avatarmichal
(Pátek, 20 Říj. 19:10)
Zdar. Nepodarilo by se nekomu rozbehat nove tema na foru. Nelze pridat nove tema.
avatartermit
(Sobota, 21 Říj. 20:10)
Koukal jsem, že "Mingle Forum" plug-in, který funkci přidání příspěvku obstarává, jíž nemá žádnou podporu. Pravděpodobně projekt zanikl, ani web jim nejede. Bude potřeba najít nový plug-in.
avatartermit
(Sobota, 21 Říj. 20:10)
Stáhnul jsem pokusně „Formidable Forms“ ale než si s tím začnu hrát, zazálohuj prosím databázi.
avatarmichal
(Neděle, 22 Říj. 20:10)
Vše jsme zálohoval.
avatarGudran
(Pondělí, 23 Říj. 09:10)
Dobrá nechám to na profíkovi 😉

1 · 2 · 3 · 4 · 5
You must be signed in to post a comment
Nejnovější komentáře

Posts Tagged ‘Michal’

Operace: Retribution Mrčara 2/2

 

Report od Nikoli

Noc z pátku na sobotu byla pro mne celkem krušná. Ne,že by foukal vítr a mláticí plachta mě nenechala vyspat, ale v noci začalo pršet a nějakým záhadným způsobem mi nateklo k nohám do spacáku, takže jsem se moc nevyspal. Pršet přestalo až ráno, kdy jsme se začali připravovat na hru. Bylo to žůžo se oblékat do vlhkých zpocených maskáčů. Větší žůžo bylo ale vlhko, které okamžitě působilo na brýle. Gudran měl ale kliku, tomu se nemlžily, šťastlivec. Michal byl s přípravou hotov dříve, tak aspoň on byl na brífingu. My jsme se zapojili rovnou do hry.

S několika dalšími hráči jsme  se vydali  do východní části ostrova pročesávat oblast a hledat opět části bomby.Po chvíli jsme se dostali k otevřené planině porostlé vysokou trávou a s vrakem auta, kde jsme slyšeli pravděpodobně hovor modrých. Zde Gudran našel část bomby, tu předal dál až se ocitla v Michalových rukou. Vzal si mě jako garde a šli jsme odnést úlovek na bázi. Ostatní se zapojili do přestřelky. Chtěl jsem to vzít podél cesty, ale Michal chtěl být opatrnější, no poslechl jsem ho a tak jsme to vzali oklikou přes možná ten nejhorší porost na celém ostrově. Do toho se mi ještě mlžily brýle, které jsem cestou utíral asi 50x a jako bonus mi jednou ujela noha, naštěstí jsem to ustál, ale z plných plic jsem si musel ulevit, až sem tím Michala překvapil. Po dlouhém lopocení a bez kontaktu jsme dorazili na bázi a odevzdali předmět.

Po chvíli odpočinku jsme se rozhodli bránit bázi u křižovatky Elbow Turn. Chvíli se nic nedělo, pak jsme dostali vysílačkou echo o blížícím se útoku. Michal měl zanedlouho kontakt o několik desítek metrů dál. Když jsme uslyšeli střelbu, vydali jsme se bázi na pomoc, ale pozdě. Sice jsme tři kousky sundali, ale jednomu se podařilo vzít jeden předmět a uhánět k základně. Refresh jsme měli blízko a okamžitě po oživení se jedna až moc akční duše vydala pronásledovat čorku, jeho pohyb mi připomínal Road Runnera, udivovalo mě, kde vzal tolik síly, holt mládí. Později jsem se dověděl, že ho dostihl. S Michalem jsme poté šli směrem k nepřátelské bázi. Cestou jsme narazili na číhající našince u cesty, přidali jsme se k nim. Zaujali jsme pozice pod cestou. Po chvíli nudy jsem se vydal kousek dál k velkému stromu. Pár modrých to zkoušelo, ale kolega u cesty je sesmahl, poté i já měl štěstí a dva kousky jsem poslal pryč, nicméně další vlna byl hned za nimi a sprovodili i mě.

 

 

V tu dobu jsme měli mobilní nemocnici hned u tábora. Po chvíli se přidal i Michal. Po občerstvení jsme dostali info od Zoltána že se v sektotu blízko tábora nachází dokument.Neotáleli jsme a začali jsme ve vícero lidech hledat. Po asi půl hodině hledání jsem  to vzdal a v táboře jsem potkal Gudrana, Michal stále ještě hledal dokument, který ale nikdo stejně nenašel. Ani sám Zoltán neměl potuchy o osudu dokumentu, tak nás vyslal ve značné síle ( i s nemocnicí) na nepřátelskou bázi. Kontakt na sebe nenechal dlouho čekat, s Gudym jsme to vzali oklikou podél cesty, ale Gudy to za chvíli schytal. Postupoval jsme tedy sám, občas jsme se dostal do kontaktu, až se mi podařilo všechny obejít a zjevil se na cestě blízko báze. Zde jsem byl svědkem značného odlivu modrých mrtvol, tak jsem se rozhodl postupovat nahoru sám. Ale jako na potvoru pár metrů před bázi jsem se dostal do křížku se sniperem, byl rychlejší. Nemocnice byla blízko a zde už čekalo dost mrtvol na oživení.

Zkusili jsme to stejným postupem, a to podél cesty. Tady se dařilo a modré jsme úspěšně odráželi a tím jsme postupovali k bázi. Já jako hrdina byl na špici a opět těsně před bází jsem to schytal, ostatní už to ale nestihli. To už byl konec sobotní části.

Poté jsme se s radostí vysvlékli z propocených maskáčů a vydali se opět na molo, slunit se a koupat se. S Gudym jsme si opět trochu zašnorchlovali a navíc, když už chybělo vylodění během hry, tak nás pořadatelé rozváželi po skupinkách k protějšímu ostrovu, prohlédnout si dok, údajně pro ponorky.

Večer pro nás bylo přichystané maso nebo ryba z grilu, popíjení pivečka a vyhlášení výsledků. Sobotní část jsme tentokrát vyhráli my,ale těsně. A na závěr si pro nás pořadatelé přichystali rozlučku s dentálními roztahováky nebo jak se tomu nadává, to byste ale museli vidět:-D.

Spát jsme šli celkem brzy, nicméně v noci byl takový vichr, že se plachta nezastavila, takže jsme se nikdo pořádně nevyspal. Ráno jsme se sbalili a jako první jsme vyrazili na Lastovo, čekat na trajekt. Obsadili jsme naší oblíbenou hospůdku, kde jsme posnídali, někdo kávu, někdo pivo. Pohodičku ale přerušila zpráva, že kvůli počasí nepřijede trajekt, takže jsme čekali co se bude dít. Po zjištění že trajekt přijede nejdřív v pět odpoledne, jsme se s Michalem sebrali a šli na špacír do asi čtyři km vzdálené vesnice. Gudran se zbytkem si dali výšlap k bývalým dělostřeleckým bunkrům. Po pár hodinách jsme se dozvěděli, že trajekt pro nás přijede až v deset večer s tím, že odpluje až v půl páté ráno. Gudran se ještě flákal po kopcích, tak jsme šli s Michalem na molo se koupat a slunit se. Naštěstí  Zolty zařídil místo v nedalekém kempu, kam nám odvezli bagáž a kde jsme se poté vyzevlili, pili pivo a hráli karty. Před desátou jsme šli do přístavu se nalodit, na lodi jsme obsadili pomalu všechna místa k sezení. Ještě jsme hráli karty a popíjeli a poté se uchýlili ke spánku. V půl páté jsme vypluli směr Split. Tam jsme si ještě nakoupili zásoby, úspěšně naložili věci do busu a vydali se na dlouhou cestu do Prahy. Na Čerňáku jsme byli v jednu ráno a v posteli jsem byl ve dvě.

Akce to byla jedinečná, i kvůli tomu že jsem si tam připadal jako v Pacifiku na Peleliu. Určitě všem doporučuji jet příště. Parta byla dobrá, i organizace, žádní nepřiznávači a prasokvéry, počasí taky vyšlo, pivečko studené, no co víc si přát. Co se týče páteční hry, tak jsem měl pocit, že to hraji poprvé, vůbec se nedařilo, ale zase jsme s Gudym jako jediní obsadili bázi modrých a překvapili Tygra, který mě od té chvíli nemá moc v lásce:-D. Každopádně to že se nedařilo plně vykompenzovala koupačka, počasíčko a celková pohodička. A Michalovi se ještě jednou omlouvám že sem na něj vyjel, asi sem měl krámy :-D.

Průlom 2017

Minulou aprílovou sobotu se nedaleko Milovic konala akce od AirsoftBattles s názvem Průlom. V půl osmé mě Michal s Vencou nabrali na Kačáku a poté jsme nabrali Jardu na Čerňáku a vydali se směr Milovice. Na místo srazu, kde se už hrotilo spousta sofťáků, jsme dorazili včas a po opáskování k červeným jsme se připravili, nadopovali apod. Po přípravě nám byl vysvětlen zcela nový scénář, ten spočíval v přenášení vlajek z jednoho konce arény na druhý, každá strana měla tři vlajky a k tomu určené vlajkonoše. Ti měli za úkol přenést vlajku k orgovi a hlavně na živu, nesměli si ale klekat ani lehat a nebylo povoleno žádné obíhání, kempení apod. takže se muselo útočit vpřed. Dále se v prostoru nacházela ještě třetí strana, a to Policajti, kteří měli náhodně v prostoru rozmístěné tři žluté vlajky a u nich kartičky s bodovou hodnotou, které jsme měli dobýt a karty odnést taktéž k orgovi. Cajti měli výhodu respu, my a modří ovšem ne. Hrálo se v cyklech po 50ti minutách a na každý cyklus jsme měli jeden život, takže jsme se museli snažit neumírat. Dále se započítávali body, pokud někdo došel k orgovi živý nebo mrtvý (musel se ovšem nahlásit včas, jinak to bylo za mínus body), za donesenou vlajku a karty od cajtů. Kompletní scénář mají na stránkách tak se koukněte, kdo jste nebyl:-D.

Pak už začala samotná hra. Byli jsme odvedeni na vzdálenější část arény, kde jsme se rozhodili do družstev a rozebrali si strany po kterých půjdeme. Přifařili jsme se k Ústečákům a vydali se po levé straně. Asi ¾ cesty se nic nedělo, poté na vysokém kopci jsem zpozoroval vlajku a u ní vykukující dvě hlavy. Jelikož jsem šel jako první, nahlásil jsem klukům za sebou její pozici, v tom se ale ozvala dávka, která si mě jako na potvoru našla. Hned na to to schytal i Jarda, takže jako první mrtvoly jsme se šli nahlásit orgovi. Po příchodu se začali trousit i další a po chvíli bylo na mrtvolišti celkem živo. Jako jediný z nás to přežil Venca a ostatním se podařilo donést vlajky.

Po vypršení limitu začla druhá fáze. Vydali jsme se stejnou cestou. Po chvíli jsme se dostali do křížku s cajtama, kteří bránili vlajku, vyštípali jsme je a sebrali kartičky. Kousek dál jsme zpozorovali modré, pár jsme jich poslali do kytek a po chvíli i oni mě. Následně jsme se sešli zase na respu a zase jediný Venca to přežil. I ňáka ta vlajka dorazila bez úhony.

Ve třetí fázi jsme se vydali opět stejnou cestou s cílem neumřít. Šli jsme lážo plážo po cestě, před námi šlo několik červených. Kousek od cíle se ozvala palba a museli jsme zapadnout do lesa. Dostali jsme se k známému kopci, odkud to do nás začali šít. Šli jsme tedy více do leva, ale tam byli zase cajk, hlídající svou vlajku. Ty jsme vystříleli a sebrali karty s body. Následovala šarvátka a snaha prolomení jejich obrany. To se bohužel nepovedlo a zase jsme se sešli na respu jako mrtvoly.

Před čtvrtou části jsme si už řekli, že by bylo fajn aspoň jednou dojít živý. Vydali jsme se po pravé straně prostoru, došli jsme do otevřeného lesa, na jehož okraji se začali hrotit modří. U lesa byla i malá oplocená školka, takže sem si naivně myslel, že odtamtud nic nemůže přijít. Zmýlil jsem se, sejmuli mě střelbou skrz školku, takže zase mrtev. Kluci mě myslím později následovali.

Před poslední části už jsem ani nedoufal, že dojdu živý. Vydali jsme se do stejné časti jako hru před tím, tudíž do otevřeného lesa. Tady se to hodně přestřelovalo, takže sem se moc nechytal, ale držel sem se radši vzadu, abych přežil. Ale jelikož jsem duší hrdina, opět sem se vydal s ostatními útočit, no dlouho sem nevydržel:-D. Pak byl ohlášen konec. Cestou jsme se zastavili v Benátkách na zmrzce a vydali se směr Praha.

Akce se víceméně povedla, scénář se povedl a byl originální, ale nějaké doladění by to chtělo. Bohužel sem ve všech fázích byl mrtev a killů sem taky moc neměl, tak si snad příště spravím chuť. Ale nakonec jsme vyhráli:-).

 

Engage the Field

Minulou sobotu se v prostoru bývalého statku nedaleko Pardubic konala akce, pořádaná pro mě neznámým týmem Warfield Pardubice, s názvem Engage the Field. V krásných (a nakonec úplně zbytečných) šest ráno mě Michal nabral na Kačáku, následně jsme nabrali na Čerňáku Adama a nového člena Jardu aka Legolunta a vydali se na cestu. Na místo jsme bez komplikací dorazili něco málo před osmou, změřili jsme úsťovky, rozdělili se do týmů po třech barvách (červená, modrá a my byli žlutí), ustrojili se a z dlouhé chvíle jsme se šli projít po prostoru a očíhnout situaci. Neustále ale přijížděli noví hráči, takže po brífinku a odchodu na resp jsme začali hrát asi něco kolem jedenácté hodiny.

Scénář spočíval v prozkoumávání několika bodů na mapě, na těchto bodech se nacházela bomba, kód k bombě nebo vlajka, na níž byl napsán bombsite, kde měla bomba vybuchnout. Mimo to byla ve hře i vlajka, kde nebyl napsán žádný bombsite, takže jsme museli hledat dál. Rozdělili jsme se do skupin a rozebrali jsme si body, na které zaútočíme. Málem jsme šli ve čtyřech dobývat bod 1 (skvělý Michalův nápad:-D), který byl nejblíže respu modrých, ale naštěstí nám bylo přiděleno dalších pár lidí. Postupovali jsme rychle, takže náš bod jsme přešli a dostali se k bodu 2. Zde začala šarvátka s modrými, ale nikam jsme je nepustili. Po chvilkovém plácaní jsme se rozhodli, že zkusíme bod 2, zde zbyla vlajka, tak ji Michal vzal, a vydali jsme se k bombsitu. Mě cestou picli, tak kluci postupovali dál. Teď nevim, jestli ji Michal donesl, ale pokud ne on, tak někdo jiný. Nicméně naši měli i bombu s kódem, takže zbývalo než bránit 15 minut. To se klukům povedlo a první hru jsme vyhráli.

Druhá hra se nesla ve stejném duchu, postupovali jsme po stejné linii, tentokrát k bodu 3. Zde Michala picli, ale já ho pomstil, nicméně vlajka na tomto bodu nepatřila k žádnému bombsitu, takže smůla. Poté jsem postupoval s ostatními žlutými až k budově statku, kde byl hlavní bombsite. Vevnitř byli nalezlí modří, kteří měli už spuštěn svůj odpočet, ale vytřískali jsme je a samy bombu zneškodnili a poté i odpálili, takže opět vítězství.

Následovala poslední hra, šli jsme opět po stejné linii kolem bodu 1 a 2, sem tam jsme se dostali do střetu. Po nějaké chvíli jsme si všimli modrých, jak nesou vlajku, tak jsme se je rozhodli pronásledovat a vlajku jim vzít. Michala cestou picli, tak jsem postupoval sám, za zády sem měl pár našich, ale moc se jim nechtělo dopředu, na což sem po chvíli doplatil. U bodu 5 jeden červený picnul dotyčného s vlajkou, ale nalezlo tam dost modrých na to, aby mě i jeho sprovodili ze světa. Po pár šarvátkách se hra blížila ke konci, ale ještě zbýval čas na poslední útok, protože modří nebo červení (už si nepamatuju) zahájili odpočet u bombsitu v malé rozpadlé budově. Útok byl drtivý, bohužel jsem ho nepřežil, ale mít na to trochu víc času, tak bombu zneškodníme. Takže tentokrát vyhráli modří nebo červení.

Pro mě byla tato první akce v sezóně víceméně dobrá, organizace byla na vysoké úrovní, hra se nikde nezadrhávala a hezky plynula. Plus byly i krásné barevné mapy s podrobným scénářem a prostor byl taky dobrý. Měření úsťovek eliminovalo prasokvéry, takže byl klidJ.

Forest War

Report od Hausera

Forest War se konala v Mýtku u Milovic, na mém oblíbeném „kadibudkovém place“. Jen ten autovrak už byl odstraněn, ale to nijak nevadilo.

Na tuhle akci jsme se sbírali každý jinak, My s Vaškem a Nikolou jsme si dali sraz v 7:20 na kačáku a já cestu na akci docela slušně proklimbal. Je fajn občas nebýt řidič a střídat to 🙂
Na místě akce jsme se všichni sesbírali s pohodovým předstihem, takže byl čas na nějaký ten pokec a osahání nových kvérů. Zejména těch, co jsme k jejich konektorům neměli redukce na baterky :D).
Po pokecu se Zoltánem jsme se nechali opáskovat žlutě, vyslechli si krátký brífing a hajdy na resp.
Tam jsme si zhruba rozdělili, který tým bude bojovat ve kterém prostoru.
My jsme si vydyndali vlajky 7, 8 a 9 a po začátku akce jsme k nim společně s dalším týmem kolegů  vyběhli.
Nevím jesli to bylo nevyspalostí, nebo čím, ale tak nějak jsme běh zabalili dřív, než bylo záhodno.Naštěstí to měla protistrana stejný, takže ke kontaktu došlo někde u 8mičky – v prostředku. V ten                     okamžik Michal hlásil zábor 9ky a že se k nám dle plánu přidá na frontové linii.

Teda ta 8mička byla tak schovaná, že jsme ji s Vencou objevili snad až po hodině (?) hraní a protože jsme byli v tu chvíli sami dva, postupovali jsme k ní obezřetně. Pak sek nám přidal ještě jeden osamocený přeživší a
ve třech jsme si vlajku vzali. Jak se ukázalo, obezřetnost byla zbytečná, protože ke kontaktu nedošlo.

Trochujsme si zanadávali na ztracené minuty a vyrazili na 7mičku. Tam válčil Michal s ostatními.
Podle vysílačky a „hluku“ střelby jsme mohli být tak 70 metrů od Michalovo pozice, když jsme narazili na kontakt. Těch pár červených jsme zatlačili kousek zpět, ale než jsme se stihli přidat k Michalovi, smetli nás tři asi 16ti členým útokem z jejich nedalekého respu. Naštěstí se do shluku dobře střílí a tak jsme
nedali svou kůži zadarmo. Jen to odtud bylo poněkud dál k respu.


Z respu jsme vyrazili na nedalekou 6ku, která byla pod útokem. Než jsme dorazili, sebrali nám ji, ale bylo nás dost na protiakci. Tam jsem se asi naštval nebo co, protože jsem dal svou dalekonosnou Sam-Rku Vencovi,
vzal si svýho malýho „barákovýho vrtáka“ a přinutil svůj zadek k dóóóuhýmu plížení. Kdo mě zná, ví co to bylo za výkon 😀
Po cestě jsem označil Vencovi pár cílů, on je spolehlivě poslal na resp a já se tak proplazil až k vlajce, kde byl přišpendlený jeden náš kolega.
Pod Vencovo krytím jsme s tím kolegou nasadili sprint na těch pár metrů k vlajce.
Pravidla stanovila 5metrů nesmrtelnost okolo vlajky a dva nás přece nesundají. Nesundali ani jednoho.
V okamžiku kdy jsem v běhu už viděl jak se ke mě blíží „plastová zeď“ mne od respu „zachránila“ asi ostružina.
Nevím. Zahákl sem si nohu a to mě švihlo k zemi že mě celá ta plastová nadílka minula. Mezitím Venca
zas zaúřadoval na těch co se na mě zaměřili a odkryli se, takže jsme se vlajku vzali a v klídku odešli zpět.
Tam mne pobavil Nikola. To si tak jdete okolo křoví, kde on je a míří na červeňáka. Pak se ozvalo 2x bum bum,
v odpověď červené „mám“ a na to Nikolovo ďábelské „chachá“. Prý headshot. A pak si Nikola zas někam typicky zmizel.
Chvíli na to jsme byli zasaženi a tak jsem si šel srovnat nohu na resp. Zlobí mne ještě teď při psaní reportu,
ale nelituju toho. 😀 To už vlastně byl oběd. Ten byl lehce pozdní, takže v tu dobu jsme za sebou měli dvě
třetiny herního dne.

Odpoledne jsme si vzali za úkol vlajky na druhé straně mapy a také se to tu neslo ve znamení pomalých postupů v
neprůhedlém a vlastně i neprostřelitelném terénu. S trochou sebezapření jsem v tom bordelu musel zanevřít na semi
a dávat tak vteřinové a možná i delší dávky, abych se k cíli doslova prosekal. Ale co, bylo to vzájemné.

Sice jsme to projeli, a asi dost zle, ale na zážitky, akci a trochu potrápení mé trpělivosti to bylo bohaté.
Akci tedy hodnotím velmi kladně. „Zoltánovo Mrtvoly“ se přece nevzdávají 😀
No a já, já bych se měl už asi konečně naučit něco o nenápadném pohybu a plížit se častěji. Kdo mě k tomu ale přinutí? 😀

Grom VI.

Minulý víkend se v Ralsku u Mimoně konal již šestý ročník akce s názvem GROM. Od třetího ročníku, kde jsme byli poprvé, jsme žádný nevynechali, ani tento rok nebyl vyjímkou. Počasí na tento víkend bohužel neslibovalo pěkné počasí, to ale nás šest Fatalů(Klepila, Michala, Smoldu, Edu, Termita a Ondru, který se dostavil v sobotu ráno) neodradilo a vydali jsme se v pátek vstříc dobrodružství. Po snadném nalezení našeho tábořiště, které minulý rok patřilo NATO, jsme neotáleli a začali budovat své přístřešky ke spaní, Michal byl na místě o něco dříve, tak měl náskok. Samozřejmě nechybělo Michalovo rádio, které nás při stavbě stanů povzbuzovalo Alexandrovci, nechyběla Kaťuša ani ruská hymna. Po práci samozřejmě následovala odměna, a to v podobě grilovaného masíčka, klobásek a špekáčků. Po vydatné večeři jsme započali se stavbou zákopu a opevnění. Naštětí už kolegové z jiného týmu vykopali zákop, takže stačilo ho vylepšit, což se nám myslím povedlo. Po těžké dřině jsme rozdělali oheň a zahřívali jsme se zevnitř dobrou whisky. Spát jsme šli pěkně pozdě, takže vidina pořádného spánku byla ta tam.

Přes noc vydatně pršelo a ráno jakbysmet, to nám ale nevadilo, Michal nakopl rádio a ruská hymna nám dodala energii potřebnou k boji. Začali jsme se připravovat na nádcházející události, náš první úkol byl obrana tábora. Během cca hodinového bránění se nic podstatného nedělo. Dálší úkol už zněl zajímavěji, a to obsazení křižovatky číslo tři. Strategický bod jsme bez boje obsadili, ale naťáci nás bohužel převálcovali ze dvou stran. Takže následoval hodinový odpočinek. Poté nás velení vyslalo obsadit a udržet nádraží. Po mírných orientačních zmatcích, kdy jsme nechtěně dobyli křižovatku číslo tři, jsme konečně narazili na budovu, která představovala nádraží. Nebylo obsazené nepřítelem, takže jsem si rozdělili obranná postavení a po kontaktování velení, jsme dostali rozkaz nádraží udržet před nepřítelem. Teď už si přesně nepamatuju, jestli kluci nádraží ubránili, sice nám přišlo na pomoc několik kolegů od Rusů, ale nepřítel v počtu asi dvaceti kousků na nádraží podnikl útok, mě jako prvního poslal do věčných airsoftových lovišť. A další následovali, všichni jsme se sešli na základně, jen Michal z toho všeho vyšel živ. Už jsme měli všichni hlad, roztopili jsme gril, pojedli všechno co nám přišlo do ruky a odrazili jsme asi dva útoky, které nás ale oslabily. Já, Ondra a Smolda jsme se připojili ke

čtyřem klukům z AČR a byli jsme poslání obsadit, ani nevim co to mělo být, ale bylo to tak daleko, že jsme nečekali kdovíjaký odpor. A taky se tak stalo, po půl hodině bránění jsme se vydali směr báze. Do tábora jsem přišel bohužel mrtev. Jakmile se vrátili ostatní, byli jsme vyslání zachránit pilota, ale po pár desítkách metrů, nás výrazně oslabili, ve třech jsem šli k místům kde byl pilot, ale radši jsme se vrátili, a poté zkusili ve větší síle vysvobodit pilota ze základny NATO. Teď ani nevim jestli se to klukům povedlo. Následovalo pár neúspěšných útoků na náš tábor a nakonec bylo dobávání letiště, ale to bylo už pozdě, takže s ubývajícím světlem se uniformy rozeznávali opravdu blbě, takže se tam řezali naši mezi sebou. Letiště jsme ale dobyli, taky tím že naťáků tam bylo prý šest. To už byla tma, tak po návratu do tábora jsme se vyhřívali u ohně, trochu popili a šli do hajan. V neděli se už nic moc nedělo, ranní útok na základnu nepřítele se odehrál bez výstřelu, páč všichni ještě hajali. Po návratu do tábora, se měl odehrát útok na nemocnici, ale ze slibovaného počtu dvaceti naťáku, jich hrálo hrozně málo. Takže bylo hned hotovo. Po tomto jsme se sbalili, rozloučili a po zastávce u Vietnamce jsme se vydali směr Praha.

Celkově to docela šlo, jak jsme se všichni shodli, bylo to lepší než dvě minulé akce. Bylo fajn, že jsme měli všichni vysílačky, takže nevázla komunikace a celkem naše akce ušly. A počasí mohlo být rozhodně lepší, ale dalo se to zvládnout. Toť asi vše:)

 

Aktivní Forum
    Reklama

    rozměr 120x240

    Archiv
    Kalendář
    AEC v1.0.4