avatartermit
(Středa, 10 Kvě. 09:05)
Tak to aby Michal místo vlajky navrhl rovnou náhrobek 🙂
avatarH@user
(Sobota, 13 Kvě. 14:05)
K aktivitě teď moc nepřispívám, jen čtu – koleno zlobí. Mám už aspoň potvrzeno, že to není kloub, ale úpony, což je asi ta lepší varianta. Na akcích bych byl statickej, což je na prd …
avatarsimir
(Sobota, 13 Kvě. 16:05)
Brzo se uzdrav a ať o Tebe pečuje ňáké pěkné stvoření.
avatarmichal
(Středa, 17 Kvě. 07:05)
Přidal jsem pár fotek z letní bouře. Jestli ještě nějaké máte, pošlete je na fatalácký email.
avatarklepil
(Pátek, 19 Kvě. 11:05)
Fotky bohužel žádné nemám, ale dostal jsem info od Zoltána že jsme vyhráli o prsa čtrnáctileté dívky:-D

1 · 2
You must be signed in to post a comment

Author Archive

Protiofenzíva

Máme za sebou další akci od našeho oblíbence Zoltána nazvanou Protiofenzíva. V časných sedm ráno jsem na Čerňáku nabral Legolunta a vydali jsme se na cestu. Na místo kousek od Bohatic jsme dorazili se značným předstihem a naštěstí i všichni ostatní hráči, takže se na nikoho nečekalo. Během přípravy se k nám připojil Gudran a byli jsme komplet. Byli jsme přiděleni k červeným a  zanedlouho Zoltán pronesl krátký brífing. Čekala nás menší tůra, během níž jsme se řezali ve čtyřech lokacích o tři vlajky, každá hra trvala jednu hodinu. Nuže vydali jsme se na cestu k našemu prvnímu respu.

Ten se nacházel kousek od oblíbeného Liščího vrchu, na kterém se nacházela jedna z vlajek. Rozdělili jsme si strany a začlo se. Jedni šli pro pravou vlajku, na střed šli hrdinně umřít na Liščí vrch, a na levo jsme se vydali my pro třetí vlajku. Nicméně jsem se stejně po krátkém plížení ocitl na úpatí Lišáka, kde jsem se ale sžíval s novým kvérem, takže jsem promarnil své šance a po chvíli se vydal na resp, jednoho sem aspoň picnul. Poté jsme se  s Gudym vydali po stejné straně, ale rozdělili jsme se. Já šel hodně nalevo, kam začli nabíhat modří, takže zase neúspěch, ale zase jednoho sem dal. Drželi jsme jen jednu vlajku, takže chtělo zatlačit, ale po respu už moc času nezbývalo, takže už k ničemu nedošlo.

Následoval přesun do prostoru s vysokou skálou, u niž byla umístěna jedna z vlajek. Dostali jsme za úkol onu vlajku bránit. Na skálu se dalo dobře vylezt a zaujal jsem pozici na vrcholu. Po chvíli se ke mě přidal Lego. Nebyl z ní moc dobrý výhled, ale na vlajku bylo vidět dobře, takže jsme tam zůstali jako obrana. Pár modrých se snažilo prorazit, ale bránili jsme dobře. Na skále jsme zůstali skoro celou hodinu. Těsně před koncem picli Lega, tak sem slezl, a do konce hry obtěžoval dotírající modré zezdola. Na konci jsme se ovšem dozvěděli, že jsme na skálu neměli lézt, to jsme ale s Legem neslyšeli. Nicméně nikdo si nestěžoval. Poté jsme se přesunuli dál.

Třetí hra bylo spíš takové plácání a snaha o dobytí jedné z vlajek, která byla umístěna v otevřenějším lese, takže byla dobře bráněna. Vždy jsme postupovali po stejné ose, zprvu do kopce, pak před námi byla rovná plocha s minimem krytí. Vždy jsme se dostali na dohled vlajky, ale k ní jsme se nedostali, tento postup jsme opakovali asi třikrát nebo čtyřikrát, ale bez úspěchu. Při posledním útoku jsme se snažili zatlačit víc nalevo, ale to už se blížil konec hry.

Poté jsme se vydali nejdelší procházkou k poslednímu místu bojů. Dostali jsme se to členitého a zarostlého prostoru, takže to vypadalo, že si dobře zahrajem. A taky že jo, ihned jsme obsadili dvě vlajky a vzali útokem třetí. Postupovali jsme k jednomu z řopíků, kde jsme modré vystříleli a poté jsme vystříleli obranu poslední vlajky, kterou jsme ihned obsadili. Následně jsme se přesunuli víc na střed, aby jsme modré nikam nepustili. Po chvíli mě picli, tak to kluci museli ubránit beze mě, ale činili se a modré už po zbytek hry nikam nepustili, takže jsme měli v držení všechny vlajky. Bohužel to nestačilo a výsledný čas držení vlajek ukázal, že jsme prohráli o pouhých 11 minut.

Poté jsme se vydali dlouhou procházkou k autům, poklábosily a v pozdních hodinách jsme se vydali směr Praha. Akce se moc povedla, i přes nepřízeň počasí dorazilo okolo 130ti sofťáků. Dal jsem si slušně do těla a poprvé jsem pocítil, jak dokážou bolet ruce od tahání těžkého kvéru:-D. Problém s nepřiznavači jsem neměl a prasokvér jsem výjimečně nezaznamenal.

Dlouhý (zmrzlý) den 5

 

Jak už název napovídá v sobotu se konala menší akce s názvem Dlouhý den 5. Předchozích ročníků jsme se účastnili a pozvání nemohli odmítnout. I přes velmi nepříznivou předpověď počasí, kdy byly hlášeny 4°C a déšť, jsme já, Nikola a Jarda vyrazili směr Benešov.

Na malé parkoviště jsme dorazili okolo 8:30 a měli celkem co dělat, abychom zaparkovali. Na parkovišti se sešlo  okolo  54 airsofťáků, kteří byly po registraci rozděleny na dvě strany: červené a modré. Na nás vyšla modrá barva. U počátečního brífinku, který byl trošku složitější ale pochopitelný, nám pořadatelé vše vysvětlili. Zde se mi líbilo, že si pořadatelé dovezli „speaker sestavu“ a nemuseli ostatní překřičovat.

Na modré vyšla první bránící pozice, kdy jsme měli do vystřílení bez refreše bránit mapu, na které byly umístěny rakety. Zde jsem zjistil, že mé oblečení je hodně nedostatečné a na bránící pozici s Nikolou a Jardou pěkně mrznul. Červení si dávaly pěkně načas a za chvilku už jsem necítil ruce. Každopádně za cca 30 minut dostal Nikola zásah a Jarda se k němu za chvilku přidal. Samotný jsem se stáhl do zadní pozice , ale červených bylo moc a nakonec se k zasaženým přidal. Červení odpálili petardu a začala druhá fáze hry – bránění raket.

V druhé části jsem ztratil kontakt s klukama, kteří odešli bránit raketu č.2 a sám v dámské společnosti odešel bránit raketu č. 1. Zde jsem si našel pěknou pozici usazenou asi 100 m před vlajkou a ostřeloval blížící červené, ale jejich postup jsem dokázal pouze zpomalit a nakonec odešel na mrtvoliště. Zde bylo trochu problematičtější že, červení a modří měli mrtvoliště na stejném místě, jen se refrešovali v jiný čas. Byl trochu zmatek z jaké strany si hlídat nepřítele, protože za 10 minul vám vyrazil do zad. Každopádně rakety jsme ubránili a následovala polední pauza na oběd.

U druhé poloviny hry se vše obrátilo a hrálo se v jiném prostoru. Bohužel se nám nepodařilo dokončit ani první část hry, kdy jsme měli získat mapu s rozmístěním raket. Prostor byl velmi hustý a červení dobře rozmístění. Tady mi přišlo trochu divný, že jsme ani za dvě hodiny nedokázali vystřílet červené, když byly bez refreše a na našem mrtvolini spousta lidí hlásila hodně úspěšných zásahů do červených. Buď se zbytek červených držel hodně dobře nebo bylo ve hře něco jiného….  V půl páté se akce odpískala a šlo se na parkoviště.

Až na počáteční mrznutí na obraných pozicích bych akci hodnotil jako podařenou. Organizace byla dobrá a nouze o střety taky nebyla. Jestli se akce bude pořádat příští rok tak bych určitě zase přijel.

Engage the Field

Minulou sobotu se v prostoru bývalého statku nedaleko Pardubic konala akce, pořádaná pro mě neznámým týmem Warfield Pardubice, s názvem Engage the Field. V krásných (a nakonec úplně zbytečných) šest ráno mě Michal nabral na Kačáku, následně jsme nabrali na Čerňáku Adama a nového člena Jardu aka Legolunta a vydali se na cestu. Na místo jsme bez komplikací dorazili něco málo před osmou, změřili jsme úsťovky, rozdělili se do týmů po třech barvách (červená, modrá a my byli žlutí), ustrojili se a z dlouhé chvíle jsme se šli projít po prostoru a očíhnout situaci. Neustále ale přijížděli noví hráči, takže po brífinku a odchodu na resp jsme začali hrát asi něco kolem jedenácté hodiny.

Scénář spočíval v prozkoumávání několika bodů na mapě, na těchto bodech se nacházela bomba, kód k bombě nebo vlajka, na níž byl napsán bombsite, kde měla bomba vybuchnout. Mimo to byla ve hře i vlajka, kde nebyl napsán žádný bombsite, takže jsme museli hledat dál. Rozdělili jsme se do skupin a rozebrali jsme si body, na které zaútočíme. Málem jsme šli ve čtyřech dobývat bod 1 (skvělý Michalův nápad:-D), který byl nejblíže respu modrých, ale naštěstí nám bylo přiděleno dalších pár lidí. Postupovali jsme rychle, takže náš bod jsme přešli a dostali se k bodu 2. Zde začala šarvátka s modrými, ale nikam jsme je nepustili. Po chvilkovém plácaní jsme se rozhodli, že zkusíme bod 2, zde zbyla vlajka, tak ji Michal vzal, a vydali jsme se k bombsitu. Mě cestou picli, tak kluci postupovali dál. Teď nevim, jestli ji Michal donesl, ale pokud ne on, tak někdo jiný. Nicméně naši měli i bombu s kódem, takže zbývalo než bránit 15 minut. To se klukům povedlo a první hru jsme vyhráli.

Druhá hra se nesla ve stejném duchu, postupovali jsme po stejné linii, tentokrát k bodu 3. Zde Michala picli, ale já ho pomstil, nicméně vlajka na tomto bodu nepatřila k žádnému bombsitu, takže smůla. Poté jsem postupoval s ostatními žlutými až k budově statku, kde byl hlavní bombsite. Vevnitř byli nalezlí modří, kteří měli už spuštěn svůj odpočet, ale vytřískali jsme je a samy bombu zneškodnili a poté i odpálili, takže opět vítězství.

Následovala poslední hra, šli jsme opět po stejné linii kolem bodu 1 a 2, sem tam jsme se dostali do střetu. Po nějaké chvíli jsme si všimli modrých, jak nesou vlajku, tak jsme se je rozhodli pronásledovat a vlajku jim vzít. Michala cestou picli, tak jsem postupoval sám, za zády sem měl pár našich, ale moc se jim nechtělo dopředu, na což sem po chvíli doplatil. U bodu 5 jeden červený picnul dotyčného s vlajkou, ale nalezlo tam dost modrých na to, aby mě i jeho sprovodili ze světa. Po pár šarvátkách se hra blížila ke konci, ale ještě zbýval čas na poslední útok, protože modří nebo červení (už si nepamatuju) zahájili odpočet u bombsitu v malé rozpadlé budově. Útok byl drtivý, bohužel jsem ho nepřežil, ale mít na to trochu víc času, tak bombu zneškodníme. Takže tentokrát vyhráli modří nebo červení.

Pro mě byla tato první akce v sezóně víceméně dobrá, organizace byla na vysoké úrovní, hra se nikde nezadrhávala a hezky plynula. Plus byly i krásné barevné mapy s podrobným scénářem a prostor byl taky dobrý. Měření úsťovek eliminovalo prasokvéry, takže byl klidJ.

Leningrad 2017

Klasická akce od Airsoftbattles pořádaná v zimě pro airsoftové nedočkavce, kteří už se nemůžou dočkat plné jarní sezóny.

I přes celkem špatnou předpověď počasí se na parkovišti u Vlkavy sešlo okolo 120 airsofťáků, kteří se rozdělili klasicky na dvě strany: červenou a modrou. Po delší pauzičce, kdy Zoltánovi nepřijeli brigádníci, jsme vyrazili na počáteční pozice. Ačkoliv jsem na Vlkavě už párkrát byl, hrálo se pro mě v nových místech, což mě potěšilo.
Celkem se hrálo o 3 body na kterých byly umístěny vlajky a vyhrála ta strana, která získala všechny vlajky najednou a chvilku je udržela. Celkem mě překvapilo velení ze strany pořadatelů, kdy jsme se rozdělili na 3 týmy s vlastním velitelem a vyběhli na vlajky. Organizace tedy lepší než minulý rok.

Jak už se od začátku dalo čekat, vzhledem k holému zimnímu terénu, dosti dominovali zbraně s dlouhým dostřelem. Většinou se nebylo kde krýt a po zimě jsem byl ještě trochu ztuhlí. Také byl na některých místech sníh a s hadrákama si mi nechtělo na něm ležet. Každopádně první část jsme projeli, protože jsme rozdělili síly na tři vlajky a červení nás postupně sesmahli.  Taky mě ke konci zasáhli naši modří a bylo po boji.

Druhá část byla snad ještě holejší a nezbývalo než se krýt za silnými stromy. I přes nový plán, kdy jsme měli obsadit dva body a třetí postupně dobýt se podařilo červeným ke konci hry zatlačit, zabrat prostřední vlajku a udržet do konce vymezeného času.

Třetí část pro mě byla asi nejlepší. Hrálo se v hodně hustém porostu a dostřel nehrál žádnou roli. Dalo se dobře krýt a postupovat. Nám modrým se dosti dařilo a po získání všech tří vlajek jsme třetí část vyhráli.

Čtvrtá část už se odehrála okolo třetí hodiny a většinou na sněhu. Myslím, že už byly všichni dosti unavení, protože nebyla oblíbená pauza na oběd a ještě bylo všude mokro a nedalo se od začátku hry nikde sednout. Hra se začala docela dost vyhrocovat a padlo i pár nadávek. Okolo půl čtvrtý jsem to raději zabalil.

Akce nebyla na začátek sezóny špatná. Osobně jsem si zahrál dobře a celkem se i dařilo. S nepřiznávačema jsme problém neměl ale bylo o nich slyšet všude okolo. Bylo také slyšet o HPA systémech a asi to bude letos dosti horký téma, protože úsťové rychlosti jsou dosti velké.

Grom VII

Další Grom je za námi a je čas na jeho zhodnocení.

 

 

 

 

 

 

Na Grom se každý rok velice těším.  Vždy vládne dobrá nálada, máme dobré zázemí a nechybí gril ani něco k pití.  Připadá mi, že každý rok máme o něco lepší tábor a s tím stále větší krycí plachtu a konzumaci masa. Jestliže by to takhle šlo dále museli by jsme si pořídit cirkusový stan a u vody postavit masokombinát.

Po příjezdu v pátek, vybalení věcí, postavení tábora a stáje oblíbenějším kopáním zákopů se roztopil gril a začalo se s tmelením kolektivu. Vše šlo samozřejmě lépe s 52% tatranským čajem a neznačkovou whiskou alá Rusia. Později došlo i na pivo a na nepřímé urážky velitele ale o tom jindy. To počká, až Nikolu postavíme před vojenský soud.

Jako každý rok se i tento vstávalo v krásných 6:00 a to hlavně z důvodu oblíkání hlavních fatalových modelek. Komu se nechtělo vstával byl probuzen krásnou melodickou písní od Věry Martinové – „Dala jsem lásku řekám“ hranou z rádia doplněnou velitelovou verzí „dala jsem lásku koním“. Následovali další urážky z červeného stanu na účet velitele, ale osazenstvo bylo probuzeno.

Celkem šest fatalů bylo přiřazeno do první čety a vysláno na bod 7. Po kratší procházce jsme narazili na nepřítele a začaly první odchody na mrtvoliště. Tady bohužel nemám úplné informace, protože jsem měl problém s novou zbraní a řešil to až do cca 13:00. Pak jsme bohužel dostali hlídání tábora a až na nějaké zoufalce, kteří zkoušeli obranu našeho tábora se cca 3 hodiny nic nedělo. Nikola, Pfedor a Lukáš si alespoň našli výborné předsunuté místo před naším zákopem, kterému začali říkat Golden Hole.

K moc zajímavým úkolům jsme se ani v sobotu nedostali. Většinou jsme vyrazili na předsunutou hlídku a hned to někde koupili. Vše také ztěžovalo rozdělení herních stran dle maskování. Občas jsem opravdu nevěděl, o jaký vzor se jedná. Problém byl hlavně s Woodlendama, které byly na obou stranách. Jednou se mi stalo, že jsem došel k nepříteli na pokec v domnění, že hraje s námi. Jednou jsme i zaútočili na nepřátelský tábor ale s partou zbabělých, zmatených rákosů tábor opravdu dobýt nešlo.

Okolo deváté začalo pršet a byl jsem rád, že nás kryje velká plachta. Nastalo i pár nehod, kdy někdo stál u hrany plachty a spadla na něj napršená voda. Dosti unavení jsme zabalili zbraně, popili a šli spát.

V neděli, kdy už byly obě strany dosti prořídlé ze sobotních odjezdů, docházelo pouze k ojedinělým střetům.

Závěrečný útok na nepřátelský tábor se odehrál okolo 11:00 a vyžádal si veškeré síly, co jsme měli.  Nepřítel měl ale opravdu dobře postavené zákopy a hlavní dvoupatrová obraná věž nešla dobýt. Bylo pár sporných bodů ohledně zákopů a jejich funkčnosti.  Ani za podpory ruské písně jako„ Kalinka“ od pěveckého zboru Alexandovci nám nepomohla s amíkama zatočit.

Vyhlášení výsledků v nepřátelském táboře nebylo moc radostné. Bodově vyhráli amíci 21:18, tedy o tři body.

Následovala dlouhá procházka do našeho tábora, balení, zasypání zákopů a jízda domů.

Aktivní Forum
    Reklama

    rozměr 120x240

    Archiv
    Kalendář
    AEC v1.0.4