• Category Archives Akce
  • Report z dané akce

  • Bitva národů

    Posted on by Michal

    Tento rok máme za sebou již druhou akci v zahraničí, a to konkrétně Bitvu národů proti reprezentaci Rakouska, která se konala v Maďarsku nedaleko města Lenti. Počet Fatalů čítal čtyři kousky, konkrétně Nikolu, Michala, Lukáše a Gudrana. Všichni natěšení jsme něco málo po desáté vyrazili z Čerňáku směr Brno, kde jsme nabrali pár hráčů z Moravy. Cesta do Brna nám bohužel zabrala přes čtyři hodiny, takže všichni byli značně otráveni. Další část cesty do Maďarska se taky hodně táhla, ale Michal s Gudranem nám zpestřili cestu svými pubertálními výjevy. Kolem půl osmé jsme konečně dorazili na místo, neváhali jsme a šli jsme si do budov určených ke spaní najít vhodné místo na ubytování. Našli jsme hezké dvě místnosti s balkónem a sociálním zařízením. Po ubytování jsme něco zdlábli, přeměřili kvéry, vyslechli si brífink ohledně hry, mediků, herního vozidla atd., něco popili a po půlnoci se vydali na kutě.

    Ráno jsme posnídali a připravili se na hru. V půl deváté jsme se zhrotili na prostranství a čekali na rakušáky, ti se však nedostavili, jen Zoltán, aby nás přidělil do sektorů a řekl ještě co a jak. Poté jsme se museli přesunout do offzony, kde jsme udělali společný nástup, udělali fotky, zazpívali si hymnu a opáskovali se. Toto bohužel trvalo tak dlouho, že jsme na náš respawn dorazili asi před jedenáctou. Pak už hra konečně začala. My Fatalové jsme dostali za úkol dobýt vlajku sedm, to se nám po rychlém přesunu podařilo, pak Michal ukořistil vlajku osm, kde už začali nabíhat rakušáci, ale jak splašení králíci utekli pryč. Pak jsme se přesunuli blíž k vlajce devět, kde jsem se s Lukášem prodíral hustým porostem, kde se schovával i nepřítel. Toho jsme vystříleli a postupovali dál k vlajce, skoro se mi podařilo ji dobýt, ale těsně před nahlášením jsem byl zabit. Na respu jsem jen zíral, že máme v držení čtrnáct vlajek z patnácti. Po oživení jsem se vydal zkusit najít zbytek Fatalů, dostal jsem se k vlajce 12, která byla plná rakušáku, chvílí jsem je úspěšně trápil, pak se ke mně přidalo pár spoluhráčů, díky tomu jsem vlajku zabral. Po chvíli kdy se nic nedělo, jsme šli k devítce, kde jsem potkal všechny Fataly, ti se tam taky nudili a lamentovali, proti komu to vlastně hrajeme. Vydali jsme se proto k haldám štěpky, kde se aspoň něco dělo, ale byl jsem brzo zabit. Situace vypadala furt stejně, měli jsme všechny vlajky kromě jedné, takže se koketovalo s myšlenkou, že se začne od znova, protože prý rakušáci brečeli, ale nestalo se tak. Na respu se ke mně přidal Gudy, v tu chvíli se skupina rakušáku dostala blízko vlajky 11, která od nás byla kousek. Ve značné síle jsme je vystříleli a poté se zase ukusovali nudou. Jak jsem se nudil a nesoustředil, tak jsem bohužel zemřel a to tak blbě, že mě v křížové palbě nemohl nikdo oživit.

    Pak už to rakušáky moc nebavilo, tak to Zoltán odpískal a na poslední hodinu jsme si zahráli dobývání tří pras

    ečáků. Tady se mi vůbec nedařilo, hlavně kvůli zašitému nepříteli a taky kvůli né úplně dobré koordinaci našich jednotek. Nicméněaspoň s Michalem jsem si vyzkoušel spolupráci ve stylu ostřeluj, já postupuju, ale bez výsledku.

    Po skončení této taškařice jsme si šli dobalit cajky, které jsme naházeli do busu a šli si dát večeři. Závěrečný nástup ani nebyl, protože nebylo ani co vyhlašovat, prostě jsme je rozdrtili tak, že jsme to ani nečekali. Po véče jsme ještě dlouho čekali na Zoltána, než sesbírá vysílačky. Nakonec jsme se dočkali a vydali se směr Brno, pak Praha. Cesta už byla v poklidu, bez zácp a dokonce jsem i zamhouřil oka. Něco kolem půl čtvrté ráno jsme dorazili na Čerňák, rozloučili se a vydali se k domovům.

    Ani nevím, jak mám akci hodnotit, mezi plusy zařadím celkem dobré zázemí a hodně dobrý prostor a organizaci z naší strany. Mezi mínusy určitě cestu tam, to že jsem si úplně tolik nezaválčil, ale pár dobrých momentů bylo, opětovné zařazení mediků, no a bohužel výběr Rakouska, který nenaplnil naše očekávání obávaných bojovníků. Ale nakonec si to prý užili:-D


  • Zaragua VII

    Posted on by Michal

    Letošní Zaragua se konala na stejném místě jako roky minulé ve známém prostoru Oldřichov u Písku. Naštěstí jsme podchytili dostatek registrací pro dost fatalů. Nebudu tu popisovat Legoluntovo zběsilé úsilí s registrací, které bylo stejně k ničemu. To počká až na vojenský soud :).

    Vzhledem k dovolené jsem se do Oldřichova dostal až v sobotu ráno. Vyjíždět v pět z Prahy nebylo nic příjemného ale nedalo se nic dělat. Po příjezdu, zaparkování jsem se vydal hledat zbytek týmu.  Už z dálky byli vidět postavy se zarudlýma očima, vyschlými krky a novým barevným kobercem před stanem. Ano byl jsem „doma“ :/.

    Zaragua je zajímavá co se do počtu herních stran týká. Vymyslet scénář a úkoly pro 6 herních stran (LOF,COPROX,HIENAS,HUERFANOS,ZFOR,EL MOSTO) není nic jednoduchého. Možná i proto byla základna LOFu hodně vzdálená od středu herního pole. Za LOF se vlastně vyplatilo pouze sbírat drogy a vařit je v Laboratoři. Případně ještě hledat zlaté cihly. Hlavně jsme s Hienas  soupeřili o kokové pole a například COPROX jsem za celou dobu hry moc neviděl, pač se drželi na své straně a těžili zlato.

    Každopádně první část s manuálkama se hodně povedla a hra byla hodně taktická. S brokovnicí jsem počítal každý jednotlivý výstřel a u 8 výstřelu tahal novou patronu ze zásobníku. U některých přestřelek mi někdy nestačilo ani mých 8 patron po deseti výstřelech. Okolo 12-té hodiny byla možnost se přezbrojit na AEG, kterou samozřejmě všichni využili. Letos se naše strana opravdu snažila vyhrát první místo, protože LOF vždy skončil na druhém místě. Bohužel ani tento rok se nám to nepodařilo ale za prvním Coproxem to bylo těsné. Večerní tombola byla velice bohatá. Hlavně první cena v hodnotě 30 000 byla velmi napínavá, protože první losovaný odjel domů a cena se předala dalšímu losovanému. Z našeho týmu jsem si odnesl cenu z tomboly pouze já a to zaslouženě J.

    V neděli se hrálo na stejném místě ale většinou už je hra trochu utahaná a hráči unavení. Typoval bych, že cca jedna třetina odjela už v sobotu. Neděle se také nepočítala do celkového hodnocení stran  a tak vlastně není o co hrát. Akce měla trvat do 15:00 ale my to ukončili okolo 13:00.

    Počasí letos opravdu nepřálo. Už v sobotu na nástupu pršelo a přeháňky byly po celý den. V neděli se zas udělalo velké horko.

    Akce jako vždy výborná co se týká spoluhráčů i organizace. Zázemí super a od roku lepší a lepší.


  • Klecany 24. 8. 2019   

    Posted on by Michal

    Po dlouhé době jsme v Legolasem zavítali do airsoftové arény s názvem Bulletfarm, která se nachází v Klecanech. Vzácně jsme nemuseli vstávat brzo a do Klecan přijeli okolo deváté hodiny. V této lokalitě už jsem před cca před 5 lety a docela mě zajímalo, jestli se něco za poslední změnilo.

    Po počátečním měření zbraní a zaplacení vstupného bylo asi 80 hráčů nastoupeno před hlavní budovou. Organizátoři vysvětlili pravidla hry, zejména na co si dát pozor a co je zakázáno. Velmi potěšující bylo pravidlo, že lze používat pouze mód semi. Výjimku měli pouze kulomety.

    Celková hrací plocha není velká, odhadoval bych to na obdélník o rozměrech cca 120×70 m. Vybavená překážkami, budovami a věžemi.  Zástavba velmi členitá a variabilní.

    Při první hře bylo asi 80 hráčů rozděleno na modré a červené v rovném počtu. Hrál se deathmatch s pravidlem, že čtvrtý vrací do hry. Vzhledem k ploše a počtu hráčů, jsem na refreši nebyl déle než minutu. Sotva dost času se napít a nabít zásobníky. Dá se celkem říct, že na celé ploše se hraje CQB nebo na velmi malou kontaktní vzdálenost. Docela dlouho mi trvalo zvyknout si na to, že nepřátelé mohou být schovaní v prvním nebo druhém patře budovy a ohlídat si všechny směry je celkem nemožné. Každopádně se střelbou pouze na semi se hrálo výborně a nestalo se, že by Vás v budově někdo vykropil. Vždy jsem dostal jeden nebo dva zásahy ale to bylo v pohodě.

    Mezi jednotlivými  zápasy byly asi 20 minutové pauzy a pak jedna delší  na oběd. V hlavní budově jste si mohli koupit pivo, limonádu nebo klobásu. Toho jsme v Legem dostatečně využili.

    Celkově se hrálo od 10 do 16h ale už od cca 14:00 dobrá třetina hráčů šla domů. S Legem jsme vydrželi až do konce ale taky jsme toho měli dost.

    Celkově to byla parádní akce. Velmi rychlá, svižná a bez delších průtahů. Zázemí a organizace skvělá. Hráči byli většinou pod dvacet, ale problém s nepřiznáváním jsem nezaznamenal. Můj ztracený zásobní se také našel což o něčem vypovídá.


  • GROM X (poslední ?)

    Posted on by Michal

    Grom X

    Grom, grom se nikdy nezmění ……

    Letos ale bylo vše trochu jinak.

    Cesta z Prahy probíhala trochu chaoticky a vymotat se z města bylo trochu frustrující. Na místo srazu jsme dorazili okolo šesté hodiny a čekalo nás odnošení materiálu na místo základního táboru, kde na nás už čekal Simír s dětmi a také Gudran s Adamem. Spolu s Legoluntem, Nikolou, Pfedorem nás na akci bylo celkem 10.

    Hned jsme pozdravili Indyho a začali stavět základní tábor. Letos nebyl tábor nijak organizován a stany si každý mohl postavit, kde chtěl. Také se překvapivě nekopaly žádné zákopy a někdo přišel s názorem, že se tábor budu další den přesouvat na jiné místo. To některé dost naštvalo, protože například Simír měl opravdu hodně věcí. Naštěstí se tábor nakonec nikam nepřesouval a zůstal na místě.

    Hra začínala v sobotu ráno a po večerní chlastačce měli někteří členové týmu potíže se ráno postavit nebo i vzbudit. Každopádně kdo mohl se dostavil na brífink a dostali jsme první úkol. Náš první úkol byl hlídat křižovatku do desáté hodiny a to se obešlo bez větších problémů. Křižovatku se nikdo nesnažil dobít a po desáté hodině nás čekal úkol pomoct jiné jednotce získat Doubek, který byl obsazený nepřátelskou stranou. Na určenou kvótu se nám nepodařilo dojít, pač jsme narazili na nepřátelé ale hodně jsme jich vzali s sebou. Dále po obživení nám byl přidělený další úkol a to dojít až druhou stranu mapy s získat věž Anu. Na věži už ale byly naše jednotky a za cca hodinu se nic nestalo

    Po další hodině na nás trochu odstřelovali nepřátelé ale bez většího účinku.

    Za nějaký čas byl naplánovaný útok na nepřátelskou bázi. Podařilo se nám dostat hodně blízko a čekali jsme na zahájení útoku. Bohužel koordinace naší strany nebyla zrovna ideální a místo jednotného napadení nepřátelské strany  z více stran došlo pouze k postupným útokům, které dokázali nepřátelé odrazit.  Dále pokračovali menší střety o místa zájmu a okolo osmé hodiny jsme to zabalili a vrátili se na bázi. O noční misi neměl nikdo zájem a celkově vše pokračovalo do rána poklidně.

    V neděli většinou hraje cca polovina hráčů a tento Grom nebyl výjimkou. Po menších střetech na křižovatkách, byl koordinován velký útok na budovy pod Anou, kde se skrývala většina nepřátelských jednotek.  Nepřátelé jsme celkem pěkně rozdrtili a hra byla okolo jedenácté hodiny ukončena.


  • Mrčara 2019

    Posted on by Michal

    Chorvatsko – Mrčara 2019

    Po dvouleté pauze jsme se opět přihlásili na akci pořádanou v zahraničí o to v Chorvatsku na ostrově Mrčara. Byla to moje druhá návštěva tohoto místa a už jsem věděl co očekávat a zabalit. Také jaké věci jsou zbytečné ale i nezbytné. Letošní složení týmových kolegů bylo o něco jiné. Nikola byl už minule ale Gudrana vystřídal Lukáš.

    Cesta na Mrčaru byla víceméně stejná jako minulý rok.  Tentokrát se to neobešlo o pár incidentů. Myslím, že se dalo počítat s tím, že se bude  v autobuse chlastat a záchod je nutnost. Jenže WC autobusáci z nějakého důvodu prohlásili za zavřený a mezery mezi zastávkami byly opravdu dlouhé (cca 4 -5 hodin). Při pití piva je to opravdu dlouhá doba a někteří jedinci to řešili po svým. Oni řidiči asi nebyli žádní profíci. Ze svého místa jsem je viděl jak si píšou na mobilu za jízdy, několikrát zabloudili a záchod byl dle mého důvodu zavřený, protože se jim ho pak nechtělo čistit. Ze Splitu už to byla trajektem víceméně pohodička.

    Letos jsme si vybrali krásné místo na spaní s výhledem na moře a ubytování bylo pohodlnější než minule. Záchody zůstali stejné ale i na to se dá zvyknout, když se jde brzy ráno a není ještě takové horko.

    Letos se hrálo na stejném místě jen s tím rozdílem, že oproti předminulému roku bylo vše mnohem více zarostlé. Tam kde bylo minule vidět  z jedné strany na  druhou se teď nedalo skoro projít. Vše bylo mnohem zelenější a ten rozdíl oproti září byl opravdu velký. Za stranu červených se letos první den začínalo dole u baru a to znamenalo, že budeme muset ze začátku hodně do kopce. Buď vyjít 230 schodů po každém refreši nebo okolo bílých útesů přes hegeš což bylo ještě horší. Naštěstí jsme měli mobilní nemocnici a obojímu jsme se vyhnuli. Scénář byl letos jednoduchý ale zábavný. Zabraly se určitá místa a nosily se různé předměty na bázi, za vše byly herní body. Hra byla velmi zábavná a také variabilní. Počasí nám přálo a neštěstí nebylo velké horko. Zoltán nám velel skvěle a úkoly pěkně rozděloval. Druhý herní den začínali modří dole u baru a první polovinu dne jsme je vůbec nepustili do horní části herní plochy. Nakonec se nějak ale dali do hromady a vzali to přes pravou část ostrova. Dokázali dobít i nějaké bodované místa ale červení nakonec zaslouženě vyhráli.

    Medici: kdyby bylo po mém žádné mediky bych nepovolil. Tady bylo ještě pravidlo,že medik Vás mohl oživit 2x.  Pro větší skupinu o počtu cca 20 ks je medik velká výhoda. Při hlídání minometu o počtu 8 lid,se nám podařilo cca 10 lidí zasáhnout. Bohužel s jejich medikem to nic neznamenalo.  Rychle se obživili a potom nás dorazili. Dále v plném počtu pokračovali na raketovou základnu.

    Akce výborná  a hlavně výjimečná lokalita. Po hře jsme se šli vždy osvěžit do moře, které bylo sice studené ale stále příjemné.  Moře,pivo,kámoši prostě skvělá dovolená.


  • Grom IX

    Posted on by Michal

     

    Pozdě ale přece přináším report z letošního, v pořadí již devátého GROMu. Na tuto akci se každý z Fatalů hodně těšil, od těch nejmladších až po ty nejstarší, vlastně jako každý rok. Celkově se nás sešlo úctyhodných devět kousků, včetně tří mladých (doufám že budoucích členů) posil. Počasí bohužel neslibovalo teplo a jasno, ale to nás neodradilo, nejsme přeci z cukru. Bohužel jen náš velitel se musel doma léčit, takže velení padlo na mě a na zástupce Lukáše.

    V pátek jsme společně s Fedorem a Vencou vyrazili v zcela naplněném autě v pozdních odpoledních hodinách, cesta byla ale bez komplikací, takže hezky ubíhala. Když jsme dorazili na místo našeho tábora, už nás vítal zbytek Fatalů, kteří dorazili dříve a už měli připravené místo na kempování. Ihned jsem započali se stavbou stanu, přístřešků a ohniště. Jakmile jsme měli hotovo, rozdělali jsme oheň. Ještě nás čekal menší brífing, kde jsme se dozvěděli několik nových informací, hlavně padla řeč o nové herní straně, a to vesničanech a také o zapojení americké helikoptéry v podobě bílého tranzitu. Po brífingu jsme započali s grilováním a proléváním se alkoholem, spát jsme šli ve dvě ráno.

    Ráno jsme se klasicky nasnídali, vzpamatovali a připravili na hru. V osm hodin to vypuklo, bohužel na nás padla opět ranní obrana tábora. Zaujali jsme obranná postavení okolo, s Vencou jsme hlídali cestu vedoucí k základně ISAF, po chvíli jsem tam zůstal sám a ihned mi tam přišlo několik amíků, bohužel už po ránu se nepřiznávalo, ale tři kousky jsem dal. Kluci mezitím hlídali zadní část tábora u bažiny, kde zlikvidovali veškerý odpor. Po splnění úkolu, jsme dostali rozkaz dobýt základnu ISAF. Přidalo se k nám pár lidí a vydali jsme se na cestu. Po chvíli jsme se rozdělili na dvě strany, ale kvůli špatné komunikaci j  sem pak nevěděl kde kdo je. Zůstal jsem jen s Fedorem a Vencou, takže jsem šli z pravé strany kolem dlouhé betonové cesty doufajíc, že se dostanem až ke vchodu. Amíci měli ale obsazeny věže, takže první na řadu jsem přišel  já a poté jsme se sešli na respu všichni. Po oživení jsme měli obsadit a ubránit budovu z muničních beden, po našem „muničák“. Vzali jsme to menší oklikou kolem hlavního parkoviště, na odpor jsme nenarazili a v budově též nebylo ani živáčka. Rozmístili jsme se kolem oken a čekali na kontakt. Po chvíli „přiletěla“ k hlavnímu vchodu helina a zní vyskákalo několik amíku, kolega co byl s náma a který hlídal vchod je pokropil, ale všichni se rozutekli po prostoru. Po chvilkové nudě se asi tři amíci odvážili zaútočit, jednoho jsem dostal už venku, zbylí dva se dostali dovnitř a bohužel mě a Símira dostali. Nakonec v budově zůstal už jen Fedor, který za pomoci posil budovu ubránil. Další úkoly byly vesměs stejné a to obsazení a bránění budov, tyto úkoly proběhly úspěšně a bez větších komplikací. Zpestření byla probíhající demonstrace vesničanů za svobodný Vietnam ve chvíli, kdy jsme znovu bránili muničák, kde měl také projet nepřátelský konvoj, bohužel jsem hlídal špatnou stranu, ale kluci si zařádili a dali jim co proto. Následovalo víceméně hlídání tábora, kde nás poctil svou návštěvou Zoltán. Jako poslední sobotní úkol jsme vyfasovali bránění křižovatky v blízkosti našeho tábora. Zde jsem si postavil krásný provizorní kryt, který mi byl ale úplně k ničemu. Po chvilí nudění se, jsme v našich zádech uslyšeli zběsilou střelbu, naznali jsme, že amíci útočí. Neváhali jsme a vydali jsme se našincům na pomoc. U hlavní silnice se krčilo cca deset amíků, které jsme zprovodili ze světa, ale opravdu se jim nechtělo, tolik nepřiznávání jsem snad ještě nezažil. Po této akci jsem zůstal jen já, Venca a Lukáš. Vrátili jsme se na křižovatku a v tu chvíli začal útok z druhé strany, kousek od nás. Opět jsme pomohli našim a úspěšně jsme odrazili všechny pokusy dobýt naší základnu a s tím jsme splnili i náš úkol. Následovala pauza a přípravy na noční akci, ve které šlo opět o dobytí letiště, tzn. sebrání lightsticků. Z Fatalů jsem šel jen já, Venca a Lukáš, zbytek hlídal tábor a příležitostně se zahřívali zevnitř. Před jedenáctou jsme vyrazili k letištní ploše, která byla na hlavní cestě u základny ISAF. Rozdělili jsme se na dvě strany, my jsme šli po pravé straně, já myslím šel první, vyzbrojen svítilnou a pistolí. Bylo nám jasné že amíci budu rozmístění podél plochy, a taky že ano, po chvilce se ozvala střelba a i přes oslňování protivníka jsem to jako jeden z prvních schytal, za mnou následoval Venca. Poté jsme se do hry už nezapojili a radši v táboře nasávali, jen Lukáš hrdině přežíval asi dvě hodiny. Letiště se myslím že podařilo dobýt. Spát jsme šli v půl druhé.

    Ráno nás vzbudil déšt a jakmile jsem od Indyho zaslechl, že amíci teprv vstávají, zavřel jsem oči a dal si ještě hoďku. To už nepršelo a okamžitě jsem se ustrojil a skoro bez snídaně jsme ve značné síle započali útok na tábor nepřítele. Během toho jsme dobyli základnu ISAF a poté, kousek od nepřátelského tábora jsem to schytal. Překvapilo mě, že je ve hře dost amíků, předešlé akce se jim v neděli moc hrát nechtělo. Tábor jsme bohužel nedobyli, odměnou mi aspoň byla projížďka v nepřátelské helikoptéře zpět do našeho tábora, kde jsem se sbalili a vyrazili domu.

    Akci bych hodnotil jako vydařenou i přes nepřízeň počasí a i přes to, že jsme nedostávali moc atraktivní úkoly. Nicméně parta byla dobrá, sranda byla, zázemí jsme měli také dobré, hlavně že jsme měli grily a Simír dostává pochvalu za to, že přivezl stoleček a hlavně vlajku a chválím i zbytek, že mě víceméně poslouchali a doufám že jsem jako velitel obstál, i když jsem se tak moc v poli nechoval (kdo mě zná, tak ví :-D), ale snažil jsem se. Rozhodně se těším na další rokJ.


  • Lizzard XI

    Posted on by Michal

    Operace Lizzard IX.

    Jednou v roce na vánoce … a také na Lizzard IX.

    Na velké akce většinou nejezdíme ale Lizzard máme v plánu každý rok. Letos jsme byli umístěny ve vesnici Herat, která byla uprostřed hrací plochy a trochu jsem se těšil, že se tolik nenachodíme. Také, že budeme více v obraze, kde se co děje.

     

    Velení: letos byla organizace na nižší úrovni než minulé roky.  Jednotlivým stařešinům se většinou nedařilo koordinovat společný útok. Na dobytí jednotlivých pozic jsme přišli pozdě nebo měli málo času. Například na Heliport jsme dorazili celkem pozdě a 10 minut pro získání bodu bylo opravdu málo. Jeden večer se šlo Zaječí vrch jen proto, aby se zjistilo, že už je obsazený a nemá smysl tam chodit. To ale stařešina zjistil z tabletu, když už jsme byli na místě. Pěkná 3 km procházka.

    Hráči: nevím, proč jsme zase museli hned při prvním střetu narazit na Němce. Osobně se divím, že je to vůbec baví, když jsou nesmrtelní a odcházejí pouze v případě, že je hodně vyřvěte. Nestačí než doufat, že příští rok nepojedou nebo na ně nenarazíme. Morálka v Heratu byla dosti nízká. Polovina hráčů nechodila na briefingy, nebo když se mělo vyrazit do akce, zrovna obědvali. To i přesto, že to věděli cca 2 hodiny předem. V neděli ráno jsem se například dostavil na briefng jako jediný z vesnice. Stařešina mě alespoň poslal na průzkum na hráz, kde ale už bylo okolo 30 ISAF. Tady bylo vidět, že ISAF měli o hodně vyšší morálku.

     

    Ale i přes všechny neduhy jsme si Lizzard pěkně užili. Nebylo nouze o průzkumné mise, bránění nebo dobývání a také dvě noční mise. Trošku se v noci i popilo. Myslím, že příští rok pojedeme znovu.


  • Zimní válka + Leningrad

    Posted on by Michal

    Zimní Válka

    Letošní airsoftová sezóna pro mě začala opravdu brzy. Na první akci jsme s Lukášem vyrazili  už v lednu. Klasicky byla pořádána Airsoftbattles ale pro mě v neznámé lokaci u vesnice Bezno. Počasí bylo pro tuto roční dobu více než přijatelné a při teplotě 4°C lze v pohodě hrát. Doma jsem ještě trochu nadimenzoval oblečení, nabil baterie, impregnoval boty a ráno 7:30 vyzvedl Lukáše v Radotíně.

    I když jsme přijeli na čas a to okolo 8:30, na místě už bylo dost hráčů a parkování bylo trochu problém. Po navlečení do výstroje a výzbroje začalo první zkoušení zbraní v zimních podmínkách. Bohužel moje baterie asi prodělala teplotní šok a vůbec nefungovala. Naštěstí jsem měl záložní LI-PO, která vše hravě zvládala. Lukáš se svojí  zbraní neměl žádný problémy a po chvilce se dostavil Zoltán s páskami. Bohužel i přes rychlou registraci se akce zdržela o cca 30 minut a my už začali být netrpělivý. Po klasickém rozdělení na dvě strany a jejich odvedení na mrtvoliště hra začala. Celkově se jednalo o větší CQB, které se odehrávalo v bývalém areálu prasečáku. Budov bylo v areálu cca 10 a některé i vícepatrové ale do pater byl zákaz vstupu. Celkově se střílelo na blízké vzdálenosti z budovy do budovy a já litoval, že nemám ohranou masku přes obličej. Naštěstí se dodržovalo střílení v budovách na semi a přes všechny vrstvy to ani moc nebolelo. Možná proto jsme s Lukášem zkusili venkovní prostory. Tam se nám dařilo podstatněji lépe.

    Druhou část hry po otočení stran jsme zkusili lesní část areálu a mě se tam velmi dařilo. Sice se nedalo kvůli sněhu moc dlouho ležet ale protivník to také nevydržel a chodil si pro zásahy. O něco později naši frontu rozproudily posily a zatlačili jsme protistranu zpět. Déle následovalo pár šarvátek.  Okolo 15:30 už mi docházela baterie a také se citelně ochladilo. Vzhledem k mojí kondici a nedostatku pohybu přes zimu, jsem byl opravdu unavený a zabalil to o něco dřív. Lukáš hrál až do konce ale já už zahříval auto.

    Na začátek roku super akce. Zoltán slíbil urychlit registraci a hráči dodržovali nová pravidla ohledně střílení v budovách a úsťových rychlostí.

    Leningrad

    Další zimní akce, která se odehrávala od stejného pořadatele v aréně v Bratronicích. Na tuto akci jsme se bohužel nestačili registrovat ale nakonec po zvážení všech pro a proti bylo rozhodnuto, že do Bratronic pojedeme. Když nás nepustí do hry kvůli registraci pojedeme na točnou nebo někam jinam. Tentokrát byla účast fatalů o něco větší a to Lukáš, Štěpán a Michal. Gudran to nakonec nestihl což byla škoda. Nakonec byly naše obavy kvůli registraci zbytečné. Z celkově 200 přihlášených přijelo 136 a mi jen doplnily stavy. Z těch 60 přihlášených co nepřijelo  se nikdo neomluvil ale to je klasika. Jak bylo napsáno minule Zoltán nežertoval a na registraci se už  chodilo k bráně a plné polní.

     

    Štěpán s námi byl hrát poprvé ale naštěstí vše rychle pochopil a tak u nás nevznikaly zmatky. Ode mě měl půjčené AKS 74U se slabší baterkou ale v celkem dobrém stavu. Tentokrát se Zoltán rozhodl pro více vlajek než bývalo zvykem a to na celkový počet 9.

    Náš první úkol byl “doběhnou” pro blízkou vlajku ale tu jsme pod mým velením přeběhli ( naštěstí jí Lukáš nahlásil) a dostali se až k další. Tam ale modří už byly a nám nezbylo než se krýt a zkusit vlajku dobýt. Štěpán se dostal tak na 3 m od vlajky ale ta bylo dobře chráněná. Alespoň si vyzkoušel, že zásah kuličkou zas tak moc nebolí :). Samotnému se mi také nepodařilo vlajku obrátit.

    Po refreši jsme to zkusili na trojku znovu a s posilami ji dobyli. Každopádně se dala vlajka ubránit cca 15 minut. Poté nás modří v hojné počtu převálcovali. Po této zkušenosti se mi už na trojku nechtělo a kluci měli nápad obejit herní prostor podél betonového plotu a zkusit to na vzdálenější vlajku. Celkově se naší straně dařilo a postupně jsme zatlačili modré až za jejich polovinu. V malém dřevěném “městečku” se odehrála celkem pestrá přestřelka na velmi kontaktní vzdálenost. Bohužel mé krytí nebylo moc dobré a po chvíli jsem odcházel s krvavým rtem. Bylo štěstí, že to odnesl jen ret a nebyl to zub. Po této zkušenosti určitě koupím přijatelnou ochranu.

     

    Po obědě se strany klasicky vyměnily a my si mohly vyzkoušet boj o vlajky i z druhé strany. Byla nám přidělena blízká vlajka u které se celkem nic nedělo. Po cca půl hodině jsme se přesunuli k další, která byla blízko středu na dohled od modrých a zábava byla o něco větší. Mým stanovištěm se stal příkop, který sice poskytoval dobré krytí ale zas byl plný sněhu a neposkytoval dobrý výhled. Po chvilce přestřelování se modrému hráči i přes plné full – auto střelbu ( asi, když běžel stával se automaticky nesmrtelným) podařilo obrátit vlajku na modrou.  Po refreši a nabrání posil jsme vlajku dobyly zpět a držely jí skoro do konce hry. Posledních 10 minut se mi ještě podařilo obrátit další vlajku, kterou ale nikdo nehlídal :).

    Akci hodnotím velmi kladně a bylo to něco jiného než na zimní válka.

     


  • Operace: Retribution Mrčara 2/2

    Posted on by Gudran

     

     

    Noc z pátku na sobotu byla pro mne celkem krušná. Ne,že by foukal vítr a mláticí plachta mě nenechala vyspat, ale v noci začalo pršet a nějakým záhadným způsobem mi nateklo k nohám do spacáku, takže jsem se moc nevyspal. Pršet přestalo až ráno, kdy jsme se začali připravovat na hru. Bylo to žůžo se oblékat do vlhkých zpocených maskáčů. Větší žůžo bylo ale vlhko, které okamžitě působilo na brýle. Gudran měl ale kliku, tomu se nemlžily, šťastlivec. Michal byl s přípravou hotov dříve, tak aspoň on byl na brífingu. My jsme se zapojili rovnou do hry.

    S několika dalšími hráči jsme  se vydali  do východní části ostrova pročesávat oblast a hledat opět části bomby.Po chvíli jsme se dostali k otevřené planině porostlé vysokou trávou a s vrakem auta, kde jsme slyšeli pravděpodobně hovor modrých. Zde Gudran našel část bomby, tu předal dál až se ocitla v Michalových rukou. Vzal si mě jako garde a šli jsme odnést úlovek na bázi. Ostatní se zapojili do přestřelky. Chtěl jsem to vzít podél cesty, ale Michal chtěl být opatrnější, no poslechl jsem ho a tak jsme to vzali oklikou přes možná ten nejhorší porost na celém ostrově. Do toho se mi ještě mlžily brýle, které jsem cestou utíral asi 50x a jako bonus mi jednou ujela noha, naštěstí jsem to ustál, ale z plných plic jsem si musel ulevit, až sem tím Michala překvapil. Po dlouhém lopocení a bez kontaktu jsme dorazili na bázi a odevzdali předmět.

    Po chvíli odpočinku jsme se rozhodli bránit bázi u křižovatky Elbow Turn. Chvíli se nic nedělo, pak jsme dostali vysílačkou echo o blížícím se útoku. Michal měl zanedlouho kontakt o několik desítek metrů dál. Když jsme uslyšeli střelbu, vydali jsme se bázi na pomoc, ale pozdě. Sice jsme tři kousky sundali, ale jednomu se podařilo vzít jeden předmět a uhánět k základně. Refresh jsme měli blízko a okamžitě po oživení se jedna až moc akční duše vydala pronásledovat čorku, jeho pohyb mi připomínal Road Runnera, udivovalo mě, kde vzal tolik síly, holt mládí. Později jsem se dověděl, že ho dostihl. S Michalem jsme poté šli směrem k nepřátelské bázi. Cestou jsme narazili na číhající našince u cesty, přidali jsme se k nim. Zaujali jsme pozice pod cestou. Po chvíli nudy jsem se vydal kousek dál k velkému stromu. Pár modrých to zkoušelo, ale kolega u cesty je sesmahl, poté i já měl štěstí a dva kousky jsem poslal pryč, nicméně další vlna byl hned za nimi a sprovodili i mě.

     

     

    V tu dobu jsme měli mobilní nemocnici hned u tábora. Po chvíli se přidal i Michal. Po občerstvení jsme dostali info od Zoltána že se v sektotu blízko tábora nachází dokument.Neotáleli jsme a začali jsme ve vícero lidech hledat. Po asi půl hodině hledání jsem  to vzdal a v táboře jsem potkal Gudrana, Michal stále ještě hledal dokument, který ale nikdo stejně nenašel. Ani sám Zoltán neměl potuchy o osudu dokumentu, tak nás vyslal ve značné síle ( i s nemocnicí) na nepřátelskou bázi. Kontakt na sebe nenechal dlouho čekat, s Gudym jsme to vzali oklikou podél cesty, ale Gudy to za chvíli schytal. Postupoval jsme tedy sám, občas jsme se dostal do kontaktu, až se mi podařilo všechny obejít a zjevil se na cestě blízko báze. Zde jsem byl svědkem značného odlivu modrých mrtvol, tak jsem se rozhodl postupovat nahoru sám. Ale jako na potvoru pár metrů před bázi jsem se dostal do křížku se sniperem, byl rychlejší. Nemocnice byla blízko a zde už čekalo dost mrtvol na oživení.

    Zkusili jsme to stejným postupem, a to podél cesty. Tady se dařilo a modré jsme úspěšně odráželi a tím jsme postupovali k bázi. Já jako hrdina byl na špici a opět těsně před bází jsem to schytal, ostatní už to ale nestihli. To už byl konec sobotní části.

    Poté jsme se s radostí vysvlékli z propocených maskáčů a vydali se opět na molo, slunit se a koupat se. S Gudym jsme si opět trochu zašnorchlovali a navíc, když už chybělo vylodění během hry, tak nás pořadatelé rozváželi po skupinkách k protějšímu ostrovu, prohlédnout si dok, údajně pro ponorky.

    Večer pro nás bylo přichystané maso nebo ryba z grilu, popíjení pivečka a vyhlášení výsledků. Sobotní část jsme tentokrát vyhráli my,ale těsně. A na závěr si pro nás pořadatelé přichystali rozlučku s dentálními roztahováky nebo jak se tomu nadává, to byste ale museli vidět:-D.

    Spát jsme šli celkem brzy, nicméně v noci byl takový vichr, že se plachta nezastavila, takže jsme se nikdo pořádně nevyspal. Ráno jsme se sbalili a jako první jsme vyrazili na Lastovo, čekat na trajekt. Obsadili jsme naší oblíbenou hospůdku, kde jsme posnídali, někdo kávu, někdo pivo. Pohodičku ale přerušila zpráva, že kvůli počasí nepřijede trajekt, takže jsme čekali co se bude dít. Po zjištění že trajekt přijede nejdřív v pět odpoledne, jsme se s Michalem sebrali a šli na špacír do asi čtyři km vzdálené vesnice. Gudran se zbytkem si dali výšlap k bývalým dělostřeleckým bunkrům. Po pár hodinách jsme se dozvěděli, že trajekt pro nás přijede až v deset večer s tím, že odpluje až v půl páté ráno. Gudran se ještě flákal po kopcích, tak jsme šli s Michalem na molo se koupat a slunit se. Naštěstí  Zolty zařídil místo v nedalekém kempu, kam nám odvezli bagáž a kde jsme se poté vyzevlili, pili pivo a hráli karty. Před desátou jsme šli do přístavu se nalodit, na lodi jsme obsadili pomalu všechna místa k sezení. Ještě jsme hráli karty a popíjeli a poté se uchýlili ke spánku. V půl páté jsme vypluli směr Split. Tam jsme si ještě nakoupili zásoby, úspěšně naložili věci do busu a vydali se na dlouhou cestu do Prahy. Na Čerňáku jsme byli v jednu ráno a v posteli jsem byl ve dvě.

    Akce to byla jedinečná, i kvůli tomu že jsem si tam připadal jako v Pacifiku na Peleliu. Určitě všem doporučuji jet příště. Parta byla dobrá, i organizace, žádní nepřiznávači a prasokvéry, počasí taky vyšlo, pivečko studené, no co víc si přát. Co se týče páteční hry, tak jsem měl pocit, že to hraji poprvé, vůbec se nedařilo, ale zase jsme s Gudym jako jediní obsadili bázi modrých a překvapili Tygra, který mě od té chvíli nemá moc v lásce:-D. Každopádně to že se nedařilo plně vykompenzovala koupačka, počasíčko a celková pohodička. A Michalovi se ještě jednou omlouvám že sem na něj vyjel, asi sem měl krámy :-D.


  • Operace: Retribution Mrčara 1/2

    Posted on by Gudran

    O této akci by se dal napsat dlouhý report, protože to byl unikátní zážitek, ale zkusím to zkrátit na únosnou mez.

    Nebudu nic tajit a na rovinu napíšu, že cesta na ostrov Mrčara byla opravdu dlouhá. Naštěstí jsme s Nikolou a Gudranem seděli v autobuse u sebe, takže cesta pěkně ubíhala. Do plně naloženého autobusu s cca 78 airsofťáky se všichni vešli jen s vypětím všech sil. Naštěstí nebyl autobus plně obsazený a zbývající zavazadla se dala na zadní sedačky a WC. Cesta do Splitu trvala okolo 14 hodin a osobně jsem si moc nepospal. Ze splitu následoval 6 hodinový trajekt s přestupem na ostrov Lastovo. Pak následovalo lodní „taxi“ na samostatnou Mrčaru. Vzhledem k počtu lidí a vybavení muselo jet taxi 3x. Na nás vyšla řada až jako poslední a na cca 3 hodiny jsme obsadily místní hospodu s pěknou obsluhou. Na Mrčavě nás pak čekalo závěrečných 220 schodů, což třeba Nikola s kufrem neměl lehké.

    Na mě jako nejzkušenějšího zálesáka zůstal výběr místa na spaní. Osobně mám spaní venku rád a tak bylo vybráno místo vedle hlavní budovy ale naštěstí dost daleko od latrín. Naše třídenní ubytování zahrnovala natažená plachta o rozměru 3x5m pod kterou se vešlo všechno naše vybavení a ještě zbylo dost míst spaní.  První noc jsem vzhledem ke spánkovému deficitu spal jako zabitý. Kluci si trochu ztěžovali na zvuk pleskající plachty a je pravda, že celou noc foukal vítr, ale já nic neslyšel. Každopádně ráno v šest hodin po budíčku a ranní hygieně jsme se začali strojit na celodenní akci. Bohužel jsem musel jít i na velkou a byl to fakt zážitek. Latríny se skládaly ze staré budovy, která asi dříve sloužila jako umývárna se sprchami. Místo sprch ale byla v zemi díra kam se sra.. Kdo měl štěstí narazil alespoň na židli bez prkýnka. No každopádně jsem to měl za 15 vteřin za sebou, ustrojil se a vyrazil na brífink.

    Ostrov Mrčava opravdu není místo pro fyzicky slabší jedince. O rozměrech 3×1 km a s převýšením dvou kopců okolo 100 m.n.m se snad nikde nenašla rovinka delší než 30 m. Od přístavu k táboru je to zmiňovaných 220 schodů. Terén se skládal z kombinace ostrých kamenů, suché trávy a nízkých tvrdých keříků jehličnatými stromy, kterými se jen těžko plížilo. Ačkoliv nám první den počasí krásně vyšlo, mořský vlhký vzduch a cca 24 °C způsobily, že jsem byl hned propocený.

    Po rozdělení stran na dvě poloviny (cca 55/55), kdy jsme se přidali na stranu Zoltána (Červených), bylo naše výchozí místo na Little Brother. Úkoly byly jednoduché: v herním poli (polovina ostrova) se nacházelo pět předmětů pro výrobu bomby a pět dokumentů pro dešifrování odpalovacích kódů. Déle se v prostoru nacházela mobilní nemocnice, kde mohla mít strana, která MN získala, refreš. Vzhledem k terénu to byla opravdu velká výhoda.

    Natěšení na akci jsme vyrazili s cca 10 hráči na levou stranu ostrova s cílem propátrat tuto stranu a najít jedno ze skrytých zařízení. Ačkoliv jsem se snažil mít naší skupinu na dohled, asi po půl hodině se mi ztratili z dosahu. Sám jsem pokračoval podél pobřeží a chvilkami obdivoval moře plné bílých kamenů, vln a výhledy na ostatní ostrovy. Ukrytý ve křoví blízko elbow turn jsem zaslechl ve vysílačce, že se Nikola s Gudranem probily do nepřátelského tábora, smahli velícího a ukradli část zařízení pro bombu. Myslel jsem, že zpět budou postupovat přes moji pozici a přidám se, ale vzali to přímo na Litlle Brother a minul jsem je. Bohužel celou herní dobu měl na straně červených někdo puštěný VOX a celkově dost rušil naší komunikaci. Na vysílačce už kluci nebyli k dispozici a tak mi nezbilo než pokračovat na vlastní pěst.

    Celkově se mi dařilo a zažil jsem dost různorodých situací. Za zmínění stojí útok od moře, plížení v hustém křoví, hlídání mobilního refreše, přepady ze zálohy u cesty, hlídkování a také ochrany důležitých dokumentů. Killů jsem měl opravdu dost a celkově se dařilo. S klukama jsem se setkal až skoro nakonec herního času ale společně jsme se dostali do obyčejných přestřelek. Bohužel i přes naši snahu nám nebylo dáno vyhrát a cca 10 minut před koncem nám bylo oznámeno vítězství modrých, kteří získali všechny herní předměty. Asi za to mohla i skutečnost, že to někteří (asi 20) našich hráčů fyzicky nedalo a od 15:00 zevlovali v táboře. Kdyby alespoň hlídali základnu, jako modří nemuseli nám většinu herních předmětů ukradnout z naší základny.  Každopádně konec taky oznamoval volnou zábavu a moře už na nás čekalo.

    Při příchodu do tábora a rychlém převlečení už jsme valili k přístavu na koupačku. Představa koupání byla opravdu lákavá hlavně po celém propoceném dni ve výstroji. Ze začátku se mi do vody moc nechtělo a skočil jsme tam až jako poslední ale voda byla velmi osvěžující. Nikola si přinesl brýle a šnorchl a zůstal ve vodě cca půl hodiny. Po koupání následovalo pár piv na uhašení žízně a také vyhlášení dnešních výsledků. Spát jsme šli celkem brzo, abychom nabrali dostatek sil na další den, kdy se strany otočily, ale o tom napíše report až Nikola….

    Poznámky o spolubojovnících:

    Dbejte na to, aby Gudranovy nikdy nedošli cigarety, pač pak máte velký problém J

    Nikdy neskákejte Nikolovi do řeči, když telefonuje, pač pak máte par nových přezdívek J