Grom III,IV,V,VI,VII a konečně letošní Grom VIII. Na všech jsme byli v rozdílných počtech přítomni a ani letošní rok nebyl vyjímkou.
Obecně mám akci GROM rád a to hned z několika důvodů. Ať už je to omezení munice, přátelská nálada nebo hodně známých tváří, které za ty roky už známe.
Simíra a Lukáše jsem vyzvedl okolo páté na Černém mostě. Simír si ještě stihl roztrhnout kalhoty v rozkroku, když si sedal do auta a tak bylo o zábavu postaráno. Herní prostor se letos odehrával na místě Lizzardu a tábor rusů jsme moc dlouho nehledali. Po vybrání místa se rozbalily stany, připravil Grill a jako vždy se začalo grilovat a sbližovat s ostatními. Nikola se k nám přidal po cca hodině. Večer k nám přišel Indy s oznámením, že ranní budíček bude okolo 7:00 a v 8:00 už máme být nastoupení. Z předešlých ročníků jsem věděl, že nežertuje a proto se šlo po dvanácté spát.
První ranní bitva začala okolo deváté, kdy jsme se měli probít celkově třemi nepřátelskými blokádami postavených podél hrací plochy. Zkusili jsme to z pravé strany, ale odpor nepřítele byl velký a všichni jsme se přesunuli do tábora na mrtvoliště. Po oživení už byla první linie proražena a zkusili jsme dobít druhou. Dlouhou dobu jsme dobývali budovu muničního skladu, ale po cca 2 hodinách už v něm nikdo z nepřátel nezůstal a my se mohli hnout dál. Boje dále pokračovali hlouběji do lesa, kde se nám celkem dařilo. Bohužel rozeznat britské a americké pouštní maskáče je pro mě na 30 metrů celkem problém a po podařeném útoku (naštěstí Simír zhebnul a mohl mi dát kule) jsem byl zasažený nepřítelem, pač jsem myslel, že hraje s námi. Kluci dále pokračovali v útoku beze mě.
Odpoledne jsme asi dvě hodiny hlídali bývalou základnu a celkem se nic nedělo. Poté nám přidělen úkol dobýt kvótu L na které ale nikdo nebyl. Dále se pokračovalo k bodu K, kde byl viděn zákop a náš úkol byl jeho zneškodnění. Tady náš tým ukázal parádní sehranou akci, kdy jeden ostřeloval zákop a Nikola se proplížil až k nepříteli a poslal jej na mrtvoliště. Touhle dobou už náš tým byl asi čtyři hodiny k poli a dohromady nám už moc kulí nezbývalo. Přesto jsem se rozhodl za nářků ostatních členů týmu pokračovat dále. Bohužel cesty jsou nerovné a mapy nepřesné jinak nechápu, jak jsme si mohli zajít dohromady cca 2km. Vzhledem k teplému počasí, Simírovým stížnostem a nedostatkem vody, se celý tým vypravil zpět do tábora.
Další přidělený úkol byl vybudování nepřátelské pozorovatelny v blízkosti nepřátelského táboru. Dále nahlásit dění v nepřátelském táboře a dvě hodiny udržet pozici. Mise vypadala lehce, ale opak byl pravdou. Když už se vybralo nějaké pěkné místo, tak nás nepřítel objevil nebo nebylo vidět do tábora. Nakonec jsme se umístili mezi dvě cesty a čekali. Chvilkami bylo celkem rušno, protože se bojovalo všude okolo a chvilkami nepřítel procházel po cestě. Každopádně jsme po dobu dvou hodin vydrželi ale bylo to těsné,protože asi za pět minut po limitu nás všechny poslaly na mrtvoliště. Trochu za to mohli uniformy, protože útočníci měli hodně podobné vzory maskování a ze začátku jsme mysleli, že hrají s námi.
Následoval odpočinek a noční mise. Bohužel noční akce se moc nepovedla. Letiště na které se mělo zaútočit, nepřítel postavili hodně daleko a nebyli jsme schopní ho najít. Nachodilo se alespoň 5 km a okolo jedné hodiny, kdy nám vypršel čas, bylo rozhodnuto vydat se zpět do tábora.
V neděli už byl jenom útok na báze ale už si moc nepamatuji. Vím, že naše strana nebyla schopna jí dobýt. Nepřítel měl tábor daleko lépe rozestavěný a bráněný. Jejich závěrečný útok jsme naštěstí také odrazili, ale bylo to jen tak tak.
Akce jako každý rok podařená. Unikátní omezení munice dává prostor k taktizování a většinou se střílelo na semi nebo hodně krátkými dávkami. Rozdělení stran podle uniforem bylo letos hodně na hraně a alespoň 2x jsem kvůli tomu zhebnul a 2x někdo kvůli mně.
