Po dlouhé době jsme v Legolasem zavítali do airsoftové arény s názvem Bulletfarm, která se nachází v Klecanech. Vzácně jsme nemuseli vstávat brzo a do Klecan přijeli okolo deváté hodiny. V této lokalitě už jsem před cca před 5 lety a docela mě zajímalo, jestli se něco za poslední změnilo.

Po počátečním měření zbraní a zaplacení vstupného bylo asi 80 hráčů nastoupeno před hlavní budovou. Organizátoři vysvětlili pravidla hry, zejména na co si dát pozor a co je zakázáno. Velmi potěšující bylo pravidlo, že lze používat pouze mód semi. Výjimku měli pouze kulomety.

Celková hrací plocha není velká, odhadoval bych to na obdélník o rozměrech cca 120×70 m. Vybavená překážkami, budovami a věžemi.  Zástavba velmi členitá a variabilní.

Při první hře bylo asi 80 hráčů rozděleno na modré a červené v rovném počtu. Hrál se deathmatch s pravidlem, že čtvrtý vrací do hry. Vzhledem k ploše a počtu hráčů, jsem na refreši nebyl déle než minutu. Sotva dost času se napít a nabít zásobníky. Dá se celkem říct, že na celé ploše se hraje CQB nebo na velmi malou kontaktní vzdálenost. Docela dlouho mi trvalo zvyknout si na to, že nepřátelé mohou být schovaní v prvním nebo druhém patře budovy a ohlídat si všechny směry je celkem nemožné. Každopádně se střelbou pouze na semi se hrálo výborně a nestalo se, že by Vás v budově někdo vykropil. Vždy jsem dostal jeden nebo dva zásahy ale to bylo v pohodě.

Mezi jednotlivými  zápasy byly asi 20 minutové pauzy a pak jedna delší  na oběd. V hlavní budově jste si mohli koupit pivo, limonádu nebo klobásu. Toho jsme v Legem dostatečně využili.

Celkově se hrálo od 10 do 16h ale už od cca 14:00 dobrá třetina hráčů šla domů. S Legem jsme vydrželi až do konce ale taky jsme toho měli dost.

Celkově to byla parádní akce. Velmi rychlá, svižná a bez delších průtahů. Zázemí a organizace skvělá. Hráči byli většinou pod dvacet, ale problém s nepřiznáváním jsem nezaznamenal. Můj ztracený zásobní se také našel což o něčem vypovídá.

Grom X

Grom, grom se nikdy nezmění ……

Letos ale bylo vše trochu jinak.

Cesta z Prahy probíhala trochu chaoticky a vymotat se z města bylo trochu frustrující. Na místo srazu jsme dorazili okolo šesté hodiny a čekalo nás odnošení materiálu na místo základního táboru, kde na nás už čekal Simír s dětmi a také Gudran s Adamem. Spolu s Legoluntem, Nikolou, Pfedorem nás na akci bylo celkem 10.

Hned jsme pozdravili Indyho a začali stavět základní tábor. Letos nebyl tábor nijak organizován a stany si každý mohl postavit, kde chtěl. Také se překvapivě nekopaly žádné zákopy a někdo přišel s názorem, že se tábor budu další den přesouvat na jiné místo. To některé dost naštvalo, protože například Simír měl opravdu hodně věcí. Naštěstí se tábor nakonec nikam nepřesouval a zůstal na místě.

Hra začínala v sobotu ráno a po večerní chlastačce měli někteří členové týmu potíže se ráno postavit nebo i vzbudit. Každopádně kdo mohl se dostavil na brífink a dostali jsme první úkol. Náš první úkol byl hlídat křižovatku do desáté hodiny a to se obešlo bez větších problémů. Křižovatku se nikdo nesnažil dobít a po desáté hodině nás čekal úkol pomoct jiné jednotce získat Doubek, který byl obsazený nepřátelskou stranou. Na určenou kvótu se nám nepodařilo dojít, pač jsme narazili na nepřátelé ale hodně jsme jich vzali s sebou. Dále po obživení nám byl přidělený další úkol a to dojít až druhou stranu mapy s získat věž Anu. Na věži už ale byly naše jednotky a za cca hodinu se nic nestalo

Po další hodině na nás trochu odstřelovali nepřátelé ale bez většího účinku.

Za nějaký čas byl naplánovaný útok na nepřátelskou bázi. Podařilo se nám dostat hodně blízko a čekali jsme na zahájení útoku. Bohužel koordinace naší strany nebyla zrovna ideální a místo jednotného napadení nepřátelské strany  z více stran došlo pouze k postupným útokům, které dokázali nepřátelé odrazit.  Dále pokračovali menší střety o místa zájmu a okolo osmé hodiny jsme to zabalili a vrátili se na bázi. O noční misi neměl nikdo zájem a celkově vše pokračovalo do rána poklidně.

V neděli většinou hraje cca polovina hráčů a tento Grom nebyl výjimkou. Po menších střetech na křižovatkách, byl koordinován velký útok na budovy pod Anou, kde se skrývala většina nepřátelských jednotek.  Nepřátelé jsme celkem pěkně rozdrtili a hra byla okolo jedenácté hodiny ukončena.

Chorvatsko – Mrčara 2019

Po dvouleté pauze jsme se opět přihlásili na akci pořádanou v zahraničí o to v Chorvatsku na ostrově Mrčara. Byla to moje druhá návštěva tohoto místa a už jsem věděl co očekávat a zabalit. Také jaké věci jsou zbytečné ale i nezbytné. Letošní složení týmových kolegů bylo o něco jiné. Nikola byl už minule ale Gudrana vystřídal Lukáš.

Cesta na Mrčaru byla víceméně stejná jako minulý rok.  Tentokrát se to neobešlo o pár incidentů. Myslím, že se dalo počítat s tím, že se bude  v autobuse chlastat a záchod je nutnost. Jenže WC autobusáci z nějakého důvodu prohlásili za zavřený a mezery mezi zastávkami byly opravdu dlouhé (cca 4 -5 hodin). Při pití piva je to opravdu dlouhá doba a někteří jedinci to řešili po svým. Oni řidiči asi nebyli žádní profíci. Ze svého místa jsem je viděl jak si píšou na mobilu za jízdy, několikrát zabloudili a záchod byl dle mého důvodu zavřený, protože se jim ho pak nechtělo čistit. Ze Splitu už to byla trajektem víceméně pohodička.

Letos jsme si vybrali krásné místo na spaní s výhledem na moře a ubytování bylo pohodlnější než minule. Záchody zůstali stejné ale i na to se dá zvyknout, když se jde brzy ráno a není ještě takové horko.

Letos se hrálo na stejném místě jen s tím rozdílem, že oproti předminulému roku bylo vše mnohem více zarostlé. Tam kde bylo minule vidět  z jedné strany na  druhou se teď nedalo skoro projít. Vše bylo mnohem zelenější a ten rozdíl oproti září byl opravdu velký. Za stranu červených se letos první den začínalo dole u baru a to znamenalo, že budeme muset ze začátku hodně do kopce. Buď vyjít 230 schodů po každém refreši nebo okolo bílých útesů přes hegeš což bylo ještě horší. Naštěstí jsme měli mobilní nemocnici a obojímu jsme se vyhnuli. Scénář byl letos jednoduchý ale zábavný. Zabraly se určitá místa a nosily se různé předměty na bázi, za vše byly herní body. Hra byla velmi zábavná a také variabilní. Počasí nám přálo a neštěstí nebylo velké horko. Zoltán nám velel skvěle a úkoly pěkně rozděloval. Druhý herní den začínali modří dole u baru a první polovinu dne jsme je vůbec nepustili do horní části herní plochy. Nakonec se nějak ale dali do hromady a vzali to přes pravou část ostrova. Dokázali dobít i nějaké bodované místa ale červení nakonec zaslouženě vyhráli.

Medici: kdyby bylo po mém žádné mediky bych nepovolil. Tady bylo ještě pravidlo,že medik Vás mohl oživit 2x.  Pro větší skupinu o počtu cca 20 ks je medik velká výhoda. Při hlídání minometu o počtu 8 lid,se nám podařilo cca 10 lidí zasáhnout. Bohužel s jejich medikem to nic neznamenalo.  Rychle se obživili a potom nás dorazili. Dále v plném počtu pokračovali na raketovou základnu.

Akce výborná  a hlavně výjimečná lokalita. Po hře jsme se šli vždy osvěžit do moře, které bylo sice studené ale stále příjemné.  Moře,pivo,kámoši prostě skvělá dovolená.

Pozdě ale přece přináším report z letošního, v pořadí již devátého GROMu. Na tuto akci se každý z Fatalů hodně těšil, od těch nejmladších až po ty nejstarší, vlastně jako každý rok. Celkově se nás sešlo úctyhodných devět kousků, včetně tří mladých (doufám že budoucích členů) posil. Počasí bohužel neslibovalo teplo a jasno, ale to nás neodradilo, nejsme přeci z cukru. Bohužel jen náš velitel se musel doma léčit, takže velení padlo na mě a na zástupce Lukáše.

V pátek jsme společně s Fedorem a Vencou vyrazili v zcela naplněném autě v pozdních odpoledních hodinách, cesta byla ale bez komplikací, takže hezky ubíhala. Když jsme dorazili na místo našeho tábora, už nás vítal zbytek Fatalů, kteří dorazili dříve a už měli připravené místo na kempování. Ihned jsem započali se stavbou stanu, přístřešků a ohniště. Jakmile jsme měli hotovo, rozdělali jsme oheň. Ještě nás čekal menší brífing, kde jsme se dozvěděli několik nových informací, hlavně padla řeč o nové herní straně, a to vesničanech a také o zapojení americké helikoptéry v podobě bílého tranzitu. Po brífingu jsme započali s grilováním a proléváním se alkoholem, spát jsme šli ve dvě ráno.

Ráno jsme se klasicky nasnídali, vzpamatovali a připravili na hru. V osm hodin to vypuklo, bohužel na nás padla opět ranní obrana tábora. Zaujali jsme obranná postavení okolo, s Vencou jsme hlídali cestu vedoucí k základně ISAF, po chvíli jsem tam zůstal sám a ihned mi tam přišlo několik amíků, bohužel už po ránu se nepřiznávalo, ale tři kousky jsem dal. Kluci mezitím hlídali zadní část tábora u bažiny, kde zlikvidovali veškerý odpor. Po splnění úkolu, jsme dostali rozkaz dobýt základnu ISAF. Přidalo se k nám pár lidí a vydali jsme se na cestu. Po chvíli jsme se rozdělili na dvě strany, ale kvůli špatné komunikaci j  sem pak nevěděl kde kdo je. Zůstal jsem jen s Fedorem a Vencou, takže jsem šli z pravé strany kolem dlouhé betonové cesty doufajíc, že se dostanem až ke vchodu. Amíci měli ale obsazeny věže, takže první na řadu jsem přišel  já a poté jsme se sešli na respu všichni. Po oživení jsme měli obsadit a ubránit budovu z muničních beden, po našem „muničák“. Vzali jsme to menší oklikou kolem hlavního parkoviště, na odpor jsme nenarazili a v budově též nebylo ani živáčka. Rozmístili jsme se kolem oken a čekali na kontakt. Po chvíli „přiletěla“ k hlavnímu vchodu helina a zní vyskákalo několik amíku, kolega co byl s náma a který hlídal vchod je pokropil, ale všichni se rozutekli po prostoru. Po chvilkové nudě se asi tři amíci odvážili zaútočit, jednoho jsem dostal už venku, zbylí dva se dostali dovnitř a bohužel mě a Símira dostali. Nakonec v budově zůstal už jen Fedor, který za pomoci posil budovu ubránil. Další úkoly byly vesměs stejné a to obsazení a bránění budov, tyto úkoly proběhly úspěšně a bez větších komplikací. Zpestření byla probíhající demonstrace vesničanů za svobodný Vietnam ve chvíli, kdy jsme znovu bránili muničák, kde měl také projet nepřátelský konvoj, bohužel jsem hlídal špatnou stranu, ale kluci si zařádili a dali jim co proto. Následovalo víceméně hlídání tábora, kde nás poctil svou návštěvou Zoltán. Jako poslední sobotní úkol jsme vyfasovali bránění křižovatky v blízkosti našeho tábora. Zde jsem si postavil krásný provizorní kryt, který mi byl ale úplně k ničemu. Po chvilí nudění se, jsme v našich zádech uslyšeli zběsilou střelbu, naznali jsme, že amíci útočí. Neváhali jsme a vydali jsme se našincům na pomoc. U hlavní silnice se krčilo cca deset amíků, které jsme zprovodili ze světa, ale opravdu se jim nechtělo, tolik nepřiznávání jsem snad ještě nezažil. Po této akci jsem zůstal jen já, Venca a Lukáš. Vrátili jsme se na křižovatku a v tu chvíli začal útok z druhé strany, kousek od nás. Opět jsme pomohli našim a úspěšně jsme odrazili všechny pokusy dobýt naší základnu a s tím jsme splnili i náš úkol. Následovala pauza a přípravy na noční akci, ve které šlo opět o dobytí letiště, tzn. sebrání lightsticků. Z Fatalů jsem šel jen já, Venca a Lukáš, zbytek hlídal tábor a příležitostně se zahřívali zevnitř. Před jedenáctou jsme vyrazili k letištní ploše, která byla na hlavní cestě u základny ISAF. Rozdělili jsme se na dvě strany, my jsme šli po pravé straně, já myslím šel první, vyzbrojen svítilnou a pistolí. Bylo nám jasné že amíci budu rozmístění podél plochy, a taky že ano, po chvilce se ozvala střelba a i přes oslňování protivníka jsem to jako jeden z prvních schytal, za mnou následoval Venca. Poté jsme se do hry už nezapojili a radši v táboře nasávali, jen Lukáš hrdině přežíval asi dvě hodiny. Letiště se myslím že podařilo dobýt. Spát jsme šli v půl druhé.

Ráno nás vzbudil déšt a jakmile jsem od Indyho zaslechl, že amíci teprv vstávají, zavřel jsem oči a dal si ještě hoďku. To už nepršelo a okamžitě jsem se ustrojil a skoro bez snídaně jsme ve značné síle započali útok na tábor nepřítele. Během toho jsme dobyli základnu ISAF a poté, kousek od nepřátelského tábora jsem to schytal. Překvapilo mě, že je ve hře dost amíků, předešlé akce se jim v neděli moc hrát nechtělo. Tábor jsme bohužel nedobyli, odměnou mi aspoň byla projížďka v nepřátelské helikoptéře zpět do našeho tábora, kde jsem se sbalili a vyrazili domu.

Akci bych hodnotil jako vydařenou i přes nepřízeň počasí a i přes to, že jsme nedostávali moc atraktivní úkoly. Nicméně parta byla dobrá, sranda byla, zázemí jsme měli také dobré, hlavně že jsme měli grily a Simír dostává pochvalu za to, že přivezl stoleček a hlavně vlajku a chválím i zbytek, že mě víceméně poslouchali a doufám že jsem jako velitel obstál, i když jsem se tak moc v poli nechoval (kdo mě zná, tak ví :-D), ale snažil jsem se. Rozhodně se těším na další rokJ.

Operace Lizzard IX.

Jednou v roce na vánoce … a také na Lizzard IX.

Na velké akce většinou nejezdíme ale Lizzard máme v plánu každý rok. Letos jsme byli umístěny ve vesnici Herat, která byla uprostřed hrací plochy a trochu jsem se těšil, že se tolik nenachodíme. Také, že budeme více v obraze, kde se co děje.

Velení: letos byla organizace na nižší úrovni než minulé roky.  Jednotlivým stařešinům se většinou nedařilo koordinovat společný útok. Na dobytí jednotlivých pozic jsme přišli pozdě nebo měli málo času. Například na Heliport jsme dorazili celkem pozdě a 10 minut pro získání bodu bylo opravdu málo. Jeden večer se šlo Zaječí vrch jen proto, aby se zjistilo, že už je obsazený a nemá smysl tam chodit. To ale stařešina zjistil z tabletu, když už jsme byli na místě. Pěkná 3 km procházka.

Hráči: nevím, proč jsme zase museli hned při prvním střetu narazit na Němce. Osobně se divím, že je to vůbec baví, když jsou nesmrtelní a odcházejí pouze v případě, že je hodně vyřvěte. Nestačí než doufat, že příští rok nepojedou nebo na ně nenarazíme. Morálka v Heratu byla dosti nízká. Polovina hráčů nechodila na briefingy, nebo když se mělo vyrazit do akce, zrovna obědvali. To i přesto, že to věděli cca 2 hodiny předem. V neděli ráno jsem se například dostavil na briefng jako jediný z vesnice. Stařešina mě alespoň poslal na průzkum na hráz, kde ale už bylo okolo 30 ISAF. Tady bylo vidět, že ISAF měli o hodně vyšší morálku.

Ale i přes všechny neduhy jsme si Lizzard pěkně užili. Nebylo nouze o průzkumné mise, bránění nebo dobývání a také dvě noční mise. Trošku se v noci i popilo. Myslím, že příští rok pojedeme znovu.