avatartermit
(Pátek, 18 Lis. 16:11)
Pro nachlazené a jinak nemocné se dá udělat jen jedno: hospoda!!!!
avatarmichal
(Sobota, 19 Lis. 20:11)
Já už jsem chciplej střídavě asi šest týdnů.

1
You must be signed in to post a comment
Nejnovější komentáře
Navštěvnost
Dnes 136 Celkem 21188 Online 1 Členové online 0

Válka!

Se spožděním přináším report s zatím poslední akce do ASBattles nazvanou jednoduše Válka!, konající se v prostoru u městečka Vlkava. Za krásného, chladného časného rána v půl osmé jsme se ve třech Fatalech, konkrétně Klepil, Venca a Termit, sešli na Opatově. Bez otálení jsme vyrazli v Termitově PanzerWagenu, který buď netopil nebo topil hodně:-D, ale to nám nevadilo. Na místo jsme přijeli včas a bez otálení jsme se pustili do příprav, aby jsme se trochu zahřáli. Připraveni jsme byli včas, ale jak to tak bývá, spousta lidí ještě teprve přijížděla, takže se opět čekalo. Asi před desátou jsme se všichni srazili u hlavní brány, byli jsme rozděleni na čtyři strany – červení, žlutí, zelení, modří, býlí(domorodci) a bankéř(toho si zahrál Zoltan, a šlo mu to náramně, i dobře vypadal – oblek s kravatou v kombinaci s BW vestou a kšiltovkou). My jsme byli přiděleni k zeleným, a hned se začali osnovat plány ohledně spojenectví s červenými, ale dali jsme jim vale, protože už od začátku jsme byli domluveni s modrými.

Po brífinku, rozdání map apod. jsme se vydali k našim bázím. Scénář spočíval ve sbírání kartiček bodové hodnoty(byly žluté nebo červené – my sbírali červené), většina byla rozeseta po prostoru, ale kartičky s pořádnou náloží bodů byli za dobytí nepřátelské báze nebo varny domorodců. V prostoru se skrývala ještě jedna kartička, asi za 100 bodů. Tu jsme museli najít díky šifře, tu jsme dávali dohromady opisovaním/focením kartiček s písmeny s číselným pořadím. Když jsme zjistili, že se v prostoru nachází něco přes 200 těchto kartiček, zdálo se sestavení šifry nemožné. Tyto kartičky jsme nosili k bankéři, který připisoval body každé straně. Po přesunu na bázi, kde nás přivítal nerudný houbař, který asi sofťáky nemá moc v lásce, nebo jenom byl „nerad“ že nemůže v klidu houbařit. Počastoval nás nevhodnými  výrazy, které jsme mu oplatili a vydal se pryč i s několika našimi kartičkami, vrátit je nechtěl, tak jsme ho nechali.

A potom už konečně začala hra, ještě přišlo upozornění, že modří jsou naši spojenci, aby se nestala nějaká nepříjemnost. Přidali jsme se k menší partičce, ale hra se stejně rozkouskovala. Vydali jsme se ke garážím, u nichž začlo jít do tuhého, ale díky blbě zvolenému krytí jsem se rychle vydal na resp. Poté jsme se vydali podél stěny k hlavní bráně. Tímto směrem se nacházela báze žlutých, bylo nás celkem dost, takže jsme postupovali celkem rychle a veškerý odpor jsme zlikvidovali. Bázi jsme ale přešli a přiblížili se k bázi červených, to už nás moc nebylo, tak jsme se s Termitem vydali zpět, kouknout se ke žluťákům. Cestou jsme měli pár kontaktů, ale pak sem zbyl už jenom já. To ale nevadilo, protože ostatní s pomoci modrých bázi dobyli. A tak jsme se ve velké síle vydali k červeným, zde jsem ale dlouho nevydržel a umřel poté, co nás obcházeli a už ani nevím, jak to dopadlo. Běheme této doby myslím že proběhla předávka kartiček bankéři. Nicméně jsem se sešli na respu a poté jsem se Vencou šel opět podél zdi k bráně, u ní jsme se sešli se dvěma modrými, kteří si všimli varny, nacházející se nalevo od bránu. Vzali jsme ji útokem, ale domordci byli dobře rozmístění, takže se naše akce setkala s neúspěchem. Po načerpání sil na respu se myslím chystalo předání kartiček, spojili jsme se s modrými a vydali se najít Zoltána, ten byl mrtvev, a tak se se svojí eskortou vydal ke garážím, kde se respne. Pronásledovali jsme ho ve značné síle až na místo, kde jsme kolem předávky zaujali obranné pozice. Nikdo se neukázal, takže vše proběhlo v pohodě. Nepřítel byl ale hodně nablízku. Seběhl jsem do malého údolí kousek od garáží a po chvíli se dostal do kontaktu, po pár killech jsem se odebral pryč. Potom sem se dozvěděl, že byl nepřítel i v našich zádech. Následoval opět útok na žluté. Bylo nás dost, takže dobytí jejich báze bylo rychlé. Inhed potom jsem se dozvěděli o pozici varny. Varna měla být u garáží, ale když jsme tam přišli, nikde nikdo, jen modří. Ale v garážích byli zalezlí asi červení nebo žlutí, teď si nepamatuji. A nešlo je vystřílet, s Vencou jsme hlídali vchod nad úrovní garáží, který vedl po schodech, ale nikdo se tam neodvážil. Venca to bohužel dostal omylem od modrých, takže se ke mě připojili jiní a pak jsme šli dolů. Vchod dole byl zabarikádovaný dveřmi a ty byly podepřené asi paletou. Po lehkém vykopnutí následovala přestřelka, ale já byl z úhlu. Poté jsem vyndal jednoho hned za rohem a po úplném vykopnutí dveří se někol metrů přede mnou jeden vynořil a poslal mi jí. A to jsem ještě před tím říkal, že tam nepujdu, protože nemám masku:-D. Tato zkušenost akčního hrdiny mi přinese navštěvu zubařkyJ. No prostě klika. Poté už jsme se probojovávali k autům, jednoho sem picnul a taky sám dostal. Všichni jsme sešli u auta, sbalili se a za podzimního deště jsme se vydali dom.

Akce až na moji závěrečnou nepříjmenost byla super, drtivě jsme vyhráli, a to tak, že jsme měli něco přes 300 bodů, modří asi 200, žlutí nevim, kolem 100 a červení přes 30J

AS Battle 2016

Máme za sebou další akci do AS Battles, tentokrát konanou v Mýtku u Milovic. Za časného rána jsem postupně nabral Vencu a Adama a chabý počet Fatalů byl završen. Po příjezdu na místo začala obligátní příprava, klábosení, kouření a snídání. Bohužel se ale v prostoru známém jako „ten s kadibudkou“ vyskytovali magoři na motorkách, čtyřkolkách a v off-roadech, a odmítali i přes to, že jsme měli prostor pronajatý, vypadnout (prý ho měli taky pronajatý). Tudíž musel Zoltán improvizovat a přišel se spásným nápadem, že si zopakujeme minulou akci, na které jsem nebyl, ale jednou už jsem ji absolvoval, a to konkrétně akci z Bohatic u Mimoně. Scénář zůstal stejný – hodinový boj o vlajky, ale s tím, že se bude bojovat na ruzných místech, do kterých se budeme během dne přesunovat. Díky těmto problémům a zřejmě i kvůli pozdě přijíždějícím sofťákům jsme začli hrát asi něco kolem čtvrt na jedenáct.

První část jsme ještě hráli v kousku prostoru, který ještě játra (jak s oblibou nazývám motorkáře) neobsadily. Z minulých akcí v tomto prostoru to byly vlajky 7,8 a 9. Rozdělili jsme se do celkem tří skupin (Alfa, Bravo, Charlie)a každá skupina dostala jednu vlajku. My Viktorky jsme byli přidělení do Charlie a následně jsme se rozhodili do družstev(což stejně nefungovalo) a pak už začala konečně hra samotná. Naše vlajka byla nejdál, takže nepřítel ji ihned obsadil a po celou dobu nás k ní nepustil. Zbylé dvě vlajky ostatní obsadili, ale do konce jsme je neudrželi. V podstatě to bylo přestřelování se na dlouhou vzdálenost. Následoval přesun k druhé pozici.

Po rozebrání vlajek jsme začli. U naší vlajky jsme se ihned dostali do kontaktu a následovala divoká přestřelka, ale naštěstí jsme se roztáhli, takže nás hned nevykydlili. Já jsem si našel šikovné místo nalevo od naší vlajky, resp. napravo od vlajky Bravo, kde jsem hodně znepříjemňoval červeným život, ale jak to tak býva, zůstal jsem tam nakonec sám, ale odolával jsem dlouho. Po mé smrti jsme zorganizovali protiútok, ale nepřítel měl dobře obsazené pozice, tudíž i dobrý výhled, takže z toho nic nebylo, bohužel. Následoval přesun do třetího prostoru.

Naše vlajka byla umístěna u vysokého valu, ze kterého vycházeli po stranách dva menší, takže tvořili údolí, ale za celou dobu jsem se k ní nepříplížil, ale srandu jsem si tu užil, mimo jiné i to, že jsem v počátcích útoku byl úplně sám, a kousek od vlajky na mě začalo útočit asi deset červeňáků :-D , ale zdrhnul jsem jim. Poté jsme s Vencou a jednou holčinou chvíli bránili Bravo, ale ve třech asi proti dvaceti to moc nešlo.

Poté následoval přesun do posledního prostoru, a to byla asi nejdebilnější část lesa, v které jsme hráli. Les byl hodně otevřený a nebylo se v něm za co krýt, takže kdo měl velký dostřel a pořádnou kadenci, tak vyhrával, a byli to bohužel červení, ale i tak jsem dva dostal. To už se čas blížil k páté hodině, takže jsme se sbalili a dali si ještě hezkou procházku k autům.

Akce se i přes počáteční komplikace vydařila a to i přesto, že jsme prohráli a to docela o dost. Do obličeje jsem to výjimečně neschytal :-D , ale nějaké stížnosti na nepřiznavače byli, jedna i z mé strany. A prasokvér jsem nezaznamenal, takže za mě to bylo dobrý (killů bylo dost), a počasí bylo luxusní. Ještě musím připomenout, že si Venca odvezl suvenýr v podobě několika pěkných bedel, mezi kterými mohla být i ta, do které jsem vyprazdňoval zásobník:-D

 

Grom VII

Další Grom je za námi a je čas na jeho zhodnocení.

 

 

 

 

 

 

Na Grom se každý rok velice těším.  Vždy vládne dobrá nálada, máme dobré zázemí a nechybí gril ani něco k pití.  Připadá mi, že každý rok máme o něco lepší tábor a s tím stále větší krycí plachtu a konzumaci masa. Jestliže by to takhle šlo dále museli by jsme si pořídit cirkusový stan a u vody postavit masokombinát.

Po příjezdu v pátek, vybalení věcí, postavení tábora a stáje oblíbenějším kopáním zákopů se roztopil gril a začalo se s tmelením kolektivu. Vše šlo samozřejmě lépe s 52% tatranským čajem a neznačkovou whiskou alá Rusia. Později došlo i na pivo a na nepřímé urážky velitele ale o tom jindy. To počká, až Nikolu postavíme před vojenský soud.

Jako každý rok se i tento vstávalo v krásných 6:00 a to hlavně z důvodu oblíkání hlavních fatalových modelek. Komu se nechtělo vstával byl probuzen krásnou melodickou písní od Věry Martinové – „Dala jsem lásku řekám“ hranou z rádia doplněnou velitelovou verzí „dala jsem lásku koním“. Následovali další urážky z červeného stanu na účet velitele, ale osazenstvo bylo probuzeno.

Celkem šest fatalů bylo přiřazeno do první čety a vysláno na bod 7. Po kratší procházce jsme narazili na nepřítele a začaly první odchody na mrtvoliště. Tady bohužel nemám úplné informace, protože jsem měl problém s novou zbraní a řešil to až do cca 13:00. Pak jsme bohužel dostali hlídání tábora a až na nějaké zoufalce, kteří zkoušeli obranu našeho tábora se cca 3 hodiny nic nedělo. Nikola, Pfedor a Lukáš si alespoň našli výborné předsunuté místo před naším zákopem, kterému začali říkat Golden Hole.

K moc zajímavým úkolům jsme se ani v sobotu nedostali. Většinou jsme vyrazili na předsunutou hlídku a hned to někde koupili. Vše také ztěžovalo rozdělení herních stran dle maskování. Občas jsem opravdu nevěděl, o jaký vzor se jedná. Problém byl hlavně s Woodlendama, které byly na obou stranách. Jednou se mi stalo, že jsem došel k nepříteli na pokec v domnění, že hraje s námi. Jednou jsme i zaútočili na nepřátelský tábor ale s partou zbabělých, zmatených rákosů tábor opravdu dobýt nešlo.

Okolo deváté začalo pršet a byl jsem rád, že nás kryje velká plachta. Nastalo i pár nehod, kdy někdo stál u hrany plachty a spadla na něj napršená voda. Dosti unavení jsme zabalili zbraně, popili a šli spát.

V neděli, kdy už byly obě strany dosti prořídlé ze sobotních odjezdů, docházelo pouze k ojedinělým střetům.

Závěrečný útok na nepřátelský tábor se odehrál okolo 11:00 a vyžádal si veškeré síly, co jsme měli.  Nepřítel měl ale opravdu dobře postavené zákopy a hlavní dvoupatrová obraná věž nešla dobýt. Bylo pár sporných bodů ohledně zákopů a jejich funkčnosti.  Ani za podpory ruské písně jako„ Kalinka“ od pěveckého zboru Alexandovci nám nepomohla s amíkama zatočit.

Vyhlášení výsledků v nepřátelském táboře nebylo moc radostné. Bodově vyhráli amíci 21:18, tedy o tři body.

Následovala dlouhá procházka do našeho tábora, balení, zasypání zákopů a jízda domů.

Letní Bouře 2016

Máme za sebou další akci pořádanou Airsoftbattles s názvem Letní Bouře, konané u obce Vlkava nedaleko Milovic. Po krušném brzkém vstávání jsme si dali s Vencou a H@userem sraz na ládví v půl osmé a tím byl počet Fatalů završen. Na místo jsme dorazili s předstihnem, takže byl jako vždy čas se ustrojit a připravit. Bohužel se i po půl deváté trousili lidi, takže se začlo hrát něco kolem desáté(mohli jsme aspoň o hodinu déle hajat:D). Rozhodili jsme se celkme na čtyři strany – žlutí, červení, domorodci a kontraktoři. Scénář se tentokrát lišil a místo klasického dobývaní vlajek jsme měli za úkol sbírat kartičky s bodovými hodnotami. Většina byla rozeseta po prostoru, ale byla možnost získat kartičky dobytím báze nepřítele a ukořistěním kartičky z vlajku od domorodců, kteří vyvěšením vlajky simulovali varnu drog, tyto karty byly za větší hodnotu. Za kartičky jsme měli od kontraktora odkoupit části mapy a tím zjistit kde se nachází raketa. Po přesunu na naší bazy, rozdělením do teamů

(byla nám přidělena parta briťáků) jsme započali hru.

                                                                   Vydali jsme se středem a následně jsme se ztočili k pravé zdi obíhající prostor, měli jsme dorazit do sektoru u garáží a ten bránit. Po cestě už na nás číhal nepřítel a po drobnějších šarvátkách nás převálcovali a zůstal jsem snad už jenom já. Osamocen jsem se potichoučku přesunul až ke garážím, kde jsem červeným znepříjemňoval život, ale jak to tak bývá, návštěva mrtvoliště na sebe nenechala dlouho čekat. Poté pokud si pamatuju jsem zkoušeli vzít ztečí bázy nepřítele, postupovali jsme bez větších problémů po pravé straně zdi, až jsme došli k hlavní bráně, odtud byla základna co by kamenem dohodil. Bohužel jsem tu dlouho nevydržel a po zásahu do brady jsem se odporoučel na resp. Kluci ale hrdině bránili a podařilo se jim dostak blízko k vlajce, ale nevím jestli vlajku dobyli. Každopádně jsem se postupně sešli na respu. Myslím že poté jsme to zkoušeli dle stejného postupu a to kolem pravé zdi. Zde jsem si konečně poprvé sundal bezradně schovávajícího se člověka poplácáním na rameno, díky hlučnému, nízko letícímu letadlu. Po dalším postupu a pár killech jsem to schytal a odebral jsem se k autu(hrálo se bez přestavky) se najíst, oschnout a trochu si orazit.

Tímto jsem ztratil asi hodinu ze hry a než jsem se dobelhal zpět na resp už mnoho času do konce nezbývalo. Nepřítel nám zkoušel dobýt bázy, ale jeho pokusy jsme odrazili. Co se týče kontraktora, toho jsem za celou dobu neviděl a ani přesně nevím, kolik se nám podařilo koupit částí mapy. Ke konci hry jsme ještě asi dvakrát škádlili domorodce a snažili se získat jejich varnu. Jednou u zdi a podruhé v garážích. To už se mi pletli nohy, takže jsem už nebyl moc ostražitý, pár killů jsem dal, ale spíš už sem se těšil na konec a na odpočinek. I červených ve hře asi moc nebylo, ale několik ještě jo, protože nás od garáží vystříleli. Po této akci jsme se s Vencou vydali na resp, počkali na vedoucího, mimochodem byl jmenován velitelem naší jednotky bravo(měl vysílačku:D). Sbalili jsme se a vydali se směr betonová džungle.

Akce byla celkem fajn. S lidmi a spoluhráči nebyl problém. Bylo docela pekelné horko, spíš vlhko(potil jsem se jako prase), ale nic co by se nedalo zvládnout. Dost podrobností si už nepamatuju, tak mě kdyžtak opravte popř. doplňte. Tak zase příště:)

Forest War

Report od Hausera

Forest War se konala v Mýtku u Milovic, na mém oblíbeném „kadibudkovém place“. Jen ten autovrak už byl odstraněn, ale to nijak nevadilo.

Na tuhle akci jsme se sbírali každý jinak, My s Vaškem a Nikolou jsme si dali sraz v 7:20 na kačáku a já cestu na akci docela slušně proklimbal. Je fajn občas nebýt řidič a střídat to :-)
Na místě akce jsme se všichni sesbírali s pohodovým předstihem, takže byl čas na nějaký ten pokec a osahání nových kvérů. Zejména těch, co jsme k jejich konektorům neměli redukce na baterky :D ).
Po pokecu se Zoltánem jsme se nechali opáskovat žlutě, vyslechli si krátký brífing a hajdy na resp.
Tam jsme si zhruba rozdělili, který tým bude bojovat ve kterém prostoru.
My jsme si vydyndali vlajky 7, 8 a 9 a po začátku akce jsme k nim společně s dalším týmem kolegů  vyběhli.
Nevím jesli to bylo nevyspalostí, nebo čím, ale tak nějak jsme běh zabalili dřív, než bylo záhodno.Naštěstí to měla protistrana stejný, takže ke kontaktu došlo někde u 8mičky – v prostředku. V ten                     okamžik Michal hlásil zábor 9ky a že se k nám dle plánu přidá na frontové linii.

Teda ta 8mička byla tak schovaná, že jsme ji s Vencou objevili snad až po hodině (?) hraní a protože jsme byli v tu chvíli sami dva, postupovali jsme k ní obezřetně. Pak sek nám přidal ještě jeden osamocený přeživší a
ve třech jsme si vlajku vzali. Jak se ukázalo, obezřetnost byla zbytečná, protože ke kontaktu nedošlo.

Trochujsme si zanadávali na ztracené minuty a vyrazili na 7mičku. Tam válčil Michal s ostatními.
Podle vysílačky a „hluku“ střelby jsme mohli být tak 70 metrů od Michalovo pozice, když jsme narazili na kontakt. Těch pár červených jsme zatlačili kousek zpět, ale než jsme se stihli přidat k Michalovi, smetli nás tři asi 16ti členým útokem z jejich nedalekého respu. Naštěstí se do shluku dobře střílí a tak jsme
nedali svou kůži zadarmo. Jen to odtud bylo poněkud dál k respu.


Z respu jsme vyrazili na nedalekou 6ku, která byla pod útokem. Než jsme dorazili, sebrali nám ji, ale bylo nás dost na protiakci. Tam jsem se asi naštval nebo co, protože jsem dal svou dalekonosnou Sam-Rku Vencovi,
vzal si svýho malýho „barákovýho vrtáka“ a přinutil svůj zadek k dóóóuhýmu plížení. Kdo mě zná, ví co to bylo za výkon :D
Po cestě jsem označil Vencovi pár cílů, on je spolehlivě poslal na resp a já se tak proplazil až k vlajce, kde byl přišpendlený jeden náš kolega.
Pod Vencovo krytím jsme s tím kolegou nasadili sprint na těch pár metrů k vlajce.
Pravidla stanovila 5metrů nesmrtelnost okolo vlajky a dva nás přece nesundají. Nesundali ani jednoho.
V okamžiku kdy jsem v běhu už viděl jak se ke mě blíží „plastová zeď“ mne od respu „zachránila“ asi ostružina.
Nevím. Zahákl sem si nohu a to mě švihlo k zemi že mě celá ta plastová nadílka minula. Mezitím Venca
zas zaúřadoval na těch co se na mě zaměřili a odkryli se, takže jsme se vlajku vzali a v klídku odešli zpět.
Tam mne pobavil Nikola. To si tak jdete okolo křoví, kde on je a míří na červeňáka. Pak se ozvalo 2x bum bum,
v odpověď červené „mám“ a na to Nikolovo ďábelské „chachá“. Prý headshot. A pak si Nikola zas někam typicky zmizel.
Chvíli na to jsme byli zasaženi a tak jsem si šel srovnat nohu na resp. Zlobí mne ještě teď při psaní reportu,
ale nelituju toho. :D To už vlastně byl oběd. Ten byl lehce pozdní, takže v tu dobu jsme za sebou měli dvě
třetiny herního dne.

Odpoledne jsme si vzali za úkol vlajky na druhé straně mapy a také se to tu neslo ve znamení pomalých postupů v
neprůhedlém a vlastně i neprostřelitelném terénu. S trochou sebezapření jsem v tom bordelu musel zanevřít na semi
a dávat tak vteřinové a možná i delší dávky, abych se k cíli doslova prosekal. Ale co, bylo to vzájemné.

Sice jsme to projeli, a asi dost zle, ale na zážitky, akci a trochu potrápení mé trpělivosti to bylo bohaté.
Akci tedy hodnotím velmi kladně. „Zoltánovo Mrtvoly“ se přece nevzdávají :D
No a já, já bych se měl už asi konečně naučit něco o nenápadném pohybu a plížit se častěji. Kdo mě k tomu ale přinutí? :D

Aktivní Forum
Reklama

rozměr 120x240

Archiv
Kalendář
AEC v1.0.4