Fatal Victory Airsoft Tým

Jednou v roce na Vánoce, jak se říká. V aisoftu to platí pro Zaraguu, kterou někteří z fatalů navštívili letos už po osmé.  Akci netřeba představovat, protože na ní jezdíme každý rok a vždy ve velkém počtu. Letošní rok nás bylo dokonce dvanáct a o zábavu nebyla nouze…

S Nikolou jsme přijeli na známé místo okolo 19:00 hodiny a na místě už byla většina z fatalů. Simír s klukama už dávno vyvěsili fataláckou vlajku na náš pronajatý a hlavně připravený stan. Odpadla tak nudná příprava budování stanů a celkového zázemí. Do 20:00 hodiny pak přijeli všichni ostatní a následovala registrace. V průběhu let se postupně upravovali pravidla a myslím, že už není nic moc vylepšovat. Úsťová rychlost se ustálila na přijatelných 135 m/s pro rychlopalné a 160 m/s pro ostřelovací zbraně. Měřili se všechny zbraně a HPA byly naštěstí zakázané. Po registraci následovala večerní zábava ale podařilo se nám jít spát okolo jedné hodiny a tak bylo dost času si odpočinout na další den.

První část soboty je vždy velmi zábavná. Od 10:00 do 13:00 jsou povoleny pouze manuální zbraně nebo ruční plynové. Osobně jsem zvolil svojí dobrou a ověřenou 3-ranou brokovnici. Opravdu si užívám počítání výstřelů a následné přebíjení patron. I s dostřelem okolo 30 m se dali slavit úspěchy, i když musím přiznat, že přesnost brokovnice nebyla taková, jak bych si představoval. V každém případě se nám dařilo sbírat koku a obsadit varnu.

V jednu hodinu byly povoleny elektriky a všichni rychle přezbrojili. Náplň hry zůstala celkem stejná: těžit koku, vařit kokain a snažit se útočit na diamantový důl. Letos náš vrchní velitel Alfréd zvolil jinou taktiku a místo malých skupinek jsme se pohybovali ve větším počtu. Možná právě proto se nám dařilo udržet varnu a těžit koku. V sobotu akce končila okolo 18:00 ale myslím, že vzhledem k intenzitě hry to už třetina hráčů zabalila ve čtyři. Jedna z nejméně oblíbených vět na mrtvolišti byla: Máš štěstí, že jdeš včas, za minutu je refreš. Vzhledem k únavě byla sobotní noc o něco poklidnější.

V neděli je většinou hra o něco línější ale Alfréd naznačil, že se nám hodně daří a je potřeba pořádně zabrat. S velkým úsilím a dostatečným nadšením se nám dařilo ubránit varnu a vařit koku. Dále se nám podařilo dobýt i základnu Z-Foru a získat cené body. Ve tři byla akce oficiálně ukončena a následoval tombola s hodnotnými cenami. Z našeho týmu vyhrál pouze Vašek tašku s cetkami ale hlavní ceny se nám vyhnuli.

Také bylo vyhlášené celkové pořadí frakcí a po 8 letech jsem se konečně dočkali. Celé roky se LOF umístila na 2. nebo 3. místě ale nikdy na prvním. Vždy nám Coprox vzal vítězství což jsem vždy přičítal trošku nefér postavení dolů na diamanty a vysoké hodnotě broušených diamantů. Každopádně letos se zadařílo a LOF vyhrál.

Report z posledních dvou akcí od Airsoftbattles, před prázdninovou pauzou, kterých se zúčastnila nová odnož Fatal Victory, pojmenovaná Army of Two.

První akce s názvem Summer War se konala v prostoru nedaleko Stráže pod Ralskem. Počasí na akci vyšlo na jedničku, takže se počet hráčů slušně naplnil.Hrálo se klasicky o obsazování vlajek, takže nic nového, jak už to bývá. Na začátku nás Zoltán poslal na vzdálenou vlajku, umístěnou v hegeši, kdesi na svahu kopce. K tomuto úkolu nám přidělil partu mlaďochů, abychom jim ukázali, jak se to hraje. Cestou jsme zabrali dvě bližší vlajky, a poté jsme se rozhodli to vzít oklikou, ale zašli jsme si až moc, takže se z toho stala zkouška naší fyzičky, ale všichni jsme se s tím poprali. Po delším hledání jsme vlajku našli a zabrali. Pak jsme chtěli podpořit naše u dalších bodů, ale všechny nás následně sesmahli. Následovaly víceméně nezáživně střety s modrými, kteří se rozhodli, že budou kempovat.

Odpoledne bylo už akčnější, kdy jsme zažili asi nejlepší část hry, a to v lese v pravé části mapy, kde jsme si pěkně zastříleli, zabrali vlajku a podnikli útok na prudký kopec se skálou, kde se ale modrým prý nechtělo moc přiznávat.

Pak už byl konec a odjezd do Prahy, cestou samozřejmě nechyběl za odměnu shake z KFCéčka.

Druhá akce s názvem Průlom se konala v prostoru Svébořice u Mimoně. Počasí se tentokrát rozhodlo nás potrápit, a to teplem a pořádným vlhkem po nočních deštích, ale přes den naštěstí nepršelo.  Ale i tak přijel slušný počet hráčů.

Opět se hrálo o obsazování vlajek. Na začátku jsme s Michalem čapli dvě vlajky, kdy po té poslední jsem byl odměněn krvavým headshotem. Poté následovaly klasické přestřelovací šarvátky, kdy při jedné se nám s Michalem podařilo počíhat si na skupinku asi pěti modrých, kteří si šli po cestě jako na výletě. Nadšeni z toho moc nebyli, ale to byl jejich problém.

Po obědě se otočily strany a hrálo se tak nějak stejně, dobývaní, přestřelování, číhání, prostě klasika. Ke konci hry si však Michal ve vzdálenější části mapy pořádně zvednul svůj bodycount na nebohých nováčcích, ale nejen nich. I já jsem si pěkně zastřílel, jednou jsem si počíhal na menší skupinku v hustém porostu a pak u nejbližší vlajky od našeho respu, kryjící se v mělkém příkopu za tenkými stromy, ale měl jsem štěstí, zato několik modrých ne. Nakonec ale naše snažení nikam nevedlo, modří nás stejně převálcovali.

I přes to, že jsme prohráli, tak jsme si opět dopřáli dobroty z KFC a k tomu točenou zmrzku.

Letošní rok jsme jeli na Grom pouze ve dvou což je nejméně za celou dobu, kdy na tuhle akci jezdíme. Některé členy týmu postihli zdravotní nebo technické problémy ale v každém případě Indy (hlavní organizátor) nebyl dvakrát nadšený. Později jsme se dozvěděli, že ze strany Američanů například nepřijeli celý týmy, protože mělo pršet. U sebe si nedokážu představit, že se na nějakou akci přihlásím a poté se večer kouknu na počasí a řeknu si „zítra má pršet tak na to kašlu“ a bez omluvy nepřijedu.

Akce se konala na známém místě v Ralsku u kopce Doubek. Irácká strana patřila letošní rok k těm šťastnějším a tábor byl umístěný blízko parkoviště. Nebylo nutné se jako poslední roky drápat s vybavením na protější kopec. Po chvilce přemýšlení, jak postavit tábor se jevilo jako nejlepší umístit přes stan co nejvíce plachet, abychom měli pohodlí. Klasicky následoval pokec, grilování a spaní pod hvězdami.

Ráno si nás velitel zavolal a dal nás dohromady s klukama ze 74. Naše osmičlenná jednotka vyrazila s prvním úkolem, a to hlídat křižovatku pod nepřátelským táborem, dále následoval útok na nemocnici a také frontální útok na Doubek. Mezi jednotlivými akcemi bylo dost času si odpočinout a najíst. Poslední předvečerní akce se týkala průzkumu blízkého kopce, ale nakonec jsme se postříleli s vlastními hráči.

Od devíti až do dvanácti se konala noční mise, kdy bylo naším úkolem hlídat letiště. Ze začátku to byla pěkná nuda ale zhruba po hodině začalo přituhovat. Protistrana se dostala pěkně blízko našich pozic a měli jsme co dělat abychom letiště ubránili. Krátce po dvanácté Indy akci ukončil, protože všichni Amíci byly posláni do tábora a nemělo cenu letiště bránit.

V neděli už se nehrálo i když s Nikolou bychom náladu na hru měli. Hodně hráčů už se ráno balilo domů a po deváté byla akce formálně ukončena. Nevím jak Nikola ale já si zahrál výborně. Přidat se k jinému týmu zkušených hráčů byla dobrá zkušenost a komunikace s vysílačkami byla na jedničku. Škoda, že spousta hráčů nepřijela a nějaké úkoly se museli zrušit pro nedostatek lidí.

Máme za sebou další akci od Airsoftbattles, tentokrát v prostoru bývalé vesnice Svébořice nedaleko Mimoně. Na akci jsem byl naposledy v dubnu, takže jsem byl hodně natěšený, a myslím si že i ostatní, kteří se připojili, a to konkrétně Gudran, Vašek a doufám že i do budoucna noví členové Annie a Marek. Natěšenosti přihrávala i příznivá předpověď počasí, která vyšla dokonale, sice někteří remcali že je horko, ale nebylo to tak hrozné. Akce se zúčastnilo kolem tři sta hráčů, takže se prostor pěkně zaplnil.

Scénář, jak už to u Zoltána bývá, spočíval v dobývání vlajek. Každá strana měla dvě mrtvoliště a na začátku jsme vyfasovali to bližší. Po rozdělení, kdo kam půjde, jsme se zpožděním mohli začít. Náš tým útočil na nejbližší vlajku a poté na střed prostoru. Jak je mým zvykem, nasadil jsem i přes obtížný terén rychlé tempo, takže jsem všem utekl. Až co jsem doběhl na malý kopeček u hlavní cesty, se za mnou vynořili z lesa ostatní. A to bylo naposledy, co jsme spolu “operovali”, poté už jsem se na respu potkával jen s Gudym, zbytek statečně přežíval. První vlajku jsme, díky hustému porostu, ani nenašli a za celé dopoledne jsem se vlastně k žádné ani nepřiblížil, ale zahrál jsem si velmi dobře a modrým jsem chvílemi pěkně zatápěl. Dopolední část bohužel uběhla díky opožděnému startu velmi rychle.

Odpolední část jsme začínali z nejvzdálenějšího respu. Dostali jsme za úkol zabrat vlajky v horní části prostoru. Pro tento úkol nám byli přidělení ještě dva kluci. Úspěšně jsme zabrali dvě vlajky a než jsme se dostali ke třetí, dostali jsme se do kontaktu s nepřítelem. Po dvou killech jsem to schytal a odebral se na resp. Následně jsem se přidal k menší skupince a šli na další vlajky, ale pohybovali jsme se v prostoru, který spíš nahrával silným kvérům a sniperům, takže jsem se moc nechytal, ale dvě vlajky jsme obsadili. Další akce za moc nestály, ale na závěr jsme si s Vaškem dobře zaútočili, kdy jsme zabrali dvě vlajky, a u té poslední jsme si každý picli jednoho modrého obránce.

Akce se za mě víceméně povedla, dopoledne jsem si hodně zastřílel a odpoledne jsem už spíš zabíral vlajky. Dynamika akce se promítla i do skóre, kdy jsme bohužel prohráli o ani ne půl hodiny, takže hra byla hodně vyrovnaná.

I přes spoustu zákazů kvůli Covidu se nám v roce 2020 podařilo docela dost vyblbnout a navštívit i větší akce, na které každý rok jezdíme.

Grom 2020 – naše oblíbená akce na kterou jezdíme už od trojky a ani nepamatuji, že by na této akci nepršelo. Naštěstí se nám podařilo založit tábor už v pátek okolo 19:00, protože od té doby do rána nepřetržitě pršelo . Postavení ruského tábora na kopci byl dobrý strategický tah, který jsme ale moc neocenili. Když se po čtvrté trmácíte do kopce, říkáte si, že Indy by si to měl také vyzkoušet. Klasicky proti sobě stáli Rusové a Amíci. Americký tábor je rok od roku lépe  bráněný a letos se nám ho nepodařilo dobýt. Každopádně v počtu 5 fatalů, jsme Amíkům pěkně zatopili. Neobešlo se to ani bez drobných přešlapů, kdy se nám v noci podařilo sejmou vlastní velení   Škoda neděle, kdy už byla protistrana unavená a nechtěla hrát. Každopádně akce skvělá jako vždy.

Zaragua VIII – Na Zarague se nás fatalů sešlo nejvíce za celý rok a to byl důvod proč jsem si akci velmi užil. Letošní rok se celkem často měnili pravidla hry, kdy nějaká frakce byla přátelská nebo nepřátelská. Jednotky bez vysílaček nebo mimo jejich dosah byli často zmatené a často si ztěžovali velícímu. Tomuto problému jsme se naštěstí celkem dobře vyhnuli. I přes velkou snahu skončila naše strana na předposledním místě ale zas náš tým byl pěkně odměněný v tombole.

Battle of Nations  – Hodně žádaná akce. Kdo by také nechtěl změřit síly s Poláky v jejich rodné zemi. Velmi se slavilo, když se nám podařilo urvat čtyři místa, protože bylo hned vyprodáno. Zvolili jsme dopravu autobusem pro co největší pohodlí a na místě oproti zvyklostem střídmě popily. Celkem jsme podcenil počasí a spát v betonové budově bez oken s větrem v zádech nebyla žádná slast. Každopádně nám to nezkazilo morálku na nadcházející bitvu. V devět hodin jsme byli všichni nastoupení, motivování a plní očekávání. Bohužel nám náš pořadatel oznámil, že kvůli chybě ze pořadatele z Polské strany se akce nekoná. Byl to opravdu šok a nikdy jsem to na tak velké akci nezažil.  Výsledek byl každopádně jasný, sbalit se a šup domů. Velké zklamání.

Dále stojí za zmínku akce jednodenní akce od Airsoft Battle, Kopeček a další menší akce.

Uvidíme, co přinese rok 2021 a jak bude pokračovat momentální stav. Doufám, že jaro už bude v pořádku a vrhneme se do nové sezóny bez stávajících omezení.

 

Tento rok máme za sebou již druhou akci v zahraničí, a to konkrétně Bitvu národů proti reprezentaci Rakouska, která se konala v Maďarsku nedaleko města Lenti. Počet Fatalů čítal čtyři kousky, konkrétně Nikolu, Michala, Lukáše a Gudrana. Všichni natěšení jsme něco málo po desáté vyrazili z Čerňáku směr Brno, kde jsme nabrali pár hráčů z Moravy. Cesta do Brna nám bohužel zabrala přes čtyři hodiny, takže všichni byli značně otráveni. Další část cesty do Maďarska se taky hodně táhla, ale Michal s Gudranem nám zpestřili cestu svými pubertálními výjevy. Kolem půl osmé jsme konečně dorazili na místo, neváhali jsme a šli jsme si do budov určených ke spaní najít vhodné místo na ubytování. Našli jsme hezké dvě místnosti s balkónem a sociálním zařízením. Po ubytování jsme něco zdlábli, přeměřili kvéry, vyslechli si brífink ohledně hry, mediků, herního vozidla atd., něco popili a po půlnoci se vydali na kutě.

Ráno jsme posnídali a připravili se na hru. V půl deváté jsme se zhrotili na prostranství a čekali na rakušáky, ti se však nedostavili, jen Zoltán, aby nás přidělil do sektorů a řekl ještě co a jak. Poté jsme se museli přesunout do offzony, kde jsme udělali společný nástup, udělali fotky, zazpívali si hymnu a opáskovali se. Toto bohužel trvalo tak dlouho, že jsme na náš respawn dorazili asi před jedenáctou. Pak už hra konečně začala. My Fatalové jsme dostali za úkol dobýt vlajku sedm, to se nám po rychlém přesunu podařilo, pak Michal ukořistil vlajku osm, kde už začali nabíhat rakušáci, ale jak splašení králíci utekli pryč. Pak jsme se přesunuli blíž k vlajce devět, kde jsem se s Lukášem prodíral hustým porostem, kde se schovával i nepřítel. Toho jsme vystříleli a postupovali dál k vlajce, skoro se mi podařilo ji dobýt, ale těsně před nahlášením jsem byl zabit. Na respu jsem jen zíral, že máme v držení čtrnáct vlajek z patnácti. Po oživení jsem se vydal zkusit najít zbytek Fatalů, dostal jsem se k vlajce 12, která byla plná rakušáku, chvílí jsem je úspěšně trápil, pak se ke mně přidalo pár spoluhráčů, díky tomu jsem vlajku zabral. Po chvíli kdy se nic nedělo, jsme šli k devítce, kde jsem potkal všechny Fataly, ti se tam taky nudili a lamentovali, proti komu to vlastně hrajeme. Vydali jsme se proto k haldám štěpky, kde se aspoň něco dělo, ale byl jsem brzo zabit. Situace vypadala furt stejně, měli jsme všechny vlajky kromě jedné, takže se koketovalo s myšlenkou, že se začne od znova, protože prý rakušáci brečeli, ale nestalo se tak. Na respu se ke mně přidal Gudy, v tu chvíli se skupina rakušáku dostala blízko vlajky 11, která od nás byla kousek. Ve značné síle jsme je vystříleli a poté se zase ukusovali nudou. Jak jsem se nudil a nesoustředil, tak jsem bohužel zemřel a to tak blbě, že mě v křížové palbě nemohl nikdo oživit.

Pak už to rakušáky moc nebavilo, tak to Zoltán odpískal a na poslední hodinu jsme si zahráli dobývání tří pras

ečáků. Tady se mi vůbec nedařilo, hlavně kvůli zašitému nepříteli a taky kvůli né úplně dobré koordinaci našich jednotek. Nicméněaspoň s Michalem jsem si vyzkoušel spolupráci ve stylu ostřeluj, já postupuju, ale bez výsledku.

Po skončení této taškařice jsme si šli dobalit cajky, které jsme naházeli do busu a šli si dát večeři. Závěrečný nástup ani nebyl, protože nebylo ani co vyhlašovat, prostě jsme je rozdrtili tak, že jsme to ani nečekali. Po véče jsme ještě dlouho čekali na Zoltána, než sesbírá vysílačky. Nakonec jsme se dočkali a vydali se směr Brno, pak Praha. Cesta už byla v poklidu, bez zácp a dokonce jsem i zamhouřil oka. Něco kolem půl čtvrté ráno jsme dorazili na Čerňák, rozloučili se a vydali se k domovům.

Ani nevím, jak mám akci hodnotit, mezi plusy zařadím celkem dobré zázemí a hodně dobrý prostor a organizaci z naší strany. Mezi mínusy určitě cestu tam, to že jsem si úplně tolik nezaválčil, ale pár dobrých momentů bylo, opětovné zařazení mediků, no a bohužel výběr Rakouska, který nenaplnil naše očekávání obávaných bojovníků. Ale nakonec si to prý užili:-D

Letošní Zaragua se konala na stejném místě jako roky minulé ve známém prostoru Oldřichov u Písku. Naštěstí jsme podchytili dostatek registrací pro dost fatalů. Nebudu tu popisovat Legoluntovo zběsilé úsilí s registrací, které bylo stejně k ničemu. To počká až na vojenský soud :).

Vzhledem k dovolené jsem se do Oldřichova dostal až v sobotu ráno. Vyjíždět v pět z Prahy nebylo nic příjemného ale nedalo se nic dělat. Po příjezdu, zaparkování jsem se vydal hledat zbytek týmu.  Už z dálky byli vidět postavy se zarudlýma očima, vyschlými krky a novým barevným kobercem před stanem. Ano byl jsem „doma“ :/.

Zaragua je zajímavá co se do počtu herních stran týká. Vymyslet scénář a úkoly pro 6 herních stran (LOF,COPROX,HIENAS,HUERFANOS,ZFOR,EL MOSTO) není nic jednoduchého. Možná i proto byla základna LOFu hodně vzdálená od středu herního pole. Za LOF se vlastně vyplatilo pouze sbírat drogy a vařit je v Laboratoři. Případně ještě hledat zlaté cihly. Hlavně jsme s Hienas  soupeřili o kokové pole a například COPROX jsem za celou dobu hry moc neviděl, pač se drželi na své straně a těžili zlato.

Každopádně první část s manuálkama se hodně povedla a hra byla hodně taktická. S brokovnicí jsem počítal každý jednotlivý výstřel a u 8 výstřelu tahal novou patronu ze zásobníku. U některých přestřelek mi někdy nestačilo ani mých 8 patron po deseti výstřelech. Okolo 12-té hodiny byla možnost se přezbrojit na AEG, kterou samozřejmě všichni využili. Letos se naše strana opravdu snažila vyhrát první místo, protože LOF vždy skončil na druhém místě. Bohužel ani tento rok se nám to nepodařilo ale za prvním Coproxem to bylo těsné. Večerní tombola byla velice bohatá. Hlavně první cena v hodnotě 30 000 byla velmi napínavá, protože první losovaný odjel domů a cena se předala dalšímu losovanému. Z našeho týmu jsem si odnesl cenu z tomboly pouze já a to zaslouženě J.

V neděli se hrálo na stejném místě ale většinou už je hra trochu utahaná a hráči unavení. Typoval bych, že cca jedna třetina odjela už v sobotu. Neděle se také nepočítala do celkového hodnocení stran  a tak vlastně není o co hrát. Akce měla trvat do 15:00 ale my to ukončili okolo 13:00.

Počasí letos opravdu nepřálo. Už v sobotu na nástupu pršelo a přeháňky byly po celý den. V neděli se zas udělalo velké horko.

Akce jako vždy výborná co se týká spoluhráčů i organizace. Zázemí super a od roku lepší a lepší.