Fatal Victory Airsoft Tým

Letošní zahraniční akce od Airsoftbattles se konala již potřetí v Chorvatsku, tentokrát ne na Mrčaře, ale na sousedním Lastovu. Složení bylo stejné jako minule, čítající mě, Michala a Lukáše.

Z Prahy jsme vyráželi v rozumných deset večer, cesta vedla přes Brno, kde jsme nabrali Lukáše a dalšího bojovníka. Cesta, podpořena trochou alkoholu a Michalovými skopičinami rychle utíkala a ani jsme se nenadáli a byli jsme ve Splitu, kde jsme přesedli na trajekt. Cestu po moři jsme samozřejmě prokládali dalším alkoholem, kocháním, povídáním a odpočinkem. Na Lastovo jsme dorazili v podvečerních hodinách a po příchodu do kempu jsme neztráceli čas a vybrali si místo na spaní, hned u pobřeží, s krásným výhledem. Postavili jsme si přístřešek, rozložili celty, karimatky a prostě si udělali pohodlí. Následovala večeře a nějaké to pivko, ale jelikož jsme byli unaveni, šli jsme brzo do hajan.

Ráno jsme se začali chystat na nadcházející hru, ale ještě před tím, hned po probuzení, jsem si šel dát ranní koupel v moři, voda byla studená, ale osvěžující. Po všech možných přípravách, když byli vši hotoví, jsme se vydali do přístavu, odkud nás rozvážel autobus k bývalé základně v kopcích. Po příjezdu všech hráčů, následoval brífink, na kterém jsme se dozvěděli, že půjdeme 300 metrů do míst, kde budeme hrát. Ze tří set metrů se nakonec vyklubalo asi 1,5 kilometru, tak jsme měli aspoň pořádnou rozcvičku.

Na respu modrých jsme si vyslechli, co budeme hrát. Dopoledne jsme sbírali vlajky rozmístěné po prostoru, kdo sebere víc, vyhrál. Odpoledne jsme hledali klíče k odpalovacímu zařízení, a šlo o to samé, kdo jich najde víc a odpálí raketu, vyhrál. My, červení, jsme se vydali na náš resp, po vyladění taktiky a rozdělení úkolů, jsme začali. Vydali jsme se, společně s pár dalšími hráči, z kopce svažujícímu se k pobřeží, odkud jsme se chtěli vyškrábat na kopec, blíž k modrým. Michal si našel schůdnou cestu, tak byl dole rychle, já postupoval přes skály a hustý porost obezřetněji a Lukáš postupoval výš, podél cesty. Jakmile jsem se dostal dolů, našel jsem si šikovnou skulinu mezi křovím, kde jsem měl první zářez, a nakonec i jednu vlajku. Michal, který byl nedaleko, už měl taky pár killů a také jednu vlajku. Po dobré rádiové komunikaci, kdy jsem Michala naváděl na nepřítele, jsme se vyškrábali k vrcholku kopce. Zde jsme měli spoustu kontaktů, ale vinou silného větru, jsem byl bez šance, a nakonec jsem to schytal. Na respu jsme se poté všichni sešli a šli zkusit druhou, levou stranu, kde byl umístěn bunkr. Po obezřetném postupu jsem se dostali nahoru. Bunkr už byl od našich vyčištěn, ale v okolí se stále nacházelo pár modrých. Rozhodli jsme se jít na lov, ale v hustém porostu nebylo nikoho vidět, takže jsem to schytal ani nevím odkud. Nakonec se ukázalo, že nás modří obešli a znovu obsadili vrchol s bunkrem. Následovalo pár menších šarvátek podél hlavní cesty, ale modří nás k ničemu nepustili. Z celkového počtu 15 vlajek, jsme našli sedm, a z toho dvě Fatalové. Následovalo vyměnění stran a rozjela se druhá část. Vydali jsme se po pravé straně a po chvíli jsme narazili na kontakty. Já se nacházel blíž k hlavní cestě, v celkem dobrém krytu, odkud jsem střelil pár modrých. Poté jsem prodral porostem až pod cestu, kde jsem měl několik kontaktů, ty jsem sprovodil ze světa a dostal se přes cestu, na druhou stranu. Tam jsem měl opět štěstí a vyčistil menší křoví. Poté jsem postupoval výš na kopec, kde jsem sestřelil další dva modré. To už se ke mně připojilo pár červených a šli jsme dál. Dostali jsme se na vrchol, ale pod námi se to hemžilo nepřítelem, to už jsem picnul jen jednoho a poté šel na resp. Vinou pálícího sluníčka a tohoto dobrodružství, kdy jsem se prodíral křovími a pobíhal jak magor po kopci a skalách, jsem sebou málem na respu seknul. Dal jsem si tedy delší pauzu, abych se vzpamatoval. Během toho jsem se dozvěděl, že Michalovi klekla zbraň a odebral se do kempu. Následovalo už jen pár šarvátek, kdy jsem postupoval s Lukášem, ale modří byli snad všude, takže nás moc daleko nepouštěli. Sice jsme našli odpalovací zařízení, ale klíčů jsme měli málo a tudíž modří vyhráli i druhou část.

Po příchodu do kempu následovala koupačka a nějaké to pivko. A jelikož jsme neměli chuť na kempovou večeři, šli jsme nejdřív pro nějaké pochutiny do obchodu a poté si zašli na výbornou pizzu do restaurace.

Druhý den nebylo tak krásné počasí, ale bylo teplo a vlhko. Tentokrát nás na shromaždiště u základny rozváželi dodávkami. Hra měla probíhat v prostorách bývalé základny. V první části jsme hledali kartičky s písmeny, a měli složit šifru. V druhé části jsme opět hledali vlajky po prostoru. Po rozdělení stran a instrukcí, kdy jsme se dozvěděli, že se bude hrát na semi, začala hra. Rozběhli jsme se dovnitř základny z levé strany, ale modří byli rychlí a obsadili krajní budovy, takže jsem to hned schytal. Poté jsme to zkoušeli z pravé strany, což se ukázalo jako lepší řešení. Po pár pokusech jsme se dostali do středu základny, kde jsme se drželi dlouho, ale stejně jsme se sešli na respu. Už se z toho stávala trochu monotónní záležitost, ale díky Zoltánovi, který se taky odpoledne zapojil do hry a připojil se k nám, jsme celý prostor obešli z pravé strany a dostali se až za modré. To už naše řady prořídli, a nakonec jsem zůstal sám. Dostal jsem do budov, blízko respu modrých, kde jsem se snažil škodit, ale nemohl jsem se rovnat s jejich dostřelem. Po chvíli sice přišla malá posila, ale bylo to k ničemu, převálcovali nás. Následně jsem postupoval s Lukášem stejnou cestou, dostali jsme se opět téměř k budovám, ale po pár šarvátkách s několika zářezy, jsme se opět vydali na mrtvoliště. Cestou na resp jsme jen kroutili hlavami, kam až se modří dostali, až na hranici prostoru, na dostřel našeho respu. To už se pomalu hra chýlila ke konci. A bohužel jsme opět prohráli, jak skládání šifry, tak hledání vlajek.

Poté, i když počasí nebylo ideální, proběhla klasická koupačka, bohatá večeře, kdy byla připravena nálož masa. A jelikož nám zbylo ještě dost alkoholu, šli jsme se po večeři projít na pobřeží, kde jsme vypili, co nám zbylo. Tak trochu opilí, jsme poté zalezli do spacáků.

Další den už jsme se balili, naházeli věci do báglů a krosen. Michal s Lukášem dopoledne podřimovali, já jsem využil situace, protože jsme odjížděli z ostrova v odpoledních hodinách, a šel si naposledy zašnorchlovat.

Pak jsme se vydali do přístavu, nasedli na trajekt, kde někdo popíjel, někdo se kochal a opaloval, někdo koukal na filmy nebo jentak podřimoval. Ze Splitu jsme vyráželi něco po šesté večer. Zpáteční cesta busem vůbec neutíkala, ale nakonec jsme se dočkali a byli zase v Čechách. Nejdříve zastávka u Brna, kde jsme se rozloučili s Lukášem a poté směr Praha.

Za mě se tento výlet moc povedl, počasí vyšlo parádně, teplota moře se taky dala vydržet. Prostor, ve kterém jsme hráli taky ušel. Terén, jak v Chorvatsku bývá zvykem byl zrádný a členitý, ale zvládli jsme to. A i když, jak jsem psal, hra v základně byla trochu stereotypní, tak jsem si ji nakonec užil. Zářezů jsem měl za oba dny požehnaně, takže jsem byl spokojený. Jen škoda, že jsme modré moc nepotrápili a vše jsme projeli. Tak snad příště.

Jednou v roce na Vánoce, jak se říká. V aisoftu to platí pro Zaraguu, kterou někteří z fatalů navštívili letos už po osmé.  Akci netřeba představovat, protože na ní jezdíme každý rok a vždy ve velkém počtu. Letošní rok nás bylo dokonce dvanáct a o zábavu nebyla nouze…

S Nikolou jsme přijeli na známé místo okolo 19:00 hodiny a na místě už byla většina z fatalů. Simír s klukama už dávno vyvěsili fataláckou vlajku na náš pronajatý a hlavně připravený stan. Odpadla tak nudná příprava budování stanů a celkového zázemí. Do 20:00 hodiny pak přijeli všichni ostatní a následovala registrace. V průběhu let se postupně upravovali pravidla a myslím, že už není nic moc vylepšovat. Úsťová rychlost se ustálila na přijatelných 135 m/s pro rychlopalné a 160 m/s pro ostřelovací zbraně. Měřili se všechny zbraně a HPA byly naštěstí zakázané. Po registraci následovala večerní zábava ale podařilo se nám jít spát okolo jedné hodiny a tak bylo dost času si odpočinout na další den.

První část soboty je vždy velmi zábavná. Od 10:00 do 13:00 jsou povoleny pouze manuální zbraně nebo ruční plynové. Osobně jsem zvolil svojí dobrou a ověřenou 3-ranou brokovnici. Opravdu si užívám počítání výstřelů a následné přebíjení patron. I s dostřelem okolo 30 m se dali slavit úspěchy, i když musím přiznat, že přesnost brokovnice nebyla taková, jak bych si představoval. V každém případě se nám dařilo sbírat koku a obsadit varnu.

V jednu hodinu byly povoleny elektriky a všichni rychle přezbrojili. Náplň hry zůstala celkem stejná: těžit koku, vařit kokain a snažit se útočit na diamantový důl. Letos náš vrchní velitel Alfréd zvolil jinou taktiku a místo malých skupinek jsme se pohybovali ve větším počtu. Možná právě proto se nám dařilo udržet varnu a těžit koku. V sobotu akce končila okolo 18:00 ale myslím, že vzhledem k intenzitě hry to už třetina hráčů zabalila ve čtyři. Jedna z nejméně oblíbených vět na mrtvolišti byla: Máš štěstí, že jdeš včas, za minutu je refreš. Vzhledem k únavě byla sobotní noc o něco poklidnější.

V neděli je většinou hra o něco línější ale Alfréd naznačil, že se nám hodně daří a je potřeba pořádně zabrat. S velkým úsilím a dostatečným nadšením se nám dařilo ubránit varnu a vařit koku. Dále se nám podařilo dobýt i základnu Z-Foru a získat cené body. Ve tři byla akce oficiálně ukončena a následoval tombola s hodnotnými cenami. Z našeho týmu vyhrál pouze Vašek tašku s cetkami ale hlavní ceny se nám vyhnuli.

Také bylo vyhlášené celkové pořadí frakcí a po 8 letech jsem se konečně dočkali. Celé roky se LOF umístila na 2. nebo 3. místě ale nikdy na prvním. Vždy nám Coprox vzal vítězství což jsem vždy přičítal trošku nefér postavení dolů na diamanty a vysoké hodnotě broušených diamantů. Každopádně letos se zadařílo a LOF vyhrál.

Report z posledních dvou akcí od Airsoftbattles, před prázdninovou pauzou, kterých se zúčastnila nová odnož Fatal Victory, pojmenovaná Army of Two.

První akce s názvem Summer War se konala v prostoru nedaleko Stráže pod Ralskem. Počasí na akci vyšlo na jedničku, takže se počet hráčů slušně naplnil. Hrálo se klasicky o obsazování vlajek, takže nic nového, jak už to bývá. Na začátku nás Zoltán poslal na vzdálenou vlajku, umístěnou v hegeši, kdesi na svahu kopce. K tomuto úkolu nám přidělil partu mlaďochů, abychom jim ukázali, jak se to hraje. Cestou jsme zabrali dvě bližší vlajky, a poté jsme se rozhodli to vzít oklikou, ale zašli jsme si až moc, takže se z toho stala zkouška naší fyzičky, ale všichni jsme se s tím poprali. Po delším hledání jsme vlajku našli a zabrali. Pak jsme chtěli podpořit naše u dalších bodů, ale všechny nás následně sesmahli. Následovaly víceméně nezáživně střety s modrými, kteří se rozhodli, že budou kempovat.

Odpoledne bylo už akčnější, kdy jsme zažili asi nejlepší část hry, a to v lese v pravé části mapy, kde jsme si pěkně zastříleli, zabrali vlajku a podnikli útok na prudký kopec se skálou, kde se ale modrým prý nechtělo moc přiznávat.

Pak už byl konec a odjezd do Prahy, cestou samozřejmě nechyběl za odměnu shake z KFCéčka.

Druhá akce s názvem Průlom se konala v prostoru Svébořice u Mimoně. Počasí se tentokrát rozhodlo nás potrápit, a to teplem a pořádným vlhkem po nočních deštích, ale přes den naštěstí nepršelo.  Ale i tak přijel slušný počet hráčů.

Opět se hrálo o obsazování vlajek. Na začátku jsme s Michalem čapli dvě vlajky, kdy po té poslední jsem byl odměněn krvavým headshotem. Poté následovaly klasické přestřelovací šarvátky, kdy při jedné se nám s Michalem podařilo počíhat si na skupinku asi pěti modrých, kteří si šli po cestě jako na výletě. Nadšeni z toho moc nebyli, ale to byl jejich problém.

Po obědě se otočily strany a hrálo se tak nějak stejně, dobývaní, přestřelování, číhání, prostě klasika. Ke konci hry si však Michal ve vzdálenější části mapy pořádně zvednul svůj bodycount na nebohých nováčcích, ale nejen nich. I já jsem si pěkně zastřílel, jednou jsem si počíhal na menší skupinku v hustém porostu a pak u nejbližší vlajky od našeho respu, kryjící se v mělkém příkopu za tenkými stromy, ale měl jsem štěstí, zato několik modrých ne. Nakonec ale naše snažení nikam nevedlo, modří nás stejně převálcovali.

I přes to, že jsme prohráli, tak jsme si opět dopřáli dobroty z KFC a k tomu točenou zmrzku.

Letošní rok jsme jeli na Grom pouze ve dvou což je nejméně za celou dobu, kdy na tuhle akci jezdíme. Některé členy týmu postihli zdravotní nebo technické problémy ale v každém případě Indy (hlavní organizátor) nebyl dvakrát nadšený. Později jsme se dozvěděli, že ze strany Američanů například nepřijeli celý týmy, protože mělo pršet. U sebe si nedokážu představit, že se na nějakou akci přihlásím a poté se večer kouknu na počasí a řeknu si „zítra má pršet tak na to kašlu“ a bez omluvy nepřijedu.

Akce se konala na známém místě v Ralsku u kopce Doubek. Irácká strana patřila letošní rok k těm šťastnějším a tábor byl umístěný blízko parkoviště. Nebylo nutné se jako poslední roky drápat s vybavením na protější kopec. Po chvilce přemýšlení, jak postavit tábor se jevilo jako nejlepší umístit přes stan co nejvíce plachet, abychom měli pohodlí. Klasicky následoval pokec, grilování a spaní pod hvězdami.

Ráno si nás velitel zavolal a dal nás dohromady s klukama ze 74. Naše osmičlenná jednotka vyrazila s prvním úkolem, a to hlídat křižovatku pod nepřátelským táborem, dále následoval útok na nemocnici a také frontální útok na Doubek. Mezi jednotlivými akcemi bylo dost času si odpočinout a najíst. Poslední předvečerní akce se týkala průzkumu blízkého kopce, ale nakonec jsme se postříleli s vlastními hráči.

Od devíti až do dvanácti se konala noční mise, kdy bylo naším úkolem hlídat letiště. Ze začátku to byla pěkná nuda ale zhruba po hodině začalo přituhovat. Protistrana se dostala pěkně blízko našich pozic a měli jsme co dělat abychom letiště ubránili. Krátce po dvanácté Indy akci ukončil, protože všichni Amíci byly posláni do tábora a nemělo cenu letiště bránit.

V neděli už se nehrálo i když s Nikolou bychom náladu na hru měli. Hodně hráčů už se ráno balilo domů a po deváté byla akce formálně ukončena. Nevím jak Nikola ale já si zahrál výborně. Přidat se k jinému týmu zkušených hráčů byla dobrá zkušenost a komunikace s vysílačkami byla na jedničku. Škoda, že spousta hráčů nepřijela a nějaké úkoly se museli zrušit pro nedostatek lidí.

Kandahár byl naší první vícedenní akcí v letošním roce pořádanou skupinou Airsoftwars v Ralsku. Jedná se o stejného pořadatele, který má na starost námi oblíbený Lizzard. I přes horší předpověď počasí a nízké teploty se nás na akci registrovalo devět. Bohužel covid a další nemoci zredukovali náš počet z devíti na čtyři což mě osobně docela mrzelo.

Hned po příjezdu mě překvapila rozloha tábora ISAF, který byl jedním slovem obrovský. Stany byly rozmístěny po celé louce a na rozlehlém parkovišti stála řada aut. Dále se pak nacházela herní auta, kterým bylo dovoleno pohybovat se uvnitř herního prostoru. Náš tým byl přiřazený do vesnice Ghokar, která byla nejvzdálenější od základny ISAF. Dále se v prostoru nacházel samotný Kandahár a další vesnice. Po příjezdu a postavení stanů si nás zavolal velitel vesnice v prvním úkolem:

První noční:

Od devíti hodin byl úkol naší vesnice chránit osvětlenou bednu, která byla umístěná na kopci nad vesnicí. Jak už u bránících misí bývá zvykem, ISAF se až na krátké vzdálené výjimky k naší pozici nepřiblížil. Tříhodinové bránění pozice na kraji lesa nebylo zrovna zábavné a noční teplota okolo 4 °C s mírným větříkem na náladě nepřidala. Po uplynutí dané doby jsme se všichni sebrali a šli zpět směrem k vesnici. Po cestě nás ISAF přepadl a pár z nás včetně mě poslali do spacáku.

V sobotu následovali denní mise, které už byly zábavnější. Prvně jsme dobývali kopec za Kandahárem. Dále následovalo hlídání křižovatky s okolím a podařená podvečerní mise, která se hodně povedla. U stanu s vlajkou jsme si vyrobily provizorní zákopy, které se zdály první dvě hodiny zbytečné. Později jsme ale díky nim půl hodiny odráželi útok ze strany nepřítele až do příchodu posil. Za zmínku stojí Gudranova zákopová pozici, kdy nepřátele držel od vlajky posledních 15 minut od časového limitu pro její získání. Do tábora jsme dorazili okolo půl devátý a další noční mise začínala v devět. Po delší debatě měl přednost Grill před misí, čehož jsem pak trochu litoval, protože bránění konvoje, který projížděl skrz vesnici vypadal působivě.

V neděli byl od devíti poslední úkol, který zahrnoval získání a následné odpálení rakety. Náš úkol byl otravovat co nejvíce západní stranu od základny ISAF což se nám náramně dařilo. Dále vyčištění prostoru pro transport rakety na určité místo. Vše se nám podařilo splnit, ale raketa nedorazila na místo odpalu a hra byla ukončena. Vzhledem k počasí bylo ukončení v jedenáct jedině dobře, protože od dvanácti už začalo pršet. Naštěstí už jsme byli sbalení a připravení na odjezd.

Navzdory chladnějšímu počasí se mi akce velmi líbila. Po dlouhé době to bylo něco jiného než „pláco bitka“ nebo „boj o vlajku“. Úkoly byly celkem rozmanité a lokace na jedničku. Trochu jsme se obával silných zbraní, které byly na akci povolené ale terén byl tak členitý, že se rozdíly ve výkonosti zbraní srovnali.

Akce se účastnili: Michal, Gudran, Lukáš a Adam.

I přes spoustu zákazů kvůli Covidu se nám v roce 2020 podařilo docela dost vyblbnout a navštívit i větší akce, na které každý rok jezdíme.

Grom 2020 – naše oblíbená akce na kterou jezdíme už od trojky a ani nepamatuji, že by na této akci nepršelo. Naštěstí se nám podařilo založit tábor už v pátek okolo 19:00, protože od té doby do rána nepřetržitě pršelo . Postavení ruského tábora na kopci byl dobrý strategický tah, který jsme ale moc neocenili. Když se po čtvrté trmácíte do kopce, říkáte si, že Indy by si to měl také vyzkoušet. Klasicky proti sobě stáli Rusové a Amíci. Americký tábor je rok od roku lépe  bráněný a letos se nám ho nepodařilo dobýt. Každopádně v počtu 5 fatalů, jsme Amíkům pěkně zatopili. Neobešlo se to ani bez drobných přešlapů, kdy se nám v noci podařilo sejmou vlastní velení   Škoda neděle, kdy už byla protistrana unavená a nechtěla hrát. Každopádně akce skvělá jako vždy.

Zaragua VIII – Na Zarague se nás fatalů sešlo nejvíce za celý rok a to byl důvod proč jsem si akci velmi užil. Letošní rok se celkem často měnili pravidla hry, kdy nějaká frakce byla přátelská nebo nepřátelská. Jednotky bez vysílaček nebo mimo jejich dosah byli často zmatené a často si ztěžovali velícímu. Tomuto problému jsme se naštěstí celkem dobře vyhnuli. I přes velkou snahu skončila naše strana na předposledním místě ale zas náš tým byl pěkně odměněný v tombole.

Battle of Nations  – Hodně žádaná akce. Kdo by také nechtěl změřit síly s Poláky v jejich rodné zemi. Velmi se slavilo, když se nám podařilo urvat čtyři místa, protože bylo hned vyprodáno. Zvolili jsme dopravu autobusem pro co největší pohodlí a na místě oproti zvyklostem střídmě popily. Celkem jsme podcenil počasí a spát v betonové budově bez oken s větrem v zádech nebyla žádná slast. Každopádně nám to nezkazilo morálku na nadcházející bitvu. V devět hodin jsme byli všichni nastoupení, motivování a plní očekávání. Bohužel nám náš pořadatel oznámil, že kvůli chybě ze pořadatele z Polské strany se akce nekoná. Byl to opravdu šok a nikdy jsem to na tak velké akci nezažil.  Výsledek byl každopádně jasný, sbalit se a šup domů. Velké zklamání.

Dále stojí za zmínku akce jednodenní akce od Airsoft Battle, Kopeček a další menší akce.

Uvidíme, co přinese rok 2021 a jak bude pokračovat momentální stav. Doufám, že jaro už bude v pořádku a vrhneme se do nové sezóny bez stávajících omezení.

 

Tento rok máme za sebou již druhou akci v zahraničí, a to konkrétně Bitvu národů proti reprezentaci Rakouska, která se konala v Maďarsku nedaleko města Lenti. Počet Fatalů čítal čtyři kousky, konkrétně Nikolu, Michala, Lukáše a Gudrana. Všichni natěšení jsme něco málo po desáté vyrazili z Čerňáku směr Brno, kde jsme nabrali pár hráčů z Moravy. Cesta do Brna nám bohužel zabrala přes čtyři hodiny, takže všichni byli značně otráveni. Další část cesty do Maďarska se taky hodně táhla, ale Michal s Gudranem nám zpestřili cestu svými pubertálními výjevy. Kolem půl osmé jsme konečně dorazili na místo, neváhali jsme a šli jsme si do budov určených ke spaní najít vhodné místo na ubytování. Našli jsme hezké dvě místnosti s balkónem a sociálním zařízením. Po ubytování jsme něco zdlábli, přeměřili kvéry, vyslechli si brífink ohledně hry, mediků, herního vozidla atd., něco popili a po půlnoci se vydali na kutě.

Ráno jsme posnídali a připravili se na hru. V půl deváté jsme se zhrotili na prostranství a čekali na rakušáky, ti se však nedostavili, jen Zoltán, aby nás přidělil do sektorů a řekl ještě co a jak. Poté jsme se museli přesunout do offzony, kde jsme udělali společný nástup, udělali fotky, zazpívali si hymnu a opáskovali se. Toto bohužel trvalo tak dlouho, že jsme na náš respawn dorazili asi před jedenáctou. Pak už hra konečně začala. My Fatalové jsme dostali za úkol dobýt vlajku sedm, to se nám po rychlém přesunu podařilo, pak Michal ukořistil vlajku osm, kde už začali nabíhat rakušáci, ale jak splašení králíci utekli pryč. Pak jsme se přesunuli blíž k vlajce devět, kde jsem se s Lukášem prodíral hustým porostem, kde se schovával i nepřítel. Toho jsme vystříleli a postupovali dál k vlajce, skoro se mi podařilo ji dobýt, ale těsně před nahlášením jsem byl zabit. Na respu jsem jen zíral, že máme v držení čtrnáct vlajek z patnácti. Po oživení jsem se vydal zkusit najít zbytek Fatalů, dostal jsem se k vlajce 12, která byla plná rakušáku, chvílí jsem je úspěšně trápil, pak se ke mně přidalo pár spoluhráčů, díky tomu jsem vlajku zabral. Po chvíli kdy se nic nedělo, jsme šli k devítce, kde jsem potkal všechny Fataly, ti se tam taky nudili a lamentovali, proti komu to vlastně hrajeme. Vydali jsme se proto k haldám štěpky, kde se aspoň něco dělo, ale byl jsem brzo zabit. Situace vypadala furt stejně, měli jsme všechny vlajky kromě jedné, takže se koketovalo s myšlenkou, že se začne od znova, protože prý rakušáci brečeli, ale nestalo se tak. Na respu se ke mně přidal Gudy, v tu chvíli se skupina rakušáku dostala blízko vlajky 11, která od nás byla kousek. Ve značné síle jsme je vystříleli a poté se zase ukusovali nudou. Jak jsem se nudil a nesoustředil, tak jsem bohužel zemřel a to tak blbě, že mě v křížové palbě nemohl nikdo oživit.

Pak už to rakušáky moc nebavilo, tak to Zoltán odpískal a na poslední hodinu jsme si zahráli dobývání tří pras

ečáků. Tady se mi vůbec nedařilo, hlavně kvůli zašitému nepříteli a taky kvůli né úplně dobré koordinaci našich jednotek. Nicméněaspoň s Michalem jsem si vyzkoušel spolupráci ve stylu ostřeluj, já postupuju, ale bez výsledku.

Po skončení této taškařice jsme si šli dobalit cajky, které jsme naházeli do busu a šli si dát večeři. Závěrečný nástup ani nebyl, protože nebylo ani co vyhlašovat, prostě jsme je rozdrtili tak, že jsme to ani nečekali. Po véče jsme ještě dlouho čekali na Zoltána, než sesbírá vysílačky. Nakonec jsme se dočkali a vydali se směr Brno, pak Praha. Cesta už byla v poklidu, bez zácp a dokonce jsem i zamhouřil oka. Něco kolem půl čtvrté ráno jsme dorazili na Čerňák, rozloučili se a vydali se k domovům.

Ani nevím, jak mám akci hodnotit, mezi plusy zařadím celkem dobré zázemí a hodně dobrý prostor a organizaci z naší strany. Mezi mínusy určitě cestu tam, to že jsem si úplně tolik nezaválčil, ale pár dobrých momentů bylo, opětovné zařazení mediků, no a bohužel výběr Rakouska, který nenaplnil naše očekávání obávaných bojovníků. Ale nakonec si to prý užili:-D