Grom IX

 

Pozdě ale přece přináším report z letošního, v pořadí již devátého GROMu. Na tuto akci se každý z Fatalů hodně těšil, od těch nejmladších až po ty nejstarší, vlastně jako každý rok. Celkově se nás sešlo úctyhodných devět kousků, včetně tří mladých (doufám že budoucích členů) posil. Počasí bohužel neslibovalo teplo a jasno, ale to nás neodradilo, nejsme přeci z cukru. Bohužel jen náš velitel se musel doma léčit, takže velení padlo na mě a na zástupce Lukáše.

V pátek jsme společně s Fedorem a Vencou vyrazili v zcela naplněném autě v pozdních odpoledních hodinách, cesta byla ale bez komplikací, takže hezky ubíhala. Když jsme dorazili na místo našeho tábora, už nás vítal zbytek Fatalů, kteří dorazili dříve a už měli připravené místo na kempování. Ihned jsem započali se stavbou stanu, přístřešků a ohniště. Jakmile jsme měli hotovo, rozdělali jsme oheň. Ještě nás čekal menší brífing, kde jsme se dozvěděli několik nových informací, hlavně padla řeč o nové herní straně, a to vesničanech a také o zapojení americké helikoptéry v podobě bílého tranzitu. Po brífingu jsme započali s grilováním a proléváním se alkoholem, spát jsme šli ve dvě ráno.

Ráno jsme se klasicky nasnídali, vzpamatovali a připravili na hru. V osm hodin to vypuklo, bohužel na nás padla opět ranní obrana tábora. Zaujali jsme obranná postavení okolo, s Vencou jsme hlídali cestu vedoucí k základně ISAF, po chvíli jsem tam zůstal sám a ihned mi tam přišlo několik amíků, bohužel už po ránu se nepřiznávalo, ale tři kousky jsem dal. Kluci mezitím hlídali zadní část tábora u bažiny, kde zlikvidovali veškerý odpor. Po splnění úkolu, jsme dostali rozkaz dobýt základnu ISAF. Přidalo se k nám pár lidí a vydali jsme se na cestu. Po chvíli jsme se rozdělili na dvě strany, ale kvůli špatné komunikaci j  sem pak nevěděl kde kdo je. Zůstal jsem jen s Fedorem a Vencou, takže jsem šli z pravé strany kolem dlouhé betonové cesty doufajíc, že se dostanem až ke vchodu. Amíci měli ale obsazeny věže, takže první na řadu jsem přišel  já a poté jsme se sešli na respu všichni. Po oživení jsme měli obsadit a ubránit budovu z muničních beden, po našem „muničák“. Vzali jsme to menší oklikou kolem hlavního parkoviště, na odpor jsme nenarazili a v budově též nebylo ani živáčka. Rozmístili jsme se kolem oken a čekali na kontakt. Po chvíli „přiletěla“ k hlavnímu vchodu helina a zní vyskákalo několik amíku, kolega co byl s náma a který hlídal vchod je pokropil, ale všichni se rozutekli po prostoru. Po chvilkové nudě se asi tři amíci odvážili zaútočit, jednoho jsem dostal už venku, zbylí dva se dostali dovnitř a bohužel mě a Símira dostali. Nakonec v budově zůstal už jen Fedor, který za pomoci posil budovu ubránil. Další úkoly byly vesměs stejné a to obsazení a bránění budov, tyto úkoly proběhly úspěšně a bez větších komplikací. Zpestření byla probíhající demonstrace vesničanů za svobodný Vietnam ve chvíli, kdy jsme znovu bránili muničák, kde měl také projet nepřátelský konvoj, bohužel jsem hlídal špatnou stranu, ale kluci si zařádili a dali jim co proto. Následovalo víceméně hlídání tábora, kde nás poctil svou návštěvou Zoltán. Jako poslední sobotní úkol jsme vyfasovali bránění křižovatky v blízkosti našeho tábora. Zde jsem si postavil krásný provizorní kryt, který mi byl ale úplně k ničemu. Po chvilí nudění se, jsme v našich zádech uslyšeli zběsilou střelbu, naznali jsme, že amíci útočí. Neváhali jsme a vydali jsme se našincům na pomoc. U hlavní silnice se krčilo cca deset amíků, které jsme zprovodili ze světa, ale opravdu se jim nechtělo, tolik nepřiznávání jsem snad ještě nezažil. Po této akci jsem zůstal jen já, Venca a Lukáš. Vrátili jsme se na křižovatku a v tu chvíli začal útok z druhé strany, kousek od nás. Opět jsme pomohli našim a úspěšně jsme odrazili všechny pokusy dobýt naší základnu a s tím jsme splnili i náš úkol. Následovala pauza a přípravy na noční akci, ve které šlo opět o dobytí letiště, tzn. sebrání lightsticků. Z Fatalů jsem šel jen já, Venca a Lukáš, zbytek hlídal tábor a příležitostně se zahřívali zevnitř. Před jedenáctou jsme vyrazili k letištní ploše, která byla na hlavní cestě u základny ISAF. Rozdělili jsme se na dvě strany, my jsme šli po pravé straně, já myslím šel první, vyzbrojen svítilnou a pistolí. Bylo nám jasné že amíci budu rozmístění podél plochy, a taky že ano, po chvilce se ozvala střelba a i přes oslňování protivníka jsem to jako jeden z prvních schytal, za mnou následoval Venca. Poté jsme se do hry už nezapojili a radši v táboře nasávali, jen Lukáš hrdině přežíval asi dvě hodiny. Letiště se myslím že podařilo dobýt. Spát jsme šli v půl druhé.

Ráno nás vzbudil déšt a jakmile jsem od Indyho zaslechl, že amíci teprv vstávají, zavřel jsem oči a dal si ještě hoďku. To už nepršelo a okamžitě jsem se ustrojil a skoro bez snídaně jsme ve značné síle započali útok na tábor nepřítele. Během toho jsme dobyli základnu ISAF a poté, kousek od nepřátelského tábora jsem to schytal. Překvapilo mě, že je ve hře dost amíků, předešlé akce se jim v neděli moc hrát nechtělo. Tábor jsme bohužel nedobyli, odměnou mi aspoň byla projížďka v nepřátelské helikoptéře zpět do našeho tábora, kde jsem se sbalili a vyrazili domu.

Akci bych hodnotil jako vydařenou i přes nepřízeň počasí a i přes to, že jsme nedostávali moc atraktivní úkoly. Nicméně parta byla dobrá, sranda byla, zázemí jsme měli také dobré, hlavně že jsme měli grily a Simír dostává pochvalu za to, že přivezl stoleček a hlavně vlajku a chválím i zbytek, že mě víceméně poslouchali a doufám že jsem jako velitel obstál, i když jsem se tak moc v poli nechoval (kdo mě zná, tak ví :-D), ale snažil jsem se. Rozhodně se těším na další rokJ.


One Response to Grom IX

  1. Taky jsem se moc těšil ale byl jsem dosti nachlazený a nedal bych to.
    A to jsem ještě měl připravené trička z Laosu se Srpem a kladivem.