avatarmichal
(Čtvrtek, 3 Srp. 15:08)
Zdar všichni, pojede ještě někdo na Zaraguu, můžete přijet i pouze na Sobotu.
avatarmichal
(Pondělí, 14 Srp. 06:08)
Zaragua byla super. Více až Nikola napíše report 🙂

1
You must be signed in to post a comment
Nejnovější komentáře

Posts Tagged ‘akce’

Grom VIII

Grom III,IV,V,VI,VII a konečně letošní Grom VIII. Na všech jsme byli v rozdílných počtech přítomni a ani letošní rok nebyl vyjímkou.

Obecně mám akci GROM rád a to hned z několika důvodů.  Ať už je to omezení munice, přátelská nálada nebo hodně známých tváří, které za ty roky už známe.

Simíra a Lukáše jsem vyzvedl okolo páté na Černém mostě. Simír si ještě stihl roztrhnout kalhoty v rozkroku, když si sedal do auta a tak bylo o zábavu postaráno. Herní prostor se letos odehrával na místě Lizzardu a tábor rusů jsme moc dlouho nehledali. Po vybrání místa se rozbalily stany, připravil Grill a jako vždy se začalo grilovat a sbližovat s ostatními. Nikola se k nám přidal po cca hodině. Večer k nám přišel Indy s oznámením, že ranní budíček bude okolo 7:00 a v 8:00 už máme být nastoupení. Z předešlých ročníků jsem věděl, že nežertuje a proto se šlo po dvanácté spát.

První ranní bitva začala okolo deváté, kdy jsme se měli probít celkově třemi nepřátelskými blokádami postavených podél hrací plochy. Zkusili jsme to z pravé strany, ale odpor nepřítele byl velký a všichni jsme se přesunuli do tábora na mrtvoliště. Po oživení už byla první linie proražena a zkusili jsme dobít druhou. Dlouhou dobu jsme dobývali budovu muničního skladu, ale po cca 2 hodinách už v něm nikdo z nepřátel nezůstal a my se mohli hnout dál. Boje dále pokračovali hlouběji do lesa, kde se nám celkem dařilo. Bohužel rozeznat britské a americké pouštní maskáče je pro mě na 30 metrů celkem problém a po podařeném útoku (naštěstí Simír zhebnul a mohl mi dát kule) jsem byl zasažený nepřítelem, pač jsem myslel, že hraje s námi. Kluci dále pokračovali v útoku beze mě.

Odpoledne jsme asi dvě hodiny hlídali bývalou základnu a celkem se nic nedělo. Poté nám přidělen úkol dobýt kvótu L na které ale nikdo nebyl. Dále se pokračovalo k bodu K, kde byl viděn zákop a náš úkol byl jeho zneškodnění. Tady náš tým ukázal parádní sehranou akci, kdy jeden ostřeloval zákop a Nikola se proplížil až k nepříteli a poslal jej na mrtvoliště. Touhle dobou už náš tým byl asi čtyři hodiny k poli a dohromady nám už moc kulí nezbývalo. Přesto jsem se rozhodl za nářků ostatních členů týmu pokračovat dále. Bohužel cesty jsou nerovné a mapy nepřesné jinak nechápu, jak jsme si mohli zajít dohromady cca 2km. Vzhledem k teplému počasí, Simírovým stížnostem a nedostatkem vody, se celý tým vypravil zpět do tábora.

 

 

Další přidělený úkol byl vybudování nepřátelské pozorovatelny v blízkosti nepřátelského táboru. Dále nahlásit dění v nepřátelském táboře a dvě hodiny udržet pozici. Mise vypadala lehce, ale opak byl pravdou. Když už se vybralo nějaké pěkné místo, tak nás nepřítel objevil nebo nebylo vidět do tábora. Nakonec jsme se umístili mezi dvě cesty a čekali. Chvilkami bylo celkem rušno, protože se bojovalo všude okolo a chvilkami nepřítel procházel po cestě. Každopádně jsme po dobu dvou hodin vydrželi ale bylo to těsné,protože asi za pět minut po limitu nás všechny poslaly na mrtvoliště. Trochu za to mohli uniformy, protože útočníci měli hodně podobné vzory maskování a ze začátku jsme mysleli, že hrají s námi.

Následoval odpočinek a noční mise. Bohužel noční akce se moc nepovedla.  Letiště na které se mělo zaútočit, nepřítel postavili hodně daleko a nebyli jsme schopní ho najít. Nachodilo se alespoň 5 km a okolo jedné hodiny, kdy nám vypršel čas, bylo rozhodnuto vydat se  zpět do tábora.

V neděli už byl jenom útok na báze ale už si moc nepamatuji. Vím, že naše strana nebyla schopna jí dobýt. Nepřítel měl tábor daleko lépe rozestavěný a bráněný. Jejich závěrečný útok jsme naštěstí také odrazili, ale bylo to jen tak tak.

 

Akce jako každý rok podařená.  Unikátní omezení munice dává prostor k taktizování a většinou se střílelo na semi nebo hodně krátkými dávkami. Rozdělení stran podle uniforem bylo letos hodně na hraně a alespoň 2x jsem kvůli tomu zhebnul a 2x někdo kvůli mně.

Lizzard VIII

První z letošních vícedenních akcí s názvem Lizzard VIII od Airsoftwars se opravdu povedla a v dolním článku zkusím napsat proč.

Na tuto akci v třetí řadě (naše účast) za sebou jsem se dost těšil. Hlavně z důvodu, že pojedou lidi z týmu, kteří nemají tolik času na airsoft a dlouho jsem je neviděl.

Na Černé mostě byl sraz s Lukášem, který měl celkem nacpaný batoh ale na Adama zdaleka neměl. Adam si vyžádat nosičský support a za chvilku jsem věděl proč. Při nadhození jeho zbraňového pouzdra na rameno se mi popruh zařízl asi 3 cm do kůže a bylo mi jasný, že takhle to nepůjde. Tři zbraně v pouzdru byly opravdu dost těžké.  Nakonec jsem byl rád, že parkujeme jen cca 200 m od metra. Každopádně se později ukázalo, že mít náhradní zbraně na vícedenní akci se vyplácí.

 

Do bývalého vojenského prostoru v Ralsku jsme přijeli okolo šesté hodiny a šli se hned registrovat. Každý účastník měl letošní rok papírovou pásku na zápěstí se svým číslem. Možná to ovlivnilo chování problémových hráčů (škoda, že to neplatilo na skopčáky), kterým hrozilo možné nahlášení v případě potíží.  Simír s Gudranem už byli na místě a vybírali místo. Byli jsme umístěni do odlehlejší vesnice s názvem Asmar, což jsem uvítal, protože bylo hodně volného místa na stanování a nemuseli se mačkat s ostatníma v hlavním městě Khas Konaru. Minulé dva roky jsme byli vždy u moraváků co kalily až do rána a nedalo se moc spát, což vždy odnesl Ondra  Proto bylo dost vtipné, že ti stejní ostraváci co minulý rok, měli stan asi 20 m od nás.

Hra začínala až v pátek v 10:00 a proto byl večer čas trochu popít a seznámit se s okolím. Vzhledem ke grilu jsme byli dosti oblíbení a o zábavu bylo postaráno. Ranní nástup se konal v 9:30 a byly rozdány první rozkazy. První mise byla dobýt a obsadit poutní místo a celý Asmar (cca 50 lidí) vyrazil tím směrem. Bohužel celá FV narazila na nesmrtelné němce a všechny nás vystřílely. Lukáš dokonce dostal z blízka do hlavy a později se ukázalo, že kulička mu zůstala pod kůží. Dosti rozhozený ze začátku akce jsme se vydali zpátky do Asmaru. Lukáš šel k doktorovy, který mu vyndal  kuličku z čela. Také nahlásil němce, kterým byly změřeny zbraně a je pravda, že jsem je už s plynovými zbraněmi neviděl (každopádně jsme nebyli jediný, kdo s nimi měl problémy).Lukášovi také bohužel odešla zbraň (propálený mosfet) a půjčil jsem mu záložku.

Refreš byl 3 hodiny a tak bylo dosti času připravit si oběd a počkat na oživení. Oživení nám trochu zkomplikoval příchod Asaf hlídky, kteří hledali mobilní telefon. Všechny mimo mě vzali na prohlídku a mám dojem, že Simír si to fakt užíval, jinak nechápu proč tak vystrkoval zadek při prohlídce. Každopádně Gudran nechal v batohu záložku (AK47) a museli jsme jim vysvětloval, že jí máme na obranu proti vlkům, což bylo provázeno vytím a tak nám zbraň nechali. Horší bylo, když jsem Isafům začal kopat hrob a to je asi fakt naštvalo, protože mě málem zastřelili. Příště musím nahrát do rádia 99 luftballons, aby se němci trochu uklidnily. Naštěstí za hodinu vypadli a my se mohli hnout z Asmaru. Z celého dne byla asi nejzajímavější noční mise. Jen pro představu jsme vyrazili z tábora v devět a vrátili se ve dvě ráno. S ostravákama jsme nejdříve oťukávali odlehlou základnu Tesla ale bylo to bez šance. Tesla byla vybavená reflektory a světelnými fotopastmi a nešlo se přiblížit na 60 m. Jeden z naší skupiny taky šlápl na minu s dělobuchem a byl vyřazen. Nakonec jsme se dali dohromady se zbytkem povstalců a cca 150 lidí za svitu baterek vyrazili na Teslu. Opravdu to stálo za pohled, jak se 150 lidí plíží k zákopům, postupně vypínají světelné senzory a polovina spadla do jam  (taky jsem si jednu užil). Adam to dostal minou a byl vyřazen. Po cca jedné hodině Tesla padla ale byl to fakt boj. Pak už nás jen čekal cca 4 kilometrový pochod zpět na Asmar.

Ráno se vstávalo opravdu těžce ale po čtyřčlenné protivelitelské kampaňi jsem musel vstávat. Po klobásové snídani se vyrazilo na menší hlídku a přepadávání Isafaků. Jediná větší mise byl rozkaz dobytí Heliportu ke kterému to bylo opravdu daleko a cesta trvala asi hodinu. Bohužel se nám nepodařilo Heliport dobýt, i když už to vypadalo dobře, pač Isaf povolal posily. Taky jsme zkusili zničit Strongpoint ale taky se nepoštěstilo. Noční mise znamenala dobývání Isaf základny a za zmínku stojí přeprava na korbě starého favorita, který se řítí v noci z kopce rychlostí 60 km. To jsem se v zatáčkách málem pos…. . Isaf základnu jsme nepřemohli a od kluků jsem se oddělil, ale slyšel jsem, že si dost užili. Po cca půl hodině jsem to koupil a šel na základnu a spát.

V neděli už se nic velkého nedělo. Pár střetů s Isaf, kteří se nakonec stáhli. Okolo 12:00 jsme měli sbaleno a jeli na Prahu.

 

Akci bych hodnotil takto:

Klady: dobrá parta, kvalitní zázemí, variabilita misí, přístup orgů.

Zápory: HPA na 220 m/s (co to jako kur. má být) , Němci.

Protiofenzíva

Máme za sebou další akci od našeho oblíbence Zoltána nazvanou Protiofenzíva. V časných sedm ráno jsem na Čerňáku nabral Legolunta a vydali jsme se na cestu. Na místo kousek od Bohatic jsme dorazili se značným předstihem a naštěstí i všichni ostatní hráči, takže se na nikoho nečekalo. Během přípravy se k nám připojil Gudran a byli jsme komplet. Byli jsme přiděleni k červeným a  zanedlouho Zoltán pronesl krátký brífing. Čekala nás menší tůra, během níž jsme se řezali ve čtyřech lokacích o tři vlajky, každá hra trvala jednu hodinu. Nuže vydali jsme se na cestu k našemu prvnímu respu.

Ten se nacházel kousek od oblíbeného Liščího vrchu, na kterém se nacházela jedna z vlajek. Rozdělili jsme si strany a začlo se. Jedni šli pro pravou vlajku, na střed šli hrdinně umřít na Liščí vrch, a na levo jsme se vydali my pro třetí vlajku. Nicméně jsem se stejně po krátkém plížení ocitl na úpatí Lišáka, kde jsem se ale sžíval s novým kvérem, takže jsem promarnil své šance a po chvíli se vydal na resp, jednoho sem aspoň picnul. Poté jsme se  s Gudym vydali po stejné straně, ale rozdělili jsme se. Já šel hodně nalevo, kam začli nabíhat modří, takže zase neúspěch, ale zase jednoho sem dal. Drželi jsme jen jednu vlajku, takže chtělo zatlačit, ale po respu už moc času nezbývalo, takže už k ničemu nedošlo.

Následoval přesun do prostoru s vysokou skálou, u niž byla umístěna jedna z vlajek. Dostali jsme za úkol onu vlajku bránit. Na skálu se dalo dobře vylezt a zaujal jsem pozici na vrcholu. Po chvíli se ke mě přidal Lego. Nebyl z ní moc dobrý výhled, ale na vlajku bylo vidět dobře, takže jsme tam zůstali jako obrana. Pár modrých se snažilo prorazit, ale bránili jsme dobře. Na skále jsme zůstali skoro celou hodinu. Těsně před koncem picli Lega, tak sem slezl, a do konce hry obtěžoval dotírající modré zezdola. Na konci jsme se ovšem dozvěděli, že jsme na skálu neměli lézt, to jsme ale s Legem neslyšeli. Nicméně nikdo si nestěžoval. Poté jsme se přesunuli dál.

Třetí hra bylo spíš takové plácání a snaha o dobytí jedné z vlajek, která byla umístěna v otevřenějším lese, takže byla dobře bráněna. Vždy jsme postupovali po stejné ose, zprvu do kopce, pak před námi byla rovná plocha s minimem krytí. Vždy jsme se dostali na dohled vlajky, ale k ní jsme se nedostali, tento postup jsme opakovali asi třikrát nebo čtyřikrát, ale bez úspěchu. Při posledním útoku jsme se snažili zatlačit víc nalevo, ale to už se blížil konec hry.

Poté jsme se vydali nejdelší procházkou k poslednímu místu bojů. Dostali jsme se to členitého a zarostlého prostoru, takže to vypadalo, že si dobře zahrajem. A taky že jo, ihned jsme obsadili dvě vlajky a vzali útokem třetí. Postupovali jsme k jednomu z řopíků, kde jsme modré vystříleli a poté jsme vystříleli obranu poslední vlajky, kterou jsme ihned obsadili. Následně jsme se přesunuli víc na střed, aby jsme modré nikam nepustili. Po chvíli mě picli, tak to kluci museli ubránit beze mě, ale činili se a modré už po zbytek hry nikam nepustili, takže jsme měli v držení všechny vlajky. Bohužel to nestačilo a výsledný čas držení vlajek ukázal, že jsme prohráli o pouhých 11 minut.

Poté jsme se vydali dlouhou procházkou k autům, poklábosily a v pozdních hodinách jsme se vydali směr Praha. Akce se moc povedla, i přes nepřízeň počasí dorazilo okolo 130ti sofťáků. Dal jsem si slušně do těla a poprvé jsem pocítil, jak dokážou bolet ruce od tahání těžkého kvéru:-D. Problém s nepřiznavači jsem neměl a prasokvér jsem výjimečně nezaznamenal.

Průlom 2017

Minulou aprílovou sobotu se nedaleko Milovic konala akce od AirsoftBattles s názvem Průlom. V půl osmé mě Michal s Vencou nabrali na Kačáku a poté jsme nabrali Jardu na Čerňáku a vydali se směr Milovice. Na místo srazu, kde se už hrotilo spousta sofťáků, jsme dorazili včas a po opáskování k červeným jsme se připravili, nadopovali apod. Po přípravě nám byl vysvětlen zcela nový scénář, ten spočíval v přenášení vlajek z jednoho konce arény na druhý, každá strana měla tři vlajky a k tomu určené vlajkonoše. Ti měli za úkol přenést vlajku k orgovi a hlavně na živu, nesměli si ale klekat ani lehat a nebylo povoleno žádné obíhání, kempení apod. takže se muselo útočit vpřed. Dále se v prostoru nacházela ještě třetí strana, a to Policajti, kteří měli náhodně v prostoru rozmístěné tři žluté vlajky a u nich kartičky s bodovou hodnotou, které jsme měli dobýt a karty odnést taktéž k orgovi. Cajti měli výhodu respu, my a modří ovšem ne. Hrálo se v cyklech po 50ti minutách a na každý cyklus jsme měli jeden život, takže jsme se museli snažit neumírat. Dále se započítávali body, pokud někdo došel k orgovi živý nebo mrtvý (musel se ovšem nahlásit včas, jinak to bylo za mínus body), za donesenou vlajku a karty od cajtů. Kompletní scénář mají na stránkách tak se koukněte, kdo jste nebyl:-D.

Pak už začala samotná hra. Byli jsme odvedeni na vzdálenější část arény, kde jsme se rozhodili do družstev a rozebrali si strany po kterých půjdeme. Přifařili jsme se k Ústečákům a vydali se po levé straně. Asi ¾ cesty se nic nedělo, poté na vysokém kopci jsem zpozoroval vlajku a u ní vykukující dvě hlavy. Jelikož jsem šel jako první, nahlásil jsem klukům za sebou její pozici, v tom se ale ozvala dávka, která si mě jako na potvoru našla. Hned na to to schytal i Jarda, takže jako první mrtvoly jsme se šli nahlásit orgovi. Po příchodu se začali trousit i další a po chvíli bylo na mrtvolišti celkem živo. Jako jediný z nás to přežil Venca a ostatním se podařilo donést vlajky.

Po vypršení limitu začla druhá fáze. Vydali jsme se stejnou cestou. Po chvíli jsme se dostali do křížku s cajtama, kteří bránili vlajku, vyštípali jsme je a sebrali kartičky. Kousek dál jsme zpozorovali modré, pár jsme jich poslali do kytek a po chvíli i oni mě. Následně jsme se sešli zase na respu a zase jediný Venca to přežil. I ňáka ta vlajka dorazila bez úhony.

Ve třetí fázi jsme se vydali opět stejnou cestou s cílem neumřít. Šli jsme lážo plážo po cestě, před námi šlo několik červených. Kousek od cíle se ozvala palba a museli jsme zapadnout do lesa. Dostali jsme se k známému kopci, odkud to do nás začali šít. Šli jsme tedy více do leva, ale tam byli zase cajk, hlídající svou vlajku. Ty jsme vystříleli a sebrali karty s body. Následovala šarvátka a snaha prolomení jejich obrany. To se bohužel nepovedlo a zase jsme se sešli na respu jako mrtvoly.

Před čtvrtou části jsme si už řekli, že by bylo fajn aspoň jednou dojít živý. Vydali jsme se po pravé straně prostoru, došli jsme do otevřeného lesa, na jehož okraji se začali hrotit modří. U lesa byla i malá oplocená školka, takže sem si naivně myslel, že odtamtud nic nemůže přijít. Zmýlil jsem se, sejmuli mě střelbou skrz školku, takže zase mrtev. Kluci mě myslím později následovali.

Před poslední části už jsem ani nedoufal, že dojdu živý. Vydali jsme se do stejné časti jako hru před tím, tudíž do otevřeného lesa. Tady se to hodně přestřelovalo, takže sem se moc nechytal, ale držel sem se radši vzadu, abych přežil. Ale jelikož jsem duší hrdina, opět sem se vydal s ostatními útočit, no dlouho sem nevydržel:-D. Pak byl ohlášen konec. Cestou jsme se zastavili v Benátkách na zmrzce a vydali se směr Praha.

Akce se víceméně povedla, scénář se povedl a byl originální, ale nějaké doladění by to chtělo. Bohužel sem ve všech fázích byl mrtev a killů sem taky moc neměl, tak si snad příště spravím chuť. Ale nakonec jsme vyhráli:-).

 

Dlouhý (zmrzlý) den 5

 

Jak už název napovídá v sobotu se konala menší akce s názvem Dlouhý den 5. Předchozích ročníků jsme se účastnili a pozvání nemohli odmítnout. I přes velmi nepříznivou předpověď počasí, kdy byly hlášeny 4°C a déšť, jsme já, Nikola a Jarda vyrazili směr Benešov.

Na malé parkoviště jsme dorazili okolo 8:30 a měli celkem co dělat, abychom zaparkovali. Na parkovišti se sešlo  okolo  54 airsofťáků, kteří byly po registraci rozděleny na dvě strany: červené a modré. Na nás vyšla modrá barva. U počátečního brífinku, který byl trošku složitější ale pochopitelný, nám pořadatelé vše vysvětlili. Zde se mi líbilo, že si pořadatelé dovezli „speaker sestavu“ a nemuseli ostatní překřičovat.

Na modré vyšla první bránící pozice, kdy jsme měli do vystřílení bez refreše bránit mapu, na které byly umístěny rakety. Zde jsem zjistil, že mé oblečení je hodně nedostatečné a na bránící pozici s Nikolou a Jardou pěkně mrznul. Červení si dávaly pěkně načas a za chvilku už jsem necítil ruce. Každopádně za cca 30 minut dostal Nikola zásah a Jarda se k němu za chvilku přidal. Samotný jsem se stáhl do zadní pozice , ale červených bylo moc a nakonec se k zasaženým přidal. Červení odpálili petardu a začala druhá fáze hry – bránění raket.

V druhé části jsem ztratil kontakt s klukama, kteří odešli bránit raketu č.2 a sám v dámské společnosti odešel bránit raketu č. 1. Zde jsem si našel pěknou pozici usazenou asi 100 m před vlajkou a ostřeloval blížící červené, ale jejich postup jsem dokázal pouze zpomalit a nakonec odešel na mrtvoliště. Zde bylo trochu problematičtější že, červení a modří měli mrtvoliště na stejném místě, jen se refrešovali v jiný čas. Byl trochu zmatek z jaké strany si hlídat nepřítele, protože za 10 minul vám vyrazil do zad. Každopádně rakety jsme ubránili a následovala polední pauza na oběd.

U druhé poloviny hry se vše obrátilo a hrálo se v jiném prostoru. Bohužel se nám nepodařilo dokončit ani první část hry, kdy jsme měli získat mapu s rozmístěním raket. Prostor byl velmi hustý a červení dobře rozmístění. Tady mi přišlo trochu divný, že jsme ani za dvě hodiny nedokázali vystřílet červené, když byly bez refreše a na našem mrtvolini spousta lidí hlásila hodně úspěšných zásahů do červených. Buď se zbytek červených držel hodně dobře nebo bylo ve hře něco jiného….  V půl páté se akce odpískala a šlo se na parkoviště.

Až na počáteční mrznutí na obraných pozicích bych akci hodnotil jako podařenou. Organizace byla dobrá a nouze o střety taky nebyla. Jestli se akce bude pořádat příští rok tak bych určitě zase přijel.

Aktivní Forum
    Reklama

    rozměr 120x240

    Archiv
    Kalendář
    AEC v1.0.4