• Tag Archives akce
  • Operace: Retribution Mrčara 2/2

    Posted on by Gudran

     

     

    Noc z pátku na sobotu byla pro mne celkem krušná. Ne,že by foukal vítr a mláticí plachta mě nenechala vyspat, ale v noci začalo pršet a nějakým záhadným způsobem mi nateklo k nohám do spacáku, takže jsem se moc nevyspal. Pršet přestalo až ráno, kdy jsme se začali připravovat na hru. Bylo to žůžo se oblékat do vlhkých zpocených maskáčů. Větší žůžo bylo ale vlhko, které okamžitě působilo na brýle. Gudran měl ale kliku, tomu se nemlžily, šťastlivec. Michal byl s přípravou hotov dříve, tak aspoň on byl na brífingu. My jsme se zapojili rovnou do hry.

    S několika dalšími hráči jsme  se vydali  do východní části ostrova pročesávat oblast a hledat opět části bomby.Po chvíli jsme se dostali k otevřené planině porostlé vysokou trávou a s vrakem auta, kde jsme slyšeli pravděpodobně hovor modrých. Zde Gudran našel část bomby, tu předal dál až se ocitla v Michalových rukou. Vzal si mě jako garde a šli jsme odnést úlovek na bázi. Ostatní se zapojili do přestřelky. Chtěl jsem to vzít podél cesty, ale Michal chtěl být opatrnější, no poslechl jsem ho a tak jsme to vzali oklikou přes možná ten nejhorší porost na celém ostrově. Do toho se mi ještě mlžily brýle, které jsem cestou utíral asi 50x a jako bonus mi jednou ujela noha, naštěstí jsem to ustál, ale z plných plic jsem si musel ulevit, až sem tím Michala překvapil. Po dlouhém lopocení a bez kontaktu jsme dorazili na bázi a odevzdali předmět.

    Po chvíli odpočinku jsme se rozhodli bránit bázi u křižovatky Elbow Turn. Chvíli se nic nedělo, pak jsme dostali vysílačkou echo o blížícím se útoku. Michal měl zanedlouho kontakt o několik desítek metrů dál. Když jsme uslyšeli střelbu, vydali jsme se bázi na pomoc, ale pozdě. Sice jsme tři kousky sundali, ale jednomu se podařilo vzít jeden předmět a uhánět k základně. Refresh jsme měli blízko a okamžitě po oživení se jedna až moc akční duše vydala pronásledovat čorku, jeho pohyb mi připomínal Road Runnera, udivovalo mě, kde vzal tolik síly, holt mládí. Později jsem se dověděl, že ho dostihl. S Michalem jsme poté šli směrem k nepřátelské bázi. Cestou jsme narazili na číhající našince u cesty, přidali jsme se k nim. Zaujali jsme pozice pod cestou. Po chvíli nudy jsem se vydal kousek dál k velkému stromu. Pár modrých to zkoušelo, ale kolega u cesty je sesmahl, poté i já měl štěstí a dva kousky jsem poslal pryč, nicméně další vlna byl hned za nimi a sprovodili i mě.

     

     

    V tu dobu jsme měli mobilní nemocnici hned u tábora. Po chvíli se přidal i Michal. Po občerstvení jsme dostali info od Zoltána že se v sektotu blízko tábora nachází dokument.Neotáleli jsme a začali jsme ve vícero lidech hledat. Po asi půl hodině hledání jsem  to vzdal a v táboře jsem potkal Gudrana, Michal stále ještě hledal dokument, který ale nikdo stejně nenašel. Ani sám Zoltán neměl potuchy o osudu dokumentu, tak nás vyslal ve značné síle ( i s nemocnicí) na nepřátelskou bázi. Kontakt na sebe nenechal dlouho čekat, s Gudym jsme to vzali oklikou podél cesty, ale Gudy to za chvíli schytal. Postupoval jsme tedy sám, občas jsme se dostal do kontaktu, až se mi podařilo všechny obejít a zjevil se na cestě blízko báze. Zde jsem byl svědkem značného odlivu modrých mrtvol, tak jsem se rozhodl postupovat nahoru sám. Ale jako na potvoru pár metrů před bázi jsem se dostal do křížku se sniperem, byl rychlejší. Nemocnice byla blízko a zde už čekalo dost mrtvol na oživení.

    Zkusili jsme to stejným postupem, a to podél cesty. Tady se dařilo a modré jsme úspěšně odráželi a tím jsme postupovali k bázi. Já jako hrdina byl na špici a opět těsně před bází jsem to schytal, ostatní už to ale nestihli. To už byl konec sobotní části.

    Poté jsme se s radostí vysvlékli z propocených maskáčů a vydali se opět na molo, slunit se a koupat se. S Gudym jsme si opět trochu zašnorchlovali a navíc, když už chybělo vylodění během hry, tak nás pořadatelé rozváželi po skupinkách k protějšímu ostrovu, prohlédnout si dok, údajně pro ponorky.

    Večer pro nás bylo přichystané maso nebo ryba z grilu, popíjení pivečka a vyhlášení výsledků. Sobotní část jsme tentokrát vyhráli my,ale těsně. A na závěr si pro nás pořadatelé přichystali rozlučku s dentálními roztahováky nebo jak se tomu nadává, to byste ale museli vidět:-D.

    Spát jsme šli celkem brzy, nicméně v noci byl takový vichr, že se plachta nezastavila, takže jsme se nikdo pořádně nevyspal. Ráno jsme se sbalili a jako první jsme vyrazili na Lastovo, čekat na trajekt. Obsadili jsme naší oblíbenou hospůdku, kde jsme posnídali, někdo kávu, někdo pivo. Pohodičku ale přerušila zpráva, že kvůli počasí nepřijede trajekt, takže jsme čekali co se bude dít. Po zjištění že trajekt přijede nejdřív v pět odpoledne, jsme se s Michalem sebrali a šli na špacír do asi čtyři km vzdálené vesnice. Gudran se zbytkem si dali výšlap k bývalým dělostřeleckým bunkrům. Po pár hodinách jsme se dozvěděli, že trajekt pro nás přijede až v deset večer s tím, že odpluje až v půl páté ráno. Gudran se ještě flákal po kopcích, tak jsme šli s Michalem na molo se koupat a slunit se. Naštěstí  Zolty zařídil místo v nedalekém kempu, kam nám odvezli bagáž a kde jsme se poté vyzevlili, pili pivo a hráli karty. Před desátou jsme šli do přístavu se nalodit, na lodi jsme obsadili pomalu všechna místa k sezení. Ještě jsme hráli karty a popíjeli a poté se uchýlili ke spánku. V půl páté jsme vypluli směr Split. Tam jsme si ještě nakoupili zásoby, úspěšně naložili věci do busu a vydali se na dlouhou cestu do Prahy. Na Čerňáku jsme byli v jednu ráno a v posteli jsem byl ve dvě.

    Akce to byla jedinečná, i kvůli tomu že jsem si tam připadal jako v Pacifiku na Peleliu. Určitě všem doporučuji jet příště. Parta byla dobrá, i organizace, žádní nepřiznávači a prasokvéry, počasí taky vyšlo, pivečko studené, no co víc si přát. Co se týče páteční hry, tak jsem měl pocit, že to hraji poprvé, vůbec se nedařilo, ale zase jsme s Gudym jako jediní obsadili bázi modrých a překvapili Tygra, který mě od té chvíli nemá moc v lásce:-D. Každopádně to že se nedařilo plně vykompenzovala koupačka, počasíčko a celková pohodička. A Michalovi se ještě jednou omlouvám že sem na něj vyjel, asi sem měl krámy :-D.


  • ZARAGUA V

    Posted on by Gudran

    Report od Klepila 

    Minulý víkend se v prostoru u Oldřichova u Písku konal již pátý ročník akce s názvem Zaragua. Jako každý rok jsem se na tuto akci těšil, ať už na dobroty ze stánku nebo hru s manuálkami, ale to jsem nebyl sám. Na místo jsem dorazil okolo půl sedmé, naštěstí v tu doby byl páteční liják ta tam a po celý víkend nás doprovázelo víceméně slunečné počasí. Zbytek Fatalů v podání Michala, Lukáše a Gudrana dorazil po cca hodině a tím jsme byli komplet. Po vybrání místa jsme rozbili tábor, šli se regnout jako každý rok za LOF a poté začali hned nasávat. Po zjištění že pivo ze stánku se nedá moc pít, Michal vytáhl zbytek whisky a začalo se pořádně pít. Michalovi to moc nesvědčilo, o čemž vypovídaly jeho průpovídky, pomlouvání a prozpěvování, ale byla sranda. Kolem dvanácté jsme zalezli do spacáků.

    Ráno jsme polkli snídani, kafíčko a začali se připravovat. V devět byl nástup, kde bylo vysvětleno vše podstatné, hlavně hlavní úkol, a to sbírání zlatých cihel. Kdo jich na konci bude mít víc, vyhrál. Následoval přesun na resp. Letos bylo ve hře povoleno se oživovat obvázáním ruky, oživovat mohl každý hráč pokud měl obvaz.

    Jako první úkol jsme měli na resp dopravit bedny v určité peněžní hodnotě a tím si zajistit nákup elektrik. Dopravili jsme jich cca pět pokud si pamatuji. Bohužel jsem v první fázi hry ztratil kabar, takže jsem většinu cest na mrvoliště trávil jeho hledáním, kluci mi ochotně pomáhali, čímž jim ještě jednou děkuji. Bohužel jsme tímto taky ztratil pár hodin z celkové hry, za což se ještě jednou omlouvám. Kolem dvanácté jsme měli dost peněz, aby si většina mohla vzít do pole AEG. Bohužel Gudran přišel trochu později, takže musel chvíli ještě čekat, ale dočkal se.

    Odpoledne, pokud si pamatuji, jsme dostali za úkol najít v sektoru na druhé straně mapy novináře, který na nás měl nějakou špínu. Byl myslím v držení Zforáků a měly jsme jim ho vyfouknout. Docela jsme se loudali, protože jsme se taky nemohli shodnout, kde daný sektor je. Po chvilkovém lamentování u varny jsme se vydali správným směrem, ale postup nám zmařili Coproxáci, Michal a Lukáš to dostali, ale díky mému heroickému ošetření jsem je vrátil do hry, ale po chvíli jsme to stejně schytali všichni a mě neměl kdo ošetřit (vlastně měl, ale kolega který s námi byl, o to nejevil zájem). Při cestě na resp jsme se pokoušeli hledat kabar, ale bez úspěchu.

    Poté už si nepamatuji kam jsme byli vyslání, ale kousek od respu bylo pár Zforáků, kteří škodili. Snažil jsem se je obejít, ale spíš obešli mě. Kdybych ještě chvíli čekal, mohl jsem jim vpadnout do zad. Na resp jsem šel sám a kluci se plácali kdo ví kde.

    Po oživení sem se přidal k početnější skupině a vydali se dobýt Hamburger Hill, kde se nacházel minomet, který jsme měli obsadit a bránit po dobu pěti minut. Při víceméně organizovaném útoku se nám podařilo vrchol dobýt, ale zůstali jsme tam poté jen ve třech, což i přes urputnou snahu, kdy jsem palbou z kulometu držel dál Coproxáky, nevyšlo. Kolega se snažil přivolat posily, ale marně. Do zad nám nakonec vpadli Zforáci. Mysleli jsme si, že jsme nestihli časový limit, ale náš hlavní velitel nám na respu oznámil, že jsme to za pět minut stihli, takže jsme vydělali dost peněz, které se poté směnili za zlaté cihly. To byla z mé strany asi nejpovedenější část celé hry.

    Po chvíli na resp přišli i mrtví Fatalové a byli jsme následně vyslání opět na Hamburger Hill. Ale opět kousek od respu obtěžovali Zforáci, tak jsme je poslali do kytek, ale kluci se mi někam ztratili. Šel jsem tedy k HH, ale kluci hrdinně útočili z druhé strany, páč jsme je nenašel. Připojil jsem se k jiným kolegům a otravoval život v zákopech zalezlým Coproxákům. Mohl jsem z toho i něco vytěžit, ale lidi z El Mosto, kteří tou dobou byli s námi, si usmysleli, že jsem nepřítel, tak mě naprášili LOFákům a ti mě preventivně sejmuli, boha jeho. To už se blížil konec hry, tak jsem si sbalil cajky a šel do off zóny.

    Povečeřeli jsme a celkově se hodili do kupy. Následovalo shrnutí herního dne, bohužel to celé opět vyhrál Coprox, my jsme skončili třetí. Poté se vyhlašovaly ztráty a nálezy, kde bohužel můj kabar nebyl a tombola, ze které jsme opět nic nevytěžili. Následovalo obligátní popíjení a klábosení u stanu a uložení se k spánku. Na noční akci jsme už neměli síly, ačkoliv Michal by si jí zasloužil:-D.

    Ráno šlo vše podle stejného scénáře, kafíčko, snídanička, cigárko a příprava na hru. V devět hodin byl nástup a odchod na resp. První úkol jsme měli lokalizovat a odstranit naše posměšně pomalované propagandistické letáky. Každá strana měla vzít svůj leták. Poklusem jsme se vydali k nejbližšímu, byl u rybníka a hned ho kluci vzali. Rozhodli jsme se chvíli držet pozici a nepustit nepřítele k jejich letákům. To se dařilo, po chvíli jsem se rozhodl dotírače obejit kolem rybníka, ale do zad jsem vpadl našimcům. Kdybych ale nebyl hrr a někde se hezky zakempil, mohl jsem vystřílet nepřátelské posily, ale místo toho jsem šel vpřed pomoc ostatním a doplatil na to smrtí.

    Po refreši jsme se vydali na druhou stranu k minovému poli, tam už byl leták stržený, ale dostali jsme info, že se v protilehlém kopci nachází u velkého pařezu zlatá cihla. Vydali jsme se ji tedy hledat, ale našli jsme prd, jelikož v prostoru byly v podstatě jen malé pařezy, takže jsme ji nenašli. Jediného koho jsme našli byla banda asi Coproxáku, kteří byli zalezlí na Diamond Hillu. Nejdřív sejmuli Lukáše a po chvíli mě, ale stihli jsme se navzájem oživit. Michal to bral více z pravé strany a udělal dobře, pač jim vpadl přímo do zad a sprovodil je ze světa. Nahoře se mi podařilo se trochu zrakvit při výlezu ze zákopu, ale odneslo to jen naražené stehno, které mě ale ještě bolí teď při psaní.

    Po chvíli jsme dostali další info o cihlách, které se nacházeli u letiště. Neotáleli jsme a vydali se na cestu. Kousek od letiště jsme se spojili s dalšími LOFáky, ale nepřítel měl prostor dobře bráněný, takže jsme se vydali více zprava. Moc nám to ale nepomohlo, pač byli rozlezlí všude, avšak Michal s Lukášem jich par poslali do kytek, ale sami to pak schytali. Já s Gudranem jsme se proplížili až k lesíku u letiště, kde s k nám přidal jeden našinec, ale nepřítel byl už tou dobou včudu. V klidu jsme přešli letiště a vydali se směr báze pro další úkol. Cestou jsme potkali tři ZFORáky a strhla se přestřelka. Dva z nich to koupili, ale já s Gudym taky, vydali jsme se tedy na resp. Cestou jsme potkali našince, kteří nám sdělili, že ZFOR je s námi, což jsme nevěděli, pač jsme neměli vysílačky, ale skupinka ZFOR kterou jsme potkali to asi taky nevěděla:-D.

    Po krátkém občerstvení na respu mi šel Gudy ještě pomoc hledat kabar, ale bez úspěchu. Kluci si ještě šli užívat poslední boje někde v okolí Hamburger Hillu. Značně rozladěn jsem po hodině a půl hledání dorazil do off-zony a ještě se šel optat na ztráty a nálezy. Nějaké dobré duše kabar našli a odevzdali, takže jsem měl velkou radost. Nedělní boje opět vyhrál Coprox, my jsme skončili druzí. Poté jsme se sbalili, rozloučili a vydali se směr Praha.

    Akci bych hodnotil kladně. Jako každý rok dobré zázemí, parta, organizace, omezení úsťovek a letos hlavně zákaz HáPéAček. Možná jsme mohli dostávat rozmanitější mise, ale možná za to může zdržování při hledání mého nože, nicméně jsem si, a kluci jistě taky, zahrál dobře. Teším se na přístí rok.


  • Grom VIII

    Posted on by Gudran

    Grom III,IV,V,VI,VII a konečně letošní Grom VIII. Na všech jsme byli v rozdílných počtech přítomni a ani letošní rok nebyl vyjímkou.

    Obecně mám akci GROM rád a to hned z několika důvodů.  Ať už je to omezení munice, přátelská nálada nebo hodně známých tváří, které za ty roky už známe.

    Simíra a Lukáše jsem vyzvedl okolo páté na Černém mostě. Simír si ještě stihl roztrhnout kalhoty v rozkroku, když si sedal do auta a tak bylo o zábavu postaráno. Herní prostor se letos odehrával na místě Lizzardu a tábor rusů jsme moc dlouho nehledali. Po vybrání místa se rozbalily stany, připravil Grill a jako vždy se začalo grilovat a sbližovat s ostatními. Nikola se k nám přidal po cca hodině. Večer k nám přišel Indy s oznámením, že ranní budíček bude okolo 7:00 a v 8:00 už máme být nastoupení. Z předešlých ročníků jsem věděl, že nežertuje a proto se šlo po dvanácté spát.

    První ranní bitva začala okolo deváté, kdy jsme se měli probít celkově třemi nepřátelskými blokádami postavených podél hrací plochy. Zkusili jsme to z pravé strany, ale odpor nepřítele byl velký a všichni jsme se přesunuli do tábora na mrtvoliště. Po oživení už byla první linie proražena a zkusili jsme dobít druhou. Dlouhou dobu jsme dobývali budovu muničního skladu, ale po cca 2 hodinách už v něm nikdo z nepřátel nezůstal a my se mohli hnout dál. Boje dále pokračovali hlouběji do lesa, kde se nám celkem dařilo. Bohužel rozeznat britské a americké pouštní maskáče je pro mě na 30 metrů celkem problém a po podařeném útoku (naštěstí Simír zhebnul a mohl mi dát kule) jsem byl zasažený nepřítelem, pač jsem myslel, že hraje s námi. Kluci dále pokračovali v útoku beze mě.

    Odpoledne jsme asi dvě hodiny hlídali bývalou základnu a celkem se nic nedělo. Poté nám přidělen úkol dobýt kvótu L na které ale nikdo nebyl. Dále se pokračovalo k bodu K, kde byl viděn zákop a náš úkol byl jeho zneškodnění. Tady náš tým ukázal parádní sehranou akci, kdy jeden ostřeloval zákop a Nikola se proplížil až k nepříteli a poslal jej na mrtvoliště. Touhle dobou už náš tým byl asi čtyři hodiny k poli a dohromady nám už moc kulí nezbývalo. Přesto jsem se rozhodl za nářků ostatních členů týmu pokračovat dále. Bohužel cesty jsou nerovné a mapy nepřesné jinak nechápu, jak jsme si mohli zajít dohromady cca 2km. Vzhledem k teplému počasí, Simírovým stížnostem a nedostatkem vody, se celý tým vypravil zpět do tábora.

     

     

    Další přidělený úkol byl vybudování nepřátelské pozorovatelny v blízkosti nepřátelského táboru. Dále nahlásit dění v nepřátelském táboře a dvě hodiny udržet pozici. Mise vypadala lehce, ale opak byl pravdou. Když už se vybralo nějaké pěkné místo, tak nás nepřítel objevil nebo nebylo vidět do tábora. Nakonec jsme se umístili mezi dvě cesty a čekali. Chvilkami bylo celkem rušno, protože se bojovalo všude okolo a chvilkami nepřítel procházel po cestě. Každopádně jsme po dobu dvou hodin vydrželi ale bylo to těsné,protože asi za pět minut po limitu nás všechny poslaly na mrtvoliště. Trochu za to mohli uniformy, protože útočníci měli hodně podobné vzory maskování a ze začátku jsme mysleli, že hrají s námi.

    Následoval odpočinek a noční mise. Bohužel noční akce se moc nepovedla.  Letiště na které se mělo zaútočit, nepřítel postavili hodně daleko a nebyli jsme schopní ho najít. Nachodilo se alespoň 5 km a okolo jedné hodiny, kdy nám vypršel čas, bylo rozhodnuto vydat se  zpět do tábora.

    V neděli už byl jenom útok na báze ale už si moc nepamatuji. Vím, že naše strana nebyla schopna jí dobýt. Nepřítel měl tábor daleko lépe rozestavěný a bráněný. Jejich závěrečný útok jsme naštěstí také odrazili, ale bylo to jen tak tak.

     

    Akce jako každý rok podařená.  Unikátní omezení munice dává prostor k taktizování a většinou se střílelo na semi nebo hodně krátkými dávkami. Rozdělení stran podle uniforem bylo letos hodně na hraně a alespoň 2x jsem kvůli tomu zhebnul a 2x někdo kvůli mně.


  • Lizzard VIII

    Posted on by Gudran

    První z letošních vícedenních akcí s názvem Lizzard VIII od Airsoftwars se opravdu povedla a v dolním článku zkusím napsat proč.

    Na tuto akci v třetí řadě (naše účast) za sebou jsem se dost těšil. Hlavně z důvodu, že pojedou lidi z týmu, kteří nemají tolik času na airsoft a dlouho jsem je neviděl.

    Na Černé mostě byl sraz s Lukášem, který měl celkem nacpaný batoh ale na Adama zdaleka neměl. Adam si vyžádat nosičský support a za chvilku jsem věděl proč. Při nadhození jeho zbraňového pouzdra na rameno se mi popruh zařízl asi 3 cm do kůže a bylo mi jasný, že takhle to nepůjde. Tři zbraně v pouzdru byly opravdu dost těžké.  Nakonec jsem byl rád, že parkujeme jen cca 200 m od metra. Každopádně se později ukázalo, že mít náhradní zbraně na vícedenní akci se vyplácí.

     

    Do bývalého vojenského prostoru v Ralsku jsme přijeli okolo šesté hodiny a šli se hned registrovat. Každý účastník měl letošní rok papírovou pásku na zápěstí se svým číslem. Možná to ovlivnilo chování problémových hráčů (škoda, že to neplatilo na skopčáky), kterým hrozilo možné nahlášení v případě potíží.  Simír s Gudranem už byli na místě a vybírali místo. Byli jsme umístěni do odlehlejší vesnice s názvem Asmar, což jsem uvítal, protože bylo hodně volného místa na stanování a nemuseli se mačkat s ostatníma v hlavním městě Khas Konaru. Minulé dva roky jsme byli vždy u moraváků co kalily až do rána a nedalo se moc spát, což vždy odnesl Ondra  Proto bylo dost vtipné, že ti stejní ostraváci co minulý rok, měli stan asi 20 m od nás.

    Hra začínala až v pátek v 10:00 a proto byl večer čas trochu popít a seznámit se s okolím. Vzhledem ke grilu jsme byli dosti oblíbení a o zábavu bylo postaráno. Ranní nástup se konal v 9:30 a byly rozdány první rozkazy. První mise byla dobýt a obsadit poutní místo a celý Asmar (cca 50 lidí) vyrazil tím směrem. Bohužel celá FV narazila na nesmrtelné němce a všechny nás vystřílely. Lukáš dokonce dostal z blízka do hlavy a později se ukázalo, že kulička mu zůstala pod kůží. Dosti rozhozený ze začátku akce jsme se vydali zpátky do Asmaru. Lukáš šel k doktorovy, který mu vyndal  kuličku z čela. Také nahlásil němce, kterým byly změřeny zbraně a je pravda, že jsem je už s plynovými zbraněmi neviděl (každopádně jsme nebyli jediný, kdo s nimi měl problémy).Lukášovi také bohužel odešla zbraň (propálený mosfet) a půjčil jsem mu záložku.

    Refreš byl 3 hodiny a tak bylo dosti času připravit si oběd a počkat na oživení. Oživení nám trochu zkomplikoval příchod Asaf hlídky, kteří hledali mobilní telefon. Všechny mimo mě vzali na prohlídku a mám dojem, že Simír si to fakt užíval, jinak nechápu proč tak vystrkoval zadek při prohlídce. Každopádně Gudran nechal v batohu záložku (AK47) a museli jsme jim vysvětloval, že jí máme na obranu proti vlkům, což bylo provázeno vytím a tak nám zbraň nechali. Horší bylo, když jsem Isafům začal kopat hrob a to je asi fakt naštvalo, protože mě málem zastřelili. Příště musím nahrát do rádia 99 luftballons, aby se němci trochu uklidnily. Naštěstí za hodinu vypadli a my se mohli hnout z Asmaru. Z celého dne byla asi nejzajímavější noční mise. Jen pro představu jsme vyrazili z tábora v devět a vrátili se ve dvě ráno. S ostravákama jsme nejdříve oťukávali odlehlou základnu Tesla ale bylo to bez šance. Tesla byla vybavená reflektory a světelnými fotopastmi a nešlo se přiblížit na 60 m. Jeden z naší skupiny taky šlápl na minu s dělobuchem a byl vyřazen. Nakonec jsme se dali dohromady se zbytkem povstalců a cca 150 lidí za svitu baterek vyrazili na Teslu. Opravdu to stálo za pohled, jak se 150 lidí plíží k zákopům, postupně vypínají světelné senzory a polovina spadla do jam  (taky jsem si jednu užil). Adam to dostal minou a byl vyřazen. Po cca jedné hodině Tesla padla ale byl to fakt boj. Pak už nás jen čekal cca 4 kilometrový pochod zpět na Asmar.

    Ráno se vstávalo opravdu těžce ale po čtyřčlenné protivelitelské kampaňi jsem musel vstávat. Po klobásové snídani se vyrazilo na menší hlídku a přepadávání Isafaků. Jediná větší mise byl rozkaz dobytí Heliportu ke kterému to bylo opravdu daleko a cesta trvala asi hodinu. Bohužel se nám nepodařilo Heliport dobýt, i když už to vypadalo dobře, pač Isaf povolal posily. Taky jsme zkusili zničit Strongpoint ale taky se nepoštěstilo. Noční mise znamenala dobývání Isaf základny a za zmínku stojí přeprava na korbě starého favorita, který se řítí v noci z kopce rychlostí 60 km. To jsem se v zatáčkách málem pos…. . Isaf základnu jsme nepřemohli a od kluků jsem se oddělil, ale slyšel jsem, že si dost užili. Po cca půl hodině jsem to koupil a šel na základnu a spát.

    V neděli už se nic velkého nedělo. Pár střetů s Isaf, kteří se nakonec stáhli. Okolo 12:00 jsme měli sbaleno a jeli na Prahu.

     

    Akci bych hodnotil takto:

    Klady: dobrá parta, kvalitní zázemí, variabilita misí, přístup orgů.

    Zápory: HPA na 220 m/s (co to jako kur. má být) , Němci.


  • Protiofenzíva

    Posted on by Gudran

    Máme za sebou další akci od našeho oblíbence Zoltána nazvanou Protiofenzíva. V časných sedm ráno jsem na Čerňáku nabral Legolunta a vydali jsme se na cestu. Na místo kousek od Bohatic jsme dorazili se značným předstihem a naštěstí i všichni ostatní hráči, takže se na nikoho nečekalo. Během přípravy se k nám připojil Gudran a byli jsme komplet. Byli jsme přiděleni k červeným a  zanedlouho Zoltán pronesl krátký brífing. Čekala nás menší tůra, během níž jsme se řezali ve čtyřech lokacích o tři vlajky, každá hra trvala jednu hodinu. Nuže vydali jsme se na cestu k našemu prvnímu respu.

    Ten se nacházel kousek od oblíbeného Liščího vrchu, na kterém se nacházela jedna z vlajek. Rozdělili jsme si strany a začlo se. Jedni šli pro pravou vlajku, na střed šli hrdinně umřít na Liščí vrch, a na levo jsme se vydali my pro třetí vlajku. Nicméně jsem se stejně po krátkém plížení ocitl na úpatí Lišáka, kde jsem se ale sžíval s novým kvérem, takže jsem promarnil své šance a po chvíli se vydal na resp, jednoho sem aspoň picnul. Poté jsme se  s Gudym vydali po stejné straně, ale rozdělili jsme se. Já šel hodně nalevo, kam začli nabíhat modří, takže zase neúspěch, ale zase jednoho sem dal. Drželi jsme jen jednu vlajku, takže chtělo zatlačit, ale po respu už moc času nezbývalo, takže už k ničemu nedošlo.

    Následoval přesun do prostoru s vysokou skálou, u niž byla umístěna jedna z vlajek. Dostali jsme za úkol onu vlajku bránit. Na skálu se dalo dobře vylezt a zaujal jsem pozici na vrcholu. Po chvíli se ke mě přidal Lego. Nebyl z ní moc dobrý výhled, ale na vlajku bylo vidět dobře, takže jsme tam zůstali jako obrana. Pár modrých se snažilo prorazit, ale bránili jsme dobře. Na skále jsme zůstali skoro celou hodinu. Těsně před koncem picli Lega, tak sem slezl, a do konce hry obtěžoval dotírající modré zezdola. Na konci jsme se ovšem dozvěděli, že jsme na skálu neměli lézt, to jsme ale s Legem neslyšeli. Nicméně nikdo si nestěžoval. Poté jsme se přesunuli dál.

    Třetí hra bylo spíš takové plácání a snaha o dobytí jedné z vlajek, která byla umístěna v otevřenějším lese, takže byla dobře bráněna. Vždy jsme postupovali po stejné ose, zprvu do kopce, pak před námi byla rovná plocha s minimem krytí. Vždy jsme se dostali na dohled vlajky, ale k ní jsme se nedostali, tento postup jsme opakovali asi třikrát nebo čtyřikrát, ale bez úspěchu. Při posledním útoku jsme se snažili zatlačit víc nalevo, ale to už se blížil konec hry.

    Poté jsme se vydali nejdelší procházkou k poslednímu místu bojů. Dostali jsme se to členitého a zarostlého prostoru, takže to vypadalo, že si dobře zahrajem. A taky že jo, ihned jsme obsadili dvě vlajky a vzali útokem třetí. Postupovali jsme k jednomu z řopíků, kde jsme modré vystříleli a poté jsme vystříleli obranu poslední vlajky, kterou jsme ihned obsadili. Následně jsme se přesunuli víc na střed, aby jsme modré nikam nepustili. Po chvíli mě picli, tak to kluci museli ubránit beze mě, ale činili se a modré už po zbytek hry nikam nepustili, takže jsme měli v držení všechny vlajky. Bohužel to nestačilo a výsledný čas držení vlajek ukázal, že jsme prohráli o pouhých 11 minut.

    Poté jsme se vydali dlouhou procházkou k autům, poklábosily a v pozdních hodinách jsme se vydali směr Praha. Akce se moc povedla, i přes nepřízeň počasí dorazilo okolo 130ti sofťáků. Dal jsem si slušně do těla a poprvé jsem pocítil, jak dokážou bolet ruce od tahání těžkého kvéru:-D. Problém s nepřiznavači jsem neměl a prasokvér jsem výjimečně nezaznamenal.


  • Průlom 2017

    Posted on by Gudran

    Minulou aprílovou sobotu se nedaleko Milovic konala akce od AirsoftBattles s názvem Průlom. V půl osmé mě Michal s Vencou nabrali na Kačáku a poté jsme nabrali Jardu na Čerňáku a vydali se směr Milovice. Na místo srazu, kde se už hrotilo spousta sofťáků, jsme dorazili včas a po opáskování k červeným jsme se připravili, nadopovali apod. Po přípravě nám byl vysvětlen zcela nový scénář, ten spočíval v přenášení vlajek z jednoho konce arény na druhý, každá strana měla tři vlajky a k tomu určené vlajkonoše. Ti měli za úkol přenést vlajku k orgovi a hlavně na živu, nesměli si ale klekat ani lehat a nebylo povoleno žádné obíhání, kempení apod. takže se muselo útočit vpřed. Dále se v prostoru nacházela ještě třetí strana, a to Policajti, kteří měli náhodně v prostoru rozmístěné tři žluté vlajky a u nich kartičky s bodovou hodnotou, které jsme měli dobýt a karty odnést taktéž k orgovi. Cajti měli výhodu respu, my a modří ovšem ne. Hrálo se v cyklech po 50ti minutách a na každý cyklus jsme měli jeden život, takže jsme se museli snažit neumírat. Dále se započítávali body, pokud někdo došel k orgovi živý nebo mrtvý (musel se ovšem nahlásit včas, jinak to bylo za mínus body), za donesenou vlajku a karty od cajtů. Kompletní scénář mají na stránkách tak se koukněte, kdo jste nebyl:-D.

    Pak už začala samotná hra. Byli jsme odvedeni na vzdálenější část arény, kde jsme se rozhodili do družstev a rozebrali si strany po kterých půjdeme. Přifařili jsme se k Ústečákům a vydali se po levé straně. Asi ¾ cesty se nic nedělo, poté na vysokém kopci jsem zpozoroval vlajku a u ní vykukující dvě hlavy. Jelikož jsem šel jako první, nahlásil jsem klukům za sebou její pozici, v tom se ale ozvala dávka, která si mě jako na potvoru našla. Hned na to to schytal i Jarda, takže jako první mrtvoly jsme se šli nahlásit orgovi. Po příchodu se začali trousit i další a po chvíli bylo na mrtvolišti celkem živo. Jako jediný z nás to přežil Venca a ostatním se podařilo donést vlajky.

    Po vypršení limitu začla druhá fáze. Vydali jsme se stejnou cestou. Po chvíli jsme se dostali do křížku s cajtama, kteří bránili vlajku, vyštípali jsme je a sebrali kartičky. Kousek dál jsme zpozorovali modré, pár jsme jich poslali do kytek a po chvíli i oni mě. Následně jsme se sešli zase na respu a zase jediný Venca to přežil. I ňáka ta vlajka dorazila bez úhony.

    Ve třetí fázi jsme se vydali opět stejnou cestou s cílem neumřít. Šli jsme lážo plážo po cestě, před námi šlo několik červených. Kousek od cíle se ozvala palba a museli jsme zapadnout do lesa. Dostali jsme se k známému kopci, odkud to do nás začali šít. Šli jsme tedy více do leva, ale tam byli zase cajk, hlídající svou vlajku. Ty jsme vystříleli a sebrali karty s body. Následovala šarvátka a snaha prolomení jejich obrany. To se bohužel nepovedlo a zase jsme se sešli na respu jako mrtvoly.

    Před čtvrtou části jsme si už řekli, že by bylo fajn aspoň jednou dojít živý. Vydali jsme se po pravé straně prostoru, došli jsme do otevřeného lesa, na jehož okraji se začali hrotit modří. U lesa byla i malá oplocená školka, takže sem si naivně myslel, že odtamtud nic nemůže přijít. Zmýlil jsem se, sejmuli mě střelbou skrz školku, takže zase mrtev. Kluci mě myslím později následovali.

    Před poslední části už jsem ani nedoufal, že dojdu živý. Vydali jsme se do stejné časti jako hru před tím, tudíž do otevřeného lesa. Tady se to hodně přestřelovalo, takže sem se moc nechytal, ale držel sem se radši vzadu, abych přežil. Ale jelikož jsem duší hrdina, opět sem se vydal s ostatními útočit, no dlouho sem nevydržel:-D. Pak byl ohlášen konec. Cestou jsme se zastavili v Benátkách na zmrzce a vydali se směr Praha.

    Akce se víceméně povedla, scénář se povedl a byl originální, ale nějaké doladění by to chtělo. Bohužel sem ve všech fázích byl mrtev a killů sem taky moc neměl, tak si snad příště spravím chuť. Ale nakonec jsme vyhráli:-).

     


  • Dlouhý (zmrzlý) den 5

    Posted on by Gudran

     

    Jak už název napovídá v sobotu se konala menší akce s názvem Dlouhý den 5. Předchozích ročníků jsme se účastnili a pozvání nemohli odmítnout. I přes velmi nepříznivou předpověď počasí, kdy byly hlášeny 4°C a déšť, jsme já, Nikola a Jarda vyrazili směr Benešov.

    Na malé parkoviště jsme dorazili okolo 8:30 a měli celkem co dělat, abychom zaparkovali. Na parkovišti se sešlo  okolo  54 airsofťáků, kteří byly po registraci rozděleny na dvě strany: červené a modré. Na nás vyšla modrá barva. U počátečního brífinku, který byl trošku složitější ale pochopitelný, nám pořadatelé vše vysvětlili. Zde se mi líbilo, že si pořadatelé dovezli „speaker sestavu“ a nemuseli ostatní překřičovat.

    Na modré vyšla první bránící pozice, kdy jsme měli do vystřílení bez refreše bránit mapu, na které byly umístěny rakety. Zde jsem zjistil, že mé oblečení je hodně nedostatečné a na bránící pozici s Nikolou a Jardou pěkně mrznul. Červení si dávaly pěkně načas a za chvilku už jsem necítil ruce. Každopádně za cca 30 minut dostal Nikola zásah a Jarda se k němu za chvilku přidal. Samotný jsem se stáhl do zadní pozice , ale červených bylo moc a nakonec se k zasaženým přidal. Červení odpálili petardu a začala druhá fáze hry – bránění raket.

    V druhé části jsem ztratil kontakt s klukama, kteří odešli bránit raketu č.2 a sám v dámské společnosti odešel bránit raketu č. 1. Zde jsem si našel pěknou pozici usazenou asi 100 m před vlajkou a ostřeloval blížící červené, ale jejich postup jsem dokázal pouze zpomalit a nakonec odešel na mrtvoliště. Zde bylo trochu problematičtější že, červení a modří měli mrtvoliště na stejném místě, jen se refrešovali v jiný čas. Byl trochu zmatek z jaké strany si hlídat nepřítele, protože za 10 minul vám vyrazil do zad. Každopádně rakety jsme ubránili a následovala polední pauza na oběd.

    U druhé poloviny hry se vše obrátilo a hrálo se v jiném prostoru. Bohužel se nám nepodařilo dokončit ani první část hry, kdy jsme měli získat mapu s rozmístěním raket. Prostor byl velmi hustý a červení dobře rozmístění. Tady mi přišlo trochu divný, že jsme ani za dvě hodiny nedokázali vystřílet červené, když byly bez refreše a na našem mrtvolini spousta lidí hlásila hodně úspěšných zásahů do červených. Buď se zbytek červených držel hodně dobře nebo bylo ve hře něco jiného….  V půl páté se akce odpískala a šlo se na parkoviště.

    Až na počáteční mrznutí na obraných pozicích bych akci hodnotil jako podařenou. Organizace byla dobrá a nouze o střety taky nebyla. Jestli se akce bude pořádat příští rok tak bych určitě zase přijel.


  • Engage the Field

    Posted on by Gudran

    Minulou sobotu se v prostoru bývalého statku nedaleko Pardubic konala akce, pořádaná pro mě neznámým týmem Warfield Pardubice, s názvem Engage the Field. V krásných (a nakonec úplně zbytečných) šest ráno mě Michal nabral na Kačáku, následně jsme nabrali na Čerňáku Adama a nového člena Jardu aka Legolunta a vydali se na cestu. Na místo jsme bez komplikací dorazili něco málo před osmou, změřili jsme úsťovky, rozdělili se do týmů po třech barvách (červená, modrá a my byli žlutí), ustrojili se a z dlouhé chvíle jsme se šli projít po prostoru a očíhnout situaci. Neustále ale přijížděli noví hráči, takže po brífinku a odchodu na resp jsme začali hrát asi něco kolem jedenácté hodiny.

    Scénář spočíval v prozkoumávání několika bodů na mapě, na těchto bodech se nacházela bomba, kód k bombě nebo vlajka, na níž byl napsán bombsite, kde měla bomba vybuchnout. Mimo to byla ve hře i vlajka, kde nebyl napsán žádný bombsite, takže jsme museli hledat dál. Rozdělili jsme se do skupin a rozebrali jsme si body, na které zaútočíme. Málem jsme šli ve čtyřech dobývat bod 1 (skvělý Michalův nápad:-D), který byl nejblíže respu modrých, ale naštěstí nám bylo přiděleno dalších pár lidí. Postupovali jsme rychle, takže náš bod jsme přešli a dostali se k bodu 2. Zde začala šarvátka s modrými, ale nikam jsme je nepustili. Po chvilkovém plácaní jsme se rozhodli, že zkusíme bod 2, zde zbyla vlajka, tak ji Michal vzal, a vydali jsme se k bombsitu. Mě cestou picli, tak kluci postupovali dál. Teď nevim, jestli ji Michal donesl, ale pokud ne on, tak někdo jiný. Nicméně naši měli i bombu s kódem, takže zbývalo než bránit 15 minut. To se klukům povedlo a první hru jsme vyhráli.

    Druhá hra se nesla ve stejném duchu, postupovali jsme po stejné linii, tentokrát k bodu 3. Zde Michala picli, ale já ho pomstil, nicméně vlajka na tomto bodu nepatřila k žádnému bombsitu, takže smůla. Poté jsem postupoval s ostatními žlutými až k budově statku, kde byl hlavní bombsite. Vevnitř byli nalezlí modří, kteří měli už spuštěn svůj odpočet, ale vytřískali jsme je a samy bombu zneškodnili a poté i odpálili, takže opět vítězství.

    Následovala poslední hra, šli jsme opět po stejné linii kolem bodu 1 a 2, sem tam jsme se dostali do střetu. Po nějaké chvíli jsme si všimli modrých, jak nesou vlajku, tak jsme se je rozhodli pronásledovat a vlajku jim vzít. Michala cestou picli, tak jsem postupoval sám, za zády sem měl pár našich, ale moc se jim nechtělo dopředu, na což sem po chvíli doplatil. U bodu 5 jeden červený picnul dotyčného s vlajkou, ale nalezlo tam dost modrých na to, aby mě i jeho sprovodili ze světa. Po pár šarvátkách se hra blížila ke konci, ale ještě zbýval čas na poslední útok, protože modří nebo červení (už si nepamatuju) zahájili odpočet u bombsitu v malé rozpadlé budově. Útok byl drtivý, bohužel jsem ho nepřežil, ale mít na to trochu víc času, tak bombu zneškodníme. Takže tentokrát vyhráli modří nebo červení.

    Pro mě byla tato první akce v sezóně víceméně dobrá, organizace byla na vysoké úrovní, hra se nikde nezadrhávala a hezky plynula. Plus byly i krásné barevné mapy s podrobným scénářem a prostor byl taky dobrý. Měření úsťovek eliminovalo prasokvéry, takže byl klidJ.


  • Leningrad 2017

    Posted on by Gudran

    Klasická akce od Airsoftbattles pořádaná v zimě pro airsoftové nedočkavce, kteří už se nemůžou dočkat plné jarní sezóny.

    I přes celkem špatnou předpověď počasí se na parkovišti u Vlkavy sešlo okolo 120 airsofťáků, kteří se rozdělili klasicky na dvě strany: červenou a modrou. Po delší pauzičce, kdy Zoltánovi nepřijeli brigádníci, jsme vyrazili na počáteční pozice. Ačkoliv jsem na Vlkavě už párkrát byl, hrálo se pro mě v nových místech, což mě potěšilo.
    Celkem se hrálo o 3 body na kterých byly umístěny vlajky a vyhrála ta strana, která získala všechny vlajky najednou a chvilku je udržela. Celkem mě překvapilo velení ze strany pořadatelů, kdy jsme se rozdělili na 3 týmy s vlastním velitelem a vyběhli na vlajky. Organizace tedy lepší než minulý rok.

    Jak už se od začátku dalo čekat, vzhledem k holému zimnímu terénu, dosti dominovali zbraně s dlouhým dostřelem. Většinou se nebylo kde krýt a po zimě jsem byl ještě trochu ztuhlí. Také byl na některých místech sníh a s hadrákama si mi nechtělo na něm ležet. Každopádně první část jsme projeli, protože jsme rozdělili síly na tři vlajky a červení nás postupně sesmahli.  Taky mě ke konci zasáhli naši modří a bylo po boji.

    Druhá část byla snad ještě holejší a nezbývalo než se krýt za silnými stromy. I přes nový plán, kdy jsme měli obsadit dva body a třetí postupně dobýt se podařilo červeným ke konci hry zatlačit, zabrat prostřední vlajku a udržet do konce vymezeného času.

    Třetí část pro mě byla asi nejlepší. Hrálo se v hodně hustém porostu a dostřel nehrál žádnou roli. Dalo se dobře krýt a postupovat. Nám modrým se dosti dařilo a po získání všech tří vlajek jsme třetí část vyhráli.

    Čtvrtá část už se odehrála okolo třetí hodiny a většinou na sněhu. Myslím, že už byly všichni dosti unavení, protože nebyla oblíbená pauza na oběd a ještě bylo všude mokro a nedalo se od začátku hry nikde sednout. Hra se začala docela dost vyhrocovat a padlo i pár nadávek. Okolo půl čtvrtý jsem to raději zabalil.

    Akce nebyla na začátek sezóny špatná. Osobně jsem si zahrál dobře a celkem se i dařilo. S nepřiznávačema jsme problém neměl ale bylo o nich slyšet všude okolo. Bylo také slyšet o HPA systémech a asi to bude letos dosti horký téma, protože úsťové rychlosti jsou dosti velké.


  • Válka!

    Posted on by Gudran

    Se spožděním přináším report s zatím poslední akce do ASBattles nazvanou jednoduše Válka!, konající se v prostoru u městečka Vlkava. Za krásného, chladného časného rána v půl osmé jsme se ve třech Fatalech, konkrétně Klepil, Venca a Termit, sešli na Opatově. Bez otálení jsme vyrazli v Termitově PanzerWagenu, který buď netopil nebo topil hodně:-D, ale to nám nevadilo. Na místo jsme přijeli včas a bez otálení jsme se pustili do příprav, aby jsme se trochu zahřáli. Připraveni jsme byli včas, ale jak to tak bývá, spousta lidí ještě teprve přijížděla, takže se opět čekalo. Asi před desátou jsme se všichni srazili u hlavní brány, byli jsme rozděleni na čtyři strany – červení, žlutí, zelení, modří, býlí(domorodci) a bankéř(toho si zahrál Zoltan, a šlo mu to náramně, i dobře vypadal – oblek s kravatou v kombinaci s BW vestou a kšiltovkou). My jsme byli přiděleni k zeleným, a hned se začali osnovat plány ohledně spojenectví s červenými, ale dali jsme jim vale, protože už od začátku jsme byli domluveni s modrými.

    Po brífinku, rozdání map apod. jsme se vydali k našim bázím. Scénář spočíval ve sbírání kartiček bodové hodnoty(byly žluté nebo červené – my sbírali červené), většina byla rozeseta po prostoru, ale kartičky s pořádnou náloží bodů byli za dobytí nepřátelské báze nebo varny domorodců. V prostoru se skrývala ještě jedna kartička, asi za 100 bodů. Tu jsme museli najít díky šifře, tu jsme dávali dohromady opisovaním/focením kartiček s písmeny s číselným pořadím. Když jsme zjistili, že se v prostoru nachází něco přes 200 těchto kartiček, zdálo se sestavení šifry nemožné. Tyto kartičky jsme nosili k bankéři, který připisoval body každé straně. Po přesunu na bázi, kde nás přivítal nerudný houbař, který asi sofťáky nemá moc v lásce, nebo jenom byl „nerad“ že nemůže v klidu houbařit. Počastoval nás nevhodnými  výrazy, které jsme mu oplatili a vydal se pryč i s několika našimi kartičkami, vrátit je nechtěl, tak jsme ho nechali.

    A potom už konečně začala hra, ještě přišlo upozornění, že modří jsou naši spojenci, aby se nestala nějaká nepříjemnost. Přidali jsme se k menší partičce, ale hra se stejně rozkouskovala. Vydali jsme se ke garážím, u nichž začlo jít do tuhého, ale díky blbě zvolenému krytí jsem se rychle vydal na resp. Poté jsme se vydali podél stěny k hlavní bráně. Tímto směrem se nacházela báze žlutých, bylo nás celkem dost, takže jsme postupovali celkem rychle a veškerý odpor jsme zlikvidovali. Bázi jsme ale přešli a přiblížili se k bázi červených, to už nás moc nebylo, tak jsme se s Termitem vydali zpět, kouknout se ke žluťákům. Cestou jsme měli pár kontaktů, ale pak sem zbyl už jenom já. To ale nevadilo, protože ostatní s pomoci modrých bázi dobyli. A tak jsme se ve velké síle vydali k červeným, zde jsem ale dlouho nevydržel a umřel poté, co nás obcházeli a už ani nevím, jak to dopadlo. Běheme této doby myslím že proběhla předávka kartiček bankéři. Nicméně jsem se sešli na respu a poté jsem se Vencou šel opět podél zdi k bráně, u ní jsme se sešli se dvěma modrými, kteří si všimli varny, nacházející se nalevo od bránu. Vzali jsme ji útokem, ale domordci byli dobře rozmístění, takže se naše akce setkala s neúspěchem. Po načerpání sil na respu se myslím chystalo předání kartiček, spojili jsme se s modrými a vydali se najít Zoltána, ten byl mrtvev, a tak se se svojí eskortou vydal ke garážím, kde se respne. Pronásledovali jsme ho ve značné síle až na místo, kde jsme kolem předávky zaujali obranné pozice. Nikdo se neukázal, takže vše proběhlo v pohodě. Nepřítel byl ale hodně nablízku. Seběhl jsem do malého údolí kousek od garáží a po chvíli se dostal do kontaktu, po pár killech jsem se odebral pryč. Potom sem se dozvěděl, že byl nepřítel i v našich zádech. Následoval opět útok na žluté. Bylo nás dost, takže dobytí jejich báze bylo rychlé. Inhed potom jsem se dozvěděli o pozici varny. Varna měla být u garáží, ale když jsme tam přišli, nikde nikdo, jen modří. Ale v garážích byli zalezlí asi červení nebo žlutí, teď si nepamatuji. A nešlo je vystřílet, s Vencou jsme hlídali vchod nad úrovní garáží, který vedl po schodech, ale nikdo se tam neodvážil. Venca to bohužel dostal omylem od modrých, takže se ke mě připojili jiní a pak jsme šli dolů. Vchod dole byl zabarikádovaný dveřmi a ty byly podepřené asi paletou. Po lehkém vykopnutí následovala přestřelka, ale já byl z úhlu. Poté jsem vyndal jednoho hned za rohem a po úplném vykopnutí dveří se někol metrů přede mnou jeden vynořil a poslal mi jí. A to jsem ještě před tím říkal, že tam nepujdu, protože nemám masku:-D. Tato zkušenost akčního hrdiny mi přinese navštěvu zubařkyJ. No prostě klika. Poté už jsme se probojovávali k autům, jednoho sem picnul a taky sám dostal. Všichni jsme sešli u auta, sbalili se a za podzimního deště jsme se vydali dom.

    Akce až na moji závěrečnou nepříjmenost byla super, drtivě jsme vyhráli, a to tak, že jsme měli něco přes 300 bodů, modří asi 200, žlutí nevim, kolem 100 a červení přes 30J