Fatal Victory Airsoft Tým

Letošní zahraniční akce od Airsoftbattles se konala již potřetí v Chorvatsku, tentokrát ne na Mrčaře, ale na sousedním Lastovu. Složení bylo stejné jako minule, čítající mě, Michala a Lukáše.

Z Prahy jsme vyráželi v rozumných deset večer, cesta vedla přes Brno, kde jsme nabrali Lukáše a dalšího bojovníka. Cesta, podpořena trochou alkoholu a Michalovými skopičinami rychle utíkala a ani jsme se nenadáli a byli jsme ve Splitu, kde jsme přesedli na trajekt. Cestu po moři jsme samozřejmě prokládali dalším alkoholem, kocháním, povídáním a odpočinkem. Na Lastovo jsme dorazili v podvečerních hodinách a po příchodu do kempu jsme neztráceli čas a vybrali si místo na spaní, hned u pobřeží, s krásným výhledem. Postavili jsme si přístřešek, rozložili celty, karimatky a prostě si udělali pohodlí. Následovala večeře a nějaké to pivko, ale jelikož jsme byli unaveni, šli jsme brzo do hajan.

Ráno jsme se začali chystat na nadcházející hru, ale ještě před tím, hned po probuzení, jsem si šel dát ranní koupel v moři, voda byla studená, ale osvěžující. Po všech možných přípravách, když byli vši hotoví, jsme se vydali do přístavu, odkud nás rozvážel autobus k bývalé základně v kopcích. Po příjezdu všech hráčů, následoval brífink, na kterém jsme se dozvěděli, že půjdeme 300 metrů do míst, kde budeme hrát. Ze tří set metrů se nakonec vyklubalo asi 1,5 kilometru, tak jsme měli aspoň pořádnou rozcvičku.

Na respu modrých jsme si vyslechli, co budeme hrát. Dopoledne jsme sbírali vlajky rozmístěné po prostoru, kdo sebere víc, vyhrál. Odpoledne jsme hledali klíče k odpalovacímu zařízení, a šlo o to samé, kdo jich najde víc a odpálí raketu, vyhrál. My, červení, jsme se vydali na náš resp, po vyladění taktiky a rozdělení úkolů, jsme začali. Vydali jsme se, společně s pár dalšími hráči, z kopce svažujícímu se k pobřeží, odkud jsme se chtěli vyškrábat na kopec, blíž k modrým. Michal si našel schůdnou cestu, tak byl dole rychle, já postupoval přes skály a hustý porost obezřetněji a Lukáš postupoval výš, podél cesty. Jakmile jsem se dostal dolů, našel jsem si šikovnou skulinu mezi křovím, kde jsem měl první zářez, a nakonec i jednu vlajku. Michal, který byl nedaleko, už měl taky pár killů a také jednu vlajku. Po dobré rádiové komunikaci, kdy jsem Michala naváděl na nepřítele, jsme se vyškrábali k vrcholku kopce. Zde jsme měli spoustu kontaktů, ale vinou silného větru, jsem byl bez šance, a nakonec jsem to schytal. Na respu jsme se poté všichni sešli a šli zkusit druhou, levou stranu, kde byl umístěn bunkr. Po obezřetném postupu jsem se dostali nahoru. Bunkr už byl od našich vyčištěn, ale v okolí se stále nacházelo pár modrých. Rozhodli jsme se jít na lov, ale v hustém porostu nebylo nikoho vidět, takže jsem to schytal ani nevím odkud. Nakonec se ukázalo, že nás modří obešli a znovu obsadili vrchol s bunkrem. Následovalo pár menších šarvátek podél hlavní cesty, ale modří nás k ničemu nepustili. Z celkového počtu 15 vlajek, jsme našli sedm, a z toho dvě Fatalové. Následovalo vyměnění stran a rozjela se druhá část. Vydali jsme se po pravé straně a po chvíli jsme narazili na kontakty. Já se nacházel blíž k hlavní cestě, v celkem dobrém krytu, odkud jsem střelil pár modrých. Poté jsem prodral porostem až pod cestu, kde jsem měl několik kontaktů, ty jsem sprovodil ze světa a dostal se přes cestu, na druhou stranu. Tam jsem měl opět štěstí a vyčistil menší křoví. Poté jsem postupoval výš na kopec, kde jsem sestřelil další dva modré. To už se ke mně připojilo pár červených a šli jsme dál. Dostali jsme se na vrchol, ale pod námi se to hemžilo nepřítelem, to už jsem picnul jen jednoho a poté šel na resp. Vinou pálícího sluníčka a tohoto dobrodružství, kdy jsem se prodíral křovími a pobíhal jak magor po kopci a skalách, jsem sebou málem na respu seknul. Dal jsem si tedy delší pauzu, abych se vzpamatoval. Během toho jsem se dozvěděl, že Michalovi klekla zbraň a odebral se do kempu. Následovalo už jen pár šarvátek, kdy jsem postupoval s Lukášem, ale modří byli snad všude, takže nás moc daleko nepouštěli. Sice jsme našli odpalovací zařízení, ale klíčů jsme měli málo a tudíž modří vyhráli i druhou část.

Po příchodu do kempu následovala koupačka a nějaké to pivko. A jelikož jsme neměli chuť na kempovou večeři, šli jsme nejdřív pro nějaké pochutiny do obchodu a poté si zašli na výbornou pizzu do restaurace.

Druhý den nebylo tak krásné počasí, ale bylo teplo a vlhko. Tentokrát nás na shromaždiště u základny rozváželi dodávkami. Hra měla probíhat v prostorách bývalé základny. V první části jsme hledali kartičky s písmeny, a měli složit šifru. V druhé části jsme opět hledali vlajky po prostoru. Po rozdělení stran a instrukcí, kdy jsme se dozvěděli, že se bude hrát na semi, začala hra. Rozběhli jsme se dovnitř základny z levé strany, ale modří byli rychlí a obsadili krajní budovy, takže jsem to hned schytal. Poté jsme to zkoušeli z pravé strany, což se ukázalo jako lepší řešení. Po pár pokusech jsme se dostali do středu základny, kde jsme se drželi dlouho, ale stejně jsme se sešli na respu. Už se z toho stávala trochu monotónní záležitost, ale díky Zoltánovi, který se taky odpoledne zapojil do hry a připojil se k nám, jsme celý prostor obešli z pravé strany a dostali se až za modré. To už naše řady prořídli, a nakonec jsem zůstal sám. Dostal jsem do budov, blízko respu modrých, kde jsem se snažil škodit, ale nemohl jsem se rovnat s jejich dostřelem. Po chvíli sice přišla malá posila, ale bylo to k ničemu, převálcovali nás. Následně jsem postupoval s Lukášem stejnou cestou, dostali jsme se opět téměř k budovám, ale po pár šarvátkách s několika zářezy, jsme se opět vydali na mrtvoliště. Cestou na resp jsme jen kroutili hlavami, kam až se modří dostali, až na hranici prostoru, na dostřel našeho respu. To už se pomalu hra chýlila ke konci. A bohužel jsme opět prohráli, jak skládání šifry, tak hledání vlajek.

Poté, i když počasí nebylo ideální, proběhla klasická koupačka, bohatá večeře, kdy byla připravena nálož masa. A jelikož nám zbylo ještě dost alkoholu, šli jsme se po večeři projít na pobřeží, kde jsme vypili, co nám zbylo. Tak trochu opilí, jsme poté zalezli do spacáků.

Další den už jsme se balili, naházeli věci do báglů a krosen. Michal s Lukášem dopoledne podřimovali, já jsem využil situace, protože jsme odjížděli z ostrova v odpoledních hodinách, a šel si naposledy zašnorchlovat.

Pak jsme se vydali do přístavu, nasedli na trajekt, kde někdo popíjel, někdo se kochal a opaloval, někdo koukal na filmy nebo jentak podřimoval. Ze Splitu jsme vyráželi něco po šesté večer. Zpáteční cesta busem vůbec neutíkala, ale nakonec jsme se dočkali a byli zase v Čechách. Nejdříve zastávka u Brna, kde jsme se rozloučili s Lukášem a poté směr Praha.

Za mě se tento výlet moc povedl, počasí vyšlo parádně, teplota moře se taky dala vydržet. Prostor, ve kterém jsme hráli taky ušel. Terén, jak v Chorvatsku bývá zvykem byl zrádný a členitý, ale zvládli jsme to. A i když, jak jsem psal, hra v základně byla trochu stereotypní, tak jsem si ji nakonec užil. Zářezů jsem měl za oba dny požehnaně, takže jsem byl spokojený. Jen škoda, že jsme modré moc nepotrápili a vše jsme projeli. Tak snad příště.