• Category Archives Akce
  • Report z dané akce

  • Ofenzíva 2022

    Máme za sebou další akci od Airsoftbattles, tentokrát v prostoru bývalé vesnice Svébořice nedaleko Mimoně. Na akci jsem byl naposledy v dubnu, takže jsem byl hodně natěšený, a myslím si že i ostatní, kteří se připojili, a to konkrétně Gudran, Vašek a doufám že i do budoucna noví členové Annie a Marek. Natěšenosti přihrávala i příznivá předpověď počasí, která vyšla dokonale, sice někteří remcali že je horko, ale nebylo to tak hrozné. Akce se zúčastnilo kolem tři sta hráčů, takže se prostor pěkně zaplnil.

    Scénář, jak už to u Zoltána bývá, spočíval v dobývání vlajek. Každá strana měla dvě mrtvoliště a na začátku jsme vyfasovali to bližší. Po rozdělení, kdo kam půjde, jsme se zpožděním mohli začít. Náš tým útočil na nejbližší vlajku a poté na střed prostoru. Jak je mým zvykem, nasadil jsem i přes obtížný terén rychlé tempo, takže jsem všem utekl. Až co jsem doběhl na malý kopeček u hlavní cesty, se za mnou vynořili z lesa ostatní. A to bylo naposledy, co jsme spolu “operovali”, poté už jsem se na respu potkával jen s Gudym, zbytek statečně přežíval. První vlajku jsme, díky hustému porostu, ani nenašli a za celé dopoledne jsem se vlastně k žádné ani nepřiblížil, ale zahrál jsem si velmi dobře a modrým jsem chvílemi pěkně zatápěl. Dopolední část bohužel uběhla díky opožděnému startu velmi rychle.

    Odpolední část jsme začínali z nejvzdálenějšího respu. Dostali jsme za úkol zabrat vlajky v horní části prostoru. Pro tento úkol nám byli přidělení ještě dva kluci. Úspěšně jsme zabrali dvě vlajky a než jsme se dostali ke třetí, dostali jsme se do kontaktu s nepřítelem. Po dvou killech jsem to schytal a odebral se na resp. Následně jsem se přidal k menší skupince a šli na další vlajky, ale pohybovali jsme se v prostoru, který spíš nahrával silným kvérům a sniperům, takže jsem se moc nechytal, ale dvě vlajky jsme obsadili. Další akce za moc nestály, ale na závěr jsme si s Vaškem dobře zaútočili, kdy jsme zabrali dvě vlajky, a u té poslední jsme si každý picli jednoho modrého obránce.

    Akce se za mě víceméně povedla, dopoledne jsem si hodně zastřílel a odpoledne jsem už spíš zabíral vlajky. Dynamika akce se promítla i do skóre, kdy jsme bohužel prohráli o ani ne půl hodiny, takže hra byla hodně vyrovnaná.


  • Kandahár IV

    Kandahár byl naší první vícedenní akcí v letošním roce pořádanou skupinou Airsoftwars v Ralsku. Jedná se o stejného pořadatele, který má na starost námi oblíbený Lizzard. I přes horší předpověď počasí a nízké teploty se nás na akci registrovalo devět. Bohužel covid a další nemoci zredukovali náš počet z devíti na čtyři což mě osobně docela mrzelo.

    Hned po příjezdu mě překvapila rozloha tábora ISAF, který byl jedním slovem obrovský. Stany byly rozmístěny po celé louce a na rozlehlém parkovišti stála řada aut. Dále se pak nacházela herní auta, kterým bylo dovoleno pohybovat se uvnitř herního prostoru. Náš tým byl přiřazený do vesnice Ghokar, která byla nejvzdálenější od základny ISAF. Dále se v prostoru nacházel samotný Kandahár a další vesnice. Po příjezdu a postavení stanů si nás zavolal velitel vesnice v prvním úkolem:

    První noční:

    Od devíti hodin byl úkol naší vesnice chránit osvětlenou bednu, která byla umístěná na kopci nad vesnicí. Jak už u bránících misí bývá zvykem, ISAF se až na krátké vzdálené výjimky k naší pozici nepřiblížil. Tříhodinové bránění pozice na kraji lesa nebylo zrovna zábavné a noční teplota okolo 4 °C s mírným větříkem na náladě nepřidala. Po uplynutí dané doby jsme se všichni sebrali a šli zpět směrem k vesnici. Po cestě nás ISAF přepadl a pár z nás včetně mě poslali do spacáku.

    V sobotu následovali denní mise, které už byly zábavnější. Prvně jsme dobývali kopec za Kandahárem. Dále následovalo hlídání křižovatky s okolím a podařená podvečerní mise, která se hodně povedla. U stanu s vlajkou jsme si vyrobily provizorní zákopy, které se zdály první dvě hodiny zbytečné. Později jsme ale díky nim půl hodiny odráželi útok ze strany nepřítele až do příchodu posil. Za zmínku stojí Gudranova zákopová pozici, kdy nepřátele držel od vlajky posledních 15 minut od časového limitu pro její získání. Do tábora jsme dorazili okolo půl devátý a další noční mise začínala v devět. Po delší debatě měl přednost Grill před misí, čehož jsem pak trochu litoval, protože bránění konvoje, který projížděl skrz vesnici vypadal působivě.

    V neděli byl od devíti poslední úkol, který zahrnoval získání a následné odpálení rakety. Náš úkol byl otravovat co nejvíce západní stranu od základny ISAF což se nám náramně dařilo. Dále vyčištění prostoru pro transport rakety na určité místo. Vše se nám podařilo splnit, ale raketa nedorazila na místo odpalu a hra byla ukončena. Vzhledem k počasí bylo ukončení v jedenáct jedině dobře, protože od dvanácti už začalo pršet. Naštěstí už jsme byli sbalení a připravení na odjezd.

    Navzdory chladnějšímu počasí se mi akce velmi líbila. Po dlouhé době to bylo něco jiného než „pláco bitka“ nebo „boj o vlajku“. Úkoly byly celkem rozmanité a lokace na jedničku. Trochu jsme se obával silných zbraní, které byly na akci povolené ale terén byl tak členitý, že se rozdíly ve výkonosti zbraní srovnali.

    Akce se účastnili: Michal, Gudran, Lukáš a Adam.


  • Údolí smrti

    Posted on by Michal

    Osobně jsem byl na airsoftové akci naposled minulý rok někdy uprostřed léta. Poté se zase covidová situace zhoršila a nechtělo se mi chodit na testy a nic řešit. Navíc jsem si odvykl na akce jezdit a člověk trochu zleniví. Naštěstí máme v týmu lidi, kteří na airsoft nezapomněli a pomůžou vám zpět.

    Když se řešily přihlášky na akci Údolí Smrti bylo venku hezky s teplotou okolo 15 °C. V týdnu se počasí mírně zhoršilo ale nic dramatického. O to větší bylo překvapení, když teploměr na parkovišti ukazoval krásných 5°C a k tomu ještě mírný zimní větřík. Naštěstí jsme se po registraci přesunuli do blízkého lesíka, který nás alespoň trochu před větrem kryl.

    Za mě bylo hrací místo velmi vydařené a obsahovalo vše potřebné pro dobrou hru. Les byl velmi členitý s minimálně dvěma údolími a v místním terénu se dalo dobře krýt. Pohybovat se přes kopečky bylo sice fyzicky celkem náročné ale o to zábavnější. Vzhledem k účasti okolo 300 hráčů se hrálo na větší ploše s 17 vlajkami ale některé se nám ani nepodařilo navštívit.

    Průběh hry asi nemá cenu moc popisovat. Jednalo se o klasickou bitvu o vlajky, kdy se snažíte udržet vlajky své barvy co nejdéle. Za stranu červených jsme začínali na vzdálenějším místě od parkoviště a do oběda drželi většinu vlajek. Jak se poté ukázalo po výměně stran, z první strany se všeobecně útočilo díky vyvýšené startovací pozici lépe a v druhé fázi hry bylo dost těžké udržet většinu vlajek.

    Za mě osobně velmi vydařená akce se skvělým terénem. Díky spoluhráčům z týmu o to zábavnější a bylo fajn poznat i nové lidi, kteří snad doplní řady fatalů.

    Akce se účastnili: Michal, Gundar, Nikola, Ondra, Honza, Lukáš a Eli (úvodní fotka).


  • Ohlédnutí za rokem 2020

    Posted on by Michal

    I přes spoustu zákazů kvůli Covidu se nám v roce 2020 podařilo docela dost vyblbnout a navštívit i větší akce, na které každý rok jezdíme.

    Grom 2020 – naše oblíbená akce na kterou jezdíme už od trojky a ani nepamatuji, že by na této akci nepršelo. Naštěstí se nám podařilo založit tábor už v pátek okolo 19:00, protože od té doby do rána nepřetržitě pršelo . Postavení ruského tábora na kopci byl dobrý strategický tah, který jsme ale moc neocenili. Když se po čtvrté trmácíte do kopce, říkáte si, že Indy by si to měl také vyzkoušet. Klasicky proti sobě stáli Rusové a Amíci. Americký tábor je rok od roku lépe  bráněný a letos se nám ho nepodařilo dobýt. Každopádně v počtu 5 fatalů, jsme Amíkům pěkně zatopili. Neobešlo se to ani bez drobných přešlapů, kdy se nám v noci podařilo sejmou vlastní velení :)   Škoda neděle, kdy už byla protistrana unavená a nechtěla hrát. Každopádně akce skvělá jako vždy.

    Zaragua VIII – Na Zarague se nás fatalů sešlo nejvíce za celý rok a to byl důvod proč jsem si akci velmi užil. Letošní rok se celkem často měnili pravidla hry, kdy nějaká frakce byla přátelská nebo nepřátelská. Jednotky bez vysílaček nebo mimo jejich dosah byli často zmatené a často si ztěžovali velícímu. Tomuto problému jsme se naštěstí celkem dobře vyhnuli. I přes velkou snahu skončila naše strana na předposledním místě ale zas náš tým byl pěkně odměněný v tombole.

    Battle of Nations  – Hodně žádaná akce. Kdo by také nechtěl změřit síly s Poláky v jejich rodné zemi. Velmi se slavilo, když se nám podařilo urvat čtyři místa, protože bylo hned vyprodáno. Zvolili jsme dopravu autobusem pro co největší pohodlí a na místě oproti zvyklostem střídmě popily. Celkem jsme podcenil počasí a spát v betonové budově bez oken s větrem v zádech nebyla žádná slast. Každopádně nám to nezkazilo morálku na nadcházející bitvu. V devět hodin jsme byli všichni nastoupení, motivování a plní očekávání. Bohužel nám náš pořadatel oznámil, že kvůli chybě ze pořadatele z Polské strany se akce nekoná. Byl to opravdu šok a nikdy jsem to na tak velké akci nezažil.  Výsledek byl každopádně jasný, sbalit se a šup domů. Velké zklamání.

    Dále stojí za zmínku akce jednodenní akce od Airsoft Battle, Kopeček a další menší akce.

    Uvidíme, co přinese rok 2021 a jak bude pokračovat momentální stav. Doufám, že jaro už bude v pořádku a vrhneme se do nové sezóny bez stávajících omezení.

     


  • Bitva národů

    Posted on by Michal

    Tento rok máme za sebou již druhou akci v zahraničí, a to konkrétně Bitvu národů proti reprezentaci Rakouska, která se konala v Maďarsku nedaleko města Lenti. Počet Fatalů čítal čtyři kousky, konkrétně Nikolu, Michala, Lukáše a Gudrana. Všichni natěšení jsme něco málo po desáté vyrazili z Čerňáku směr Brno, kde jsme nabrali pár hráčů z Moravy. Cesta do Brna nám bohužel zabrala přes čtyři hodiny, takže všichni byli značně otráveni. Další část cesty do Maďarska se taky hodně táhla, ale Michal s Gudranem nám zpestřili cestu svými pubertálními výjevy. Kolem půl osmé jsme konečně dorazili na místo, neváhali jsme a šli jsme si do budov určených ke spaní najít vhodné místo na ubytování. Našli jsme hezké dvě místnosti s balkónem a sociálním zařízením. Po ubytování jsme něco zdlábli, přeměřili kvéry, vyslechli si brífink ohledně hry, mediků, herního vozidla atd., něco popili a po půlnoci se vydali na kutě.

    Ráno jsme posnídali a připravili se na hru. V půl deváté jsme se zhrotili na prostranství a čekali na rakušáky, ti se však nedostavili, jen Zoltán, aby nás přidělil do sektorů a řekl ještě co a jak. Poté jsme se museli přesunout do offzony, kde jsme udělali společný nástup, udělali fotky, zazpívali si hymnu a opáskovali se. Toto bohužel trvalo tak dlouho, že jsme na náš respawn dorazili asi před jedenáctou. Pak už hra konečně začala. My Fatalové jsme dostali za úkol dobýt vlajku sedm, to se nám po rychlém přesunu podařilo, pak Michal ukořistil vlajku osm, kde už začali nabíhat rakušáci, ale jak splašení králíci utekli pryč. Pak jsme se přesunuli blíž k vlajce devět, kde jsem se s Lukášem prodíral hustým porostem, kde se schovával i nepřítel. Toho jsme vystříleli a postupovali dál k vlajce, skoro se mi podařilo ji dobýt, ale těsně před nahlášením jsem byl zabit. Na respu jsem jen zíral, že máme v držení čtrnáct vlajek z patnácti. Po oživení jsem se vydal zkusit najít zbytek Fatalů, dostal jsem se k vlajce 12, která byla plná rakušáku, chvílí jsem je úspěšně trápil, pak se ke mně přidalo pár spoluhráčů, díky tomu jsem vlajku zabral. Po chvíli kdy se nic nedělo, jsme šli k devítce, kde jsem potkal všechny Fataly, ti se tam taky nudili a lamentovali, proti komu to vlastně hrajeme. Vydali jsme se proto k haldám štěpky, kde se aspoň něco dělo, ale byl jsem brzo zabit. Situace vypadala furt stejně, měli jsme všechny vlajky kromě jedné, takže se koketovalo s myšlenkou, že se začne od znova, protože prý rakušáci brečeli, ale nestalo se tak. Na respu se ke mně přidal Gudy, v tu chvíli se skupina rakušáku dostala blízko vlajky 11, která od nás byla kousek. Ve značné síle jsme je vystříleli a poté se zase ukusovali nudou. Jak jsem se nudil a nesoustředil, tak jsem bohužel zemřel a to tak blbě, že mě v křížové palbě nemohl nikdo oživit.

    Pak už to rakušáky moc nebavilo, tak to Zoltán odpískal a na poslední hodinu jsme si zahráli dobývání tří pras

    ečáků. Tady se mi vůbec nedařilo, hlavně kvůli zašitému nepříteli a taky kvůli né úplně dobré koordinaci našich jednotek. Nicméněaspoň s Michalem jsem si vyzkoušel spolupráci ve stylu ostřeluj, já postupuju, ale bez výsledku.

    Po skončení této taškařice jsme si šli dobalit cajky, které jsme naházeli do busu a šli si dát večeři. Závěrečný nástup ani nebyl, protože nebylo ani co vyhlašovat, prostě jsme je rozdrtili tak, že jsme to ani nečekali. Po véče jsme ještě dlouho čekali na Zoltána, než sesbírá vysílačky. Nakonec jsme se dočkali a vydali se směr Brno, pak Praha. Cesta už byla v poklidu, bez zácp a dokonce jsem i zamhouřil oka. Něco kolem půl čtvrté ráno jsme dorazili na Čerňák, rozloučili se a vydali se k domovům.

    Ani nevím, jak mám akci hodnotit, mezi plusy zařadím celkem dobré zázemí a hodně dobrý prostor a organizaci z naší strany. Mezi mínusy určitě cestu tam, to že jsem si úplně tolik nezaválčil, ale pár dobrých momentů bylo, opětovné zařazení mediků, no a bohužel výběr Rakouska, který nenaplnil naše očekávání obávaných bojovníků. Ale nakonec si to prý užili:-D


  • Zaragua VII

    Posted on by Michal

    Letošní Zaragua se konala na stejném místě jako roky minulé ve známém prostoru Oldřichov u Písku. Naštěstí jsme podchytili dostatek registrací pro dost fatalů. Nebudu tu popisovat Legoluntovo zběsilé úsilí s registrací, které bylo stejně k ničemu. To počká až na vojenský soud :).

    Vzhledem k dovolené jsem se do Oldřichova dostal až v sobotu ráno. Vyjíždět v pět z Prahy nebylo nic příjemného ale nedalo se nic dělat. Po příjezdu, zaparkování jsem se vydal hledat zbytek týmu.  Už z dálky byli vidět postavy se zarudlýma očima, vyschlými krky a novým barevným kobercem před stanem. Ano byl jsem „doma“ :/.

    Zaragua je zajímavá co se do počtu herních stran týká. Vymyslet scénář a úkoly pro 6 herních stran (LOF,COPROX,HIENAS,HUERFANOS,ZFOR,EL MOSTO) není nic jednoduchého. Možná i proto byla základna LOFu hodně vzdálená od středu herního pole. Za LOF se vlastně vyplatilo pouze sbírat drogy a vařit je v Laboratoři. Případně ještě hledat zlaté cihly. Hlavně jsme s Hienas  soupeřili o kokové pole a například COPROX jsem za celou dobu hry moc neviděl, pač se drželi na své straně a těžili zlato.

    Každopádně první část s manuálkama se hodně povedla a hra byla hodně taktická. S brokovnicí jsem počítal každý jednotlivý výstřel a u 8 výstřelu tahal novou patronu ze zásobníku. U některých přestřelek mi někdy nestačilo ani mých 8 patron po deseti výstřelech. Okolo 12-té hodiny byla možnost se přezbrojit na AEG, kterou samozřejmě všichni využili. Letos se naše strana opravdu snažila vyhrát první místo, protože LOF vždy skončil na druhém místě. Bohužel ani tento rok se nám to nepodařilo ale za prvním Coproxem to bylo těsné. Večerní tombola byla velice bohatá. Hlavně první cena v hodnotě 30 000 byla velmi napínavá, protože první losovaný odjel domů a cena se předala dalšímu losovanému. Z našeho týmu jsem si odnesl cenu z tomboly pouze já a to zaslouženě J.

    V neděli se hrálo na stejném místě ale většinou už je hra trochu utahaná a hráči unavení. Typoval bych, že cca jedna třetina odjela už v sobotu. Neděle se také nepočítala do celkového hodnocení stran  a tak vlastně není o co hrát. Akce měla trvat do 15:00 ale my to ukončili okolo 13:00.

    Počasí letos opravdu nepřálo. Už v sobotu na nástupu pršelo a přeháňky byly po celý den. V neděli se zas udělalo velké horko.

    Akce jako vždy výborná co se týká spoluhráčů i organizace. Zázemí super a od roku lepší a lepší.


  • Klecany 24. 8. 2019   

    Posted on by Michal

    Po dlouhé době jsme v Legolasem zavítali do airsoftové arény s názvem Bulletfarm, která se nachází v Klecanech. Vzácně jsme nemuseli vstávat brzo a do Klecan přijeli okolo deváté hodiny. V této lokalitě už jsem před cca před 5 lety a docela mě zajímalo, jestli se něco za poslední změnilo.

    Po počátečním měření zbraní a zaplacení vstupného bylo asi 80 hráčů nastoupeno před hlavní budovou. Organizátoři vysvětlili pravidla hry, zejména na co si dát pozor a co je zakázáno. Velmi potěšující bylo pravidlo, že lze používat pouze mód semi. Výjimku měli pouze kulomety.

    Celková hrací plocha není velká, odhadoval bych to na obdélník o rozměrech cca 120×70 m. Vybavená překážkami, budovami a věžemi.  Zástavba velmi členitá a variabilní.

    Při první hře bylo asi 80 hráčů rozděleno na modré a červené v rovném počtu. Hrál se deathmatch s pravidlem, že čtvrtý vrací do hry. Vzhledem k ploše a počtu hráčů, jsem na refreši nebyl déle než minutu. Sotva dost času se napít a nabít zásobníky. Dá se celkem říct, že na celé ploše se hraje CQB nebo na velmi malou kontaktní vzdálenost. Docela dlouho mi trvalo zvyknout si na to, že nepřátelé mohou být schovaní v prvním nebo druhém patře budovy a ohlídat si všechny směry je celkem nemožné. Každopádně se střelbou pouze na semi se hrálo výborně a nestalo se, že by Vás v budově někdo vykropil. Vždy jsem dostal jeden nebo dva zásahy ale to bylo v pohodě.

    Mezi jednotlivými  zápasy byly asi 20 minutové pauzy a pak jedna delší  na oběd. V hlavní budově jste si mohli koupit pivo, limonádu nebo klobásu. Toho jsme v Legem dostatečně využili.

    Celkově se hrálo od 10 do 16h ale už od cca 14:00 dobrá třetina hráčů šla domů. S Legem jsme vydrželi až do konce ale taky jsme toho měli dost.

    Celkově to byla parádní akce. Velmi rychlá, svižná a bez delších průtahů. Zázemí a organizace skvělá. Hráči byli většinou pod dvacet, ale problém s nepřiznáváním jsem nezaznamenal. Můj ztracený zásobní se také našel což o něčem vypovídá.


  • GROM X (poslední ?)

    Posted on by Michal

    Grom X

    Grom, grom se nikdy nezmění ……

    Letos ale bylo vše trochu jinak.

    Cesta z Prahy probíhala trochu chaoticky a vymotat se z města bylo trochu frustrující. Na místo srazu jsme dorazili okolo šesté hodiny a čekalo nás odnošení materiálu na místo základního táboru, kde na nás už čekal Simír s dětmi a také Gudran s Adamem. Spolu s Legoluntem, Nikolou, Pfedorem nás na akci bylo celkem 10.

    Hned jsme pozdravili Indyho a začali stavět základní tábor. Letos nebyl tábor nijak organizován a stany si každý mohl postavit, kde chtěl. Také se překvapivě nekopaly žádné zákopy a někdo přišel s názorem, že se tábor budu další den přesouvat na jiné místo. To některé dost naštvalo, protože například Simír měl opravdu hodně věcí. Naštěstí se tábor nakonec nikam nepřesouval a zůstal na místě.

    Hra začínala v sobotu ráno a po večerní chlastačce měli někteří členové týmu potíže se ráno postavit nebo i vzbudit. Každopádně kdo mohl se dostavil na brífink a dostali jsme první úkol. Náš první úkol byl hlídat křižovatku do desáté hodiny a to se obešlo bez větších problémů. Křižovatku se nikdo nesnažil dobít a po desáté hodině nás čekal úkol pomoct jiné jednotce získat Doubek, který byl obsazený nepřátelskou stranou. Na určenou kvótu se nám nepodařilo dojít, pač jsme narazili na nepřátelé ale hodně jsme jich vzali s sebou. Dále po obživení nám byl přidělený další úkol a to dojít až druhou stranu mapy s získat věž Anu. Na věži už ale byly naše jednotky a za cca hodinu se nic nestalo

    Po další hodině na nás trochu odstřelovali nepřátelé ale bez většího účinku.

    Za nějaký čas byl naplánovaný útok na nepřátelskou bázi. Podařilo se nám dostat hodně blízko a čekali jsme na zahájení útoku. Bohužel koordinace naší strany nebyla zrovna ideální a místo jednotného napadení nepřátelské strany  z více stran došlo pouze k postupným útokům, které dokázali nepřátelé odrazit.  Dále pokračovali menší střety o místa zájmu a okolo osmé hodiny jsme to zabalili a vrátili se na bázi. O noční misi neměl nikdo zájem a celkově vše pokračovalo do rána poklidně.

    V neděli většinou hraje cca polovina hráčů a tento Grom nebyl výjimkou. Po menších střetech na křižovatkách, byl koordinován velký útok na budovy pod Anou, kde se skrývala většina nepřátelských jednotek.  Nepřátelé jsme celkem pěkně rozdrtili a hra byla okolo jedenácté hodiny ukončena.


  • Mrčara 2019

    Posted on by Michal

    Chorvatsko – Mrčara 2019

    Po dvouleté pauze jsme se opět přihlásili na akci pořádanou v zahraničí o to v Chorvatsku na ostrově Mrčara. Byla to moje druhá návštěva tohoto místa a už jsem věděl co očekávat a zabalit. Také jaké věci jsou zbytečné ale i nezbytné. Letošní složení týmových kolegů bylo o něco jiné. Nikola byl už minule ale Gudrana vystřídal Lukáš.

    Cesta na Mrčaru byla víceméně stejná jako minulý rok.  Tentokrát se to neobešlo o pár incidentů. Myslím, že se dalo počítat s tím, že se bude  v autobuse chlastat a záchod je nutnost. Jenže WC autobusáci z nějakého důvodu prohlásili za zavřený a mezery mezi zastávkami byly opravdu dlouhé (cca 4 -5 hodin). Při pití piva je to opravdu dlouhá doba a někteří jedinci to řešili po svým. Oni řidiči asi nebyli žádní profíci. Ze svého místa jsem je viděl jak si píšou na mobilu za jízdy, několikrát zabloudili a záchod byl dle mého důvodu zavřený, protože se jim ho pak nechtělo čistit. Ze Splitu už to byla trajektem víceméně pohodička.

    Letos jsme si vybrali krásné místo na spaní s výhledem na moře a ubytování bylo pohodlnější než minule. Záchody zůstali stejné ale i na to se dá zvyknout, když se jde brzy ráno a není ještě takové horko.

    Letos se hrálo na stejném místě jen s tím rozdílem, že oproti předminulému roku bylo vše mnohem více zarostlé. Tam kde bylo minule vidět  z jedné strany na  druhou se teď nedalo skoro projít. Vše bylo mnohem zelenější a ten rozdíl oproti září byl opravdu velký. Za stranu červených se letos první den začínalo dole u baru a to znamenalo, že budeme muset ze začátku hodně do kopce. Buď vyjít 230 schodů po každém refreši nebo okolo bílých útesů přes hegeš což bylo ještě horší. Naštěstí jsme měli mobilní nemocnici a obojímu jsme se vyhnuli. Scénář byl letos jednoduchý ale zábavný. Zabraly se určitá místa a nosily se různé předměty na bázi, za vše byly herní body. Hra byla velmi zábavná a také variabilní. Počasí nám přálo a neštěstí nebylo velké horko. Zoltán nám velel skvěle a úkoly pěkně rozděloval. Druhý herní den začínali modří dole u baru a první polovinu dne jsme je vůbec nepustili do horní části herní plochy. Nakonec se nějak ale dali do hromady a vzali to přes pravou část ostrova. Dokázali dobít i nějaké bodované místa ale červení nakonec zaslouženě vyhráli.

    Medici: kdyby bylo po mém žádné mediky bych nepovolil. Tady bylo ještě pravidlo,že medik Vás mohl oživit 2x.  Pro větší skupinu o počtu cca 20 ks je medik velká výhoda. Při hlídání minometu o počtu 8 lid,se nám podařilo cca 10 lidí zasáhnout. Bohužel s jejich medikem to nic neznamenalo.  Rychle se obživili a potom nás dorazili. Dále v plném počtu pokračovali na raketovou základnu.

    Akce výborná  a hlavně výjimečná lokalita. Po hře jsme se šli vždy osvěžit do moře, které bylo sice studené ale stále příjemné.  Moře,pivo,kámoši prostě skvělá dovolená.


  • Grom IX

    Posted on by Michal

     

    Pozdě ale přece přináším report z letošního, v pořadí již devátého GROMu. Na tuto akci se každý z Fatalů hodně těšil, od těch nejmladších až po ty nejstarší, vlastně jako každý rok. Celkově se nás sešlo úctyhodných devět kousků, včetně tří mladých (doufám že budoucích členů) posil. Počasí bohužel neslibovalo teplo a jasno, ale to nás neodradilo, nejsme přeci z cukru. Bohužel jen náš velitel se musel doma léčit, takže velení padlo na mě a na zástupce Lukáše.

    V pátek jsme společně s Fedorem a Vencou vyrazili v zcela naplněném autě v pozdních odpoledních hodinách, cesta byla ale bez komplikací, takže hezky ubíhala. Když jsme dorazili na místo našeho tábora, už nás vítal zbytek Fatalů, kteří dorazili dříve a už měli připravené místo na kempování. Ihned jsem započali se stavbou stanu, přístřešků a ohniště. Jakmile jsme měli hotovo, rozdělali jsme oheň. Ještě nás čekal menší brífing, kde jsme se dozvěděli několik nových informací, hlavně padla řeč o nové herní straně, a to vesničanech a také o zapojení americké helikoptéry v podobě bílého tranzitu. Po brífingu jsme započali s grilováním a proléváním se alkoholem, spát jsme šli ve dvě ráno.

    Ráno jsme se klasicky nasnídali, vzpamatovali a připravili na hru. V osm hodin to vypuklo, bohužel na nás padla opět ranní obrana tábora. Zaujali jsme obranná postavení okolo, s Vencou jsme hlídali cestu vedoucí k základně ISAF, po chvíli jsem tam zůstal sám a ihned mi tam přišlo několik amíků, bohužel už po ránu se nepřiznávalo, ale tři kousky jsem dal. Kluci mezitím hlídali zadní část tábora u bažiny, kde zlikvidovali veškerý odpor. Po splnění úkolu, jsme dostali rozkaz dobýt základnu ISAF. Přidalo se k nám pár lidí a vydali jsme se na cestu. Po chvíli jsme se rozdělili na dvě strany, ale kvůli špatné komunikaci j  sem pak nevěděl kde kdo je. Zůstal jsem jen s Fedorem a Vencou, takže jsem šli z pravé strany kolem dlouhé betonové cesty doufajíc, že se dostanem až ke vchodu. Amíci měli ale obsazeny věže, takže první na řadu jsem přišel  já a poté jsme se sešli na respu všichni. Po oživení jsme měli obsadit a ubránit budovu z muničních beden, po našem „muničák“. Vzali jsme to menší oklikou kolem hlavního parkoviště, na odpor jsme nenarazili a v budově též nebylo ani živáčka. Rozmístili jsme se kolem oken a čekali na kontakt. Po chvíli „přiletěla“ k hlavnímu vchodu helina a zní vyskákalo několik amíku, kolega co byl s náma a který hlídal vchod je pokropil, ale všichni se rozutekli po prostoru. Po chvilkové nudě se asi tři amíci odvážili zaútočit, jednoho jsem dostal už venku, zbylí dva se dostali dovnitř a bohužel mě a Símira dostali. Nakonec v budově zůstal už jen Fedor, který za pomoci posil budovu ubránil. Další úkoly byly vesměs stejné a to obsazení a bránění budov, tyto úkoly proběhly úspěšně a bez větších komplikací. Zpestření byla probíhající demonstrace vesničanů za svobodný Vietnam ve chvíli, kdy jsme znovu bránili muničák, kde měl také projet nepřátelský konvoj, bohužel jsem hlídal špatnou stranu, ale kluci si zařádili a dali jim co proto. Následovalo víceméně hlídání tábora, kde nás poctil svou návštěvou Zoltán. Jako poslední sobotní úkol jsme vyfasovali bránění křižovatky v blízkosti našeho tábora. Zde jsem si postavil krásný provizorní kryt, který mi byl ale úplně k ničemu. Po chvilí nudění se, jsme v našich zádech uslyšeli zběsilou střelbu, naznali jsme, že amíci útočí. Neváhali jsme a vydali jsme se našincům na pomoc. U hlavní silnice se krčilo cca deset amíků, které jsme zprovodili ze světa, ale opravdu se jim nechtělo, tolik nepřiznávání jsem snad ještě nezažil. Po této akci jsem zůstal jen já, Venca a Lukáš. Vrátili jsme se na křižovatku a v tu chvíli začal útok z druhé strany, kousek od nás. Opět jsme pomohli našim a úspěšně jsme odrazili všechny pokusy dobýt naší základnu a s tím jsme splnili i náš úkol. Následovala pauza a přípravy na noční akci, ve které šlo opět o dobytí letiště, tzn. sebrání lightsticků. Z Fatalů jsem šel jen já, Venca a Lukáš, zbytek hlídal tábor a příležitostně se zahřívali zevnitř. Před jedenáctou jsme vyrazili k letištní ploše, která byla na hlavní cestě u základny ISAF. Rozdělili jsme se na dvě strany, my jsme šli po pravé straně, já myslím šel první, vyzbrojen svítilnou a pistolí. Bylo nám jasné že amíci budu rozmístění podél plochy, a taky že ano, po chvilce se ozvala střelba a i přes oslňování protivníka jsem to jako jeden z prvních schytal, za mnou následoval Venca. Poté jsme se do hry už nezapojili a radši v táboře nasávali, jen Lukáš hrdině přežíval asi dvě hodiny. Letiště se myslím že podařilo dobýt. Spát jsme šli v půl druhé.

    Ráno nás vzbudil déšt a jakmile jsem od Indyho zaslechl, že amíci teprv vstávají, zavřel jsem oči a dal si ještě hoďku. To už nepršelo a okamžitě jsem se ustrojil a skoro bez snídaně jsme ve značné síle započali útok na tábor nepřítele. Během toho jsme dobyli základnu ISAF a poté, kousek od nepřátelského tábora jsem to schytal. Překvapilo mě, že je ve hře dost amíků, předešlé akce se jim v neděli moc hrát nechtělo. Tábor jsme bohužel nedobyli, odměnou mi aspoň byla projížďka v nepřátelské helikoptéře zpět do našeho tábora, kde jsem se sbalili a vyrazili domu.

    Akci bych hodnotil jako vydařenou i přes nepřízeň počasí a i přes to, že jsme nedostávali moc atraktivní úkoly. Nicméně parta byla dobrá, sranda byla, zázemí jsme měli také dobré, hlavně že jsme měli grily a Simír dostává pochvalu za to, že přivezl stoleček a hlavně vlajku a chválím i zbytek, že mě víceméně poslouchali a doufám že jsem jako velitel obstál, i když jsem se tak moc v poli nechoval (kdo mě zná, tak ví :-D), ale snažil jsem se. Rozhodně se těším na další rokJ.