Fatal Victory Airsoft Tým

Oil sunise

Jsou akce, na které by měl člověk být připravený a brát je vážně. Pak existují ty druhé, u kterých se nemusí nic hrotit.  Dvoudenní bitva v Milovicích s názvem OIL SUNRISE rozhodně spadala do druhé kategorie.  Vzhledem k vybrané arabské straně to už od začátku nabádalo k tomu se pěkně ustrojit a trochu zlepšit atmosféru akce. Proto jsem před akcí objednal 3 ks  arabské tuniky v universálních velikostech, tak padla každému členu týmu.

Po krátkých dohadech se mi podařilo sehnat alespoň dva členy týmu a to Áčka a Olafa, kteří byli ochotní se účastnit a také obléci pěkné dvoubarevné tuniky.

Počasí nám moc nepřálo a tak jsme se dohodli, že vyrazíme v sobotu ráno a to okolo sedmé hodiny ranní.

Po příjezdu na akci, kdy už jsme každý stláskali dvě koblihy a jeden banán v čokoládě, jsme se registrovali. Už od počátečních hodin bylo jasné, že účast nebude taková, jak si organizátoři představovali. Z cca 150 registrovaných lidí dorazila ztěží třetina a tak se musel herní plán trochu poupravit.

Po krátkém brífinku jsme si vzali jídlo, zbraně a odešli do vesnice Nekhle, kde jsme víceméně strávili většinu času. Volné tuniky nabádali si dát něco k jídlu a tak následovala svačinka v podobě banánu v čokoládě a jiných dobrých tyčinek,  já to doplnil ještě vánočkou kterou  jsem měl na nedělní ráno. Protože jsme nechtěli celý den zevlit na základně vyžádali jsme si od šejka povolení k nošení zbraní a šli venčit kozy. Vydali jsme se směrem k druhé vesnici s jménem Khárí. Cesta pěkně ubíhala a za poslechu pěkně melodické hudby se kozy pěkně pásli. Áčko odposlouchával amíckou frekvenci a tak nebyl problém se jim vyhnout a donést kontraband do vesnice. Cestou zpátky nás zastavila hlídka a zážitek byl tak stresující, že jsme šli do tábora na jídlo.

První větší přestřelka se konala krátce po vydatném obědě. A jako tým, který si dal přezdívku INVISIBLE, jsme se hrozně divili, že naše stealth akce nenesou žádný užitek. Z počátku jsme to přisuzovali hladu nebo počasí ale po čase jsme začali podezřívat naše sněhově bílé svršky.

S velkým sebezapřením jsme museli tuniky zchodit a tudíž už jsme nebyli INVISIBLE tým ale zase se hrálo o něco lépe.  V odpoledních hodinách se mělo hrát fotbalové utkání, ale z amíků se nikdo nedostavil. Proto šejk vyhlásil Džihád a šlo se na zteč do nepřátelského tábora.

Poslední velká bitva se odehrála přímo v Nekhle a bohužel jsme dostávali na frak. Asi to bylo vážně k pláči pač po vhození dýmovnice odcházeli všichni s pláčem ven. Taky to mohlo být slzným plynem, co nám někdo fouknul pod nos. Každopádně nás vyhnali ven a hra se na chvíli zastavila. Někteří si dosti stěžovali, ale kdo by poslouchal uchňukánky.

Do večera se pak už odehrávaly menší šarvátky a v cca deset hodin se sedlo k ohni a klasicky si vyprávěli zážitky z celého dne.

Ráno už nás zastihl déšť a tak jsme všechno sbalili a vyrazila směr Praha.

Oil Sunrise jsem si opravdu užil a tak jako na téhle akci už dlouho nezasmál.