Bitva národů

Tento rok máme za sebou již druhou akci v zahraničí, a to konkrétně Bitvu národů proti reprezentaci Rakouska, která se konala v Maďarsku nedaleko města Lenti. Počet Fatalů čítal čtyři kousky, konkrétně Nikolu, Michala, Lukáše a Gudrana. Všichni natěšení jsme něco málo po desáté vyrazili z Čerňáku směr Brno, kde jsme nabrali pár hráčů z Moravy. Cesta do Brna nám bohužel zabrala přes čtyři hodiny, takže všichni byli značně otráveni. Další část cesty do Maďarska se taky hodně táhla, ale Michal s Gudranem nám zpestřili cestu svými pubertálními výjevy. Kolem půl osmé jsme konečně dorazili na místo, neváhali jsme a šli jsme si do budov určených ke spaní najít vhodné místo na ubytování. Našli jsme hezké dvě místnosti s balkónem a sociálním zařízením. Po ubytování jsme něco zdlábli, přeměřili kvéry, vyslechli si brífink ohledně hry, mediků, herního vozidla atd., něco popili a po půlnoci se vydali na kutě.

Ráno jsme posnídali a připravili se na hru. V půl deváté jsme se zhrotili na prostranství a čekali na rakušáky, ti se však nedostavili, jen Zoltán, aby nás přidělil do sektorů a řekl ještě co a jak. Poté jsme se museli přesunout do offzony, kde jsme udělali společný nástup, udělali fotky, zazpívali si hymnu a opáskovali se. Toto bohužel trvalo tak dlouho, že jsme na náš respawn dorazili asi před jedenáctou. Pak už hra konečně začala. My Fatalové jsme dostali za úkol dobýt vlajku sedm, to se nám po rychlém přesunu podařilo, pak Michal ukořistil vlajku osm, kde už začali nabíhat rakušáci, ale jak splašení králíci utekli pryč. Pak jsme se přesunuli blíž k vlajce devět, kde jsem se s Lukášem prodíral hustým porostem, kde se schovával i nepřítel. Toho jsme vystříleli a postupovali dál k vlajce, skoro se mi podařilo ji dobýt, ale těsně před nahlášením jsem byl zabit. Na respu jsem jen zíral, že máme v držení čtrnáct vlajek z patnácti. Po oživení jsem se vydal zkusit najít zbytek Fatalů, dostal jsem se k vlajce 12, která byla plná rakušáku, chvílí jsem je úspěšně trápil, pak se ke mně přidalo pár spoluhráčů, díky tomu jsem vlajku zabral. Po chvíli kdy se nic nedělo, jsme šli k devítce, kde jsem potkal všechny Fataly, ti se tam taky nudili a lamentovali, proti komu to vlastně hrajeme. Vydali jsme se proto k haldám štěpky, kde se aspoň něco dělo, ale byl jsem brzo zabit. Situace vypadala furt stejně, měli jsme všechny vlajky kromě jedné, takže se koketovalo s myšlenkou, že se začne od znova, protože prý rakušáci brečeli, ale nestalo se tak. Na respu se ke mně přidal Gudy, v tu chvíli se skupina rakušáku dostala blízko vlajky 11, která od nás byla kousek. Ve značné síle jsme je vystříleli a poté se zase ukusovali nudou. Jak jsem se nudil a nesoustředil, tak jsem bohužel zemřel a to tak blbě, že mě v křížové palbě nemohl nikdo oživit.

Pak už to rakušáky moc nebavilo, tak to Zoltán odpískal a na poslední hodinu jsme si zahráli dobývání tří pras

ečáků. Tady se mi vůbec nedařilo, hlavně kvůli zašitému nepříteli a taky kvůli né úplně dobré koordinaci našich jednotek. Nicméněaspoň s Michalem jsem si vyzkoušel spolupráci ve stylu ostřeluj, já postupuju, ale bez výsledku.

Po skončení této taškařice jsme si šli dobalit cajky, které jsme naházeli do busu a šli si dát večeři. Závěrečný nástup ani nebyl, protože nebylo ani co vyhlašovat, prostě jsme je rozdrtili tak, že jsme to ani nečekali. Po véče jsme ještě dlouho čekali na Zoltána, než sesbírá vysílačky. Nakonec jsme se dočkali a vydali se směr Brno, pak Praha. Cesta už byla v poklidu, bez zácp a dokonce jsem i zamhouřil oka. Něco kolem půl čtvrté ráno jsme dorazili na Čerňák, rozloučili se a vydali se k domovům.

Ani nevím, jak mám akci hodnotit, mezi plusy zařadím celkem dobré zázemí a hodně dobrý prostor a organizaci z naší strany. Mezi mínusy určitě cestu tam, to že jsem si úplně tolik nezaválčil, ale pár dobrých momentů bylo, opětovné zařazení mediků, no a bohužel výběr Rakouska, který nenaplnil naše očekávání obávaných bojovníků. Ale nakonec si to prý užili:-D


One Response to Bitva národů

  1. Pingback:Michal