• Category Archives Akce
  • Report z dané akce

  • Operace: Retribution Mrčara 2/2

    Posted on by avatarmichal

     

    Report od Nikoli

    Noc z pátku na sobotu byla pro mne celkem krušná. Ne,že by foukal vítr a mláticí plachta mě nenechala vyspat, ale v noci začalo pršet a nějakým záhadným způsobem mi nateklo k nohám do spacáku, takže jsem se moc nevyspal. Pršet přestalo až ráno, kdy jsme se začali připravovat na hru. Bylo to žůžo se oblékat do vlhkých zpocených maskáčů. Větší žůžo bylo ale vlhko, které okamžitě působilo na brýle. Gudran měl ale kliku, tomu se nemlžily, šťastlivec. Michal byl s přípravou hotov dříve, tak aspoň on byl na brífingu. My jsme se zapojili rovnou do hry.

    S několika dalšími hráči jsme  se vydali  do východní části ostrova pročesávat oblast a hledat opět části bomby.Po chvíli jsme se dostali k otevřené planině porostlé vysokou trávou a s vrakem auta, kde jsme slyšeli pravděpodobně hovor modrých. Zde Gudran našel část bomby, tu předal dál až se ocitla v Michalových rukou. Vzal si mě jako garde a šli jsme odnést úlovek na bázi. Ostatní se zapojili do přestřelky. Chtěl jsem to vzít podél cesty, ale Michal chtěl být opatrnější, no poslechl jsem ho a tak jsme to vzali oklikou přes možná ten nejhorší porost na celém ostrově. Do toho se mi ještě mlžily brýle, které jsem cestou utíral asi 50x a jako bonus mi jednou ujela noha, naštěstí jsem to ustál, ale z plných plic jsem si musel ulevit, až sem tím Michala překvapil. Po dlouhém lopocení a bez kontaktu jsme dorazili na bázi a odevzdali předmět.

    Po chvíli odpočinku jsme se rozhodli bránit bázi u křižovatky Elbow Turn. Chvíli se nic nedělo, pak jsme dostali vysílačkou echo o blížícím se útoku. Michal měl zanedlouho kontakt o několik desítek metrů dál. Když jsme uslyšeli střelbu, vydali jsme se bázi na pomoc, ale pozdě. Sice jsme tři kousky sundali, ale jednomu se podařilo vzít jeden předmět a uhánět k základně. Refresh jsme měli blízko a okamžitě po oživení se jedna až moc akční duše vydala pronásledovat čorku, jeho pohyb mi připomínal Road Runnera, udivovalo mě, kde vzal tolik síly, holt mládí. Později jsem se dověděl, že ho dostihl. S Michalem jsme poté šli směrem k nepřátelské bázi. Cestou jsme narazili na číhající našince u cesty, přidali jsme se k nim. Zaujali jsme pozice pod cestou. Po chvíli nudy jsem se vydal kousek dál k velkému stromu. Pár modrých to zkoušelo, ale kolega u cesty je sesmahl, poté i já měl štěstí a dva kousky jsem poslal pryč, nicméně další vlna byl hned za nimi a sprovodili i mě.

     

     

    V tu dobu jsme měli mobilní nemocnici hned u tábora. Po chvíli se přidal i Michal. Po občerstvení jsme dostali info od Zoltána že se v sektotu blízko tábora nachází dokument.Neotáleli jsme a začali jsme ve vícero lidech hledat. Po asi půl hodině hledání jsem  to vzdal a v táboře jsem potkal Gudrana, Michal stále ještě hledal dokument, který ale nikdo stejně nenašel. Ani sám Zoltán neměl potuchy o osudu dokumentu, tak nás vyslal ve značné síle ( i s nemocnicí) na nepřátelskou bázi. Kontakt na sebe nenechal dlouho čekat, s Gudym jsme to vzali oklikou podél cesty, ale Gudy to za chvíli schytal. Postupoval jsme tedy sám, občas jsme se dostal do kontaktu, až se mi podařilo všechny obejít a zjevil se na cestě blízko báze. Zde jsem byl svědkem značného odlivu modrých mrtvol, tak jsem se rozhodl postupovat nahoru sám. Ale jako na potvoru pár metrů před bázi jsem se dostal do křížku se sniperem, byl rychlejší. Nemocnice byla blízko a zde už čekalo dost mrtvol na oživení.

    Zkusili jsme to stejným postupem, a to podél cesty. Tady se dařilo a modré jsme úspěšně odráželi a tím jsme postupovali k bázi. Já jako hrdina byl na špici a opět těsně před bází jsem to schytal, ostatní už to ale nestihli. To už byl konec sobotní části.

    Poté jsme se s radostí vysvlékli z propocených maskáčů a vydali se opět na molo, slunit se a koupat se. S Gudym jsme si opět trochu zašnorchlovali a navíc, když už chybělo vylodění během hry, tak nás pořadatelé rozváželi po skupinkách k protějšímu ostrovu, prohlédnout si dok, údajně pro ponorky.

    Večer pro nás bylo přichystané maso nebo ryba z grilu, popíjení pivečka a vyhlášení výsledků. Sobotní část jsme tentokrát vyhráli my,ale těsně. A na závěr si pro nás pořadatelé přichystali rozlučku s dentálními roztahováky nebo jak se tomu nadává, to byste ale museli vidět:-D.

    Spát jsme šli celkem brzy, nicméně v noci byl takový vichr, že se plachta nezastavila, takže jsme se nikdo pořádně nevyspal. Ráno jsme se sbalili a jako první jsme vyrazili na Lastovo, čekat na trajekt. Obsadili jsme naší oblíbenou hospůdku, kde jsme posnídali, někdo kávu, někdo pivo. Pohodičku ale přerušila zpráva, že kvůli počasí nepřijede trajekt, takže jsme čekali co se bude dít. Po zjištění že trajekt přijede nejdřív v pět odpoledne, jsme se s Michalem sebrali a šli na špacír do asi čtyři km vzdálené vesnice. Gudran se zbytkem si dali výšlap k bývalým dělostřeleckým bunkrům. Po pár hodinách jsme se dozvěděli, že trajekt pro nás přijede až v deset večer s tím, že odpluje až v půl páté ráno. Gudran se ještě flákal po kopcích, tak jsme šli s Michalem na molo se koupat a slunit se. Naštěstí  Zolty zařídil místo v nedalekém kempu, kam nám odvezli bagáž a kde jsme se poté vyzevlili, pili pivo a hráli karty. Před desátou jsme šli do přístavu se nalodit, na lodi jsme obsadili pomalu všechna místa k sezení. Ještě jsme hráli karty a popíjeli a poté se uchýlili ke spánku. V půl páté jsme vypluli směr Split. Tam jsme si ještě nakoupili zásoby, úspěšně naložili věci do busu a vydali se na dlouhou cestu do Prahy. Na Čerňáku jsme byli v jednu ráno a v posteli jsem byl ve dvě.

    Akce to byla jedinečná, i kvůli tomu že jsem si tam připadal jako v Pacifiku na Peleliu. Určitě všem doporučuji jet příště. Parta byla dobrá, i organizace, žádní nepřiznávači a prasokvéry, počasí taky vyšlo, pivečko studené, no co víc si přát. Co se týče páteční hry, tak jsem měl pocit, že to hraji poprvé, vůbec se nedařilo, ale zase jsme s Gudym jako jediní obsadili bázi modrých a překvapili Tygra, který mě od té chvíli nemá moc v lásce:-D. Každopádně to že se nedařilo plně vykompenzovala koupačka, počasíčko a celková pohodička. A Michalovi se ještě jednou omlouvám že sem na něj vyjel, asi sem měl krámy :-D.


  • Operace: Retribution Mrčara 1/2

    Posted on by avatarmichal

    O této akci by se dal napsat dlouhý report, protože to byl unikátní zážitek, ale zkusím to zkrátit na únosnou mez.

    Nebudu nic tajit a na rovinu napíšu, že cesta na ostrov Mrčara byla opravdu dlouhá. Naštěstí jsme s Nikolou a Gudranem seděli v autobuse u sebe, takže cesta pěkně ubíhala. Do plně naloženého autobusu s cca 78 airsofťáky se všichni vešli jen s vypětím všech sil. Naštěstí nebyl autobus plně obsazený a zbývající zavazadla se dala na zadní sedačky a WC. Cesta do Splitu trvala okolo 14 hodin a osobně jsem si moc nepospal. Ze splitu následoval 6 hodinový trajekt s přestupem na ostrov Lastovo. Pak následovalo lodní „taxi“ na samostatnou Mrčaru. Vzhledem k počtu lidí a vybavení muselo jet taxi 3x. Na nás vyšla řada až jako poslední a na cca 3 hodiny jsme obsadily místní hospodu s pěknou obsluhou. Na Mrčavě nás pak čekalo závěrečných 220 schodů, což třeba Nikola s kufrem neměl lehké.

    Na mě jako nejzkušenějšího zálesáka zůstal výběr místa na spaní. Osobně mám spaní venku rád a tak bylo vybráno místo vedle hlavní budovy ale naštěstí dost daleko od latrín. Naše třídenní ubytování zahrnovala natažená plachta o rozměru 3x5m pod kterou se vešlo všechno naše vybavení a ještě zbylo dost míst spaní.  První noc jsem vzhledem ke spánkovému deficitu spal jako zabitý. Kluci si trochu ztěžovali na zvuk pleskající plachty a je pravda, že celou noc foukal vítr, ale já nic neslyšel. Každopádně ráno v šest hodin po budíčku a ranní hygieně jsme se začali strojit na celodenní akci. Bohužel jsem musel jít i na velkou a byl to fakt zážitek. Latríny se skládaly ze staré budovy, která asi dříve sloužila jako umývárna se sprchami. Místo sprch ale byla v zemi díra kam se sra.. Kdo měl štěstí narazil alespoň na židli bez prkýnka. No každopádně jsem to měl za 15 vteřin za sebou, ustrojil se a vyrazil na brífink.

    Ostrov Mrčava opravdu není místo pro fyzicky slabší jedince. O rozměrech 3×1 km a s převýšením dvou kopců okolo 100 m.n.m se snad nikde nenašla rovinka delší než 30 m. Od přístavu k táboru je to zmiňovaných 220 schodů. Terén se skládal z kombinace ostrých kamenů, suché trávy a nízkých tvrdých keříků jehličnatými stromy, kterými se jen těžko plížilo. Ačkoliv nám první den počasí krásně vyšlo, mořský vlhký vzduch a cca 24 °C způsobily, že jsem byl hned propocený.

    Po rozdělení stran na dvě poloviny (cca 55/55), kdy jsme se přidali na stranu Zoltána (Červených), bylo naše výchozí místo na Little Brother. Úkoly byly jednoduché: v herním poli (polovina ostrova) se nacházelo pět předmětů pro výrobu bomby a pět dokumentů pro dešifrování odpalovacích kódů. Déle se v prostoru nacházela mobilní nemocnice, kde mohla mít strana, která MN získala, refreš. Vzhledem k terénu to byla opravdu velká výhoda.

    Natěšení na akci jsme vyrazili s cca 10 hráči na levou stranu ostrova s cílem propátrat tuto stranu a najít jedno ze skrytých zařízení. Ačkoliv jsem se snažil mít naší skupinu na dohled, asi po půl hodině se mi ztratili z dosahu. Sám jsem pokračoval podél pobřeží a chvilkami obdivoval moře plné bílých kamenů, vln a výhledy na ostatní ostrovy. Ukrytý ve křoví blízko elbow turn jsem zaslechl ve vysílačce, že se Nikola s Gudranem probily do nepřátelského tábora, smahli velícího a ukradli část zařízení pro bombu. Myslel jsem, že zpět budou postupovat přes moji pozici a přidám se, ale vzali to přímo na Litlle Brother a minul jsem je. Bohužel celou herní dobu měl na straně červených někdo puštěný VOX a celkově dost rušil naší komunikaci. Na vysílačce už kluci nebyli k dispozici a tak mi nezbilo než pokračovat na vlastní pěst.

    Celkově se mi dařilo a zažil jsem dost různorodých situací. Za zmínění stojí útok od moře, plížení v hustém křoví, hlídání mobilního refreše, přepady ze zálohy u cesty, hlídkování a také ochrany důležitých dokumentů. Killů jsem měl opravdu dost a celkově se dařilo. S klukama jsem se setkal až skoro nakonec herního času ale společně jsme se dostali do obyčejných přestřelek. Bohužel i přes naši snahu nám nebylo dáno vyhrát a cca 10 minut před koncem nám bylo oznámeno vítězství modrých, kteří získali všechny herní předměty. Asi za to mohla i skutečnost, že to někteří (asi 20) našich hráčů fyzicky nedalo a od 15:00 zevlovali v táboře. Kdyby alespoň hlídali základnu, jako modří nemuseli nám většinu herních předmětů ukradnout z naší základny.  Každopádně konec taky oznamoval volnou zábavu a moře už na nás čekalo.

    Při příchodu do tábora a rychlém převlečení už jsme valili k přístavu na koupačku. Představa koupání byla opravdu lákavá hlavně po celém propoceném dni ve výstroji. Ze začátku se mi do vody moc nechtělo a skočil jsme tam až jako poslední ale voda byla velmi osvěžující. Nikola si přinesl brýle a šnorchl a zůstal ve vodě cca půl hodiny. Po koupání následovalo pár piv na uhašení žízně a také vyhlášení dnešních výsledků. Spát jsme šli celkem brzo, abychom nabrali dostatek sil na další den, kdy se strany otočily, ale o tom napíše report až Nikola….

    Poznámky o spolubojovnících:

    Dbejte na to, aby Gudranovy nikdy nedošli cigarety, pač pak máte velký problém J

    Nikdy neskákejte Nikolovi do řeči, když telefonuje, pač pak máte par nových přezdívek J


  • ZARAGUA V

    Posted on by avatarmichal

    Report od Klepila 

    Minulý víkend se v prostoru u Oldřichova u Písku konal již pátý ročník akce s názvem Zaragua. Jako každý rok jsem se na tuto akci těšil, ať už na dobroty ze stánku nebo hru s manuálkami, ale to jsem nebyl sám. Na místo jsem dorazil okolo půl sedmé, naštěstí v tu doby byl páteční liják ta tam a po celý víkend nás doprovázelo víceméně slunečné počasí. Zbytek Fatalů v podání Michala, Lukáše a Gudrana dorazil po cca hodině a tím jsme byli komplet. Po vybrání místa jsme rozbili tábor, šli se regnout jako každý rok za LOF a poté začali hned nasávat. Po zjištění že pivo ze stánku se nedá moc pít, Michal vytáhl zbytek whisky a začalo se pořádně pít. Michalovi to moc nesvědčilo, o čemž vypovídaly jeho průpovídky, pomlouvání a prozpěvování, ale byla sranda. Kolem dvanácté jsme zalezli do spacáků.

    Ráno jsme polkli snídani, kafíčko a začali se připravovat. V devět byl nástup, kde bylo vysvětleno vše podstatné, hlavně hlavní úkol, a to sbírání zlatých cihel. Kdo jich na konci bude mít víc, vyhrál. Následoval přesun na resp. Letos bylo ve hře povoleno se oživovat obvázáním ruky, oživovat mohl každý hráč pokud měl obvaz.

    Jako první úkol jsme měli na resp dopravit bedny v určité peněžní hodnotě a tím si zajistit nákup elektrik. Dopravili jsme jich cca pět pokud si pamatuji. Bohužel jsem v první fázi hry ztratil kabar, takže jsem většinu cest na mrvoliště trávil jeho hledáním, kluci mi ochotně pomáhali, čímž jim ještě jednou děkuji. Bohužel jsme tímto taky ztratil pár hodin z celkové hry, za což se ještě jednou omlouvám. Kolem dvanácté jsme měli dost peněz, aby si většina mohla vzít do pole AEG. Bohužel Gudran přišel trochu později, takže musel chvíli ještě čekat, ale dočkal se.

    Odpoledne, pokud si pamatuji, jsme dostali za úkol najít v sektoru na druhé straně mapy novináře, který na nás měl nějakou špínu. Byl myslím v držení Zforáků a měly jsme jim ho vyfouknout. Docela jsme se loudali, protože jsme se taky nemohli shodnout, kde daný sektor je. Po chvilkovém lamentování u varny jsme se vydali správným směrem, ale postup nám zmařili Coproxáci, Michal a Lukáš to dostali, ale díky mému heroickému ošetření jsem je vrátil do hry, ale po chvíli jsme to stejně schytali všichni a mě neměl kdo ošetřit (vlastně měl, ale kolega který s námi byl, o to nejevil zájem). Při cestě na resp jsme se pokoušeli hledat kabar, ale bez úspěchu.

    Poté už si nepamatuji kam jsme byli vyslání, ale kousek od respu bylo pár Zforáků, kteří škodili. Snažil jsem se je obejít, ale spíš obešli mě. Kdybych ještě chvíli čekal, mohl jsem jim vpadnout do zad. Na resp jsem šel sám a kluci se plácali kdo ví kde.

    Po oživení sem se přidal k početnější skupině a vydali se dobýt Hamburger Hill, kde se nacházel minomet, který jsme měli obsadit a bránit po dobu pěti minut. Při víceméně organizovaném útoku se nám podařilo vrchol dobýt, ale zůstali jsme tam poté jen ve třech, což i přes urputnou snahu, kdy jsem palbou z kulometu držel dál Coproxáky, nevyšlo. Kolega se snažil přivolat posily, ale marně. Do zad nám nakonec vpadli Zforáci. Mysleli jsme si, že jsme nestihli časový limit, ale náš hlavní velitel nám na respu oznámil, že jsme to za pět minut stihli, takže jsme vydělali dost peněz, které se poté směnili za zlaté cihly. To byla z mé strany asi nejpovedenější část celé hry.

    Po chvíli na resp přišli i mrtví Fatalové a byli jsme následně vyslání opět na Hamburger Hill. Ale opět kousek od respu obtěžovali Zforáci, tak jsme je poslali do kytek, ale kluci se mi někam ztratili. Šel jsem tedy k HH, ale kluci hrdinně útočili z druhé strany, páč jsme je nenašel. Připojil jsem se k jiným kolegům a otravoval život v zákopech zalezlým Coproxákům. Mohl jsem z toho i něco vytěžit, ale lidi z El Mosto, kteří tou dobou byli s námi, si usmysleli, že jsem nepřítel, tak mě naprášili LOFákům a ti mě preventivně sejmuli, boha jeho. To už se blížil konec hry, tak jsem si sbalil cajky a šel do off zóny.

    Povečeřeli jsme a celkově se hodili do kupy. Následovalo shrnutí herního dne, bohužel to celé opět vyhrál Coprox, my jsme skončili třetí. Poté se vyhlašovaly ztráty a nálezy, kde bohužel můj kabar nebyl a tombola, ze které jsme opět nic nevytěžili. Následovalo obligátní popíjení a klábosení u stanu a uložení se k spánku. Na noční akci jsme už neměli síly, ačkoliv Michal by si jí zasloužil:-D.

    Ráno šlo vše podle stejného scénáře, kafíčko, snídanička, cigárko a příprava na hru. V devět hodin byl nástup a odchod na resp. První úkol jsme měli lokalizovat a odstranit naše posměšně pomalované propagandistické letáky. Každá strana měla vzít svůj leták. Poklusem jsme se vydali k nejbližšímu, byl u rybníka a hned ho kluci vzali. Rozhodli jsme se chvíli držet pozici a nepustit nepřítele k jejich letákům. To se dařilo, po chvíli jsem se rozhodl dotírače obejit kolem rybníka, ale do zad jsem vpadl našimcům. Kdybych ale nebyl hrr a někde se hezky zakempil, mohl jsem vystřílet nepřátelské posily, ale místo toho jsem šel vpřed pomoc ostatním a doplatil na to smrtí.

    Po refreši jsme se vydali na druhou stranu k minovému poli, tam už byl leták stržený, ale dostali jsme info, že se v protilehlém kopci nachází u velkého pařezu zlatá cihla. Vydali jsme se ji tedy hledat, ale našli jsme prd, jelikož v prostoru byly v podstatě jen malé pařezy, takže jsme ji nenašli. Jediného koho jsme našli byla banda asi Coproxáku, kteří byli zalezlí na Diamond Hillu. Nejdřív sejmuli Lukáše a po chvíli mě, ale stihli jsme se navzájem oživit. Michal to bral více z pravé strany a udělal dobře, pač jim vpadl přímo do zad a sprovodil je ze světa. Nahoře se mi podařilo se trochu zrakvit při výlezu ze zákopu, ale odneslo to jen naražené stehno, které mě ale ještě bolí teď při psaní.

    Po chvíli jsme dostali další info o cihlách, které se nacházeli u letiště. Neotáleli jsme a vydali se na cestu. Kousek od letiště jsme se spojili s dalšími LOFáky, ale nepřítel měl prostor dobře bráněný, takže jsme se vydali více zprava. Moc nám to ale nepomohlo, pač byli rozlezlí všude, avšak Michal s Lukášem jich par poslali do kytek, ale sami to pak schytali. Já s Gudranem jsme se proplížili až k lesíku u letiště, kde s k nám přidal jeden našinec, ale nepřítel byl už tou dobou včudu. V klidu jsme přešli letiště a vydali se směr báze pro další úkol. Cestou jsme potkali tři ZFORáky a strhla se přestřelka. Dva z nich to koupili, ale já s Gudym taky, vydali jsme se tedy na resp. Cestou jsme potkali našince, kteří nám sdělili, že ZFOR je s námi, což jsme nevěděli, pač jsme neměli vysílačky, ale skupinka ZFOR kterou jsme potkali to asi taky nevěděla:-D.

    Po krátkém občerstvení na respu mi šel Gudy ještě pomoc hledat kabar, ale bez úspěchu. Kluci si ještě šli užívat poslední boje někde v okolí Hamburger Hillu. Značně rozladěn jsem po hodině a půl hledání dorazil do off-zony a ještě se šel optat na ztráty a nálezy. Nějaké dobré duše kabar našli a odevzdali, takže jsem měl velkou radost. Nedělní boje opět vyhrál Coprox, my jsme skončili druzí. Poté jsme se sbalili, rozloučili a vydali se směr Praha.

    Akci bych hodnotil kladně. Jako každý rok dobré zázemí, parta, organizace, omezení úsťovek a letos hlavně zákaz HáPéAček. Možná jsme mohli dostávat rozmanitější mise, ale možná za to může zdržování při hledání mého nože, nicméně jsem si, a kluci jistě taky, zahrál dobře. Teším se na přístí rok.


  • Grom VIII

    Posted on by avatarmichal

    Grom III,IV,V,VI,VII a konečně letošní Grom VIII. Na všech jsme byli v rozdílných počtech přítomni a ani letošní rok nebyl vyjímkou.

    Obecně mám akci GROM rád a to hned z několika důvodů.  Ať už je to omezení munice, přátelská nálada nebo hodně známých tváří, které za ty roky už známe.

    Simíra a Lukáše jsem vyzvedl okolo páté na Černém mostě. Simír si ještě stihl roztrhnout kalhoty v rozkroku, když si sedal do auta a tak bylo o zábavu postaráno. Herní prostor se letos odehrával na místě Lizzardu a tábor rusů jsme moc dlouho nehledali. Po vybrání místa se rozbalily stany, připravil Grill a jako vždy se začalo grilovat a sbližovat s ostatními. Nikola se k nám přidal po cca hodině. Večer k nám přišel Indy s oznámením, že ranní budíček bude okolo 7:00 a v 8:00 už máme být nastoupení. Z předešlých ročníků jsem věděl, že nežertuje a proto se šlo po dvanácté spát.

    První ranní bitva začala okolo deváté, kdy jsme se měli probít celkově třemi nepřátelskými blokádami postavených podél hrací plochy. Zkusili jsme to z pravé strany, ale odpor nepřítele byl velký a všichni jsme se přesunuli do tábora na mrtvoliště. Po oživení už byla první linie proražena a zkusili jsme dobít druhou. Dlouhou dobu jsme dobývali budovu muničního skladu, ale po cca 2 hodinách už v něm nikdo z nepřátel nezůstal a my se mohli hnout dál. Boje dále pokračovali hlouběji do lesa, kde se nám celkem dařilo. Bohužel rozeznat britské a americké pouštní maskáče je pro mě na 30 metrů celkem problém a po podařeném útoku (naštěstí Simír zhebnul a mohl mi dát kule) jsem byl zasažený nepřítelem, pač jsem myslel, že hraje s námi. Kluci dále pokračovali v útoku beze mě.

    Odpoledne jsme asi dvě hodiny hlídali bývalou základnu a celkem se nic nedělo. Poté nám přidělen úkol dobýt kvótu L na které ale nikdo nebyl. Dále se pokračovalo k bodu K, kde byl viděn zákop a náš úkol byl jeho zneškodnění. Tady náš tým ukázal parádní sehranou akci, kdy jeden ostřeloval zákop a Nikola se proplížil až k nepříteli a poslal jej na mrtvoliště. Touhle dobou už náš tým byl asi čtyři hodiny k poli a dohromady nám už moc kulí nezbývalo. Přesto jsem se rozhodl za nářků ostatních členů týmu pokračovat dále. Bohužel cesty jsou nerovné a mapy nepřesné jinak nechápu, jak jsme si mohli zajít dohromady cca 2km. Vzhledem k teplému počasí, Simírovým stížnostem a nedostatkem vody, se celý tým vypravil zpět do tábora.

     

     

    Další přidělený úkol byl vybudování nepřátelské pozorovatelny v blízkosti nepřátelského táboru. Dále nahlásit dění v nepřátelském táboře a dvě hodiny udržet pozici. Mise vypadala lehce, ale opak byl pravdou. Když už se vybralo nějaké pěkné místo, tak nás nepřítel objevil nebo nebylo vidět do tábora. Nakonec jsme se umístili mezi dvě cesty a čekali. Chvilkami bylo celkem rušno, protože se bojovalo všude okolo a chvilkami nepřítel procházel po cestě. Každopádně jsme po dobu dvou hodin vydrželi ale bylo to těsné,protože asi za pět minut po limitu nás všechny poslaly na mrtvoliště. Trochu za to mohli uniformy, protože útočníci měli hodně podobné vzory maskování a ze začátku jsme mysleli, že hrají s námi.

    Následoval odpočinek a noční mise. Bohužel noční akce se moc nepovedla.  Letiště na které se mělo zaútočit, nepřítel postavili hodně daleko a nebyli jsme schopní ho najít. Nachodilo se alespoň 5 km a okolo jedné hodiny, kdy nám vypršel čas, bylo rozhodnuto vydat se  zpět do tábora.

    V neděli už byl jenom útok na báze ale už si moc nepamatuji. Vím, že naše strana nebyla schopna jí dobýt. Nepřítel měl tábor daleko lépe rozestavěný a bráněný. Jejich závěrečný útok jsme naštěstí také odrazili, ale bylo to jen tak tak.

     

    Akce jako každý rok podařená.  Unikátní omezení munice dává prostor k taktizování a většinou se střílelo na semi nebo hodně krátkými dávkami. Rozdělení stran podle uniforem bylo letos hodně na hraně a alespoň 2x jsem kvůli tomu zhebnul a 2x někdo kvůli mně.


  • Lizzard VIII

    Posted on by avatarmichal

    První z letošních vícedenních akcí s názvem Lizzard VIII od Airsoftwars se opravdu povedla a v dolním článku zkusím napsat proč.

    Na tuto akci v třetí řadě (naše účast) za sebou jsem se dost těšil. Hlavně z důvodu, že pojedou lidi z týmu, kteří nemají tolik času na airsoft a dlouho jsem je neviděl.

    Na Černé mostě byl sraz s Lukášem, který měl celkem nacpaný batoh ale na Adama zdaleka neměl. Adam si vyžádat nosičský support a za chvilku jsem věděl proč. Při nadhození jeho zbraňového pouzdra na rameno se mi popruh zařízl asi 3 cm do kůže a bylo mi jasný, že takhle to nepůjde. Tři zbraně v pouzdru byly opravdu dost těžké.  Nakonec jsem byl rád, že parkujeme jen cca 200 m od metra. Každopádně se později ukázalo, že mít náhradní zbraně na vícedenní akci se vyplácí.

     

    Do bývalého vojenského prostoru v Ralsku jsme přijeli okolo šesté hodiny a šli se hned registrovat. Každý účastník měl letošní rok papírovou pásku na zápěstí se svým číslem. Možná to ovlivnilo chování problémových hráčů (škoda, že to neplatilo na skopčáky), kterým hrozilo možné nahlášení v případě potíží.  Simír s Gudranem už byli na místě a vybírali místo. Byli jsme umístěni do odlehlejší vesnice s názvem Asmar, což jsem uvítal, protože bylo hodně volného místa na stanování a nemuseli se mačkat s ostatníma v hlavním městě Khas Konaru. Minulé dva roky jsme byli vždy u moraváků co kalily až do rána a nedalo se moc spát, což vždy odnesl Ondra  Proto bylo dost vtipné, že ti stejní ostraváci co minulý rok, měli stan asi 20 m od nás.

    Hra začínala až v pátek v 10:00 a proto byl večer čas trochu popít a seznámit se s okolím. Vzhledem ke grilu jsme byli dosti oblíbení a o zábavu bylo postaráno. Ranní nástup se konal v 9:30 a byly rozdány první rozkazy. První mise byla dobýt a obsadit poutní místo a celý Asmar (cca 50 lidí) vyrazil tím směrem. Bohužel celá FV narazila na nesmrtelné němce a všechny nás vystřílely. Lukáš dokonce dostal z blízka do hlavy a později se ukázalo, že kulička mu zůstala pod kůží. Dosti rozhozený ze začátku akce jsme se vydali zpátky do Asmaru. Lukáš šel k doktorovy, který mu vyndal  kuličku z čela. Také nahlásil němce, kterým byly změřeny zbraně a je pravda, že jsem je už s plynovými zbraněmi neviděl (každopádně jsme nebyli jediný, kdo s nimi měl problémy).Lukášovi také bohužel odešla zbraň (propálený mosfet) a půjčil jsem mu záložku.

    Refreš byl 3 hodiny a tak bylo dosti času připravit si oběd a počkat na oživení. Oživení nám trochu zkomplikoval příchod Asaf hlídky, kteří hledali mobilní telefon. Všechny mimo mě vzali na prohlídku a mám dojem, že Simír si to fakt užíval, jinak nechápu proč tak vystrkoval zadek při prohlídce. Každopádně Gudran nechal v batohu záložku (AK47) a museli jsme jim vysvětloval, že jí máme na obranu proti vlkům, což bylo provázeno vytím a tak nám zbraň nechali. Horší bylo, když jsem Isafům začal kopat hrob a to je asi fakt naštvalo, protože mě málem zastřelili. Příště musím nahrát do rádia 99 luftballons, aby se němci trochu uklidnily. Naštěstí za hodinu vypadli a my se mohli hnout z Asmaru. Z celého dne byla asi nejzajímavější noční mise. Jen pro představu jsme vyrazili z tábora v devět a vrátili se ve dvě ráno. S ostravákama jsme nejdříve oťukávali odlehlou základnu Tesla ale bylo to bez šance. Tesla byla vybavená reflektory a světelnými fotopastmi a nešlo se přiblížit na 60 m. Jeden z naší skupiny taky šlápl na minu s dělobuchem a byl vyřazen. Nakonec jsme se dali dohromady se zbytkem povstalců a cca 150 lidí za svitu baterek vyrazili na Teslu. Opravdu to stálo za pohled, jak se 150 lidí plíží k zákopům, postupně vypínají světelné senzory a polovina spadla do jam  (taky jsem si jednu užil). Adam to dostal minou a byl vyřazen. Po cca jedné hodině Tesla padla ale byl to fakt boj. Pak už nás jen čekal cca 4 kilometrový pochod zpět na Asmar.

    Ráno se vstávalo opravdu těžce ale po čtyřčlenné protivelitelské kampaňi jsem musel vstávat. Po klobásové snídani se vyrazilo na menší hlídku a přepadávání Isafaků. Jediná větší mise byl rozkaz dobytí Heliportu ke kterému to bylo opravdu daleko a cesta trvala asi hodinu. Bohužel se nám nepodařilo Heliport dobýt, i když už to vypadalo dobře, pač Isaf povolal posily. Taky jsme zkusili zničit Strongpoint ale taky se nepoštěstilo. Noční mise znamenala dobývání Isaf základny a za zmínku stojí přeprava na korbě starého favorita, který se řítí v noci z kopce rychlostí 60 km. To jsem se v zatáčkách málem pos…. . Isaf základnu jsme nepřemohli a od kluků jsem se oddělil, ale slyšel jsem, že si dost užili. Po cca půl hodině jsem to koupil a šel na základnu a spát.

    V neděli už se nic velkého nedělo. Pár střetů s Isaf, kteří se nakonec stáhli. Okolo 12:00 jsme měli sbaleno a jeli na Prahu.

     

    Akci bych hodnotil takto:

    Klady: dobrá parta, kvalitní zázemí, variabilita misí, přístup orgů.

    Zápory: HPA na 220 m/s (co to jako kur. má být) , Němci.