Fatal Victory Airsoft Tým

Asi před 10 dni jsem při prohledávání internetu našel zajímavou akci s názvem Zrcadlo. Tuto akci pořádal  tým Airsoft Děčín a místo určení pro mě bylo úplně neznámé. Po prozkoumání mapy jsem zjistil, že akce se koná u Děčína blízko Krušnohorské magistrály tzn. v hornatém terénu. Každopádně scénář se mi velice líbil a možnost přespat v horském terénu jsem neměl už asi tři měsíce od návratu z Ekvádoru.

Cílem hry bylo hlavně prověření vlastních schopností, orientace v terénu, přepady nepřátelských jednotek, nepozorovaný průzkum a hlavně pohyb v terénu s plnou polní.

Každý registrovaný tým dostal e-mailem před akcí mapu a instruktáž. V mapě byly zakresleny body, které se musely prozkoumat a příslušný symbol umístěný na pozici zakreslit do mapy. Dobrý bylo, že do herního prostoru se mohlo vstoupit až 11:00 hodin a to na  jakémkoliv místě.

Hráči se mohli vzájemně napadat a brzdit tak postup ostatních nebo se nepozorovaně pohybovat a tím urychlit svůj postup. Pohyb týmu byl přerušen ve 20 hodin a hráči se nesměli přemisťovat, ale museli zůstat skryti před nepřítelem. V prostoru se ještě pohybovala armádní hlídka s větší početní převahou a napadala nepozorné hráče.

Týmy mohli být maximálně dvoučlenné a za týmového parťáka jsem měl Pavla z bývalého MASTu, který byl ochotný spát přes noc v lese při teplotě cca 2 °C.

I přes veškeré úsporné opatření co se týkalo oblečení, jídla, pití a věcí potřebných pro spaní jsem měl batoh trochu těžší a to okolo 14 kg. Když jsem připočítal ještě dvoukilovou vestu s reflexní vestou a zásobníky + zbraň cca 3,5 ks byl jsem na krásných 20kg. Pavel na tom byl o trochu lépe ale na druhou stranu zvolil méně pohodlný vojenský batoh.

Vstup do herního prostoru jsem zvolil z pravého horního rohu u Vlčího jezírka. Strategicky se to ukázalo jako dobré řešení, protože většina ostatních týmů vstoupila do prostoru u Maxiček a těžce získávala kontrolní body. Náš počáteční asi 2 hodinový postup se skládal z taktického postupu hustým lesem, brodění se sněhem a chůzí po strmých kopcích. V této době jsme získali cca 4 značky, ale také se značně unavili. Proto jsme se dohodli, že se budeme pohyboval rychlým přesunem po cestách dosti frekventovanou cyklisty. Takto jsme se pohybovali většinu sobotního dne, skrývali se před hlídkami, vyhýbali se střetům s ostatními týmy, lezli na různé vyhlídky. Některé pozice bylo dosti těžké najít a párkrát jsme se opravdu ztratili. Okolo šesté hodiny nás zastihla krátká přeháňka a následné stoupání s převýšením cca 200 nás docela dorazilo. Proto jsme se rozhodli získat ještě jednu pozici a pak vyhledat místo na spaní. Místo na rozbití tábora se hledalo dosti těžce, protože všechno kolem bylo promočené od posledního deště. Stále jsem se nemohl rozhodnout, kde rozložit tábor  abychom byly chráněný před nočními hlídkami a přírodními vlivy až jsem vybral místo hned vedle silnice (ve tmě už nebyla vidět).  Bohužel po rozbití tábora nás vyhmátla hlídka a to nás stálo 3 cenné znaky. V noci naštěstí nepršelo, ale teplo taky zrovna nebylo.

Po ranním probuzení v 6 hodin v chladném lese následovala ranní skromná snídaně. Bohužel jsme snídani a balení trošku protáhli. V 7:25 když jsme byly na odchodu nás napadla hlídka. Nepřipravení a se studenými zbraněmi, kdy hop skoro nefungoval, nás rychle přemohli a následovala hodinová pauza. Stále ale bylo dost času získat poslední čtyři symboly. V tomto prostoru se často pohybovaly ostatní týmy s hlídkami a postup byl dosti pomalí. Pomalu nás tlačil čas a v rychlém postupu jsme přehlídli dva zakopané hráče a to nás stálo další hodinu.  Nakonec při rychlém ústupu jsme stačili oběhat ještě tři pozice a vrátit se k autu v zběsilém cca 3 km přesunu. Do Maxiček jsme dorazili s menším 15 minutovém zpožděním ale to se naštěstí tolerovalo. Po sečtení všech pozic nám bylo přiděleno 2-3 místo (kdyby nebylo noční hlídky tak by nás první místo neminulo). Po vydatném obědě a sdělením všech zážitků se v cca 13:00 vyrazilo zpátky do Prahy.

Tuto akci hodnotím jako opravdu povedenou. Scénář, místo a lokace opravdu pěkné. S Pavlem jsme zjistili kolik toho člověk snese a jak je těžké pohybovat se v plné polní celý den. Neustálá možnost, že narazíte na ostatní týmy nás nutila být stále ve střehu. Také jak těžké je hledat v lese jediné místo bez použití GPS.