• Tag Archives Nikola
  • Operace: Retribution Mrčara 1/2

    Posted on by Gudran

    O této akci by se dal napsat dlouhý report, protože to byl unikátní zážitek, ale zkusím to zkrátit na únosnou mez.

    Nebudu nic tajit a na rovinu napíšu, že cesta na ostrov Mrčara byla opravdu dlouhá. Naštěstí jsme s Nikolou a Gudranem seděli v autobuse u sebe, takže cesta pěkně ubíhala. Do plně naloženého autobusu s cca 78 airsofťáky se všichni vešli jen s vypětím všech sil. Naštěstí nebyl autobus plně obsazený a zbývající zavazadla se dala na zadní sedačky a WC. Cesta do Splitu trvala okolo 14 hodin a osobně jsem si moc nepospal. Ze splitu následoval 6 hodinový trajekt s přestupem na ostrov Lastovo. Pak následovalo lodní „taxi“ na samostatnou Mrčaru. Vzhledem k počtu lidí a vybavení muselo jet taxi 3x. Na nás vyšla řada až jako poslední a na cca 3 hodiny jsme obsadily místní hospodu s pěknou obsluhou. Na Mrčavě nás pak čekalo závěrečných 220 schodů, což třeba Nikola s kufrem neměl lehké.

    Na mě jako nejzkušenějšího zálesáka zůstal výběr místa na spaní. Osobně mám spaní venku rád a tak bylo vybráno místo vedle hlavní budovy ale naštěstí dost daleko od latrín. Naše třídenní ubytování zahrnovala natažená plachta o rozměru 3x5m pod kterou se vešlo všechno naše vybavení a ještě zbylo dost míst spaní.  První noc jsem vzhledem ke spánkovému deficitu spal jako zabitý. Kluci si trochu ztěžovali na zvuk pleskající plachty a je pravda, že celou noc foukal vítr, ale já nic neslyšel. Každopádně ráno v šest hodin po budíčku a ranní hygieně jsme se začali strojit na celodenní akci. Bohužel jsem musel jít i na velkou a byl to fakt zážitek. Latríny se skládaly ze staré budovy, která asi dříve sloužila jako umývárna se sprchami. Místo sprch ale byla v zemi díra kam se sra.. Kdo měl štěstí narazil alespoň na židli bez prkýnka. No každopádně jsem to měl za 15 vteřin za sebou, ustrojil se a vyrazil na brífink.

    Ostrov Mrčava opravdu není místo pro fyzicky slabší jedince. O rozměrech 3×1 km a s převýšením dvou kopců okolo 100 m.n.m se snad nikde nenašla rovinka delší než 30 m. Od přístavu k táboru je to zmiňovaných 220 schodů. Terén se skládal z kombinace ostrých kamenů, suché trávy a nízkých tvrdých keříků jehličnatými stromy, kterými se jen těžko plížilo. Ačkoliv nám první den počasí krásně vyšlo, mořský vlhký vzduch a cca 24 °C způsobily, že jsem byl hned propocený.

    Po rozdělení stran na dvě poloviny (cca 55/55), kdy jsme se přidali na stranu Zoltána (Červených), bylo naše výchozí místo na Little Brother. Úkoly byly jednoduché: v herním poli (polovina ostrova) se nacházelo pět předmětů pro výrobu bomby a pět dokumentů pro dešifrování odpalovacích kódů. Déle se v prostoru nacházela mobilní nemocnice, kde mohla mít strana, která MN získala, refreš. Vzhledem k terénu to byla opravdu velká výhoda.

    Natěšení na akci jsme vyrazili s cca 10 hráči na levou stranu ostrova s cílem propátrat tuto stranu a najít jedno ze skrytých zařízení. Ačkoliv jsem se snažil mít naší skupinu na dohled, asi po půl hodině se mi ztratili z dosahu. Sám jsem pokračoval podél pobřeží a chvilkami obdivoval moře plné bílých kamenů, vln a výhledy na ostatní ostrovy. Ukrytý ve křoví blízko elbow turn jsem zaslechl ve vysílačce, že se Nikola s Gudranem probily do nepřátelského tábora, smahli velícího a ukradli část zařízení pro bombu. Myslel jsem, že zpět budou postupovat přes moji pozici a přidám se, ale vzali to přímo na Litlle Brother a minul jsem je. Bohužel celou herní dobu měl na straně červených někdo puštěný VOX a celkově dost rušil naší komunikaci. Na vysílačce už kluci nebyli k dispozici a tak mi nezbilo než pokračovat na vlastní pěst.

    Celkově se mi dařilo a zažil jsem dost různorodých situací. Za zmínění stojí útok od moře, plížení v hustém křoví, hlídání mobilního refreše, přepady ze zálohy u cesty, hlídkování a také ochrany důležitých dokumentů. Killů jsem měl opravdu dost a celkově se dařilo. S klukama jsem se setkal až skoro nakonec herního času ale společně jsme se dostali do obyčejných přestřelek. Bohužel i přes naši snahu nám nebylo dáno vyhrát a cca 10 minut před koncem nám bylo oznámeno vítězství modrých, kteří získali všechny herní předměty. Asi za to mohla i skutečnost, že to někteří (asi 20) našich hráčů fyzicky nedalo a od 15:00 zevlovali v táboře. Kdyby alespoň hlídali základnu, jako modří nemuseli nám většinu herních předmětů ukradnout z naší základny.  Každopádně konec taky oznamoval volnou zábavu a moře už na nás čekalo.

    Při příchodu do tábora a rychlém převlečení už jsme valili k přístavu na koupačku. Představa koupání byla opravdu lákavá hlavně po celém propoceném dni ve výstroji. Ze začátku se mi do vody moc nechtělo a skočil jsme tam až jako poslední ale voda byla velmi osvěžující. Nikola si přinesl brýle a šnorchl a zůstal ve vodě cca půl hodiny. Po koupání následovalo pár piv na uhašení žízně a také vyhlášení dnešních výsledků. Spát jsme šli celkem brzo, abychom nabrali dostatek sil na další den, kdy se strany otočily, ale o tom napíše report až Nikola….

    Poznámky o spolubojovnících:

    Dbejte na to, aby Gudranovy nikdy nedošli cigarety, pač pak máte velký problém J

    Nikdy neskákejte Nikolovi do řeči, když telefonuje, pač pak máte par nových přezdívek J


  • ZARAGUA V

    Posted on by Gudran

    Report od Klepila 

    Minulý víkend se v prostoru u Oldřichova u Písku konal již pátý ročník akce s názvem Zaragua. Jako každý rok jsem se na tuto akci těšil, ať už na dobroty ze stánku nebo hru s manuálkami, ale to jsem nebyl sám. Na místo jsem dorazil okolo půl sedmé, naštěstí v tu doby byl páteční liják ta tam a po celý víkend nás doprovázelo víceméně slunečné počasí. Zbytek Fatalů v podání Michala, Lukáše a Gudrana dorazil po cca hodině a tím jsme byli komplet. Po vybrání místa jsme rozbili tábor, šli se regnout jako každý rok za LOF a poté začali hned nasávat. Po zjištění že pivo ze stánku se nedá moc pít, Michal vytáhl zbytek whisky a začalo se pořádně pít. Michalovi to moc nesvědčilo, o čemž vypovídaly jeho průpovídky, pomlouvání a prozpěvování, ale byla sranda. Kolem dvanácté jsme zalezli do spacáků.

    Ráno jsme polkli snídani, kafíčko a začali se připravovat. V devět byl nástup, kde bylo vysvětleno vše podstatné, hlavně hlavní úkol, a to sbírání zlatých cihel. Kdo jich na konci bude mít víc, vyhrál. Následoval přesun na resp. Letos bylo ve hře povoleno se oživovat obvázáním ruky, oživovat mohl každý hráč pokud měl obvaz.

    Jako první úkol jsme měli na resp dopravit bedny v určité peněžní hodnotě a tím si zajistit nákup elektrik. Dopravili jsme jich cca pět pokud si pamatuji. Bohužel jsem v první fázi hry ztratil kabar, takže jsem většinu cest na mrvoliště trávil jeho hledáním, kluci mi ochotně pomáhali, čímž jim ještě jednou děkuji. Bohužel jsme tímto taky ztratil pár hodin z celkové hry, za což se ještě jednou omlouvám. Kolem dvanácté jsme měli dost peněz, aby si většina mohla vzít do pole AEG. Bohužel Gudran přišel trochu později, takže musel chvíli ještě čekat, ale dočkal se.

    Odpoledne, pokud si pamatuji, jsme dostali za úkol najít v sektoru na druhé straně mapy novináře, který na nás měl nějakou špínu. Byl myslím v držení Zforáků a měly jsme jim ho vyfouknout. Docela jsme se loudali, protože jsme se taky nemohli shodnout, kde daný sektor je. Po chvilkovém lamentování u varny jsme se vydali správným směrem, ale postup nám zmařili Coproxáci, Michal a Lukáš to dostali, ale díky mému heroickému ošetření jsem je vrátil do hry, ale po chvíli jsme to stejně schytali všichni a mě neměl kdo ošetřit (vlastně měl, ale kolega který s námi byl, o to nejevil zájem). Při cestě na resp jsme se pokoušeli hledat kabar, ale bez úspěchu.

    Poté už si nepamatuji kam jsme byli vyslání, ale kousek od respu bylo pár Zforáků, kteří škodili. Snažil jsem se je obejít, ale spíš obešli mě. Kdybych ještě chvíli čekal, mohl jsem jim vpadnout do zad. Na resp jsem šel sám a kluci se plácali kdo ví kde.

    Po oživení sem se přidal k početnější skupině a vydali se dobýt Hamburger Hill, kde se nacházel minomet, který jsme měli obsadit a bránit po dobu pěti minut. Při víceméně organizovaném útoku se nám podařilo vrchol dobýt, ale zůstali jsme tam poté jen ve třech, což i přes urputnou snahu, kdy jsem palbou z kulometu držel dál Coproxáky, nevyšlo. Kolega se snažil přivolat posily, ale marně. Do zad nám nakonec vpadli Zforáci. Mysleli jsme si, že jsme nestihli časový limit, ale náš hlavní velitel nám na respu oznámil, že jsme to za pět minut stihli, takže jsme vydělali dost peněz, které se poté směnili za zlaté cihly. To byla z mé strany asi nejpovedenější část celé hry.

    Po chvíli na resp přišli i mrtví Fatalové a byli jsme následně vyslání opět na Hamburger Hill. Ale opět kousek od respu obtěžovali Zforáci, tak jsme je poslali do kytek, ale kluci se mi někam ztratili. Šel jsem tedy k HH, ale kluci hrdinně útočili z druhé strany, páč jsme je nenašel. Připojil jsem se k jiným kolegům a otravoval život v zákopech zalezlým Coproxákům. Mohl jsem z toho i něco vytěžit, ale lidi z El Mosto, kteří tou dobou byli s námi, si usmysleli, že jsem nepřítel, tak mě naprášili LOFákům a ti mě preventivně sejmuli, boha jeho. To už se blížil konec hry, tak jsem si sbalil cajky a šel do off zóny.

    Povečeřeli jsme a celkově se hodili do kupy. Následovalo shrnutí herního dne, bohužel to celé opět vyhrál Coprox, my jsme skončili třetí. Poté se vyhlašovaly ztráty a nálezy, kde bohužel můj kabar nebyl a tombola, ze které jsme opět nic nevytěžili. Následovalo obligátní popíjení a klábosení u stanu a uložení se k spánku. Na noční akci jsme už neměli síly, ačkoliv Michal by si jí zasloužil:-D.

    Ráno šlo vše podle stejného scénáře, kafíčko, snídanička, cigárko a příprava na hru. V devět hodin byl nástup a odchod na resp. První úkol jsme měli lokalizovat a odstranit naše posměšně pomalované propagandistické letáky. Každá strana měla vzít svůj leták. Poklusem jsme se vydali k nejbližšímu, byl u rybníka a hned ho kluci vzali. Rozhodli jsme se chvíli držet pozici a nepustit nepřítele k jejich letákům. To se dařilo, po chvíli jsem se rozhodl dotírače obejit kolem rybníka, ale do zad jsem vpadl našimcům. Kdybych ale nebyl hrr a někde se hezky zakempil, mohl jsem vystřílet nepřátelské posily, ale místo toho jsem šel vpřed pomoc ostatním a doplatil na to smrtí.

    Po refreši jsme se vydali na druhou stranu k minovému poli, tam už byl leták stržený, ale dostali jsme info, že se v protilehlém kopci nachází u velkého pařezu zlatá cihla. Vydali jsme se ji tedy hledat, ale našli jsme prd, jelikož v prostoru byly v podstatě jen malé pařezy, takže jsme ji nenašli. Jediného koho jsme našli byla banda asi Coproxáku, kteří byli zalezlí na Diamond Hillu. Nejdřív sejmuli Lukáše a po chvíli mě, ale stihli jsme se navzájem oživit. Michal to bral více z pravé strany a udělal dobře, pač jim vpadl přímo do zad a sprovodil je ze světa. Nahoře se mi podařilo se trochu zrakvit při výlezu ze zákopu, ale odneslo to jen naražené stehno, které mě ale ještě bolí teď při psaní.

    Po chvíli jsme dostali další info o cihlách, které se nacházeli u letiště. Neotáleli jsme a vydali se na cestu. Kousek od letiště jsme se spojili s dalšími LOFáky, ale nepřítel měl prostor dobře bráněný, takže jsme se vydali více zprava. Moc nám to ale nepomohlo, pač byli rozlezlí všude, avšak Michal s Lukášem jich par poslali do kytek, ale sami to pak schytali. Já s Gudranem jsme se proplížili až k lesíku u letiště, kde s k nám přidal jeden našinec, ale nepřítel byl už tou dobou včudu. V klidu jsme přešli letiště a vydali se směr báze pro další úkol. Cestou jsme potkali tři ZFORáky a strhla se přestřelka. Dva z nich to koupili, ale já s Gudym taky, vydali jsme se tedy na resp. Cestou jsme potkali našince, kteří nám sdělili, že ZFOR je s námi, což jsme nevěděli, pač jsme neměli vysílačky, ale skupinka ZFOR kterou jsme potkali to asi taky nevěděla:-D.

    Po krátkém občerstvení na respu mi šel Gudy ještě pomoc hledat kabar, ale bez úspěchu. Kluci si ještě šli užívat poslední boje někde v okolí Hamburger Hillu. Značně rozladěn jsem po hodině a půl hledání dorazil do off-zony a ještě se šel optat na ztráty a nálezy. Nějaké dobré duše kabar našli a odevzdali, takže jsem měl velkou radost. Nedělní boje opět vyhrál Coprox, my jsme skončili druzí. Poté jsme se sbalili, rozloučili a vydali se směr Praha.

    Akci bych hodnotil kladně. Jako každý rok dobré zázemí, parta, organizace, omezení úsťovek a letos hlavně zákaz HáPéAček. Možná jsme mohli dostávat rozmanitější mise, ale možná za to může zdržování při hledání mého nože, nicméně jsem si, a kluci jistě taky, zahrál dobře. Teším se na přístí rok.