Fatal Victory Airsoft Tým

Tento rok máme za sebou již druhou akci v zahraničí, a to konkrétně Bitvu národů proti reprezentaci Rakouska, která se konala v Maďarsku nedaleko města Lenti. Počet Fatalů čítal čtyři kousky, konkrétně Nikolu, Michala, Lukáše a Gudrana. Všichni natěšení jsme něco málo po desáté vyrazili z Čerňáku směr Brno, kde jsme nabrali pár hráčů z Moravy. Cesta do Brna nám bohužel zabrala přes čtyři hodiny, takže všichni byli značně otráveni. Další část cesty do Maďarska se taky hodně táhla, ale Michal s Gudranem nám zpestřili cestu svými pubertálními výjevy. Kolem půl osmé jsme konečně dorazili na místo, neváhali jsme a šli jsme si do budov určených ke spaní najít vhodné místo na ubytování. Našli jsme hezké dvě místnosti s balkónem a sociálním zařízením. Po ubytování jsme něco zdlábli, přeměřili kvéry, vyslechli si brífink ohledně hry, mediků, herního vozidla atd., něco popili a po půlnoci se vydali na kutě. Ráno jsme posnídali a připravili se na hru. V půl deváté jsme se zhrotili na prostranství a čekali na rakušáky, ti se však nedostavili, jen Zoltán, aby nás přidělil do sektorů a řekl ještě co a jak. Poté jsme se museli přesunout do offzony, kde jsme udělali společný nástup, udělali fotky, zazpívali si hymnu a opáskovali se. Toto bohužel trvalo tak dlouho, že jsme na náš respawn dorazili asi před jedenáctou. Pak už hra konečně začala. My Fatalové jsme dostali za úkol dobýt vlajku sedm, to se nám po rychlém přesunu podařilo, pak Michal ukořistil vlajku osm, kde už začali nabíhat rakušáci, ale jak splašení králíci utekli pryč. Pak jsme se přesunuli blíž k vlajce devět, kde jsem se s Lukášem prodíral hustým porostem, kde se schovával i nepřítel. Toho jsme vystříleli a postupovali dál k vlajce, skoro se mi podařilo ji dobýt, ale těsně před nahlášením jsem byl zabit. Na respu jsem jen zíral, že máme v držení čtrnáct vlajek z patnácti. Po oživení jsem se vydal zkusit najít zbytek Fatalů, dostal jsem se k vlajce 12, která byla plná rakušáku, chvílí jsem je úspěšně trápil, pak se ke mně přidalo pár spoluhráčů, díky tomu jsem vlajku zabral. Po chvíli kdy se nic nedělo, jsme šli k devítce, kde jsem potkal všechny Fataly, ti se tam taky nudili a lamentovali, proti komu to vlastně hrajeme. Vydali jsme se proto k haldám štěpky, kde se aspoň něco dělo, ale byl jsem brzo zabit. Situace vypadala furt stejně, měli jsme všechny vlajky kromě jedné, takže se koketovalo s myšlenkou, že se začne od znova, protože prý rakušáci brečeli, ale […]

Letošní Zaragua se konala na stejném místě jako roky minulé ve známém prostoru Oldřichov u Písku. Naštěstí jsme podchytili dostatek registrací pro dost fatalů. Nebudu tu popisovat Legoluntovo zběsilé úsilí s registrací, které bylo stejně k ničemu. To počká až na vojenský soud :). Vzhledem k dovolené jsem se do Oldřichova dostal až v sobotu ráno. Vyjíždět v pět z Prahy nebylo nic příjemného ale nedalo se nic dělat. Po příjezdu, zaparkování jsem se vydal hledat zbytek týmu.  Už z dálky byli vidět postavy se zarudlýma očima, vyschlými krky a novým barevným kobercem před stanem. Ano byl jsem „doma“ :/.   Zaragua je zajímavá co se do počtu herních stran týká. Vymyslet scénář a úkoly pro 6 herních stran (LOF,COPROX,HIENAS,HUERFANOS,ZFOR,EL MOSTO) není nic jednoduchého. Možná i proto byla základna LOFu hodně vzdálená od středu herního pole. Za LOF se vlastně vyplatilo pouze sbírat drogy a vařit je v Laboratoři. Případně ještě hledat zlaté cihly. Hlavně jsme s Hienas  soupeřili o kokové pole a například COPROX jsem za celou dobu hry moc neviděl, pač se drželi na své straně a těžili zlato. Každopádně první část s manuálkama se hodně povedla a hra byla hodně taktická. S brokovnicí jsem počítal každý jednotlivý výstřel a u 8 výstřelu tahal novou patronu ze zásobníku. U některých přestřelek mi někdy nestačilo ani mých 8 patron po deseti výstřelech. Okolo 12-té hodiny byla možnost se přezbrojit na AEG, kterou samozřejmě všichni využili. Letos se naše strana opravdu snažila vyhrát první místo, protože LOF vždy skončil na druhém místě. Bohužel ani tento rok se nám to nepodařilo ale za prvním Coproxem to bylo těsné. Večerní tombola byla velice bohatá. Hlavně první cena v hodnotě 30 000 byla velmi napínavá, protože první losovaný odjel domů a cena se předala dalšímu losovanému. Z našeho týmu jsem si odnesl cenu z tomboly pouze já a to zaslouženě J. V neděli se hrálo na stejném místě ale většinou už je hra trochu utahaná a hráči unavení. Typoval bych, že cca jedna třetina odjela už v sobotu. Neděle se také nepočítala do celkového hodnocení stran  a tak vlastně není o co hrát. Akce měla trvat do 15:00 ale my to ukončili okolo 13:00. Počasí letos opravdu nepřálo. Už v sobotu na nástupu pršelo a přeháňky byly po celý den. V neděli se zas udělalo velké horko. Akce jako vždy výborná co se týká spoluhráčů i organizace. Zázemí super a od roku lepší a lepší.

Po dlouhé době jsme v Legolasem zavítali do airsoftové arény s názvem Bulletfarm, která se nachází v Klecanech. Vzácně jsme nemuseli vstávat brzo a do Klecan přijeli okolo deváté hodiny. V této lokalitě už jsem před cca před 5 lety a docela mě zajímalo, jestli se něco za poslední změnilo. Po počátečním měření zbraní a zaplacení vstupného bylo asi 80 hráčů nastoupeno před hlavní budovou. Organizátoři vysvětlili pravidla hry, zejména na co si dát pozor a co je zakázáno. Velmi potěšující bylo pravidlo, že lze používat pouze mód semi. Výjimku měli pouze kulomety. Celková hrací plocha není velká, odhadoval bych to na obdélník o rozměrech cca 120×70 m. Vybavená překážkami, budovami a věžemi.  Zástavba velmi členitá a variabilní. Při první hře bylo asi 80 hráčů rozděleno na modré a červené v rovném počtu. Hrál se deathmatch s pravidlem, že čtvrtý vrací do hry. Vzhledem k ploše a počtu hráčů, jsem na refreši nebyl déle než minutu. Sotva dost času se napít a nabít zásobníky. Dá se celkem říct, že na celé ploše se hraje CQB nebo na velmi malou kontaktní vzdálenost. Docela dlouho mi trvalo zvyknout si na to, že nepřátelé mohou být schovaní v prvním nebo druhém patře budovy a ohlídat si všechny směry je celkem nemožné. Každopádně se střelbou pouze na semi se hrálo výborně a nestalo se, že by Vás v budově někdo vykropil. Vždy jsem dostal jeden nebo dva zásahy ale to bylo v pohodě. Mezi jednotlivými  zápasy byly asi 20 minutové pauzy a pak jedna delší  na oběd. V hlavní budově jste si mohli koupit pivo, limonádu nebo klobásu. Toho jsme v Legem dostatečně využili. Celkově se hrálo od 10 do 16h ale už od cca 14:00 dobrá třetina hráčů šla domů. S Legem jsme vydrželi až do konce ale taky jsme toho měli dost. Celkově to byla parádní akce. Velmi rychlá, svižná a bez delších průtahů. Zázemí a organizace skvělá. Hráči byli většinou pod dvacet, ale problém s nepřiznáváním jsem nezaznamenal. Můj ztracený zásobní se také našel což o něčem vypovídá.