a u vody postavit masokombinát.

Po příjezdu v pátek, vybalení věcí, postavení tábora a stáje oblíbenějším kopáním zákopů se roztopil gril a začalo se s tmelením kolektivu. Vše šlo samozřejmě lépe s 52% tatranským čajem a neznačkovou whiskou alá Rusia. Později došlo i na pivo a na nepřímé urážky velitele ale o tom jindy. To počká, až Nikolu postavíme před vojenský soud.

Jako každý rok se i tento vstávalo v krásných 6:00 a to hlavně z důvodu oblíkání hlavních fatalových modelek. Komu se nechtělo vstával byl probuzen krásnou melodickou písní od Věry Martinové – „Dala jsem lásku řekám“ hranou z rádia doplněnou velitelovou verzí „dala jsem lásku koním“. Následovali další urážky z červeného stanu na účet velitele, ale osazenstvo bylo probuzeno.

Celkem šest fatalů bylo přiřazeno do první čety a vysláno na bod 7. Po kratší procházce jsme narazili na nepřítele a začaly první odchody na mrtvoliště. Tady bohužel nemám úplné informace, protože jsem měl problém s novou zbraní a řešil to až do cca 13:00. Pak jsme bohužel dostali hlídání tábora a až na nějaké zoufalce, kteří zkoušeli obranu našeho tábora se cca 3 hodiny nic nedělo. Nikola, Pfedor a Lukáš si alespoň našli výborné předsunuté místo před naším zákopem, kterému začali říkat Golden Hole.

K moc zajímavým úkolům jsme se ani v sobotu nedostali. Většinou jsme vyrazili na předsunutou hlídku a hned to někde koupili. Vše také ztěžovalo rozdělení herních stran dle maskování. Občas jsem opravdu nevěděl, o jaký vzor se jedná. Problém byl hlavně s Woodlendama, které byly na obou stranách. Jednou se mi stalo, že jsem došel k nepříteli na pokec v domnění, že hraje s námi. Jednou jsme i zaútočili na nepřátelský tábor ale s partou zbabělých, zmatených rákosů tábor opravdu dobýt nešlo.

Okolo deváté začalo pršet a byl jsem rád, že nás kryje velká plachta. Nastalo i pár nehod, kdy někdo stál u hrany plachty a spadla na něj napršená voda. Dosti unavení jsme zabalili zbraně, popili a šli spát.

V neděli, kdy už byly obě strany dosti prořídlé ze sobotních odjezdů, docházelo pouze k ojedinělým střetům.

Závěrečný útok na nepřátelský tábor se odehrál okolo 11:00 a vyžádal si veškeré síly, co jsme měli.  Nepřítel měl ale opravdu dobře postavené zákopy a hlavní dvoupatrová obraná věž nešla dobýt. Bylo pár sporných bodů ohledně zákopů a jejich funkčnosti.  Ani za podpory ruské písně jako„ Kalinka“ od pěveckého zboru Alexandovci nám nepomohla s amíkama zatočit.

Vyhlášení výsledků v nepřátelském táboře nebylo moc radostné. Bodově vyhráli amíci 21:18, tedy o tři body.

Následovala dlouhá procházka do našeho tábora, balení, zasypání zákopů a jízda domů.

Forest War

Report od Hausera

Forest War se konala v Mýtku u Milovic, na mém oblíbeném „kadibudkovém place“. Jen ten autovrak už byl odstraněn, ale to nijak nevadilo.

Na tuhle akci jsme se sbírali každý jinak, My s Vaškem a Nikolou jsme si dali sraz v 7:20 na kačáku a já cestu na akci docela slušně proklimbal. Je fajn občas nebýt řidič a střídat to 🙂
Na místě akce jsme se všichni sesbírali s pohodovým předstihem, takže byl čas na nějaký ten pokec a osahání nových kvérů. Zejména těch, co jsme k jejich konektorům neměli redukce na baterky :D).
Po pokecu se Zoltánem jsme se nechali opáskovat žlutě, vyslechli si krátký brífing a hajdy na resp.
Tam jsme si zhruba rozdělili, který tým bude bojovat ve kterém prostoru.
My jsme si vydyndali vlajky 7, 8 a 9 a po začátku akce jsme k nim společně s dalším týmem kolegů  vyběhli.
Nevím jesli to bylo nevyspalostí, nebo čím, ale tak nějak jsme běh zabalili dřív, než bylo záhodno.Naštěstí to měla protistrana stejný, takže ke kontaktu došlo někde u 8mičky – v prostředku. V ten                     okamžik Michal hlásil zábor 9ky a že se k nám dle plánu přidá na frontové linii.

Teda ta 8mička byla tak schovaná, že jsme ji s Vencou objevili snad až po hodině (?) hraní a protože jsme byli v tu chvíli sami dva, postupovali jsme k ní obezřetně. Pak sek nám přidal ještě jeden osamocený přeživší a
ve třech jsme si vlajku vzali. Jak se ukázalo, obezřetnost byla zbytečná, protože ke kontaktu nedošlo.

Trochujsme si zanadávali na ztracené minuty a vyrazili na 7mičku. Tam válčil Michal s ostatními.
Podle vysílačky a „hluku“ střelby jsme mohli být tak 70 metrů od Michalovo pozice, když jsme narazili na kontakt. Těch pár červených jsme zatlačili kousek zpět, ale než jsme se stihli přidat k Michalovi, smetli nás tři asi 16ti členým útokem z jejich nedalekého respu. Naštěstí se do shluku dobře střílí a tak jsme
nedali svou kůži zadarmo. Jen to odtud bylo poněkud dál k respu.


Z respu jsme vyrazili na nedalekou 6ku, která byla pod útokem. Než jsme dorazili, sebrali nám ji, ale bylo nás dost na protiakci. Tam jsem se asi naštval nebo co, protože jsem dal svou dalekonosnou Sam-Rku Vencovi,
vzal si svýho malýho „barákovýho vrtáka“ a přinutil svůj zadek k dóóóuhýmu plížení. Kdo mě zná, ví co to bylo za výkon 😀
Po cestě jsem označil Vencovi pár cílů, on je spolehlivě poslal na resp a já se tak proplazil až k vlajce, kde byl přišpendlený jeden náš kolega.
Pod Vencovo krytím jsme s tím kolegou nasadili sprint na těch pár metrů k vlajce.
Pravidla stanovila 5metrů nesmrtelnost okolo vlajky a dva nás přece nesundají. Nesundali ani jednoho.
V okamžiku kdy jsem v běhu už viděl jak se ke mě blíží „plastová zeď“ mne od respu „zachránila“ asi ostružina.
Nevím. Zahákl sem si nohu a to mě švihlo k zemi že mě celá ta plastová nadílka minula. Mezitím Venca
zas zaúřadoval na těch co se na mě zaměřili a odkryli se, takže jsme se vlajku vzali a v klídku odešli zpět.
Tam mne pobavil Nikola. To si tak jdete okolo křoví, kde on je a míří na červeňáka. Pak se ozvalo 2x bum bum,
v odpověď červené „mám“ a na to Nikolovo ďábelské „chachá“. Prý headshot. A pak si Nikola zas někam typicky zmizel.
Chvíli na to jsme byli zasaženi a tak jsem si šel srovnat nohu na resp. Zlobí mne ještě teď při psaní reportu,
ale nelituju toho. 😀 To už vlastně byl oběd. Ten byl lehce pozdní, takže v tu dobu jsme za sebou měli dvě
třetiny herního dne.

Odpoledne jsme si vzali za úkol vlajky na druhé straně mapy a také se to tu neslo ve znamení pomalých postupů v
neprůhedlém a vlastně i neprostřelitelném terénu. S trochou sebezapření jsem v tom bordelu musel zanevřít na semi
a dávat tak vteřinové a možná i delší dávky, abych se k cíli doslova prosekal. Ale co, bylo to vzájemné.

Sice jsme to projeli, a asi dost zle, ale na zážitky, akci a trochu potrápení mé trpělivosti to bylo bohaté.
Akci tedy hodnotím velmi kladně. „Zoltánovo Mrtvoly“ se přece nevzdávají 😀
No a já, já bych se měl už asi konečně naučit něco o nenápadném pohybu a plížit se častěji. Kdo mě k tomu ale přinutí? 😀

Aktivní Forum
Reklama

rozměr 120x240

Archiv
Kalendář
AEC v1.0.4