Noc z pátku na sobotu byla pro mne celkem krušná. Ne,že by foukal vítr a mláticí plachta mě nenechala vyspat, ale v noci začalo pršet a nějakým záhadným způsobem mi nateklo k nohám do spacáku, takže jsem se moc nevyspal. Pršet přestalo až ráno, kdy jsme se začali připravovat na hru. Bylo to žůžo se oblékat do vlhkých zpocených maskáčů. Větší žůžo bylo ale vlhko, které okamžitě působilo na brýle. Gudran měl ale kliku, tomu se nemlžily, šťastlivec. Michal byl s přípravou hotov dříve, tak aspoň on byl na brífingu. My jsme se zapojili rovnou do hry.
S několika dalšími hráči jsme se vydali do východní části ostrova pročesávat oblast a hledat opět části bomby.Po chvíli jsme se dostali k otevřené planině porostlé vysokou trávou a s vrakem auta, kde jsme slyšeli pravděpodobně hovor modrých. Zde Gudran našel část bomby, tu předal dál až se ocitla v Michalových rukou. Vzal si mě jako garde a šli jsme odnést úlovek na bázi. Ostatní se zapojili do přestřelky. Chtěl jsem to vzít podél cesty, ale Michal chtěl být opatrnější, no poslechl jsem ho a tak jsme to vzali oklikou přes možná ten nejhorší porost na celém ostrově. Do toho se mi ještě mlžily brýle, které jsem cestou utíral asi 50x a jako bonus mi jednou ujela noha, naštěstí jsem to ustál, ale z plných plic jsem si musel ulevit, až sem tím Michala překvapil. Po dlouhém lopocení a bez kontaktu jsme dorazili na bázi a odevzdali předmět.
Po chvíli odpočinku jsme se rozhodli bránit bázi u křižovatky Elbow Turn. Chvíli se nic nedělo, pak jsme dostali vysílačkou echo o blížícím se útoku. Michal měl zanedlouho kontakt o několik desítek metrů dál. Když jsme uslyšeli střelbu, vydali jsme se bázi na pomoc, ale pozdě. Sice jsme tři kousky sundali, ale jednomu se podařilo vzít jeden předmět a uhánět k základně. Refresh jsme měli blízko a okamžitě po oživení se jedna až moc akční duše vydala pronásledovat čorku, jeho pohyb mi připomínal Road Runnera, udivovalo mě, kde vzal tolik síly, holt mládí. Později jsem se dověděl, že ho dostihl. S Michalem jsme poté šli směrem k nepřátelské bázi. Cestou jsme narazili na číhající našince u cesty, přidali jsme se k nim. Zaujali jsme pozice pod cestou. Po chvíli nudy jsem se vydal kousek dál k velkému stromu. Pár modrých to zkoušelo, ale kolega u cesty je sesmahl, poté i já měl štěstí a dva kousky jsem poslal pryč, nicméně další vlna byl hned za nimi a sprovodili i mě.
V tu dobu jsme měli mobilní nemocnici hned u tábora. Po chvíli se přidal i Michal. Po občerstvení jsme dostali info od Zoltána že se v sektotu blízko tábora nachází dokument.Neotáleli jsme a začali jsme ve vícero lidech hledat. Po asi půl hodině hledání jsem to vzdal a v táboře jsem potkal Gudrana, Michal stále ještě hledal dokument, který ale nikdo stejně nenašel. Ani sám Zoltán neměl potuchy o osudu dokumentu, tak nás vyslal ve značné síle ( i s nemocnicí) na nepřátelskou bázi. Kontakt na sebe nenechal dlouho čekat, s Gudym jsme to vzali oklikou podél cesty, ale Gudy to za chvíli schytal. Postupoval jsme tedy sám, občas jsme se dostal do kontaktu, až se mi podařilo všechny obejít a zjevil se na cestě blízko báze. Zde jsem byl svědkem značného odlivu modrých mrtvol, tak jsem se rozhodl postupovat nahoru sám. Ale jako na potvoru pár metrů před bázi jsem se dostal do křížku se sniperem, byl rychlejší. Nemocnice byla blízko a zde už čekalo dost mrtvol na oživení.
Zkusili jsme to stejným postupem, a to podél cesty. Tady se dařilo a modré jsme úspěšně odráželi a tím jsme postupovali k bázi. Já jako hrdina byl na špici a opět těsně před bází jsem to schytal, ostatní už to ale nestihli. To už byl konec sobotní části.
Poté jsme se s radostí vysvlékli z propocených maskáčů a vydali se opět na molo, slunit se a koupat se. S Gudym jsme si opět trochu zašnorchlovali a navíc, když už chybělo vylodění během hry, tak nás pořadatelé rozváželi po skupinkách k protějšímu ostrovu, prohlédnout si dok, údajně pro ponorky.
Večer pro nás bylo přichystané maso nebo ryba z grilu, popíjení pivečka a vyhlášení výsledků. Sobotní část jsme tentokrát vyhráli my,ale těsně. A na závěr si pro nás pořadatelé přichystali rozlučku s dentálními roztahováky nebo jak se tomu nadává, to byste ale museli vidět:-D.
Spát jsme šli celkem brzy, nicméně v noci byl takový vichr, že se plachta nezastavila, takže jsme se nikdo pořádně nevyspal. Ráno jsme se sbalili a jako první jsme vyrazili na Lastovo, čekat 
na trajekt. Obsadili jsme naší oblíbenou hospůdku, kde jsme posnídali, někdo kávu, někdo pivo. Pohodičku ale přerušila zpráva, že kvůli počasí nepřijede trajekt, takže jsme čekali co se bude dít. Po zjištění že trajekt přijede nejdřív v pět odpoledne, jsme se s Michalem sebrali a šli na špacír do asi čtyři km vzdálené vesnice. Gudran se zbytkem si dali výšlap k bývalým dělostřeleckým bunkrům. Po pár hodinách jsme se dozvěděli, že trajekt pro nás přijede až v deset večer s tím, že odpluje až v půl páté ráno. Gudran se ještě flákal po kopcích, tak jsme šli s Michalem na molo se koupat a slunit se. Naštěstí Zolty zařídil místo v nedalekém kempu, kam nám odvezli bagáž a kde jsme se poté vyzevlili, pili pivo a hráli karty. Před desátou jsme šli do přístavu se nalodit, na lodi jsme obsadili pomalu všechna místa k sezení. Ještě jsme hráli karty a popíjeli a poté se uchýlili ke spánku. V půl páté jsme vypluli směr Split. Tam jsme si ještě nakoupili zásoby, úspěšně naložili věci do busu a vydali se na dlouhou cestu do Prahy. Na Čerňáku jsme byli v jednu ráno a v posteli jsem byl ve dvě.
Akce to byla jedinečná, i kvůli tomu že jsem si tam připadal jako v Pacifiku na Peleliu. Určitě všem doporučuji jet příště. Parta byla dobrá, i organizace, žádní nepřiznávači a prasokvéry, počasí taky vyšlo, pivečko studené, no co víc si přát. Co se týče páteční hry, tak jsem měl pocit, že to hraji poprvé, vůbec se nedařilo, ale zase jsme s Gudym jako jediní obsadili bázi modrých a překvapili Tygra, který mě od té chvíli nemá moc v lásce:-D. Každopádně to že se nedařilo plně vykompenzovala koupačka, počasíčko a celková pohodička. A Michalovi se ještě jednou omlouvám že sem na něj vyjel, asi sem měl krámy :-D.
